12 C 49/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 70 301,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 301,87 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 52 441,42 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 52 441,42 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 3 413 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku ve výši celkem 70 301,87 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 27. 2. 2022. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní ověřena dle informací získaných od žalovaného dle údajů v databázi žalobkyně a dle jeho účetní a obratové historie v rámci banky.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Žalobkyně dne 27. 2. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně umožnila přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalovaného č. , č. účtu, (zřízeného dle rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 2. 8. 2019 na č. l. 60 spisu) až do výše sjednaného limitu 50 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal hradit žalobkyni úrok z kontokorentu ve výši 18,9 % p. a., jakož i ceny za služby spojené s vedením kontokorentu. Dále se zavázal zaplatit dluh z kontokorentu, nejpozději do 1 roku ode dne čerpání úvěru. Účastníky bylo rovněž pro případ prodlení žalovaného coby úvěrovaného v případě prodlení se sjednáno právo žalobkyni prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 15 a násl. a z Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně).

5. Žalobkyně dle smlouvy ad 4 umožnila žalovanému poprvé z jeho účtu č. , č. účtu, čerpat částku 50 000 Kč, a to v únoru 2022 (zjištěno z cit. sporožirového účtu na č. l. 51 a násl.). Z výpisu z účtu žalovaného za období únor až květen 2024 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu činil v únoru 2024 částku 50 927,11 Kč, v březnu 2024 částku 51 708,36 Kč, v dubnu 2024 částku 51 561,42 Kč v květnu 2024 částku 50 681,42 Kč.

6. Dopisem ze dne 17. 1. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 49 419 Kč na označený bankovní účet nejpozději do 17. 1. 2024, jinak dojde k vymáhání úvěrového dluhu (zjištěno z cit. výzvy na č. l. 27).

7. Dopisem ze dne 20. 2. 2024 žalobkyně pozastavila čerpání úvěru z daného účtu žalovaného z důvodu nařízení exekuce na účet. (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 28). Dopisem ze dne 21. 2. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného na dluh k 21. 2. 2024 v celkové výši 50 048 Kč z důvodu přečerpání a nesplacení limitu kontokorentu ve lhůtě.

8. Z oznámení o navýšení jistiny pohledávky ze dne 5. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně převedla svou pohledávku z účtu žalovaného na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a dlužná částka tak činí celkem 59 809,28 Kč a tvoří ji částky nepovoleného přečerpání ve výši 52 441,42 Kč, a částky řádných úroků a úroků z prodlení ve výši 7 367,68 Kč.

9. Dopisem ze dne 3. 5. 2024 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky nepovoleného přečerpání ve výši 50 681,42 Kč, a částky řádných úroků a úroků z prodlení ve výši 3 449,18 Kč (zjištěno z předžalobní výzvy na č. l. 30).

10. Soud u úvěrující banky považuje za nesporné, že ta se řádně řídí evropskými bankovními standardy a před poskytnutím úvěru v souladu se zákonnou úpravou a platnou evropskou u tuzemskou judikaturou verifikuje majetkové poměry žadatele o úvěr, k čemuž došlo i v případě žalovaného. Soud z obsahu spisu z moci úřední neshledal v procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany úvěrující banky žádný defekt, který by mohl zakládat úvahy o příp. vyslovení absolutní neplatnosti cit. úvěrové smlouvy.

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru ze dne 27. 2. 2022 poskytla dne 27. 2. 2022 žalovanému kontokorentní úvěr do sjednaného limitu ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěrující žalobkyni, že tento dluh z kontokorentu do 1 roku ode dne čerpání úvěru se sjednaným úrokem a úrokem z prodlení. Žalovaná částka 70 301,87 Kč je složena z nepovoleného záporného zůstatku (jistiny) ve výši 52 441,42 Kč, z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 14,75 % ročně z jistiny od 1. 5. 2024 do 11. 4. 2025 ve výši 7 681,55 Kč, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 14,75 % ročně od 1. 5. 2024 do 11. 4. 2025 ve výši 10 178,90 Kč.

12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

13. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. V posuzované věci soud shledal, že byly splněny podmínky k tomu, aby se žalobkyně domáhala po žalovaném (již z výše vyloženého důvodu) vrácení dluhu se specifikovaným příslušenstvím. Soud přitom neshledal, že by smlouva o úvěru byla stižena absolutní neplatností z důvodu, že by před poskytnutím úvěru nebyla úvěrující bankou řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného. Soud proto podané žalobě zcela vyhověl, jak se podává z meritorní výrokové znělky tohoto rozsudku.

19. Žalobkyně byla ve sporu plně procesně úspěšná, a proto jí vůči žalovanému náleží v plném rozsahu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 413 Kč, které se sestávají se zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 813 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony ve výši 300 Kč/úkon (návrh ve věci samé, výzva k plnění) dle § 1, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy 600 Kč.

20. Žalovaný je povinen náklady řízení zaplatit žalobkyni, a to k jejím rukám do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (!160 odst. 1 o. s. ř.).