12 C 5/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 46.800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26.100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26.100 Kč od 30. 11. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 20.700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.900 Kč od 30. 11. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 467 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala uložení ve výroku označených platebních povinností po žalovaném. Žalobkyně přitom v návrhu, respektive v žalobě (doplněné podáním ze dne 26. 1. 2021) skutkově a právně tvrdila následující:

2. Dne 4. 11. 2016 společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též„ předchůdce žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru (dále též„ smlouva“) [číslo] [číslo] [číslo], v rámci níž byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 30.000 Kč. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku 30.000 Kč (jistinu) společně s částkou 20.700 Kč, celkem tedy částku 50.700 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách po 3.900 Kč a poslední splátku do 29. 11. 2017. Žalovaná celkem uhradila částku 3.900 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky 46.800 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 30.000 Kč, úroků z úvěru ve výši 6.817 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 9.983 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30.000 Kč od 30. 11. 2017 do zaplacení. Posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně posoudila podle svých vnitřních kritérií, a to maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, 0 zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, uvedení příjmů a výdajů žalované a lustrací v ISIR, centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradila.

3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila v rámci podaného odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu, vyjádřila svůj nesouhlas s podaným návrhem s tím, že s žalobkyní nemá nic společného a namítá promlčení.

4. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:

5. Dne 4. 11. 2016 uzavřel [právnická osoba] s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] [číslo] [číslo], na základě které při jejím podpisu poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit částku 30.000 Kč (jistinu) společně s částkou 20.700 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách po 3.900 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 29 11. 2017. Žalovaná svým podpisem smlouvy o úvěru potvrdila, že částku 30.000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle čl. I. bodu 2. smlouvy činí roční úroková sazba 25,85 % ú úvěru na 13 měsíců. Dle čl. IV. bodu 3. má žalobkyně v případě nesplnění povinnosti žalovaného uhradit příslušnou splátku úvěr zesplatnit. Dle čl. VI. bodu 3. Smlouvy žalovaná čestně prohlásila, že souhlasí s výší splátek dle této smlouvy a potvrdila, že vzhledem k výši svých měsíčních příjmů a výdajů, které uvedla v žádosti o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta je schopna veškeré tyto splátky hradit řádně a včas, což stvrdila podpisem smlouvy (zjištěno ze smlouvy o úvěru na č.l. 15-16).

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 4. 11. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná je na mateřské dovolené a zároveň je zaměstnána na dobu určitou u [právnická osoba] jako dělnice, její měsíční příjem činí 7.600 Kč, výdaje činí 500 Kč, má tři vyživovací povinnosti. Další závazek ve výši 1.900 Kč má vůči [právnická osoba]. Další příjmy uvedla ve výši 9.200 Kč, celkové příjmy domácnosti pak činí 33.000 Kč, průměrné měsíční výdaje domácnosti uvedla ve výši 6.000 Kč. Dále uvedla typ bydlení- vlastní.

7. Z dohody o pracovní činnosti pro agenturní zaměstnávání uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] ze dne 13. 9. 2016, daná společnost jako agentura práce se zavázala zajistit žalované dočasný výkon práce dle této dohody a to na dobu určitou od 13. 9. 2016 do 31. 12. 2016.

8. Z dohody o provedení práce, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřené dne 18. 10. 2016, že žalovaná se zavázala provádět úklidové práce pro společnost od 18. 10. 2016 do 31. 12. 2016.

9. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne [datum], že žalovaná pobírala na nezl. dceru [jméno] [příjmení], nar. dne [datum] rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč měsíčně od [datum] a dále přídavek na dítě ve výši 500 Kč měsíčně rovněž od [datum].

10. Ze scoringové karty zákazníka bylo zjištěno, že dle posouzení žalované dle historie, věku, bydlení a zaměstnání dosáhl dle kritérií předchůdce žalobkyně 29 bodů pro poskytnutí úvěru do 70.000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná již dříve u předchůdkyně žalobkyně čerpala úvěr 11. Dle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 11. 2016 bylo zjištěno, že výše úvěru činí 30.000 Kč, celková částka k zaplacení pak činí částku 50.700 Kč, kdy pevná výpůjční úroková sazba při úvěru na 13 měsíců činí 25,85 %, úvěr je splatný v 13 měsíčních splátkách po 3.900 Kč měsíčně. Žalovaná podepsala formulář s tím, že s uvedenými podmínkami souhlasí.

12. Z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru [číslo] [číslo] [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná svým podpisem vyjádřila souhlas se splátkami úvěru při jeho trvání v délce 13 měsíců po 3.900 Kč.

13. Dle přehledu plateb ke smlouvě [číslo] [číslo] [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 3.900 Kč, a to dne 4. 11. 2016.

14. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 včetně přílohy bylo zjištěno, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným.

15. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem předchůdce žalobkyně ze dne 6. 2. 2020. Z potvrzení České pošty, s.p., o expedici obyčejných zásilek ze dne 13. 2. 2020 bylo zjištěno, že oznámení bylo zasláno žalované dne 12. 2. 2020.

16. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 2. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek a výzva jí byla zaslána na adresu [adresa] (zjištěno z kopie poštovního podacího lístku ze dne 26. 2. 2020 na č. l. 24).

17. Z rejstříku zahájených exekucí soud zjistil, že v době uzavření smlouvy dne 4. 11. 2016 bylo na žalovanou vedenou exekuční řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

18. Z informačního soudního systému bylo zjištěno, že od roku 2006 do roku 2015 bylo vedeno na majetek žalované 8 exekučních řízení, jedná se zejména o dluhy u mobilního operátora a pojišťoven. Dále bylo zjištěno, že již 24. srpna roku 2016 žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] [číslo] [číslo] na částku 12.000 Kč, který čerpala, avšak nehradila a pohledávka byla řešena v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kdy žalované byla rozsudkem uložena povinnost uhradit nesplacenou jistinu s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení (smlouva o úvěru byla shledána neplatnou z důvodu nedostatečného zkoumání podmínek úvěruschopnosti žalované).

19. Z čestného prohlášení žalované ze dne 4. 11. 2016, že bydlí na adrese [adresa žalované].

20. Z úřední činnosti soudu je známo, že druh žalované [jméno] [příjmení] je osobou, proti němuž je vedena řada civilních a exekučních řízení.

21. Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba], smlouvu o úvěru, a to dne 4. 11. 2016 smlouvu [číslo] [číslo] [číslo], v rámci níž byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 30.000 Kč. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku 30.000 Kč (jistinu) společně s částkou 20.700 Kč představující náklady úvěru (úroková sazba ve výši 25,85 % ročně dle čl. I. bodu 2. smlouvy), a to v 13 týdenních splátkách po 3.900 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 29 11. 2017. Žalovaná celkem uhradila částku 3.900 Kč, a to dne 4. 11. 2016. Žalovaná svým podpisem smlouvy potvrdila správnost údajů týkajících se její schopnosti splácet poskytnutý úvěr.

22. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 byly pohledávky postoupeny na žalobkyni.

23. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradila.

24. Z hlediska právního posouzení věci v daném případě předchůdce žalobkyně poskytla žalované úvěr.

25. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o.z„). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Z ustanovení § 1970 o. z. vyplývá, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle ustanovení § 1810 o. z. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

28. Podle § 1812 odst. 1 lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

29. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

30. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

31. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno.

32. Soud má za to, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], o poskytnutí úvěru opakovaně, v daném případě tedy podruhé. Výdělkové a majetkové poměry žalované byly velmi nestabilní (žalovaná byla v době uzavření dané smlouvy na mateřské dovolené a pobírala rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč a přídavek na dítě ve výši 500 Kč, sjednané brigády dle dohod o provedení práce a pracovní činnosti byla uzavřeny pouze na dobu určitou do konce roku 2016), navíc měla vyživovací povinnost celkem ke třem nezletilým dětem. Žalovaná v době uzavření smlouvy splácela předchůdci žalobkyně další úvěr, s jehož splátkami se dostala do prodlení, a byla na ni vedena od roku 2006 řada exekucí. Rovněž na jejího druha [jméno] [příjmení] je vedena řada exekucí.

33. Podle názoru soudu bylo v možnostech a tedy i povinností právní předchůdkyně žalobkyně zákonu odpovídajícím způsobem posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele, neboť při důsledném zkoumání majetkových poměrů žalované nebylo možno dospět k závěru, že žalovaná je objektivně schopna řádně a včas splácet předmětné (po sobě krátce uzavřené) spotřebitelské úvěry, jakkoliv samotné žalované musela být tato okolnost více než zřejmá a lez vyslovit závěr, že žalovaná jednala vůči právní předchůdkyni žalobkyně lehkovážně až účelově, pakliže přistoupila k uzavření dalšího spotřebitelského úvěru, ač si musela být vědoma, že není v jejích možnostech sjednané splátky předchůdkyni žalobkyně řádně hradit a že je zde nebezpečí, že se ocitne v dluhové spirále.

34. Pro úplnost soud uvádí, že předchůdkyně žalobkyně ani nesplnila svůj interní postup prověření úvěruschopnosti úvěrované, když mohla poskytnout úvěr pouze tehdy, pokud nebyla uvedená osoba v exekuci (žalovaná však v dané době v exekuci byla).

35. Soud dospěl k závěru, že spotřebitelský úvěr, který žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, je ve smyslu § 9 zák. č. 145/2010 Sb. absolutně neplatný. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení, které v daném případě představuje částku 26.100 Kč (30.000 Kč – 3.900 Kč) včetně zákonného úroku z prodlení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a proto byla zamítnuta.

36. Žalovaná uplatnila v řízení námitku promlčení, kterou je třeba se zabývat.

37. V daném případě ovšem soud dospěl k závěru, že žalovanou uplatněná námitka promlčení práva žalobkyně na poskytnutí peněžitého plnění, kterou si soud po právní stránce vyhodnotil, jako nárok na vydání bezdůvodné obohacení, je v rozporu s dobrými mravy, tj. v rozporu s § 8 o. z., který stanoví, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

38. Žalovaná totiž přistoupila k uzavření předmětné smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně, ač jako svéprávná osoba, u níž se ve smyslu § 4 odst. 1 o. z. má za to, že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat, věděl či vědět mohl a měl, že nebude schopen platební povinnosti, k nimž se zavázal, řádně a včas druhé smluvní straně plnit. S vysokou pravděpodobností lze pak dospět k závěru, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně jednala účelově, bagatelizovala své faktické majetkové poměry, do jisté míry„ využila“ pouze formálního a povrchního zjišťování své úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně, ač jí již tehdy muselo být zřejmé, že takto dále„ nasmlouvané“ úvěry nebude schopen uhradit, splácet.

39. Za této situace proto žalovanou uplatněná námitka promlčení představuje zneužití práva žalované, která v demokratickém právním státě nemůže požívat právní ochrany. Z tohoto důvodu proto soud této námitce žalované nepřisvědčil a má za to, že povinnost žalované vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení trvá, respektive je zde podle práva dána.

40. Částečný úspěch žalobkyně se promítl i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Protože ale žalobkyně měla v tomto řízení jen částečný úspěch, a to v rozsahu 11,54 % (55,76 % – 44,22 %), pak účelně vynaložené náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1.872 Kč dle položky bodu 1. písm. c/ sazebníku soudních poplatků, odměna za 3 úkony po 500 Kč za úkon dle § 14b a a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava, předžalobní výzva a sepis návrhu, kdy úkon žalobce - doplnění žaloby ze dne 26. 1. 2021 soud za účelně vynaložený výdaj nepovažuje, neboť uvedená skutková tvrzení měla být uvedena již v podaném návrhu), tj. 1.500 Kč, paušální náhrada za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 300 Kč a DPH 21 % ve výši 378 Kč. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobce činí 4.050 Kč, a poměrná část těchto nákladů ve výši 11,54 % pak představuje částku 467 Kč (po zaokrouhlení); tyto náklady ve výši 467 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

41. Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).