12 C 64/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o 9.700,58 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 5.268,86 Kč a smluvní pokuty ve výši 5.820,35 Kč zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky 3.880,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.880,23 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.321,32 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doplněnou podáním ze dne 9. 8. 2021, domáhal po žalované zaplacení jistiny ve výši 3.880,23 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.321,32 Kč (úrok ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 3.880,23 Kč od 8. 9. 2016 do 30. 11. 2020), nesplacené smluvní pokuty ve výši 5.820,35 Kč (0,1 % denně z jistiny ve výši 3.880,23 Kč od 8. 9. 2016 do 5. 7. 2017), zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.880,23 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5.268,86 Kč (nesplacený úrok 150,81 Kč + nesplacený poplatek za poskytnut úvěru ve výši 1.470,78 Kč + nesplacené náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 265,94 K + nesplacený inkasní poplatek ve výši 919,24 Kč + smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 2.462,09 Kč) a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 217 Kč z titulu nesplaceného úvěru, neboť dle smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným předchůdce žalobce dne 7. 7. 2015 poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaná se zavázala k úhradě úvěru ve výši 10.000 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1. 299 Kč do 7. 9. 2016. Žalovaná údaje o své osobě a finanční situaci uvedla v žádosti o úvěr, dle které byla předchůdcem žalobce ověřena její úvěruschopnost. Dokumenty o prokázání úvěruschopnosti žalované žalobce nedisponuje. Žalovaná uhradila v 8 řádně uhrazených splátkách celkem 11.499 Kč. V případě porušení povinnosti žalované uhradit úvěr řádně a včas byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky denně, a to z částky 10.000 Kč, kterou žalovanému skutečně právní předchůdce žalobce poskytl. Smlouvou o postoupení pohledávky byla dne 21. 12. 2020 pohledávka postoupena na žalobce. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradila.

2. Žalobce podáním doručeným soudu dne 9. 8. 2021 vzal žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 5.268,86 Kč a smluvní pokuty ve výši 5.820,35 Kč s odůvodněním, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet a žádá, aby bylo v řízení pokračováno pro jistinu, kapitalizovaný úrok z prodlení, zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Soud proto výrokem ad. I. tohoto rozsudku řízení částečně co do shora specifikované části úroku a smluvní pokuty řízení zastavil.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o. s. ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti. 4. (Skutková zjištění) Dne 7. 7. 2015 uzavřel [právnická osoba] se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit částku 10.000 Kč (jistinu) společně s částkou 8.186 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 963 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč a inkasního poplatku ve výši 2.500, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1.299 Kč Částku 10.000 Kč převzala žalovaná v hotovosti v místě bydliště. (zjištěno ze smlouvy o úvěru včetně podmínek na č.l. 33).

5. Z žádosti o úvěr ze dne 7. 7. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná v době uzavření smlouvy pobírala starobní důchod ve výši 10.100 Kč, jiný příjem uvedla ve výši 10.000 Kč, příjmy žalované činily celkem 20.100 Kč, výdaje na bydlení, energie, - 4.000 Kč, osobní výdaje 4.000 Kč, splátky úvěrů 2.000 Kč, použitelný příjem byl vyčíslen částkou 10.100 Kč. Žalovaná bydlela v nájmu, byla rozvedená a neměla žádnou vyživovací povinnost. Souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů ke dni podpisu smlouvy o úvěru činí 2.000 Kč.

6. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 včetně přílohy bylo zjištěno, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovanou.

7. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem předchůdce žalobce ze dne 18. 1. 2021. Z poštovního podacího archu ze dne 19. 1. 2021 bylo zjištěno, že oznámení bylo zasláno žalované.

8. Dle tvrzení žalobce, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 11.499 Kč.

9. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 2. 6. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek a výzva jí byla zaslána na adresu jejího trvalého bydliště (zjištěno z kopie poštovního podacího archu ze dne 4. 6. 2021 na č.l. 22).

10. Z informačního soudního systému bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy o úvěru bylo na majetek žalované vedeno u zdejšího soudu od roku 2003 celkem 12 exekučních řízení, mj. i pro pohledávky u dalších úvěrových společností.

11. Z rejstříku zahájených exekucí bylo zjištěno, že v době uzavření úvěrové smlouvy byly na majetek žalované evidovány 3 exekuční řízení (od roku 2013 do roku 2014) a další dvě exekuční řízení byla zahájena v roce 2015, tedy v roce uzavření předmětné úvěrové smlouvy. 12. (Závěr o skutkovém stavu) Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] dne 7. 7. 2015 smlouvu o úvěru [číslo] v rámci níž byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 10.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku 10.000 Kč (jistinu) společně s částkou 8.186 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 963 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč a inkasního poplatku ve výši [číslo], a to ve 14 měsíčních splátkách po 1.299 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 7. 9. 2016. Žalovaná uhradila ke dni podání žaloby celkem 11.499 Kč.

13. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2020 byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradila. 14. (Právní posouzení věci) Závazkový vztah, vzniklý shora uvedenými uzavřenými spotřebitelskými úvěry mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

18. Dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

20. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobce postoupil platně pohledávky za žalovaným na žalobce (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Ve vztahu k žalované pohledávce ze smlouvy o úvěru [číslo] dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu.

22. Soud má za to, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], o poskytnutí úvěru. Žalovaná v té době pobírala starobní důchod, které byly jejím jediným příjmem.

23. V této věci se nepochybně ve všech případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývané„ rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka.

24. Dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

26. Žalobce k výzvě soudu žalobu doplnil toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčených smluv, jakým způsobem jeho právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost s tvrzením žalovanou uvedeného příjmu v žádosti o úvěr. Povinností žalobce je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalované v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní.

27. Právnímu předchůdci žalobce muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020).

28. Žalobce sám netvrdil, jakým způsobem uvažoval (resp. jeho právní předchůdce), pokud vyhodnotil žalovanou jako osobu dostatečně solventní.

29. Soud proto posoudil údaje uvedené v žádosti o úvěr, které sdělila a svým podpisem stvrdila žalovaná, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobce nedostál zákonné povinnosti § 9 zákona č. 145/2010 Sb., když poskytl předmětný spotřebitelský úvěr, když v tomto případě bylo nepochybné, že žalovaná je dlouhodobě osobou, která není schopna splácet sjednané peněžní závazky.

30. Soud opětovně zdůrazňuje, že dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy pobírala starobní důchod, v době poskytnutí úvěru – červenec 2015 - bylo vedeno 12 exekučních řízení na majetek žalované; tyto údaje si předchůdkyně žalobce rovněž nikterak neověřil, a vycházel pouze z informací uvedených žalovanou v žádosti o úvěr.

31. Podle názoru soudu bylo v možnostech a tedy i povinností právního předchůdce žalobce zákonu odpovídajícím způsobem posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele, neboť při důsledném zkoumání majetkových poměrů žalované nebylo možné dospět k závěru, že žalovaná je objektivně schopen řádně a včas splácet předmětný spotřebitelský úvěr, jakkoliv samotné žalované musela být tato okolnost více než zřejmá a lze vyslovit názor, že žalovaná jednala vůči právnímu předchůdci žalobce lehkovážně až účelově, pakliže přistoupila k uzavření uvedeného spotřebitelského úvěru, ač si musel být vědoma toho, že není v jejích možnostech sjednané splátky právní předchůdkyni žalobkyně řádně hradit a že je zde nebezpečí, že se ocitne v dluhové spirále.

32. Lze proto uzavřít, že spotřebitelský úvěr, který žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., absolutně neplatný.

33. Jestliže žalovaná na spotřebitelský úvěr, který jí byl poskytnut právním předchůdcem žalobce ve výši 10.000 Kč zaplatila právnímu předchůdci žalobce celkem 11.499 Kč, a je-li tato smlouva absolutně neplatná, je podaná žaloba nedůvodná.

34. Na základě shora uvedeného byla žaloba zamítnuta.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.