12 C 66/2026

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 13 656 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 046 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky ve výši 5 610 Kč včetně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 77,45 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 656 Kč od 1. 4. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 669,78 Kč k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem v adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 7. 8. 2025 smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek společnosti www.Anonymizováno.Anonymizováno. Identita žalované se ověřovala prostřednictvím služby bank ID a smlouva byla odsouhlasena a uzavřena zadáním podpisového SMS kódu na stránkách www.Anonymizováno.Anonymizováno, a poté odeslána na email e-mail. K úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že zkoumala registry NRKI a BRKI, SOLUS, Centrální evidenci exekucí a insolvenční rejstřík. Vyhotovila credit scoring, kde poměry žalované dále zkoumala. Žalovaná obdržela úvěr ve výši 10 000 Kč, a to na účet uvedený ve smlouvě č. č. účtu. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutou částku včetně úrokového navýšení a poplatků ve 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaná se zavázala v případě porušení smluvních povinností – prodlení s úhradou splátky - uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč a náklady na vymáhání ve výši 300 Kč. Žalobkyně ke dni 30. 1. 2026 z důvodu prodlení žalované zesplatnila poskytnutý úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě poskytnutého úvěru. Žalovaná uhradila dne 3. 9. 2025 částku 747 Kč a dne 14. 10. 2025 částku 1 207 Kč, celkem tedy 1 954 Kč. Dlužná částka je složena z částky 9 166 Kč (jistina), 1 960 Kč (kapitalizovaný úrok od druhé do osmé splátky), 1 030 Kč (účelně vynaložené náklady- 3 x 300 Kč + 130 Kč) a 1 500 Kč (smluvní pokuty- 3 x 500 Kč). Dále žalobkyně požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 656 Kč od 1. 4. 2026 do zaplacení. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila v rámci podaného odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu, s tím, že nárok v žalobě neuznává, a to mimo jiné z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně jako věřitel nesplnila svou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost klienta (žalované), a dále pak namítá nepřiměřenost výše RPSN příčící se dobrým mravům.

3. Žalobkyně pak ve svém vyjádření ze dne 10. 6. 2026 k podanému odporu žalované sdělila, že úvěruschopnost žalované posuzovala podle Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, a vycházela z informací klienta. Uvedla, že příjem klienta činil 17 500 Kč, splátky jiným společnostem (mimo HC) pak 7 606 Kč, splátky v HC 1 468 Kč, výše splátky schváleného úvěru pak činila 907 Kč. Dále uvedla, že příjem ostatních členů domácnosti činil 50 000 Kč. Provedla lustraci v SOLUS, ISIR a CRIBIS s negativním výsledkem. V registru NRKI bylo zjištěno pozitivní vyhodnocení, měsíční splátka věřitelům ve výši 21 103 Kč, z toho úvěr se splátkou 13 608 Kč a 3 000 Kč mělo být hrazeno před poskytnutím nadepsaného úvěru. Ke sjednanému poplatku uvedla, že byl sjednán jediný ve výši 330 Kč, celková částka k zaplacení případného splacení byla stanovena ve smlouvě ve výši 13 670 Kč. Úrok byl sjednán pouze v 2. až 8. splátce ve výši 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, v ostatních měsících byla úroková sazba 0 %. Ohledně RPSN pak uvedla, že jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru činil 330 Kč a měsíční úrok ve výši 490 Kč (pouze v 2. až 8. splátce), v případě řádného splacení by po 24 měsících činila výše RPSN za úroky a poplatky za poskytnuté služby 18,8 %. Dle systému ARAD ČNB byla průměrná výše trojnásobku úrokové sazby v době uzavření smlouvy 23,88 %, tedy úrok ve výši 18,8 % tuto výši nepřekročil.

4. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o. s. ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:

5. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně jako věřitel nabídla uzavření úvěrové smlouvy, a to bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, kdy tento úvěr měl být splacen ve 24 měsíčních splátkách. Celková částka ke splacení byla stanovena na 13 760 Kč.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 8. 2025 (ID žádosti Anonymizováno ID klienta Anonymizováno) včetně úvěrových podmínek, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru prostřednictvím internetových stránek www.Anonymizováno.Anonymizováno, kdy smlouva byla podepsána SMS kódem, výše úvěru byla sjednána v částce 10 000 Kč a dále že žalovaná se zavázala k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč; úvěr byl splatný ve 24 splátkách ve výši měsíční splátky 747 Kč (první splátka), po 907 Kč (2. až 8. splátka), po 417 Kč (9. – 23. splátka) a 409 Kč (24. splátka). Náklady úvěru měla žalobkyně účtovat ve výši 500 Kč jako smluvní pokutu za zpoždění s placením splátky nebo jiné platby. V případě porušení povinností klienta vyplývajících ze smlouvy zakládá právo věřitele zesplatnit celý čerpaný úvěr a dále se zakládá právo věřitele na smluvní pokutu ve výši 500 Kč v případě prodlení s úhradou splátky a náklady na vymáhání.

7. Ze sazebníku platného od 4. 11. 2022, že obsahuje informace týkající se poplatků a smluvní pokuty, jak je uvedeno shora v cit. smlouvě.

8. Z karty klienta bylo zjištěno, že tento dokument obsahuje údaje o úvěru, identifikaci žalované, dále je uveden příjem žalované ve výši 15 000 Kč jako mateřskou, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 50 000 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 2 000 Kč, a dále je uvedeno, že klient byl lustrován v ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS s negativním výsledkem.

9. Z opisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 7. 8. 2025 byla provedena platba z účtu žalobkyně ve výši 10 000 Kč na účet č. č. účtu pod v.s. var. symbol.

10. Ze sdělení právnická osoba as. ze dne 17. 6. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná je majitelkou běžného účtu č. č. účtu a že v srpnu 2025 byla na tento účet evidována příchozí platba od žalobkyně ve výši 10 000 Kč.

11. Z listiny označené jako „Výpis čerpání, splátek a úhrad“, že žalovaná ke dni 31. 3. 2026 žalobkyni dlužila částku 9 166 Kč (neuhrazená jistina), 77,45 Kč (úrok z prodlení), 1 500 Kč (smluvní pokuta), 1 960 Kč (úrok), 1 030 Kč (účelně vynaložené náklady). Žalovaná uhradila dne 3. 9. 2025 částku ve výši 747 Kč a dne 14. 10. 2025 částku 1 207 Kč.

12. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 30. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných částek ve výši 13 626 Kč do 14 dnů a pro případ neuhrazení byla upozorněna na možnost soudního vymáhání. Výzva byla žalované zaslána na adresu bydliště (viz kopie poštovního podacího archu na č. l. 39).

13. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 15. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných částek ve výši 3 414 do 30 dnů a pro případ neuhrazení byla upozorněna na možnost soudního vymáhání. Výzva byla žalované zaslána na adresu bydliště (viz kopie poštovního podacího archu na č. l. 37).

14. Z listiny označené jako „Předžalobní výzva k plnění“, že dne 27. 2. 2026 žalobkyně prostřednictvím právního zástupce požádala o předčasné splacení celého čerpaného úvěru, který se tak stal splatným v celém rozsahu. Dlužná částka činila 13 656 Kč. Z kopie poštovního podacího archu ze dne 2. 3. 2026 bylo zjištěno, že výzva byla zaslána žalované na adresu jejího bydliště (č. l. 41).

15. Z úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovaná měla v době uzavřené smlouvy o úvěru 6 existujících splátkových případů a 3 kreditní karty. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 11. 2024 splácela měsíčně 604 Kč, ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 5. 2025 měsíčně 13 608 Kč, ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 6. 2025 měsíčně 3 900 Kč, ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 3. 2025 měsíčně 747 Kč, ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 11. 2024 měsíčně 1 402 Kč, ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 10. 2024 měsíčně 842 Kč, dále měla 2 žádosti o úvěr a 4 její žádosti o úvěr byly odmítnuty. 16. [Závěr o skutkovém stavu] Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 7. 8. 2025 smlouvu o úvěru, v rámci níž byla žalované poskytnuta převodem na účet částka 10 000 Kč. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku 10 000 Kč (jistinu) společně s částkou 330 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 747 Kč první splátka 907 Kč 2. splátka až 8. splátka, 417 Kč 9.-23. splátka, kdy poslední splátka byla ve výši 409 Kč. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila celkem 1 954 Kč. 17. [Právní posouzení věci] Závazkový vztah, vzniklý shora uvedeným uzavřeným spotřebitelským úvěrem mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

18. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

19. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

20. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle § 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „…součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

23. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Ve vztahu k žalované pohledávce ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 8. 2025, dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu.

25. Soud má za to, že žalovaná zažádala žalobkyni o poskytnutí úvěru. Žalovaná v té době pobírala příspěvek za mateřskou dovolenou, který byl jejím jediným příjmem, a splácela jiným společnostem z celkem 6 uzavřených úvěrových smluv 21 103 Kč měsíčně. Další 4 žádosti žalované o úvěr byly odmítnuty. Žalovanou tvrzený příjem domácnosti ve výši 50 000 kč nebyl nijak ověřen.

26. V této věci se nepochybně ve všech případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývané „rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka.

27. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

29. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatelka úvěru po žalované vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Odkaz na metodiku žalobkyně týkající se posouzení úvěruschopnosti klienta splácet poskytnutý úvěr, podmínku řádného posouzení bonity klienta nesplňuje, neboť vychází z neověřených informací uvedených žadatelem o úvěr.

30. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020).

31. Žalobkyně sama netvrdila, jakým způsobem uvažovala, pokud vyhodnotila žalovanou jako osobu dostatečně solventní.

32. Soud proto posoudil údaje uvedené v potvrzení o provedení ověření bonity klienta v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytla předmětný spotřebitelský úvěr, když v tomto případě bylo nepochybné, že žalovaná je dlouhodobě osobou, která není schopna splácet sjednané peněžní závazky.

33. Soud opětovně zdůrazňuje, že dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy pobírala příspěvek z mateřské dovolené jako svůj jediný příjem, v době poskytnutí úvěru – srpen 2025 – splácela další splátky ze 6 uzavřených úvěrových smluv ve výši 21 103 Kč; tyto údaje si žalobkyně rovněž nikterak neověřila, a vycházela pouze z informací uvedených žalovanou.

34. Podle názoru soudu bylo v možnostech a tedy i povinností žalobkyně zákonu odpovídajícím způsobem posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele, neboť při důsledném zkoumání majetkových poměrů žalované nebylo možné dospět k závěru, že žalovaná je objektivně schopna řádně a včas splácet předmětný spotřebitelský úvěr, jakkoliv samotnému žalované muselo být tato okolnost více než zřejmá a lze vyslovit názor, že žalovaná jednala vůči žalobkyni lehkovážně až účelově, pakliže přistoupila k uzavření uvedeného spotřebitelského úvěru, ač si musel být vědoma toho, že není v jejích možnostech sjednané splátky žalobkyni řádně hradit a že je zde nebezpečí, že se ocitne v dluhové spirále.

35. Lze proto uzavřít, že spotřebitelský úvěr, který žalovaná uzavřela s žalobkyní, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., absolutně neplatný, když důsledek absolutní neplatnosti při naplnění předpokladů pro aplikaci § 87 cit. zák. vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

36. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel (v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

37. Jestliže žalovaná na spotřebitelský úvěr, který jí byl poskytnut žalobkyní ve výši 10 000 Kč, z něhož uhradila pouze 1 954 Kč a je-li tato smlouva absolutně neplatná, je žalobkyni povinna vrátit jistinu ve výši 10 000 Kč. Zákonný úrok z prodlení nebyl žalobkyni přiznán, neboť nárok na něj doposud nevznikl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 3 Cdo 3675/2021).

38. Jelikož se žalobkyně nedůvodně domáhala zaplacení další částky 5 610 Kč se specifikovaným příslušenstvím, byla v této části žaloby zamítnuta.

39. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Protože žalobkyně požadovala zaplacení částky 13 656 Kč se zákonným a smluvním příslušenstvím (77,45 Kč + 512 Kč), úspěšná byla do co částky 8 046 Kč, tedy ve výši 12,96 %; náklady řízení, které v daném případě tvoří zaplacený soudní poplatek dle pol. 2 bodu 1. písm. a/ sazebníku soudních poplatků ve výši 800 Kč, odměna dle § 14b a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., 1 úkon á 400 Kč, celkem za 3 úkony ( příprava, převzetí, sepis žaloby, výzva k plnění) ve výši 1 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč za úkon dle v § 14b odst. 6 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, odměna dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. za vyjádření se k odporu žalované ze dne 10. 6. 2026 ve výši 1 660 Kč, 1 x režijní paušál ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., ve výši 758,10 Kč, činí celkem tedy 5 168,10 Kč, kdy poměrná část ve výši 12,96 % činí 669,78 Kč (po zaokrouhlení), a jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.

40. Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekucí.