12 C 69/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného adresa pro doručování adresa žalovaného o zaplacení částky 25.216,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23.616 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23.616 Kč od 18. 11. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 1.600,84 Kč s úrokem ve výši 11,25 % ročně z částky 24.599,84 Kč od 25. 5. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.599,84 Kč od 25. 5. 2016 do 17. 11. 2016, a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 983,84 Kč od 18. 11. 2016 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne 14. 7. 2021 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala uložení ve výroku označených platebních povinností po žalovaném. Žalobkyně přitom v návrhu, respektive v žalobě (doplněné podáním ze dne 12. 8. 2021) tvrdila následující:

2. Dne 22. 1. 2016 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru (dále též„ smlouva“) číslo v rámci níž byla žalovanému poskytnuta převodem na jeho účet dne 2. 2. 2016 částka 30.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 30.000 Kč (jistinu) společně s úrokem, a to v 30 měsíčních splátkách po 2.128 Kč od března 2016, tedy celkem částku ve výši 63.840 Kč. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 9. 8. 2016 byl dohodnut odklad splátek č. 4 a č. 5, které se žalovaný zavázal uhradit jako tzv. odložené splátky č. 31, č. 32, č. 33 a č. 34, a to včetně smluvní odměny ve výši 4.256 Kč. Žalovaný uhradil celkem 6.384 Kč, a to po 2.128 Kč dne 14. 3. 2016, dne 18. 4. 2016 a dne 24. 5. 2016. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena na základě dokladů o příjmech, kdy celkový měsíční příjem žalovaného činil 16.000 Kč, měsíční náklady 12.891 Kč, volné zdroje ke splácení pak 3.109 Kč. Dále byla úvěruschopnost žalovaného ověřena výpisem z jeho bankovního účtu za prosince 2015, rozhodnutím ČSSZ o přiznání invalidního důchodu, potvrzením o rentě, formulářem hodnocení klienta, kopií občanského průkazu, příkazem k povolení inkasa od datum a výpisy z NRKI a SOLUS a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že má dostatečné volné zdroje ke splácení tohoto úvěru. Žalobkyně zohlednila i plnění na souběžnou úvěrovou smlouvu číslo dle které žalovaný hradil splátky v měsíční výši 6.591 Kč. Na základě provedeného tzv. scoringu klienta proto rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému odesláno dne 3. 2. 2016. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, a to u splátky č. 6 a č. 7, a proto došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně požaduje po žalovaném spolu s uhrazením jistiny ve výši 24.599,84 Kč též úroky ve výši 11,25 % ročně z dlužné částky dle časových řad ARAD a též úroky z prodlení v zákonné výši z celé této jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně po žalovaném dále požaduje v souladu s článkem 12. odst. 12.1 bod a) a b) smluvních podmínek smluvní pokutu ve výši 2 x 170,24 Kč (smluvní pokuta u splátky č. 6 a č. 7 za prodlení v délce 15 dnů - 2.128 Kč x 8%) a 276,64 Kč (smluvní pokuta za prodlení v délce 30 dnů u splátky č. 6 – 2.128 Kč x 13 %). Celkem smluvní pokuty činí po zaokrouhlení 617 Kč dle vystavené penalizační faktury. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při jednání navrhl její zamítnutí z důvodu neověření jeho úvěruschopnosti.

4. Soud při jednání dne 8. 2. 2022 provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti: 5. (Skutková zjištění) Dne 22. 1. 2016 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které se se zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 30.000 Kč (jistinu) s úrokem ve výši 96,23 % p. a., a to v 30 měsíčních splátkách po 2.128 Kč od 17. 3. 2016, tedy v celkové výši 63.840 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 17. 8. 2018. Dle čl. 12 a) smluvních podmínek má žalobkyně v případě prodlení žalovaného více než 15 dnů požadovat smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné částky. Dle čl. 12 b) smluvních podmínek má žalobkyně v případě prodlení žalovaného více než 30 dnů požadovat smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné částky Dle čl. 12 3. b) smluvních podmínek v případě prodlení dlužníka s úhradou 2 splátek automaticky dojde k zesplatnění úvěru (zjištěno ze smlouvy o úvěru na č. l. 11-12, oznámení o schválení úvěru na č.l. 15, splátkového kalendáře ke smlouvě na č. l. 16 a smluvních podmínek žalobkyně na č. l. 13-14).

6. Dodatkem ke smlouvě o úvěru o odkladu splátek č. 4 a č. 5 ze dne 9. 8. 2016 došlo k odkladu splátek č. 4 a č. 5 a žalovaný se zavázal uhradit je jako tzv. odložené splátky č. 31, č. 32, č. 33 a č. 34 včetně smluvní odměny ve výši 4.256 Kč Poslední splátka byl určená dnem 17. 12. 2018 úvěru (zjištěno z dodatku ke smlouvě o úvěru na č. l. 23-25 a upraveného splátkového kalendáře ke smlouvě na č. l. 26).

7. Z hodnocení klienta ke smlouvě číslo že tuto listinu podepsal žalovaný a osoba zprostředkující úvěr jméno příjmení s doporučením zprostředkovatele úvěru k uzavření úvěrové smlouvy. Příjmy žalovaného činily částku 16.000 Kč, výdaje 12.891 Kč (3.800 Kč na klienta a 2.500 Kč na nájemné a inkaso, splátky žalobkyni ve výši 6.591 Kč), volné zdroje byly oceněny částkou 3.109 Kč. Příjmy žalovaného tvoří invalidní důchod a renta za trvalé následky po úraze od pojišťovny. Vyživovací povinnost k dětem je označena 0. Dole je poznámka„ inkaso doloženo“.

8. Z příkazu k povolení inkasa, že limit zadaného inkasa pro platbu na účet žalobkyně byla stanoven v částce 2.200 Kč.

9. Z výpisu z registru SOLUS byl výsledek negativní.

10. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno skóre 441, tedy kategorie III. – menší riziko).

11. Z oznámení České zprávy sociálního zabezpečení v Praze ze dne datum rozhodnutí číslo jednací číslo bylo zjištěno, že žalovanému se od měsíc rok zvýšil invalidní důchod třetího stupně na částku 11 483 Kč měsíčně.

12. Z vyrozumívacího dopisu poškozenému k anonymizováno úrazu ze dne datum vyhotoveného pojišťovna, ze dne datum, že žalovanému je vyplácena měsíčně částka 5.020 Kč jako plnění pojišťovny za ztrátu výdělku a přiznání invalidity III. stupně.

13. Z dokladu o vyplacení úvěru, že se jedná o tisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu vedeného právnická osoba, číslo účtu bankovní účet, z něhož byla dne 2. 2. 2016 odeslána částka 30.000 Kč na číslo účtu bankovní účet, který souhlasí s číslem účtu uvedeným žalovaným ve smlouvě o úvěru číslo.

14. Z karty klienta bylo zjištěno, že částka ve výši 30.000 Kč byla vyplacena dne 2. 2. 2016, uhrazeno bylo celkem 6.384 Kč ve třech splátkách po 2.128 Kč, a to 14. 3. 2016, 18. 4. 2016 a 24. 5. 2016, k doplacení zůstala částka 61.712 Kč. Žalovaný byl v prodlení se zaplacením již druhé splátky (o 1 den) a třetí splátky (o 7 dnů). Žalovaný dále ničeho nehradil.

15. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 6.384 Kč, a to ve třech splátkách po 2.128 Kč ve dnech 14. 3. 2016, 18. 4. 2016 a 24. 5. 2016.

16. Z výpočtu žalobkyně učiněného prostřednictvím ASPI bylo zjištěno, že po zápočtu úhrad ve výši 1.740,70 Kč (z první splátky), 1.823,98 Kč (z druhé splátky) a 1.835,48 Kč (ze třetí splátky) zbývá na jistině uhradit 24.599,84 Kč, a po zápočtu úhrad ve výši 387,30 Kč (z první splátky), 304,02 Kč (z druhé splátky) a 292,52 Kč (z třetí splátky) zbývá uhradit na úroku částku 14.181,61 Kč.

17. Z penalizační faktury číslo ze dne 17. 10. 2016, že žalovanému byla vyfakturována k úhradě smluvní pokuta ve výši 617 Kč (2 x 170,24 Kč / 8 % z výše splátky/ a 276,64 Kč / 13 % z výše splátky/). Splatnost faktury nastala dne 27. 10. 2016.

18. Předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 2. 11. 2016 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek do 15 dnů ode dne odeslání výzvy a výzva mu byla zaslána na adresu jeho bydliště adresa (zjištěno z kopie poštovního podacího archu ze dne 2. 11. 2016 na č.l. 18).

19. Z výslechu žalovaného při jednání dne 8. 2. 2022 bylo zjištěno, v lednu rok žil ve společné domácnosti s družkou jméno příjmení a se synem narozeným v roce rok, měl ještě vyživovací povinnost k dceři z prvního manželství. V průběhu roku rok se jemu a jeho družce narodila další dcera. Má celkem 3 vyživovací povinnosti. V době uzavření smlouvy tvořily jeho příjem pouze invalidní důchod a renta, a to v celkové výši 16.000 Kč. Byl nemajetný, jeho družka pobírala rodičovský příspěvek kolem 7.000 Kč. V době uzavření předmětné úvěrové smlouvy platil ještě splátky ve výši přesahující 6.000 Kč z předchozí úvěrové smlouvy uzavřené se žalobkyní.

20. Dále soud ze soudní evidence zjistil, že pro dlužnou pohledávku dle předmětné úvěrové smlouvy bylo zdejším soudem vedeno exekuční řízení pod sp. zn. spisová značka, a to jednak dle exekučního titulu, rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. jméno příjmení, se sídlem v obec, ulice a číslo, dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací, kterým bylo uloženo žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 77.757 Kč se specifikovaným příslušenstvím a smluvní pokutou z úvěrové smlouvy číslo ze dne 22. 1. 2016 (zjištěno z exekučního spisu zn. spisová značka, a to z rozhodčího nálezu na č.l. 19-20 a pověření na č.l. 25), a dále dle dalšího exekučního titulu, rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. jméno příjmení, se sídlem v obec, ulice a číslo, dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací, kterým bylo uloženo žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 216.118 Kč se specifikovaným příslušenstvím a smluvní pokutou z úvěrové smlouvy číslo ze dne datum (zjištěno z exekučního spisu zn. spisová značka, a to z rozhodčího nálezu na č.l. 17-18 a pověření na č.l. 25).

21. Na základě shora uvedených rozhodčích nálezů vedená exekuce na majetek žalovaného byla ovšem usnesením Okresního soudu ve obec ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve spojení s usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, zastavena z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného s řádnou péčí.

22. Jelikož samotné zastavení exekučního řízení neznamená, že by žalobkyně neměla nárok na tuto pohledávku, uplatnila ji – v souladu se závěry judikatury Nejvyššího soudu - nyní žalobkyně v soudním řízení. 23. (Závěr o skutkovém stavu) Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 22. 1. 2016 smlouvu o úvěru číslo v rámci níž byla žalovanému poskytnuta převodem na účet částka 30.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 30.000 Kč (jistinu) společně s částkou 33.840 Kč, a to ve 30 měsíčních splátkách po 2.128 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 17. 12. 2018. Žalovaný uhradil celkem 3 splátky po 2.128 Kč, celkem tedy částku 6.384 Kč Smlouva byla uzavřena za situace, kdy žalobkyně již dne 13. 11. 2015 uzavřela se žalovaným první smlouvu o úvěru ve výši 87.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit jistinu ve výši 87.000 Kč a úrok ve výši 110.730 Kč, celkem tedy 197.730 Kč, a to v 30 měsíčních splátkách po 6.591 Kč. Úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní v době uzavření smlouvy o úvěru ze dne 22. 1. 2016 řádně zkoumána. 24. (Právní posouzení věci) Po právní stránce soud posoudil věc tak, že žalobkyně uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným smlouvu podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) Závazkový vztah, vzniklý shora uvedeným uzavřeným spotřebitelským úvěrem mezi žalobkyní a žalovaným se řídí tedy občanským zákoníkem a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který byl účinný v době uzavření úvěrové smlouvy.

25. Podle § § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Dle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

27. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

28. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

29. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá se stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Soud má za to, že žalovaný zažádal žalobkyni o poskytnutí úvěru. Výdělkové a majetkové poměry žalovaného se přitom pohybovaly v podprůměrné výši (v lednu 2016 uvedl příjem 16.000 Kč), výdaje určil v celkové výši 12.891 Kč (z toho 3.800 Kč výdaje žalovaného, splátky žalobkyni ve výši 6.591 Kč dle další úvěrové smlouvy ze dne datum, nájemné, inkaso a náklady na dopravu ve výši 2.500 Kč). Volné zdroje tvořily částku 3.109 Kč. Příjem činil invalidní důchod a renta. Žalovaný žalobkyni neuvedl žádnou vyživovací povinnost, i když dle výpisu z centrální evidence obyvatelstva byl v době uzavření předmětné smlouvy otcem dvou nezletilých dětí (dcery narozené v roce rok a syna narozeného v roce rok) a dále se mu v roce rok narodila další dcera. Životní minimum činilo ke dni poskytnutí úvěru dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. částku 3.410 Kč na osobu, v případě společně posuzovaných osob činilo životní minimum 3.140 Kč na osobu první v pořadí a na další osobu ve věku 6-15 let činila částka životního minima 2.140 Kč.

33. V této věci se nepochybně ve všech případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry, tzv. o komerčně nazývané„ rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka.

34. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčených smluv, jakým plnila svoji zákonnou povinnost s tvrzením žalovaným uvedeného příjmu v podané žádosti o úvěr. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní.

35. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020).

36. Žalobkyně sama netvrdila, jakým způsobem uvažovala, pokud vyhodnotila žalovaného jako osobu dostatečně solventní.

37. Soud proto posoudil údaje uvedené v žádosti o úvěr, které sdělil a svým podpisem stvrdil žalovaný, v souvislostech poskytnutých úvěrů, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti § 9 zákona č. 145/2010 Sb., když poskytla předmětný spotřebitelský úvěr, když v tomto případě bylo nepochybné, že žalovaný je dlouhodobě osobou, která není schopná splácet sjednané peněžní závazky. Splátky po 2.128 Kč měsíčně nebyly s ohledem na příjmy a výdaje žalovaného reálné; v době poskytnutí úvěru – leden 2016, činila výše životního minima částku 3.410 Kč měsíčně na osobu (jednotlivce), v případě více spolužijících osob činila výše životního minima na první dospělou osobu 3.140 Kč, na druhou a další dospělou osobu 2.830 Kč, na dítě do 6 let věku činila výše životního minima 1.740 Kč, na dítě od 6-15 let věku 2.140 Kč a na dítě od 15 – 26 let věku 2.450 Kč, splátka úvěru měsíčně činila 2.128 Kč, žalovanému by tak zbyla měsíčně částka 981 Kč představující jeho zbývající příjem, za situace, kdy částečný invalidní důchod a renta tvořily jeho jediný měsíční příjem a kdy již žalobkyni splácel předchozí úvěr ze smlouvy ze dne datum měsíční splátkou ve výši 6.591 Kč. Žalovaný uvedl, že je rozvedený. Žalobkyně si údaje týkající se dalších vyživovacích povinností ani dalších závazků žalovaného nikterak nezjišťovala, nemohla tedy objektivně posoudit objektivně výši zbylého příjmu žalovaného vhodnou ke splácení poskytnutého úvěru.

38. Soud opětovně zdůrazňuje, že dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy měl příjem z částečného invalidního důchodu ve výši 11.483 Kč a renty ve výši 5.020 Kč, výdaje na domácnost činily celkem 12.891 Kč, z toho částka 6.591 Kč představovala měsíční splátku za předchozí úvěr uzavřený s žalobkyní v listopadu rok, a žalovaný měl další dvě vyživovací povinnosti, přičemž žalobkyně si tento údaj nikterak neověřila.

39. Podle názoru soudu bylo v možnostech a tedy i povinností žalobkyně zákonu odpovídajícím způsobem posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele, neboť při důsledném zkoumání majetkových poměrů žalovaného nebylo možné dospět k závěru, že žalovaný je objektivně schopen řádně a včas splácet předmětný spotřebitelský úvěr, jakkoliv samotnému žalovanému musela být tato okolnost více než zřejmá a lze vyslovit názor, že žalovaný jednal vůči žalobkyni lehkovážně až účelově, pakliže přistoupil k uzavření uvedeného spotřebitelského úvěru, ač si musel být vědom toho, že není v jeho možnostech sjednané splátky žalobkyni řádně hradit a že je zde nebezpečí, že se ocitne v dluhové spirále.

40. Lze proto uzavřít, že spotřebitelský úvěr, který žalovaný uzavřel s žalobkyní, je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., absolutně neplatný.

41. Jestliže žalovaný na spotřebitelský úvěr, který mu byl poskytnut žalobkyní ve výši 30.000 Kč, zaplatil jen 6.384 Kč, a je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná, pak žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni poskytnutý zbytek úvěru ve výši 23.616 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Pohledávka se stala splatnou až 17. 11. 2016 (nikoliv 24. 5. 2016, jak je uvedeno v žalobě), tedy až 15 dnem od odeslání předžalobní výzvy žalobkyní (2. 11. 2016), proto byl počátek prodlení stanoven dnem 18. 11. 2016.

42. Jelikož se žalobkyně nedůvodně domáhala zaplacení další částky ve výši 1.600,84 Kč se specifikovaným příslušenstvím, byla žaloba v této části zamítnuta.

43. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn procesní situací, kdy žalobkyně v tomto sporu neměla plný úspěch a vzhledem k výrazně špatné majetkové a sociální situaci žalovaného, kdy musel v exekučním řízení vyklidit rodinný dům v obec, v němž bydlel se svou družkou a třemi nezletilými dětmi (soudu je tato skutečnost známa z úřední činnosti), a s přihlédnutím k tomu, že je invalidní, má vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem a je na něj vedena řada exekucí, soud výjimečně aplikoval § 150 o. s. ř. a náklady řízení žalobkyni coby poskytovatelce úvěru nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekucí.