12 C 70/2018

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupené advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 50.765 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50.765 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně: a) z částky 1.165 Kč od 1. 3. 2017 do zaplacení, b) z částky 10.255 Kč od 29. 3. 2017 do zaplacení, c) z částky 2.685 Kč od 28. 4. 2017 do zaplacení, d) z částky 1.885 Kč od 16. 6. 2017 do zaplacení, e) z částky 2.350 Kč od 28. 6. 2017 do zaplacení, f) z částky 4.240 Kč od 27. 7. 2017 do zaplacení, g) z částky 315 Kč od 19. 8. 2017 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně: h) z částky 9.910 Kč od 16. 2. 2018 do zaplacení, ch) z částky 10.655 Kč od 16. 3. 2018 do zaplacení, i) z částky 4.470 Kč od 28. 3. 2018 do zaplacení, a j) z částky 2.835 Kč od 16. 4. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 27.368,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo].

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu ve Vyškově (dále již„ okresní soud“ nebo„ zdejší soud“) žalobu, kterou se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byly žalovanému uloženy shora již specifikované platební povinnosti; tedy celkově se po žalovaném domáhala zaplacení částky 50.765 Kč se specifikovaným příslušenstvím (shora uvedenými úroky z prodlení).

2. Ohledně žalobních tvrzení žalobkyně v žalobě uvedla (vylíčila), že účastníci uzavřeli dne 30. 8. 2016 smlouvu o obchodním zastoupení, podle které žalovaný jménem žalobkyně sjednával smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu a elektřiny.

3. Ohledně skutkového vylíčení u každé zažalované pohledávky pak žalobkyně (s obměnou označení faktury, výše žalované pohledávky a příslušných termínů) vždy uvedla (vyloženo nyní na základě vylíčení ohledně např. druhé žalované pohledávky ve výši 10.255 Kč, když v případě prvně žalované pohledávky žalobní tvrzení byla ještě doplněno o realizované započtení pohledávek mezi účastníky): <i>4. „ Podle článku I odst. 2 Smlouvy o obchodním zastoupení za obchod, resp. Smlouvu o dodávce není považován případ, kdy nedošlo k zahájení dodávky nebo případ, kdy byla do 15 dne po zahájení podána výpověď nebo odstoupení od Smlouvy o dodávce. V takovém případě nemá žalovaný nárok na provizi a již vyplacenou provizi je povinen vrátit. Jelikož takové případy nastaly, žalobce žalovanému fakturoval vrácení provize za stornované Smlouvy o dodávce v souladu s článkem II. odst. 5 Smlouvy o obchodním zastoupení.</i> <i>5. Faktura za stornované Smlouvy o dodávce v měsíci únor 2017 na částku 10.255 Kč je po splatnosti, avšak žalovaný žalobci ničeho nezaplatil.“</i> 6. Žalovaný v rámci své obrany proti žalobě v rámci svého vyjádření (v podání ze dne 4. 7. 2018 na č. l. 48-49) mj. uvedl, že žalobkyně se domáhá vrácení provizí ze smluv, které žalovaný ve prospěch žalobkyně uzavřel, aniž by v žalobě specifikovala důvodnost nároku na vrácení jednotlivých již vyplacených provizí, zejména zda v žalovaných případech byly naplněny podmínky uvedené v čl. I. smlouvy o obchodním zastoupení, tedy podmínky, za nichž je žalovaný povinen již vyplacenou provizi vrátit. Uvedl dále, že nejsou-li takto specifikovány jednotlivé uplatňované nároky (tedy že u jednotlivých žalovaných částek se jedná o případ, kdy sice smlouva byla žalovaným s odběratelem řádně uzavřena, avšak nedošlo k zahájení dodávky, nebo zákazník v období do 15 dne po připojení odběrného místa podal výpověď smlouvy či od smlouvy odstoupil) není najisto postaveno, že jsou žalobkyní uplatňované nároky důvodné. Je zcela nedostatečné odůvodnění obsažené v žalobě, že:„ takové případy nastaly.“ Podle názoru žalovaného je nutné přesně specifikovat u každého jednotlivého nároku splnění podmínek pro vrácení provize, nikoli pouze obecně a neurčitě poukázat na ustanovení smlouvy o obchodním zastoupení.

7. Okresní soud poté usnesením ze dne 11. 6. 2019, č. j. 12 C 70/2018-226, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 24. 9. 2019, č. j. 12 C 70/2018-240, žalobu (pro její nesrozumitelnost v části vylíčení skutkových okolností) odmítl.

8. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále již„ odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 11. 2019, č. j. 47 Co 155/2019-246, usnesení okresního soudu změnil tak, že žaloba se neodmítá.

9. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení mj. vyložil, že přestože okresní soud v odmítacím usnesení uvedl, jak podle jeho představy měla být skutková tvrzení v žalobě doplněna, žádné konkrétní poučení o tom, jak má žalobkyně doplnění provést jí v tomto smyslu neposkytl. Navíc při jednání dne 12. 2. 2019 žádal toliko, aby bylo doplněno, jak žalobkyně dospěla k jednotlivým částkám. Podle odvolacího soudu žalobkyně tak učinila v podání ze dne 26. 2. 2019, kdy s odkazem na číslo každé žalobou uplatněné faktury uvedla, jak byla požadovaná částka vypočtena. Neodkázala pouze na barevná označení v připojené tabulce (jak uvedl okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí), ale uvedla početní postup, jakým k účtované částce dospěla. Současně také ke každé faktuře doložila seznam odběrných míst, jichž se pohledávka týká. Odvolací soud k tomu dodal, že pokud měl soud konkrétní představu, jak přesně má žalobkyně tvrzení doplnit, měl ji o tom srozumitelně poučit. Podle odvolacího soudu je tedy žaloba projednatelná, vylíčení skutečností je natolik úplné, určité a srozumitelné, že skutek, který má být předmětem řízení je jednoznačně vymezen.

10. Usnesením ze dne 4. 5. 2020, č. j. 12 C 70/2018-248, okresní soud vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě do 3 týdnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnila ve dvojím podání doručeným podepsanému soudu svou žalobu v části vylíčení rozhodujících skutečností s označením důkazů tímto způsobem: <i>11. U každé dílčí tvrzené pohledávky nechť žalobkyně provede takové vylíčení, aby z něj byly zřejmé následující skutkového okolnosti:</i> <i>„ a) žalobkyně v období od... do.... podle smlouvy...zaplatila žalovanému provize v celkové částce... Kč, a to za sjednání těchto obchodních případů (smluv; u každé smlouvy uvést výši dílčí provize):</i> <i>b) žalobkyně po žalovaném požaduje podle čl. XY smlouvy...vrácení (zaplacení) provizí v celkové částce XY Kč, neboť v následujících obchodních případech nedošlo k zahájení dodávky...či došlo k odstoupení od uzavření smlouvy klientem:</i> c) smlouva č.:...vypovězena dne:... (případně k zahájení dodávky...nedošlo), nárok na vrácení provize ve výši:...“ atd. (tj. provést s logickou formulací výčet jednotlivých případů, kdy podle tvrzení žalobkyně došlo a z jakého důvodu k naplnění podmínek pro vrácení jednotlivých provizí), <i>a aby k jednotlivým právně rozhodným skutečnostem označila předmětné důkazy.</i> 12. Dále okresní soud tímto usnesením žalobkyni poučil o tom, že nesplní-li ve stanovené lhůtě uloženou povinnost, soud ve věci nařídí jednání, přičemž bude vycházet z dosavadního obsahu procesního spisu s tím, že na základě dosud žalobkyní učiněných podání nelze verifikovat zásadně významné okolnosti, při jejich prokázání by žalobkyni měly být přiznány v žalobě uplatněné pohledávky v celkové výši 50.765 Kč.

13. Žalobkyně následně prostřednictvím své advokátky podáním ze dne 25. 5. 2020, doručeným okresnímu soudu dne 27. 5. 2020, obsáhle doplnila žalobu (podání na č. l. 250-408) s tím, že na základě smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené s žalovaným dne 30. 8. 2016 (dále též„ smlouva o obchodním zastoupení“) v období od srpna 2016 do listopadu 2016 zaplatila žalovanému provize v celkové výši 174.060 Kč, a to za sjednání obchodních případů – smluv o sdružených službách dodávky elektřiny (a/nebo) zemního plynu (dále již„ smlouvy o dodávce“).

14. V doplňujícím podání dále žalobkyně uvedla, že během obchodní spolupráce s žalovaným a v souladu se smlouvou o obchodním zastoupení průběžně vyhodnocovala úspěšnost realizovaných smluv o dodávce (tj. počet připojených odběrných míst) a zasílala žalovanému měsíční přehled vývoje stavu (ne) připojení všech žalovaným dodaných odběrných míst podle smluv o dodávce. Tyto přehledy mají formu tzv. provizních raportů podle čl. II odst. 2 smlouvy o obchodním zastoupení, přičemž každý provizní raport obsahuje: a) obchodní případy – smlouvy o dodávce, u nichž došlo k připojení odběrného místa, tudíž za ně provize žalovanému oprávněně náleží (řádky označené zelenou barvou), b) obchodní případy – smlouvy o dodávce, u nichž k připojení odběrného místa nedošlo, proto provize za tato odběrná místa žalovanému nenáleží a pokud již byla vyplacena, musí být vrácena (řádky označené červenou barvou), c) bilanci výše uvedených nároků (a) a (b), jejímž výsledkem je buď kladná hodnota provize, tj pohledávka žalovaného za žalobkyní, nebo záporná hodnota, tj. pohledávka žalobkyně za žalovaným.

15. Podle žalobkyně předmětem žaloby jsou pouze její pohledávky za žalovaným vyplývající z provizních reportů za období leden 2017, respektive za část měsíce ledna 2017 do března 2018 Tyto pohledávky vyplývají z provizních reportů, za období srpen 2016 až prosinec 2016 a část měsíce ledna 2017 nejsou předmětem žaloby, protože tyto pohledávky byly uspokojeny započtením oproti pohledávkám žalovaného za žalobkyní.

16. Žalobkyně po žalovaném požaduje s ohledem na uzavřenou smlouvu s žalovaným o obchodním zastoupení vrácení (zaplacení) provizí v celkové výši 50.765 Kč, neboť v obchodních případech (smlouvách o dodávkách) vymezených v žalobě nedošlo k zahájení dodávky či došlo k výpovědi nebo k odstoupení od uzavřené smlouvy o dodávce a současně žalovaný tuto částku dlužných provizí žalobkyni nezaplatil a žalobkyně svůj nárok nemohla uspokojit ani započtením proti pohledávkám žalovaného za žalobkyní (na rozdíl od výše uvedených případů), protože v následujícím období od ledna 2017 až do března 2018 nebyly žádné takové pohledávky žalovaného za žalobkyní na zaplacení provizí, neboť v uvedeném období již vyplacené provize za nerealizované smlouvy o dodávkách vždy v každém měsíci převyšovaly částky provizí oprávněně náležející žalovanému za realizované smlouvy o dodávkách.

17. Žalobkyně pak podle shora označeného schématu v další části svého doplňujícího podání podrobně rozvedla okolnosti vztahující se k jednotlivým uplatněným pohledávkám, jejichž zaplacení se nyní po žalovaném domáhá, a jejichž rozvedení bude dále v tomto odůvodnění vyloženo v návaznosti na zjištěné skutečnost z provedeného dokazování.

18. K dotazu soudu ohledně participace osoby [jméno] [příjmení] v předmětných smlouvách žalobkyně (prostřednictvím své advokátky) uvedla (vysvětlila), že se jedná o subdodavatelku žalovaného, jeho spolupracovnici, a tedy ve smyslu smlouvy o obchodním zastoupení, která umožňovala subdodávku, to znamená, že za jednání subdodavatele byl odpovědný žalovaný. Jednání subdodavatele je nesčitatelné, tzn. jedná se o dodávku podle smlouvy žalovaného, tudíž se nejedná o žádný třetí smluvní subjekt. Uvedená subdodavatelka jednala nebo pracovala pro žalovaného. K tomu žalovaný neměl žádné výhrady.

19. Okresní soud shledal, že shora zreferované podání žalobkyně zákonu odpovídajícím způsobem doplňuje žalobu tak, že bylo možné se již zabývat meritem věci.

20. K takto doplněné žalobě neměl žalovaný žádných připomínek (viz protokol o jednání před okresním soudem dne 22. 9. 2020 – č. l. 410 verte).

21. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:

22. Žalobkyně uzavřela dne 30. 7. 2016 s žalovaným smlouvu o nevýhradním obchodním zastoupení, na základě které se žalovaný jako obchodní zástupce zavázal po dobu trvání této smlouvy (smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s možností jejího vypovězení kteroukoliv smluvní stranou bez udání důvodu a za dále sjednaných podmínek) vyvíjet činnost směřující k uzavírání smluv o dodávkách elektřiny a plynu a ke sjednávání a uzavírání obchodů jménem žalobkyně. Účastníky bylo ve smlouvě sjednáno, že za obchod je považována platná písemná smlouva o dodávce, kde jako dodavatel (obchodník) vystupuje žalobkyně, a kde je předpokládáno řádné plnění ze strany zákazníka. Za smlouvu, respektive obchod podle smlouvy o obchodním zastoupení není považován případ, kdy byla smlouva o dodávce platně uzavřena, ale nedošlo vůbec k zahájení dodávky, anebo byla v období do 15. dne po připojení odběrného místa podle příslušné smlouvy zákazníkem podána výpověď nebo odstoupení od smlouvy; v takovém případě nemá obchodní zástupce nárok na provizi za takto zprostředkovanou smlouvu, přičemž vyplacenou provizi je povinen žalobkyni vrátit bez zbytečného odkladu. Dále si účastníci v uvedené smlouvě sjednali, že žalovaný má za řádně prováděné činnosti podle této smlouvy nárok na provizi, a to při komoditě elektřina – segment: 0-3 MWh – provize – standardní sazba – 900 Kč, provize snížená – 850 Kč, segment 3-10 MWh – provize – standardní sazba – 1650 Kč, provize – snížená sazba – 1.575 Kč, segment 10+ MWh – provize – standardní sazba – 2.700 Kč, provize – snížená sazba – 2.600 Kč, komodita – plyn – segment 0-7,56 MWh – provize – standardní sazba - 600 Kč, provize – snížená sazba – 550 Kč, segment 7,56 – 15 MWh – provize – standardní sazba – 1.700 Kč, provize – snížená sazba – 1.600 Kč, segment 15 – 30 MWh – provize – standardní sazba – 2.700 Kč, provize – snížená sazba, 2.600 Kč, segment 30+ MWh – provize standardní sazba – 4.700 Kč, provize – snížená sazba – 4.600 Kč.

23. Dále byl účastníky sjednán přesný výpočet výše provizí a způsob jejich výplaty, a to mj. s ohledem na časový termín připojení zákazníka podle uzavřených smluv (viz příloha smlouva o obchodním zastoupení). Bylo také ujednáno, že provize bude hrazena s jednotlivými obchody vždy souhrnně zpětně za celý kalendářní měsíc ve výši součtu všech jednotlivých částí provizí, na které vzniklo právo v tomto měsíci, a to na základě faktury (daňového dokladu) vystaveného žalovaným s příslušenými (sjednanými) náležitostmi. Žalobkyně byla podle uvedené smlouvy povinna oznámit (emailem) žalovanému výši měsíční ceny podle uzavřených obchodů a jejich plnění v reportu, a to nejpozději do 10. dne kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po měsíci, za který je zaplaceno. Povinností žalobkyně bylo, aby v reportu uvedla seznam uzavřených obchodů, jejich jednotlivých provizí, vázaných na příslušné obchody a jejich výši, případně soupis obchodů odsouhlasených smluvními stranami v rámci reklamačního řízení. Žalovaný podle této smlouvy byl oprávněn vyfakturovat pouze provizi za obchody odsouhlasené v rámci reklamačního řízení nebo nerozporované obchody. Kromě toho měla žalobkyně povinnost zaslat žalovanému jednou za 30 dní opravný report, jehož obsahem mělo být vyúčtování nároku na vrácení provize uhrazené žalovanému v případech, kdy smlouva byla sice platně uzavřena, ale nedošlo vůbec k zahájení dodávky, anebo byla v období do 15. dne po připojení odběrného místa podle příslušné smlouvy zákazníkem podána výpověď nebo odstoupení od smlouvy. Ve smlouva o obchodním zastoupení bylo rovněž sjednáno ustanovení, že bude-li žalovaný vykonávat činnost obchodního zastoupení podle této smlouvy za použití konkrétních fyzických osob, odpovídá za jejich činnost, jako kdyby jí prováděl sám a je povinen zajistit, aby příslušné povinnosti vyplývající z této smlouvy byly těmito osobami plněny (vše výše uvedené zjištěno z cit. smlouvy o obchodním zastoupení na č. l. 16-21).

24. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně v období od srpna 2016 do listopadu 2016 zaplatila žalovanému za jeho činnost obchodního zástupce v souvislosti se sjednáním obchodních případů (za uzavřené smlouvy o dodávce) ve prospěch žalobkyně provize v celkové částce 174.060 Kč. Toto zjištění pak odpovídá faktu, že žalovaný vystavil žalobkyni celkem 4 faktury na vyplacení provizí, a to fakturou [číslo] ze dne 11. 8. 2016 na částku 4.140 Kč (zjištěno z cit. faktury na č. l. 296), kterou žalobkyně uhradila žalovanému dne 26. 8. 2016 (zjištěno z bankovního výpisu na č. l. 301), fakturou [číslo] ze dne 9. 9. 2016 na částku 66.900 Kč (zjištěno z cit. faktury na č. l. 297), kterou žalobkyně uhradila žalovanému dne 20. 9. 2016 (zjištěno z bankovního výpisu na č. l. 299), fakturou [číslo] ze dne 10. 10. 2016 na částku 68.565 Kč (zjištěno z cit. faktury na č. l. 298), kterou žalobkyně zaplatila žalovanému dne 21. 10. 2016 (zjištěno z bankovního výpisu na č. l. 300), a fakturou [číslo] ze dne 10. 11. 2016 na částku 34.455 Kč (zjištěno z cit. faktury na č. l. 302), kterou žalobkyně uhradila žalovanému následujícím započtením.

25. Posledně zmíněná faktura [číslo] žalovaného na částku 34.455 Kč, splatná dne 20. 11. 2016, byla žalobkyní uhrazena započtením s následujícími pohledávkami žalobkyně.

26. Z provizního reportu žalobkyně za měsíc listopad 2016 soud zjistil, že žalovaný měl žalobkyni vrátit provize za tento měsíc ve výši 5.155 Kč za obchodní případy – smlouvy o dodávce, u nichž nedošlo k připojení odběrného místa (zjištěno z provizního reportu na č. l. 294, jehož obsah žalovaný nesporoval), přičemž žalobkyně tuto částku žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 5.155 Kč, splatnou dne 16. 12. 2016 (zjištěno z cit. faktury na č. l. 24).

27. Z provizního reportu žalobkyně za měsíc prosinec 2016 soud zjistil, že žalovaný měl žalobkyni vrátit provize za tento měsíc ve výši 23.555 Kč za obchodní případy – smlouvy o dodávce, u nichž nedošlo k připojení odběrného místa (zjištěno z provizního reportu na č. l. 295, jehož obsah žalovaný nesporoval), přičemž žalobkyně tuto částku žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 23.555 Kč, splatnou dne 27. 1. 2017 (zjištěno z cit. faktury na č. l. 24 verte).

28. Z provizního reportu žalobkyně za měsíc leden 2017 soud zjistil, že žalovaný měl žalobkyni vrátit provize za tento měsíc ve výši 6.910 Kč za obchodní případy – smlouvy o dodávce, u nichž nedošlo k připojení odběrného místa (zjištěno z provizního reportu na č. l. 56 verte, jehož obsah žalovaný nesporoval), přičemž žalobkyně tuto částku žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 6.910 Kč, splatnou dne 28. 2. 2017 (zjištěno z cit. faktury na č. l. 25).

29. Soud dále zjistil, že výše uvedenou fakturu žalovaného na částku 34.455 Kč žalobkyně uhradila započtením na své pohledávky specifikované v předchozím odstavci, a to oznámeními o vzájemných zápočtech pohledávek na č. l. 34, 35 a 36 s tím, že zůstatek po těchto zápočtech, tj. zbývající částka dluhu žalovaného vůči žalobkyni činí 1.165 Kč a tato částka byla žalobkyni pojata do žaloby jako předmět dílčího žalobního nároku žalobkyně vůči žalovanému za leden 2017 (zjištěno z cit. oznámení o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků na č. l. 34 až 36).

30. Pokud jde o vrácení provizí za leden 2017, s přihlédnutím k již shora uvedeným skutečnostem, soud zjistil, že žalovaný v období od 3. 8. 2016 do 14. 10. 2016 uzavřel se zákazníky smlouvy o dodávce, z nichž zákazníci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno] dali výpověď či od jimi uzavřené smlouvy o dodávce odstoupili (u [příjmení] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 309, na č. l. 313 a z výpovědi na č. l. 80 – 81, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 312 a z výpovědi na č. l. 77 a č. l. 78, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 314 a z akceptace odstoupení od smlouvy na č. l. 83, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 310 a z akceptace odstoupení od smlouvy na č. l. 75, č. l. 76, č. l. 84, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 316 a z výpovědi na č. l. 85 – 86, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 317 a z výpovědi na č. l. 87 – čl. 88).

31. V důsledku toho vznikly žalobkyni dílčí nároky na vrácení provizí žalovaným v celkové výši 13.630 Kč (zjištěno z přehledu storen na č. l. 71, jehož obsah žalovaný nesporoval). Od této částky provize, tj. částky 13.630 Kč je třeba odečíst částku provize žalovaného za řádně jím uzavřené, respektive (dodávkami) připojené zákazníky, tj. za realizované smlouvy o dodávce v celkové výši 6.720 Kč s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 319 a z provizního reportu na č. l. 56 verte), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 320 a z provizního reportu na č. l. 56), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 321 a z provizního reportu na č. l. 56), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 322 a z provizního reportu na č. l. 56), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 323 a z provizního reportu na č. l. 56) a s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 324 a z provizního reportu na č. l. 56). Po odečtení 13.630 Kč – 6.720 Kč činí výsledná částka provize, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni za měsíc leden 2017, částku 6.910 Kč; na tuto částku žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] splatnou dne 1. 3. 2017, přičemž shora žalobkyní provedeným započtením ke dni podání žaloby měl žalovaný povinnost vrátit za měsíc leden provize ve výši 1.165 Kč, což dosud neučinil.

32. Pokud jde o vrácení provizí za únor 2017, s přihlédnutím k již shora uvedeným skutečnostem, soud zjistil, že žalovaný v období od 2. 9. 2016 do 21. 9. 2016 2016 uzavřel se zákazníky smlouvy o dodávce, z nichž zákazníci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dali výpověď či od jimi uzavřené smlouvy o dodávce odstoupili (u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 325 a z akceptace odstoupení od smlouvy na č. l. 92, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 326 a z akceptace odstoupení od smlouvy na č. l. 93 a 94, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 327, č. l. 331 a z výpovědí na č. l. 95 a č. l. 100, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 328 a z výpovědi na č. l. 96 a akceptace odstoupení od smlouvy na č. l. 97, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 329 a z odstoupení od smlouvy na č. l. 98, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 330 a z odstoupení od smlouvy na č. l. 99, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 332 a z akceptace odstoupení od smlouvy na č. l. 101, a u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 333 a z odstoupení od smlouvy na č. l. 102).

33. V důsledku toho vznikly žalobkyni dílčí nároky na vrácení provizí žalovaným v celkové výši 10.525 Kč (zjištěno z revizního reportu na č. l. 57 verte a č. l. 58, jehož obsah žalovaný nesporoval). Od této částky je však zapotřebí odečíst částku 270 Kč, což je provize žalovaného za řádně připojenou zákaznici [jméno] [příjmení], s níž žalovaný uzavřel ve prospěch žalobkyně dne 25. 8. 2016, respektive dne 30. 8. 2016 smlouvu o dodávce (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 321); na tuto částku žalobkyně vystavila dne 14. 3. 2017 žalovanému fakturu [číslo] splatnou dne 28. 3. 2017, kterou žalovaný dosud neuhradil. Soud tedy přisvědčil žalobnímu tvrzení žalobkyně, že za měsíc únor 2017 činí provize, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni, částku 10.255 Kč.

34. Pokud jde o vrácení provizí za měsíc březen 2017, s přihlédnutím k již shora uvedeným skutečnostem okresní soud zjistil, že žalovaný v období od 6. 10. 2016 do 1. 11. 2016 uzavřel se zákazníky smlouvy o dodávce, z nichž zákazníci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vypověděli jimi uzavřenou smlouvu o dodávce (u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 335 a z výpovědi na č. l. 104, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 336 a z dohody na č. l. 106, která vychází z předchozí výpovědi, kdy teprve dne 23. 3. 2017 byla uzavřena dohoda o pokračování smluvního vztahu; vzhledem k výše zjištěným smluvním podmínkám podle smlouvy o obchodním zastoupení ovšem i v tomto případě vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni vyplacenou provizi; u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 337 a z listiny na č. l. 107). Z provizního reportu za měsíc březen 2017, jehož správnost žalovaný nesporoval, pak bylo ve vazbě na výše uvedené zjištěno, že žalovaný měl vrátit za vymezené období provize v celkové výši 2.685 Kč (zjištěno z cit. provizního reportu na č. l. 58 verte); na tuto částku žalobkyně vystavila dne 31. 3. 2017 žalovanému fakturu [číslo] splatnou dne 27. 4. 2017, kterou žalovaný dosud neuhradil. Soud tedy přisvědčil žalobkyni, že žalovaný je povinen jí vrátit provize za březen 2017 v celkové výši 2.685 Kč.

35. Pokud jde o vrácení provizí za měsíc duben 2017, s přihlédnutím k již shora uvedeným skutečnostem okresní soud zjistil, že žalovaný v období od 20. 9. 2016 do 3. 11. 2016 uzavřel se zákazníky smlouvy o dodávce, z nichž zákazníci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dali výpověď či od jimi uzavřené smlouvy o dodávce odstoupili (u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 341, č. l. 343 a z odstoupení od smlouvy na č. l. 109 a na č. l. 112, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 342, č. l. 345, z výpovědi na č. l. 110 a z akceptace odstoupení od smlouvy na č. l. 111 a č. l. 115, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 344 a z výpovědi na č. l. 114, a u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 346 a z výpovědi na č. l. 116). Z provizního reportu za měsíc duben 2017, jehož správnost žalovaný nesporoval, pak bylo ve vazbě na výše uvedené zjištěno, že žalovaný měl vrátit za vymezené období provize v celkové výši 1.885 Kč (zjištěno z cit. provizního reportu na č. l. 59 verte). Žalobkyně současně v žalobě uvedla, že její celkový nárok na vrácení provizí za měsíc duben 2017 činil 4.060 Kč, avšak od této částky bylo třeba odečíst částku za provize za řádně připojené zákazníky, tj. za zrealizované smlouvy o dodávce ve smyslu shora již učiněných zjištění ze smlouvy o obchodním zastoupení. Konkrétně se jednalo o provize u zákazníků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v celkové výši 2.175 Kč (zjištěno z cit. provizního reportu na č. l. 59 verte). Výsledná provize, která podle uvedených podkladů žalobkyně, jež soud shledal validními, tak činí (4.060 Kč – 2.175 Kč =) 1.885 Kč; na tuto částku žalobkyně vystavila dne 31. 5. 2017 žalovanému fakturu [číslo] splatnou dne 15. 6. 2017, kterou žalovaný dosud neuhradil. Soud tedy přisvědčil žalobkyni, že žalovaný je povinen jí vrátit provize za březen 2017 v celkové výši 1.885 Kč.

36. Pokud jde o vrácení provizí za měsíc květen 2017, s přihlédnutím k již shora uvedeným skutečnostem okresní soud zjistil, že žalovaný v období od 20. 9. 2016 do 12. 8. 2016 uzavřel se zákazníky smlouvy o dodávce, z nichž zákaznice [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] od jimi uzavřené smlouvy o dodávce odstoupily (u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 349 a z odstoupení od smlouvy na č. l. 118, a u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 350 a z odstoupení od smlouvy na č. l. 119). Z provizního reportu za měsíc květen 2017, jehož správnost žalovaný nesporoval, pak bylo ve vazbě na výše uvedené zjištěno, že žalovaný měl vrátit za vymezené období provize ve celkové výši 2.350 Kč (zjištěno z cit. provizního reportu na č. l. 60 verte). Žalobkyně současně v žalobě uvedla, že její celkový nárok na vrácení provizí za měsíc květen 2017 činil 3.175 Kč, avšak od této částky bylo třeba odečíst částku za provize za řádně připojené zákazníky, tj. za zrealizované smlouvy o dodávce ve smyslu shora již učiněných zjištění ze smlouvy o obchodním zastoupení. Konkrétně se jednalo o provizi u zákaznice [jméno] [příjmení] ve výši 825 Kč (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 351 a z cit. provizního reportu na č. l. 60 verte). Výsledná provize, která podle uvedených podkladů žalobkyně, jež soud shledal validními, tak činí (3.175 Kč – 825 Kč =) 2.350 Kč; na tuto částku žalobkyně vystavila dne 13. 6. 2017 žalovanému fakturu [číslo] splatnou dne 27. 6. 2017, kterou žalovaný dosud neuhradil. Soud tedy přisvědčil žalobkyni, že žalovaný je povinen jí vrátit provize za květen 2017 v celkové výši 2.350 Kč.

37. Pokud jde o vrácení provizí za měsíc červen 2017, s přihlédnutím k již shora uvedeným skutečnostem okresní soud zjistil, že žalovaný v období od 16. 9. 2016 do 21. 9. 2016 uzavřel se zákazníky smlouvy o dodávce, z nichž [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dali výpověď či od jimi uzavřené smlouvy o dodávce odstoupili (u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 352, č. l. 354, z odstoupení od smlouvy na č. l. 122 verte a z akceptace odstoupení do smlouvy na č. l. 121 a na č. l. 126, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 353 a z výpovědi na č. l. 124 a č. l. 124 verte, a u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 355 a z odstoupení od smlouvy na č. l. 127). Žalobkyně současně v žalobě uvedla, že její celkový nárok na vrácení provizí za měsíc červen 2017 činil 5.065 Kč, avšak od této částky bylo třeba odečíst částku za provizi za řádně připojenou zákaznici, tj. za zrealizovanou smlouvu o dodávce ve smyslu shora již učiněných zjištění ze smlouvy o obchodním zastoupení. Konkrétně se jednalo o provizi u zákaznice [jméno] [příjmení] ve výši 825 Kč (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 356 a z cit. provizního reportu na č. l. 61 verte). Výsledná provize, která podle uvedených podkladů žalobkyně, jež soud shledal validními, tak činí (5.065 Kč – 825 Kč =) 4.240 Kč; na tuto částku žalobkyně vystavila dne 11. 7. 2017 žalovanému fakturu [číslo] splatnou dne 26. 7. 2017, kterou žalovaný dosud neuhradil. Soud tedy přisvědčil žalobkyni, že žalovaný je povinen jí vrátit provizi za měsíc červen 2017 v celkové výši 4.240 Kč.

38. Pokud jde o vrácení provizí za měsíc červenec 2017, s přihlédnutím k již shora uvedeným skutečnostem okresní soud zjistil, že žalovaný v období od 1. 9. 2016 do 27. 9. 2016 uzavřel se zákazníky smlouvy o dodávce, z nichž zákazníci [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dali výpověď nebo odstoupili od jimi uzavřené smlouvy o dodávce (u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 357 a z výpovědi na č. l. 130, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 358 a z akceptace odstoupení od smlouvy na č. l. 131, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 359, z odstoupení na č. l. 133 a z akceptace odstoupení od smlouvy na č. l. 132, a u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 360 a z výpovědi na č. l. 134).

39. Z provizního reportu za měsíc červenec 2017, jehož správnost žalovaný nesporoval, pak bylo ve vazbě na výše uvedené zjištěno, že žalovaný měl vrátit žalobkyni za vymezené období provize ve celkové výši 315 Kč (zjištěno z cit. provizního reportu na č. l. 62 verte). Žalobkyně současně v žalobě uvedla, že její celkový nárok na vrácení provizí za měsíc červenec 2017 činil 3.315 Kč, avšak od této částky bylo třeba odečíst částku za provize za řádně připojené zákazníky, tj. za zrealizované smlouvy o dodávce ve smyslu shora již učiněných zjištění ze smlouvy o obchodním zastoupení. Konkrétně se jednalo o provizi u zákaznic [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 361), [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 362 a č. l. 363). Výsledná provize, která podle uvedených podkladů žalobkyně, jež soud shledal validními, tak činí (3.315 Kč – 3.000 Kč =) 315 Kč; na tuto částku žalobkyně vystavila dne 31. 7. 2017 žalovanému fakturu [číslo] splatnou dne 18. 8. 2017, kterou žalovaný dosud neuhradil. Soud tedy přisvědčil žalobkyni, že žalovaný je povinen jí vrátit provize za měsíc červenec 2017 v celkové výši 315 Kč.

40. Pokud jde o vrácení provizí za měsíc srpen 2017, s přihlédnutím k již shora uvedeným skutečnostem okresní soud zjistil, že žalovaný v období od 29. 8. 2016 do 17. 10. 2016 uzavřel se zákazníky smlouvy o dodávce, z nichž zákazníci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dali výpověď nebo odstoupili od jimi uzavřené smlouvy o dodávce (u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 364 a z odstoupení od smlouvy na č. l. 137, u [jméno] [příjmení] zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 365 a z výpovědi na č. l. 138 a č. l. 139, a u [jméno] [příjmení] ze smlouvy o dodávce na č. l. 366 a z odstoupení od smlouvy na č. l. 140).

41. Z provizního reportu za měsíc srpen 2017, jehož správnost žalovaný nesporoval, pak bylo ve vazbě na výše uvedené zjištěno, že žalovaný měl vrátit žalobkyni za vymezené období provize v celkové výši 2.085 Kč (zjištěno z cit. provizního reportu na č. l. 63 verte); úhradu této částky žalobkyně pojala do souhrnné faktury ze dne 15. 1. 2018, [číslo] na 9.910 Kč, v níž byly vyúčtovány provize za období od srpna 2017 do prosince 2017 v celkové výši 9.910 Kč (zjištěno z cit. faktury na č. l. 135). Soud tedy přisvědčil žalobkyni, že žalovaný je povinen jí vrátit provize za měsíc srpen 2017 v celkové výši 2.085 Kč.

42. Pokud jde o vrácení provizí za měsíc září 2017, s přihlédnutím k již shora uvedeným skutečnostem okresní soud zjistil, že žalovaný v tomto měsíci uzavřel smlouvy o dodávce s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 367) a s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 368), kteří však poté od těchto smluv odstoupili (u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 161 a u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 162).

43. Z provizního reportu za měsíc září 2017, jehož správnost žalovaný nesporoval, pak bylo ve vazbě na výše uvedené zjištěno, že žalovaný měl vrátit žalobkyni za vymezené období provize v celkové výši 1.635 Kč (zjištěno z cit. provizního reportu na č. l. 64 verte); úhradu této částky žalobkyně pojala do souhrnné faktury ze dne 15. 1. 2018, [číslo] na 9.910 Kč, v níž byly vyúčtovány provize za období od srpna 2017 do prosince 2017 v celkové výši 9.910 Kč (zjištěno z cit. faktury na č. l. 135). Soud tedy přisvědčil žalobkyni, že žalovaný je povinen jí vrátit provize za měsíc září 2017 v celkové výši 1.635 Kč.

44. Pokud jde o vrácení provizí za měsíc říjen 2017, s přihlédnutím k již shora uvedeným skutečnostem okresní soud zjistil, že žalovaný v období od 22. 8. 2016 do 18. 10. 2016 uzavřel smlouvy o dodávce s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 369), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 370), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 371) a s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 372), kteří však poté podali výpověď či odstoupili od jimi uzavřených smluv o dodávce (u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 153, u [jméno] [příjmení] zjištěno z akceptace odstoupení od smlouvy na č. l. 154, u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 157, a u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 158)

45. Z provizního reportu za měsíc říjen 2017, jehož správnost žalovaný nesporoval, pak bylo ve vazbě na výše uvedené zjištěno, že žalovaný měl vrátit žalobkyni za vymezené období provize v celkové výši 2.675 Kč (zjištěno z cit. provizního reportu na č. l. 65 verte). Žalobkyně současně v žalobě uvedla, že její celkový nárok na vrácení provizí za měsíc říjen 2017 činil 3.525 Kč, avšak od této částky bylo třeba odečíst částku za provize za řádně připojené zákazníky, tj. za zrealizované smlouvy o dodávce ve smyslu shora již učiněných zjištění ze smlouvy o obchodním zastoupení. Konkrétně se jednalo o provizi u zákaznice [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 373). Výsledná provize, která podle uvedených podkladů žalobkyně, jež soud shledal validními, tak činí (3.525 Kč – 850 Kč =) 2.675 Kč; žalobkyně sice v žalobě tvrdí, že na tuto částku vystavila dne 15. 1. 2018 žalovanému fakturu [číslo] splatnou dne 15. 2. 2018, kterou žalovaný dosud neuhradil, avšak z cit. faktury (na č. l. 141) soud zjistil, že žalobkyně v této faktuře za měsíc říjen uvedla pouze částku 2.180 Kč, namísto částky 2.675 Kč, což ovšem nic nemění na platební povinnosti žalovaného částku 2.675 Kč vrátit žalobkyni, neboť podstatné bylo, že k této úhradě byl žalovaný informován žalobkyní cit. provizním reportem ve smyslu smlouvy o obchodním zastoupení a měl tak zajištěnou možnost uplatnit – způsobem upraveným opět ve smlouvě o obchodním zastoupení – předmětné reklamační řízení, což neučinil.

46. Pokud jde o vrácení provizí za měsíc listopad 2017, s přihlédnutím k již shora uvedeným skutečnostem okresní soud zjistil, že žalovaný v období od 10. 8. 2016 do 12. 10. 2016 uzavřel smlouvy o dodávce s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 374), [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 375) a s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 376), kteří však poté podali výpověď či odstoupili od jimi uzavřené smlouvy o dodávce (u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 148, u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 149-150, a u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 151-152).

47. Z provizního reportu za měsíc listopad 2017, jehož správnost žalovaný nesporoval, pak bylo ve vazbě na výše uvedené zjištěno, že žalovaný měl vrátit žalobkyni za vymezené období provize v celkové výši 155 Kč (zjištěno z cit. provizního reportu na č. l. 66 verte). Žalobkyně současně v žalobě uvedla, že její celkový nárok na vrácení provizí za měsíc listopad 2017 činil 4.735 Kč, avšak od této částky bylo třeba odečíst částku za provize za řádně připojené zákazníky, tj. za zrealizované smlouvy o dodávce ve smyslu shora již učiněných zjištění ze smlouvy o obchodním zastoupení. Konkrétně se jednalo o provizi u zákazníků u [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 377) a u [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 378) v celkové výši 4.580 Kč. Výsledná provize, která podle uvedených podkladů žalobkyně, jež soud shledal validními, tak činí (4.735 Kč – 4.580 Kč =) 155 Kč; žalobkyně pak tuto částku vyfakturovala žalovanému fakturu [číslo] splatnou dne 15. 2. 2018 (pro úplnost budiž uvedeno, že částka 155 Kč vyplývá z odečtu ve faktuře uvedených částek ve znění:„ vrácené zálohy z provize za nepřipojení zákazníky na základě reportu 11/ 2017 … 2.385,00 Kč, vrácené zálohy z provize za nepřipojené zákazníky na základě reportu 11/ 2017 2.230 Kč“, což po odečtení představuje právě částku 155 Kč (zjištěno z cit. faktury na č. l. 141). Soud tedy přisvědčil žalobkyni, že žalovaný je povinen jí vrátit provize za měsíc listopad 2017 v celkové výši 155 Kč.

48. Pokud jde o vrácení provizí za měsíc prosinec 2017, s přihlédnutím k již shora uvedeným skutečnostem okresní soud zjistil, že žalovaný v období od 1. 9. 2016 do 19. 10. 2016 uzavřel smlouvy o dodávce s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 379), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 380), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 381) a [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 382), kteří však poté podali výpověď či odstoupili od jimi uzavřené smlouvy o dodávce (u [jméno] [příjmení] zjištěno z výpovědi na č. l. 145-146, u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 144, a u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 147).

49. Z provizního reportu za měsíc prosinec 2017, jehož správnost žalovaný nesporoval, pak bylo ve vazbě na výše uvedené zjištěno, že žalovaný měl vrátit žalobkyni za vymezené období provize v celkové výši 3.360 Kč (zjištěno z cit. provizního reportu na č. l. 67 verte); na tuto částku, respektive na částky 540 Kč + 2.820 Kč, tj. v součtu na částku 3.360 Kč žalobkyně vystavila dne 15. 1. 2018 žalovanému fakturu [číslo] splatnou dne 15. 2. 2018, kterou žalovaný dosud neuhradil. Soud tedy přisvědčil žalobkyni, že žalovaný je povinen jí vrátit provize za měsíc prosinec 2017 v celkové výši 3.360 Kč.

50. Pokud jde o vrácení provizí za měsíc leden 2018, s přihlédnutím k již shora uvedeným skutečnostem okresní soud zjistil, že žalovaný v období od 23. 8. 2016 do 12. 10. 2016 uzavřel smlouvy o dodávce s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 383), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 384), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 385), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 386), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 387), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 388), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 389), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 390) s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 391), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 392) a s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 393), kteří podali výpověď či odstoupili od jimi uzavřené smlouvy o dodávce (u [jméno] [příjmení] zjištěno z výpovědi na č. l. 164, u [příjmení] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 165, u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 166, u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 167, u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení na č. l. 169 verte a z akceptace odstoupení od smlouvy na č. l. 168, u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení na č. l. 170, u [jméno] [příjmení] zjištěno listiny na č. l. 171, u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení na č. l. 172, u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení na č. l.173, u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení na č. l. 174, a u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení na č. l. 175 verte a č. l. 176).

51. Z provizního reportu za měsíc leden 2018, jehož správnost žalovaný nerozporoval, pak bylo ve vazbě na výše uvedené zjištěno, že žalovaný měl vrátit žalobkyni za vymezené období provize v celkové výši 10.655 Kč (zjištěno z cit. provizního reportu na č. l. 68 verte). Žalobkyně současně v žalobě uvedla, že její celkový nárok na vrácení provizí za měsíc leden 2018 činil 13.850 Kč, avšak od této částky bylo třeba odečíst částku ve výši 3.195 Kč, představující součet provizí, na nichž žalovanému vznikl nárok za uzavření smluv o dodávce se zákazníky – s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 395), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 396) a s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 397). Výsledná provize, která podle uvedených podkladů žalobkyně, jež soud shledal validními, tak činí (13.850 Kč – 3.195 Kč =) 10.655 Kč; žalobkyně pak tuto částku vyfakturovala žalovanému dne 28. 2. 2018 fakturu [číslo] splatnou dne 15. 3. 2018 (zjištěno z cit. faktury na č. l. 29 verte). Soud tedy přisvědčil žalobkyni, že žalovaný je povinen jí vrátit provize za měsíc leden 2018 v celkové výši 10.655 Kč.

52. Pokud jde o vrácení provizí za měsíc únor 2018, s přihlédnutím k již shora uvedeným skutečnostem okresní soud zjistil, že žalovaný v období od 16. 8. 2016 do 27. 10. 2016 uzavřel smlouvy o dodávce s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 398), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 399), [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 400), se [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 401) a s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 402), kteří podali výpověď nebo odstoupili od jimi uzavřené smlouvy o dodávce (u [jméno] [příjmení] zjištěno z výpovědi na č. l. 178 odstoupení od smlouvy na č. l. 187, u [jméno] [příjmení] zjištěno z akceptace odstoupení od smlouvy na č. l. 179, u [příjmení] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 181, u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 182 a u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 183).

53. Z provizního reportu za měsíc únor 2018, jehož správnost žalovaný nesporoval, pak bylo ve vazbě na výše uvedené zjištěno, že žalovaný měl vrátit žalobkyni za vymezené období provize v celkové výši 4.470 Kč (zjištěno z cit. provizního reportu na č. l. 69 verte); žalobkyně pak tuto částku vyfakturovala žalovanému dne 13. 3. 2018 fakturu [číslo] splatnou dne 27. 3. 2018 (zjištěno z cit. faktury na č. l. 30). Soud tedy přisvědčil žalobkyni, že žalovaný je povinen jí vrátit provize za měsíc únor 2018 v celkové výši 4.470 Kč.

54. Pokud jde o vrácení provizí za měsíc březen 2018, s přihlédnutím k již shora uvedeným skutečnostem okresní soud zjistil, že žalovaný v období od 13. 9. 2016 do 19. 10. 2016 uzavřel smlouvy o dodávce s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 403), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 404), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 405), s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 406) a s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 407), kteří podali výpověď či odstoupili od jimi uzavřené smlouvy o dodávce (u [jméno] [příjmení] zjištěno z výpovědi na č. l. 186, u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 187, u [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 188, u [jméno] [příjmení] zjištěno z výpovědi na č. l. 189, a [jméno] [příjmení] zjištěno z odstoupení od smlouvy na č. l. 191).

55. Z provizního reportu za měsíc březen 2018, jehož správnost žalovaný nesporoval, pak bylo ve vazbě na výše uvedené zjištěno, že žalovaný měl vrátit žalobkyni za vymezené období provize v celkové výši 2.835 Kč (zjištěno z cit. provizního reportu na č. l. 70 verte). Žalobkyně současně v žalobě uvedla, že její celkový nárok na vrácení provizí za měsíc březen 2018 činil 3.990 Kč, avšak od této částky bylo třeba odečíst částku ve výši 1.155 Kč, nárok na provizi žalovaného za uzavření smlouvy o dodávce s [jméno] [příjmení] (zjištěno ze smlouvy o dodávce na č. l. 408). Výsledná provize, která podle uvedených podkladů žalobkyně, jež soud shledal validními, tak činí (3.990 Kč – 1.155 Kč =) 2.835 Kč; žalobkyně pak tuto částku vyfakturovala žalovanému dne 31. 3. 2018 fakturou [číslo] splatnou dne 15. 4. 2018 (zjištěno z cit. faktury na č. l. 30 verte). Soud tedy přisvědčil žalobkyni, že žalovaný je povinen jí vrátit provize za měsíc leden 2018 v celkové výši 10.655 Kč.

56. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2018 vyzvala žalovaného k zaplacení (vrácení provizí) v celkové částce 50.765 Kč s tím, že ve výzvě podrobně specifikovala předmětné zálohy na provize za předmětné měsíce s označením faktur (shora již vyložených), dlužných částek s jejich splatností podle provedeného vyúčtování ve smyslu smlouvy o obchodním zastoupení (zjištěno z cit. výzvy na č. l. 40). Z nesporných tvrzení účastníků pak bylo zjištěno, že žalovaný dosud žalobkyni žádnou platbu z titulu vrácení záloh na provize neprovedl.

57. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

58. Mezi účastníky byla dne 30. 7. 2016 uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, na základě které se žalovaný zavázal ve prospěch žalobkyně vyvíjet činnost spočívající v uzavírání smluv o dodávkách plynu a elektřiny, a za naplnění smluvních podmínek mu vzniklo vůči žalobkyni právo na vyplacení provize. Na druhé straně žalovaný měl povinnost vrátit žalobkyni provizi, pakliže i přes uzavřené smlouvy o dodávce nebylo vůbec přistoupeno k dodávce plynu či elektřiny anebo bylo v období do 15. dne po připojení odběrného místa podle příslušné smlouvy o dodávce zákazníkem přistoupeno k výpovědi či k odstoupení od smlouvy. Soud v procesu dokazování zjistil, že žalobní tvrzení o tom, že žalovaný nevrátil žalobkyni provize v celkové částce 50.765 Kč, žalobkyně prokázala, ač jej s odkazem na jí provedené řádné vyúčtování vyzvala, naposledy výzvou ze dne 16. 4. 2018.

59. Žaloba je důvodná.

60. Z hlediska právního posouzení věci soud učinil následující závěry.

61. Podle § 2483 odst. 1 o. z. smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. Podle druhého odst. téhož par. smlouva o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu.

62. Podle § 2488 o. z. nevyplývá-li ze smlouvy, že je obchodní zastoupení výhradní, může zastoupený pověřit i jinou osobu stejným obchodním zastoupením, jaké ujednal s obchodním zástupcem, a obchodní zástupce může vykonávat činnost, ke které se zavázal vůči zastoupenému, i pro jiné osoby, popřípadě uzavírat obchody, jež jsou předmětem obchodního zastoupení, i na vlastní účet nebo účet jiné osoby.

63. Podle § 2501 odst. 1 o. z. obchodní zástupce má právo na provizi za úkony provedené při obchodním zastoupení, byl-li obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti nebo byl-li obchod uzavřen s třetí osobou, kterou obchodní zástupce za účelem uskutečnění tohoto obchodu získal před účinností smlouvy.

64. S ohledem na částečnou dispozitivnost právní úpravy obchodního zastoupení (k tomu srov. zakázaná ujednání ve smyslu § 2519 o. z.) účastníci si v rámci uzavřené smlouvy o obchodním zastoupení blíže sjednali podmínky mj. pro vrácení provize žalovaným žalobkyni. Tak bylo např. účastníky ve smlouvě sjednáno, že za obchod je považována platná písemná smlouva o dodávce, kde jako dodavatel (obchodník) vystupuje žalobkyně, a kde je předpokládáno řádné plnění ze strany zákazníka. Za smlouvu, respektive obchod podle smlouvy o obchodním zastoupení není podle čl. I. bodu 2. smlouvy o obchodním zastoupení považován případ, kdy byla smlouva o dodávce platně uzavřena, ale nedošlo vůbec (z příčin na straně zákazníka) k zahájení dodávky, anebo byla v období do 15. dne po připojení odběrného místa podle příslušné smlouvy zákazníkem podána výpověď nebo odstoupení od smlouvy; v takovém případě nemá obchodní zástupce nárok na provizi za takto zprostředkovanou smlouvu, přičemž vyplacenou provizi je povinen žalobkyni vrátit bez zbytečného odkladu.

65. Právě ze strany shora jmenovaných zákazníků došlo ve lhůtě v předchozím odstavci vyložené k podání výpovědi, respektive k odstoupení od jimi uzavřené smlouvy o dodávce, takže za těchto podmínek – které okresní soud výše uvedeným způsobem podrobně zjistil a vyložil shora – vznikly postupně dílčí platební povinnosti žalovaného k vrácení předmětných (shora již specifikovaných) provizí žalobkyni, a to v celkové částce 50.765 Kč.

66. Nutno zdůraznit, že žalovaný poté, co měl možnost se seznámit s posledním doplněním žaloby žalobkyní a obšírným množstvím listinných důkazů, jimiž žalobkyně prokazovala a podle okresního soudu také prokázala svá žalobní tvrzení, sice s žalobou nesouhlasil, avšak kromě námitky, že na některých listinách je označena [jméno] [příjmení], ničeho nenamítal, a setrval na nezbytnosti provedení celé šíře listinných důkazů a shora již učiněné verifikace; této procesní situaci pak odpovídá rozsah tohoto odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku. Přitom částečná participace [jméno] [příjmení] při výkonu činnosti obchodního zastoupení žalovaným byla žalovanému žalobkyní podrobně vysvětlena s tím, že se jednalo o pro žalovaného v inkriminovanou dobu spolupracující osobu, což – jak shora bylo také uvedeno – umožňovala smlouva o obchodním zastoupení; proto tato jediná námitka žalovaného poté, co žalobkyně k výzvě okresního soudu učinila doplňující (řádné) podání k precizaci své žaloby, nebyla okresním soudem shledána důvodnou.

67. Žalovanému tedy ve smyslu smlouvy o obchodním zastoupení vznikla povinnost vrátit žalobkyni dílčí (původně žalobkyní žalovanému vyplacené) provize za vymezené (shora specifikované) obchodní případy, kterou však žalovaný ke dni vydání tohoto rozhodnutí nesplnil.

68. Za této situace proto okresní soud tímto rozsudkem uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni částku 50.765 Kč, která představuje vrácení provizí, jež žalovanému byly žalobkyní původně vyplaceny, avšak žalovanému na ně zanikl nárok ve smyslu sjednaných podmínek podle smlouvy o obchodním zastoupení.

69. Žalobkyně současně vůči žalovanému po právu uplatnila nárok na úhradu úroků z prodlení ze shora již specifikovaných dlužných částek.

70. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

71. Výše úroků z prodlení je stanovena nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to - s ohledem na ustanovení § 2 - tak, že tato výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů; v daném případě výše úroků z prodlení činí 8,05 %, přičemž povinnost žalovaného uhradit žalobkyni tyto úroky počíná: -) u částky 1.165 Kč (provize za měsíc leden 2017) od 1. 3. 2017, neboť v intencích smlouvy o obchodním zastoupení žalobkyně povinnost žalovaného vrátit tuto provizi vyúčtovala fakturou [číslo] se splatností do 28. 2. 2017; -) u částky 10.255 Kč (provize za měsíc únor 2017) od 29. 3. 2017, neboť v intencích smlouvy o obchodním zastoupení žalobkyně povinnost žalovaného vrátit provizi vyúčtovala fakturou [číslo] se splatností do 28. 3. 2017; -) u částky 2.685 Kč (provize za měsíc březen 2017) od 28. 4. 2017, neboť v intencích smlouvy o obchodním zastoupení žalobkyně povinnost žalovaného vrátit provizi vyúčtovala fakturou [číslo] se splatností do 27. 4. 2017; -) u částky 1.885 Kč (provize za měsíc duben 2017) od 16. 6. 2017, neboť v intencích smlouvy o obchodním zastoupení žalobkyně povinnost žalovaného vrátit provizi vyúčtovala fakturou [číslo] se splatností do 15. 6. 2017; -) u částky 2.350 Kč (provize za měsíc květen 2017) od 28. 6. 2017, neboť v intencích smlouvy o obchodním zastoupení žalobkyně povinnost žalovaného vrátit provizi vyúčtovala fakturou [číslo] se splatností do 27. 6. 2017; -) u částky 4.240 Kč (provize za měsíc červen 2017) od 27. 7. 2017, neboť v intencích smlouvy o obchodním zastoupení žalobkyně povinnost žalovaného vrátit provizi vyúčtovala fakturou [číslo] se splatností do 26. 7. 2017; -) u částky 350 Kč (provize za měsíc červenec 2017) od 19. 8. 2017, neboť v intencích smlouvy o obchodním zastoupení žalobkyně povinnost žalovaného vrátit provizi vyúčtovala fakturou [číslo] se splatností do 18. 8. 2017; -) u částky 9.910 Kč (provize za měsíce srpen 2017 až září 2017) od 16. 2. 2018, neboť v intencích smlouvy o obchodním zastoupení žalobkyně povinnost žalovaného vrátit provizi vyúčtovala fakturou [číslo] se splatností do 15. 2. 2018; -) u částky 10.655 Kč (provize za měsíc leden 2018) od 16. 3. 2018, neboť v intencích smlouvy o obchodním zastoupení žalobkyně povinnost žalovaného vrátit provizi vyúčtovala fakturou [číslo] se splatností do 15. 3. 2018; -) u částky 4.470 Kč (provize za měsíc únor 2018) od 28. 3. 2018, neboť v intencích smlouvy o obchodním zastoupení žalobkyně povinnost žalovaného vrátit provizi vyúčtovala fakturou [číslo] se splatností do 27. 3. 2018, a -) u částky 2.835 Kč (provize za měsíc březen 2018) od 16. 4. 2018, neboť v intencích smlouvy o obchodním zastoupení žalobkyně povinnost žalovaného vrátit provizi vyúčtovala fakturou [číslo] se splatností do 15. 4. 2018.

72. Jelikož byla žalobkyně v řízení plně procesně úspěšná, je žalovaný podle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen žalobkyni nahradit v plném rozsahu náklady řízení, které činí celkem 27.368,40 Kč a sestávající se z těchto účelně vynaložených výdajů žalobkyně: -) z odměny advokátky žalobkyně za 5 úkonů právní služby po 3.140 Kč (vypočteno z tarifní hodnoty 50.765 Kč podle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již„ AT“)) – 1. převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ AT), 2. sepis žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ AT), 3. účast na jednání před okresním soudem dne 12. 2. 2019 – viz protokol o jednání na č. l. 195-196 (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT), 4. účast na jednání před okresním soudem dne 11. 6. 2019 – viz protokol o jednání na č. l. 224-225 (AT – ibid), 5. účast na jednání před okresním soudem dne 22. 9. 2020 – viz protokol o jednání na č. l. 410-411, celkem tedy ve výši 27.368,40 Kč, a ze 2 úkonů právní služby v poloviční sazbě po 1.570 Kč – 1. sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h/ AT) a 2. odvolání proti usnesení okresního soudu o odmítnutí žaloby (na č. l. 231-232) – (§ 11 odst. 2 písm. c/ AT), celkem tedy ve výši 3.140 Kč -) ze 7 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 11 odst. 3 AT), tj. celkem ve výši 3.100 Kč; -) z částky ve výši 4.397,40 Kč představující 21 % DPH za shora uvedené položky podle § 137 odst. 1, odst. 3, ve vztahu k § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů; a -) ze zaplaceného soudního poplatku (viz záznam o úhradě na č. l. 10) ve výši 2.031 Kč.

73. Požadovala-li advokátka žalobkyně také odměnu za úkony, které případně učinila v souvislosti s výzvami okresního soudu, jež se týkaly doplnění žaloby ve smyslu shora již vyloženého, neshledal v tomto směru okresní soud tyto úkony za účelně vynaložené výdaje žalobkyně, neboť všechny právně rozhodné údaje bylo možné učinit již v rámci podané žaloby. Účtovala-li advokátka žalobkyně také odměnu v režimu plného úkonu právní sužby za sepis odvolání proti usnesení okresního soudu o odmítnutí žaloby, okresní soud při rozhodování vyšel ze závěru, že toto odvolání nesměřovalo proti rozhodnutí ve věci samé, a proto v tomto směru žalobkyni prostřednictvím její advokátky náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny, jak bylo shora rovněž vyloženo.

74. Žalovaný je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 27.368,40 Kč zaplatit žalobkyni, a to k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.