12 C 75/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A trvale bytem Adresa žalobce A právně zastoupený Jméno žalobce B , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 23 280 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 23 280 Kč s úrokem z prodlení ve výši 50 % p. a. z částky 23 280 Kč od 18. 7. 2025 do zaplacení, a dále smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 23 280 Kč od 18. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u podepsaného soudu dne 26. 8. 2025, resp. žalobou domáhal po žalované splnění shora uvedených peněžitých plnění, maje za to, že s žalovanou uzavřel distančním způsobem prostřednictvím webu www., Anonymizováno, .cz provozovaného společností , právnická osoba, platnou smlouvu o zápůjčce, na základě které přenechal žalované částku 26 508 Kč za podmínek v žalobě vyložených z předmětné smlouvy, avšak žalovaná dle smlouvy uhradila žalobci prvních 32 splátek v celkové výši 46 560 Kč, v důsledku čehož se (s ohledem na smluvní ujednání ve smlouvě o zápůjčce) celková dlužná částka zápůjčky včetně příslušenství stala okamžitě splatnou.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila s odůvodněním, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, dluh uznává a žádá o hrazení ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, když její měsíční mzda činí 22 000 Kč a pobírá alimenty na dceru ve výši 6 000 Kč.

3. Soud je však povinen z moci úřední přezkoumávat platnost smlouvy o úvěru i bez ohledu na tzv. uznávací prohlášení dlužníků (které ho této povinnosti nezbavuje).

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Z listiny označené jako „smlouva o zápůjčce č. , hodnota, “ (na č. l. 8) vyplývá, že žalobce coby věřitel se žalované coby dlužnici zavázal poskytnout zápůjčku ve výši 30 000 Kč se smluvním úrokem 50 %, při měsíčních splátkách žalované 1 455 Kč, při době trvání zápůjčky 48 měsíců s tím, že celková dlužná částka činí 69 840 Kč, přičemž „věřiteli náleží jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z celkové dlužné částky, nejméně však 1 000 Kč, která se tímto sjednává. Dlužník s tímto postupem souhlasí a bere na vědomí snížení výše poskytnuté zápůjčky o tuto částku při jejím načerpání.“ Z této smlouvy dále vyplývá, že: „smluvní strany si sjednávají ve smyslu § 1970 občanského zákoníku smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení z celkové dlužné částky, jehož výši považují vzhledem ke všem okolnostem za přiměřenou.“ Pokud jde o uzavření této smlouvy, pak se v této smlouvě uvádí, že: „smluvní strany potvrzují, že smlouva byla uzavřena elektronicky dálkovým způsobem zadáním unikátního kódu v portálu www., Anonymizováno, .cz“, přičemž „smlouva se stává platnou a účinnou v okamžiku podpisu oběma smluvními stranami, a to dálkovým způsobem zadáním unikátního kódu v portálu www., Anonymizováno, .cz.“6. Ze smlouvy o spolupráci uzavřené dne 2. 9. 2021 mezi žalobcem a , právnická osoba, bylo zjištěno, že společnost má vůči žalobci nárok na odměnu ve výši 5 % z celkové dlužné částky (čl. 4. bod 4.1. písm. a/ smlouvy).

7. Z výpisu z účtu žalované vedeného u , právnická osoba, . za období srpen 2022 byl zjištěn počáteční zůstatek ve výši 1 716,51 Kč, kreditní obrat ve výši 56 075,19 Kč, debetní obrat ve výši 56 406,94 Kč, konečný zůstatek ve výši 1 384,76 Kč. Dne 9. 8. 2022 žalovaná obdržela na účet rodičovský příspěvek ve výši 12 000 Kč od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , dne 15. 8. 2022 půjčku ve výši 6 000 Kč od společnosti , právnická osoba, a dne 30. 8. 2022 půjčku ve výši 7 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .

8. Z potvrzení o platbě , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a. s. ze dne 26. 8. 2025 (na č. l. 19) soud zjistil, že uvedená banka přijala dne 15. 9. 2022 platbu od žalobce ve výši 30 000 Kč na účet majitele , právnická osoba, a tentýž den pak provedla po zúčtování předmětného poplatku bezhotovostní převod částky 26 508 Kč ve prospěch účtu žalované, tj. účtu č. , č. účtu, (zjištěno z detailu pohybu na účtu žalované vedeného u , právnická osoba, . na č. l. 34).

9. Je tedy prokázané, že uvedenou transakcí žalobce bezhotovostně převedl prostřednictvím předmětné banky na účet žalované dne 16. 9. 2022 částku 26 508 Kč.

10. Z tvrzení žalobce, že žalovaná uhradila celkem , hodnota, splátek v celkové výši 46 560 Kč.

11. Z úřední činnosti soudu (z ISAS) je soudu známo, že žalobce u zdejšího soudu vystupuje v 8 sporech jako žalobce - „zapůjčitel“. Kromě této právní věci se za obdobně skutkových tvrzení ve věci sp. zn. , spisová značka, domáhá po žalované kromě doplacení jistiny 46 618,05 Kč i úroku ve výši 60 % p. a. z pohledávky 46 618,05 Kč od 1. 4. 2025 a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 46 618,05 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení. Rovněž v právní věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, se kromě zaplacení předmětné jistiny 112 023 Kč domáhá po žalované také zaplacení úroku z prodlení ve výši 60 % p. a. z předmětné částky a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z předmětné částky.

12. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný ve skutečnosti poskytuje fyzickým osobám přes uvedenou aplikaci (zprostředkovatele) spotřebitelské úvěry, čímž de facto obchází zákonnou úpravu, neboť podle § 9 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru může být toliko oprávněná osoba poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kteréžto hmotněprávní limity žalobce pochopitelně (objektivně) nesplňuje.

13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

15. Podle druhého odstavce téhož par. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

16. Soud si je vědom toho, že ze zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že o spotřebitelský úvěr se jedná pouze tehdy, je-li jeho poskytovatelem podnikatel a zároveň jeho příjemcem je spotřebitel, a dále, že spotřebitelem je v podmínkách zákona o spotřebitelském úvěru každá fyzická osoba, která mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu o peněžité zápůjčce (smlouvu o úvěru) s poskytovatele nebo zprostředkovatelem spotřebitelského úvěru nebo s ním ve věci peněžité zápůjčky (úvěru) jinak jedná.

17. Důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru pak k definici poskytovatele uvádí, že je vázána na definici pojmu poskytování; přitom tento pojem je nastaven tak, aby zahrnul všechny osoby, které fakticky činnost vykonávají, bez ohledu na to, zda mají příslušné oprávnění, či nikoli. V důvodové zprávě je také zmíněno, že definice pojmu odkazuje na podnikání poskytovatele, čímž ponechává prostor pro příslušnou judikaturu, která určuje, co je a co není činností v rámci podnikání bez ohledu na případnou existenci či neexistenci příslušného podnikatelského oprávnění. V důvodové zprávě se mj. uvádí, že (v textu nyní tučně zvýraznil soud): „Regulace sice nemíní postihovat ‚přátelské‘ půjčování v rámci výpomoci mezi osobami blízkými a přáteli, současně nemíní umožnit obcházení zákona osobami vymlouvajícími se, že nejsou podnikateli nebo neposkytují úvěr v rámci či v souvislosti se svým podnikáním, ač jejich činnost sleduje dosažení zisku. ‚Přátelskost‘ půjčování by se měla posuzovat individuálně mj. na základě podmínek úvěrové smlouvy a vztahu mezi osobou věřitele a dlužníka. Bezúročná půjčka nastavená tak, že v případě sebemenšího prodlení dlužníka dosáhne věřitel zisku ze sankcí, rozhodně nemůže být považována za ‚přátelskou‘, ani za bezúplatnou, a tedy vyňatou z působnosti tohoto zákona. Povinnosti poskytovatele podle tohoto zákona by se pak měly vztahovat na všechny osoby, které naplní zákonné podmínky bez ohledu na to, zda mají příslušné, nebo jakékoli jiné podnikatelské oprávnění. Existence (příslušného) podnikatelského oprávnění by měla mít vliv pouze v oblasti posouzení, zda může být daná osoba trestána za neoprávněné podnikání, nikoli v oblasti posouzení, zda daná osoba má či nemá jednat podle tohoto zákona.“18. Nejvyšší správní soud již ve svém v rozsudku ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. 1 Afs 87/2007, mj. vyložil, že soustavnost podnikání neznamená, že by muselo jít o činnost nepřetržitou a trvalou. Může se např. jednat o činnost sezónní, činnost s určitými přestávkami apod.

19. Obdobný názor vyložil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 679/2007, v němž mj. formuloval právní názor, že za soustavnou je přitom možné považovat i takovou činnost, kterou má podnikatel v záměru vykonávat byť jen nepravidelně, např. jen několikrát do roka.

20. Je evidentní, že žalobce ve shora uvedených sporech u zdejšího soudu se domáhá vrácení jím tvrzených zapůjčených peněz, podle názoru soudu peněz poskytnutých z faktického úvěru, které – s přihlédnutím k identickým smluvním podmínkám se zjevným finančním profitem pro žalobce – v žádném ohledu nepředstavují „přátelské“ půjčování peněz v rámci výpomoci mezi např. osobami blízkými. Jen u zdejšího soudu zaregistrované tři identické spory s žalovanou s týmiž komerčními podmínkami jdoucími ve prospěch (profitu) žalobce vypovídají o faktickém podnikání žalobce v tomto segmentu, nezávisle na tom, co žalobce v žalobě tvrdí a jak své aktivity v tomto směru subjektivně vnímá.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. V daném případě jednak „podnikání“ žalobce nepochybně ve smyslu § 588 o. z. odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť jak již shora bylo vyloženo, faktická činnost žalobce vykazuje segmenty komerčního zisku z faktické podnikatelské činnosti v oblasti poskytování zápůjček, resp. zastřených „spotřebitelských úvěrů“. A dále ve vztahu k žalované se uvedené právní jednání zjevně příčí dobrým mravům, neboť co do jednostranně nastavených smluvních podmínek jdoucích ve prospěch žalobce vyznívá zjevně nemravně, resp. zjevně v rozporu s dobrými mravy ve společnosti.

24. Lze tedy konstatovat, že ve smyslu § 580 odst. 1, resp. ve smyslu § 588 o. z. je uvedená smlouva „o zápůjčce“, zjevně svým obsahem naplňující znaky spotřebitelského úvěru, absolutně neplatná, k níž je rozhodující soud povinen z moci úřední přihlédnout.

25. Soud jen pro úplnost poznamenává (přičemž se zde nejedná o jakési právně kvalifikační posouzení „na výběr“, nýbrž o důsledek posloupnosti v úvahu přicházejícího dalšího právního posouzení, byl-li by zjištěn skutkový stav, z nějž by nevyplývala faktická činnost žalobce, jak shora popsáno), že i kdyby snad smlouva o zápůjčce neměla charakter spotřebitelského úvěru, beztak by byla absolutně neplatná, neboť ve smlouvě sjednaný roční úrok z prodlení ve výši 50 % převyšuje obvyklé úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku ( ve výši 9,7 % za srpen 2022- porovnáno podle databáze , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ).

26. Sjednaná výše úroku v daném případě – nebýt prvně vyloženého závěru o absolutní neplatnosti smlouvy – by tak přesahovala více něž 5 krát obvyklou výši úroku, což by bylo v rozporu s dobrými mravy, tak, jak tento rozpor vymezil např. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. S přihlédnutím k § 580 odst. 1, § 576 a § 577 o. z. by pak bylo nutno konstatovat, že rozpor takto sjednané výše úroku s dobrými mravy by byl natolik zjevný, že by bez dalšího způsoboval absolutní neplatnost dle § 588 o. z. Kromě toho by se ovšem tato neplatnost netýkala pouze ujednání o výši úroku, nýbrž celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

27. Jinými slovy řečeno, s pravděpodobností rovnající se jistotě lze konstatovat, že žalobce by k poskytnutí zápůjčky – neuplatnil-li by se prvně vyložený závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru – bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích takovou smlouvu s žalovanou neuzavřel, neboť je jisté, že právě na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založena v uvedeném směru jeho komerční aktivita. Smlouva – nebýt prvně soudem vyloženého závěru – by tak spočívala na zjevně nemravném úroku, v jehož důsledku by ovšem došlo ke stižení absolutní neplatností celé této smlouvy. Soud by totiž musel takový závěr učinit i při vědomí zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.), neboť nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z takto případně sjednané zápůjčky by byl natolik flagrantní, že by nezbylo, než princip smluvní autonomie korigovat zásadou dobrý mravů, přičemž po takovém poměření by smlouva z pohledu její platnosti obstát nemohla. V tomto směru okresní soud plně přejímá jemu z rozhodovací činnosti známý právně kvalifikační závěr Městského soudu v Praze, jak byl vyjádřen v jeho rozsudku ze dne 12. 11. 2020, sp. zn. 17 Co 271/2020, v něm uvedený odvolací soud mj. uvedl, že (formulačně upraveno z hlediska zestručnění názoru do právní věty) zjistí-li rozhodující soud ve sporu o peněžité plnění mezi účastníky zásadní (závažný, očividný) nepoměr vzájemného plnění smluvních stran plynoucí z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru, pak je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů.

28. Rovněž úvěruschopnost žalované nebyla řádně zjištěna, neboť jak vyplývá z jejího účtu, byla příjemkyní rodičovského příspěvku a dále čerpala finanční prostředky i od jiných úvěrových společností, nebyla tak dostatečně bonitní pro poskytnutí daného úvěru.

29. Soud je toho názoru, že z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce tak nevzniklo žalobci právo požadovat po žalované předmětná plnění dle sjednaných smluvních ujednání, vyjma jistiny, kterou žalobce bezhotovostně prostřednictvím , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a. s. převedl na účet žalované, tj. ve výši 26 508 Kč, což by představovalo její bezdůvodné obohacení na úrok žalobce.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Současně podle § 2991 odst. 2 o. z. platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila žalobci částku 46 560 Kč, takže převedl-li žalobce žalované bezhotovostně částku 26 508 Kč, je zřejmé, že žalovaná uhradila více, než představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce.

32. S přihlédnutím k výše uvedenému byla pak žaloba výrokem I. ohledně požadavku na zaplacení jistiny a příslušenství jako nedůvodná zamítnuta.

33. Žalovaná měla v řízení procesní úspěch, leč žádné (účelně vynaložené) náklady jí dle obsahu spisu nevznikly, a proto soud výrokem II. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.