12 C 83/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa o zaplacení částky 21.540 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, pokud žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 10.440 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 23.458,89 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 21.540 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 21.540 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, s úrokem z prodlení z částky 21.540 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne 20. 8. 2021 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala uložení ve výroku označených platebních povinností po žalovaném. Žalobkyně přitom v návrhu, respektive v žalobě skutkově a právně tvrdila následující:

2. Dne 27. 11. 2006 právnická osoba (dále též„ předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce (dále též„ smlouva“) číslo v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 15.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 15.000 Kč (jistinu) společně s částkou 10.440 Kč představující souhrnný poplatek (dále jen„ poplatek), a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč a poslední splátku do 3. 12. 2007. Žalovaný uhradil do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávky 3.900 Kč, kdy poslední splátka byla uhrazena dne 9. 1. 2007 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky 21.540 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12.700,47 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8.839,53 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 23.458,89 Kč (zákonný úrok z dlužné částky ve výši 21.540 Kč od 18. 9. 2007 do 18. 12. 2020), a úroků z prodlení v zákonné výši z částky 21.540 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:

5. Dne 27. 11. 2006 uzavřel právnická osoba s žalovaným smlouvu o půjčce číslo na základě které se se zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 15.000 Kč (jistinu) společně s částkou 10.440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 3. 12. 2007. Žalovaný svým podpisem smlouvy o půjčce potvrdil, že částku 15.000 Kč obdržel v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce jsou i Smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Dle čl. 8 má žalobkyně v případě nesplnění povinnosti žalovaného uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (zjištěno ze smlouvy o půjčce včetně podmínek na č. l. 14).

6. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil ke dni postoupení pohledávky 3.900 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 9. 1. 2007.

7. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně přílohy bylo zjištěno, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným.

8. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem předchůdcem žalobkyně ze dne 6. 1. 2021. Z poštovního podacího lístku ze dne 1. 2. 2021 bylo zjištěno, že oznámení bylo zasláno žalovanému.

9. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 7. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek a výzva mu byla zaslána na adresu trvalého bydliště (zjištěno z kopie poštovního podacího lístku ze dne 30. 7. 2021 na č. l. 17).

10. Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právnická osoba smlouvu o půjčce, a to dne 27. 11. 2006 smlouvu číslo v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 15.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 15.000 Kč (jistinu) společně s částkou 10.440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč do 3. 12. 2007. Žalovaný celkem uhradil částku 3.900 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 9. 1. 2007 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil.

11. Z hlediska právního posouzení věci v daném případě předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku.

12. Podle ustanovení § 657 obč. zák. (aplikováno s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 o. z.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

13. Z ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. (v rozhodném znění) vyplývá, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

14. Podle ustanovení § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, o dílo a jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou spotřebitel a dodavatel. Dodavatel je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a spotřebitelem je osoba, která, při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle ustanovení § 55 obč. zák. se ujednání ve spotřebitelských smlouvách nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ustanovení § 56 odst.1 a 2 obč. zák. zakazuje, aby spotřebitelské smlouvy obsahovaly ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Netýká se předmětu plnění a ceny plnění. Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

15. Česká republika je přímo vázána Směrnicí Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993, která pro členské státy stanovila ve svém článku 3, co se rozumí nepřiměřenými podmínkami ve spotřebitelských smlouvách:

1. Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je nepřiměřená, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran plynoucí ze smlouvy v neprospěch spotřebitele 2. Podmínka není sjednána individuálně, byla-li sepsána předem, a proto spotřebitel nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky.

16. Podle § 4 odst. 2 písm. a) zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) musí smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, obsahovat také ustanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona.

17. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

18. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

19. Pokud žalobkyně, na kterou byla předmětná pohledávka s příslušenstvím za žalovaným předchůdcem žalobkyně postoupena, se po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 12.700,47 Kč), pak soud určil povinnost žalovanému uhradit jistinu ve zbývající výši 11.100 Kč (15.000 Kč /jistina/– 3.900 Kč (úhrada/), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Příslušenství představující kapitalizovaný úrok ve výši 23.458, Kč (od 18. 9. 2007 do 18. 12. 2020) a úrok z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení soud žalobkyni nepřiznal pro rozpor s dobrými mravy, neboť žaloba byla podána až po více než 14 letech po splatnosti půjčky, a to žalobkyní, jejímž předmětem podnikání je vymáhání postoupených pohledávek v rámci celé České republiky.

20. Nárok žalobkyně na souhrnný poplatek ve zbývající výši 8.893,53 Kč (původně sjednaný ve výši 10.440 Kč) včetně zákonného úroku z prodlení od 18. 9. 2007 do zaplacení důvodný není, neboť výše poplatku je v rozporu s dobrými mravy a soud považuje dané ujednání ohledně poplatku z půjčky za absolutně neplatné dle § 39 obč. zák.

21. Ve smlouvě o půjčce ze dne 27. 11. 2006 na částku 15.000 Kč byl sjednán poplatek ve výši 10.440 Kč. Soud tento poplatek posoudil jako úrok (odměnu) za poskytnutí půjčky. Při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje 69,6 % z poskytnuté částky. Půjčka byla poskytnuta na období 53 týdnů, jedná se tak o úrok za období 1 roku. Dle konstantní judikatury se za nepřiměřený úrok považuje zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že půjčky či úvěry na základě smluv uzavíraných s fyzickými osobami v případě, kdy se dlužník nachází v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – s ohledem na okolnosti daného případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. K měsíci listopad 2006 se úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 6,85 % ročně (pro domácnosti na spotřebu, bydlení a ostatní) – zjištěno z www.cnb.cz. Trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů tehdy činil 20,55 % ročně. S ohledem na skutečnost, že poskytnutá úroková sazba představuje téměř jedenáctinásobek roční úrokové sazby poskytované bankami pro dané období, shledal soud tuto výši úroku z půjčky v rozporu s dobrými mravy a dané ujednání je tak absolutně neplatné.

22. S ohledem na výše uvedené proto soud výrokem I. přisoudil žalobkyni vůči žalovanému uvedenou peněžitou částku, zatímco výrokem II. zčásti žalobu zamítl.

23. Částečný úspěch žalobkyně se promítl i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Protože ale žalobkyně měla v tomto řízení jen částečný úspěch, a to v rozsahu 3,06 % (51,53 % – 48,47 %), jedná se o nepatrnou částku, a proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal.

24. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekucí.