3 C 108/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Růžovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., identifikační číslo IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 94 057,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok ve výši 20,79 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem ze dne , datum, domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkovou částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, v hotovosti. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit celkovou částku , částka, . Celkovou částku měl žalovaný splatit v 21měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh celkově uhradil , částka, s poslední splátkou ke dni , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, došlo k postoupení této pohledávky za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Žalovanému bylo uvedené postoupení oznámeno dopisem ze dne , datum, odeslaného doporučeně dne , datum, a dále mu byla zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, , na kterou však nereagoval. Žalobkyně žalobou uplatňuje zaplacení částky , částka, sestávající z jistiny ve výši , částka, , dlužného poplatku ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, (počítaného z jistiny ve výši , částka, od , datum, do , datum, , ve výši 20,79% p.a.), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, (počítaného z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do , datum, ), a dále zaplacení úroků ve výši 20,79 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu ke splnění povinnosti věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu podáním ze dne , datum, , ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žadatele byla posouzena na základě zhodnocení informací získaných od žadatele před uzavřením smlouvy, uvedených v zákaznické kartě žalovaného ze dne , datum, a ověřena doklady uvedenými v zákaznické kartě (výplatní pásky, pracovní smlouva). Právní předchůdce žalobkyně také ověřil v insolvenčním rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný v době žádosti pracoval jako dělník ve společnosti , jméno FO, – , Anonymizováno, s měsíčním příjmem , částka, a dalšími čistými příjmy domácnosti , částka, , žil ve vlastním domě nebo bytě bez zástavy a neměl vyživovací povinnost k žádné další osobě, neměl úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku s poplatkem , částka, , pojištěním ve výši , částka, , celkem , částka, , v 21měsíčních splátkách po , částka, , s tím že poslední splátka činí jen , částka, . Žalovaný převzal úvěr v hotovosti při podpisu smlouvy, ve smlouvě není uvedeno číslo účtu žalovaného.

6. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný jako žadatel žádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Uvedl, že je svobodný, pracuje na plný úvazek jako dělník u společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, , bydlí sám ve vlastním domě/bytě, adresu výběru označil jinou než adresu trvalého bydliště, přičemž adresa trvalého bydliště je úřední adresa ohlašovny, nemá žádnou vyživovací povinnost, vlastní automobil a spotřebitelský úvěr potřebuje na kauci. Uvedl, že má 1 zdroj příjmu, přičemž svůj čistý příjem uvedl ve výši , částka, a další čisté příjmy domácnosti , částka, bez bližšího označení. Žalovaný údajně předložil 2 výplatní pásky za 02 a 03/2021, tyto ovšem nejsou součástí dokumentace, stejně jako pracovní smlouva z roku 2015. Mezi běžnými výdaji neuvedl externí ani interní splátky, odhadované měsíční výdaje byly , částka, . Žadatel uvedl, že má bankovní účet, jeho číslo ani výpis z něj není součástí žádosti.

7. Dle tabulky umoření ke smlouvě číslo , hodnota, byl žalovanému dne , datum, vyplacen úvěr ve výši , částka, a žalovaný na svůj dluh uhradil 2x splátku v celkové výši , částka, , poslední platba dne , datum, .

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi , právnická osoba, a žalobkyní vyplývá, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo , hodnota, uvedená v příloze smlouvy o postoupení.

9. Přípisem ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a to na adresu označenou jako adresa trvalého pobytu žalovaného, a to doporučeným dopisem podaným dne , datum, na poště. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky , částka, do 10 dnů od doručení tohoto dopisu.

10. Dne , datum, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, a to na adresu trvalého pobytu.

11. Smluvní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ke dni uzavření smlouvy.

12. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

14. Dle ustanovení § 1810 občanského zákoníku, jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

15. Dle ustanovení § 1812 odst. 1 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

16. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“20. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

21. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

26. Soud ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnuté zápůjčky a dospěl k závěru, že v tomto případě předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žadatele. V kartě zákazníka jsou uvedeny měsíční výdaje , částka, , přestože žadatel uvedl, že bydlí sám ve vlastním bytě/domě a má 1 zdroj příjmu, kdy si právní předchůdce žalobkyně údajně ověřil příjem ve výši , částka, z výplatních pásek, z čeho sestává částka , částka, jako další čistý příjem domácnosti, je zcela nejasné. Bylo více než důvodné předpokládat, že žalovaný musel sám hradit náklady spojené s bydlením, výdaje za energie, služby, jídlo, povinné pojistné automobilu, pohonné hmoty, a to s ohledem na jediný příjem žadatele ve výši , částka, měsíčně. Byť žalovaný uvedl, že na jeho jméno je veden bankovní účet, není jeho číslo ani výpis z účtu k dispozici, právní předchůdce žalobkyně uvedené informace ani nevyžadoval, kdy však zejména z výpisu z účtu je ve většině případů patrné, zda žadatel má další závazky a jaké jsou jeho pravidelné měsíční výdaje. Prostým nahlédnutím do katastru nemovitostí soud zjistil, že na adrese výběru (, adresa, ) není a nebyl žalovaný veden jako vlastník žádné bytové jednotky. Lze tedy předpokládat, že žalovaný mimo výdaje za energie musel hradit i nájemné. Z uvedeného si tak právní předchůdce žalobkyně nemohl učinit závěr, že žalovaný je schopen řádně splácet poskytnutý úvěr, ze smluvní dokumentace ani nikterak nevyplývá, proč byla žalovanému na úvěru poskytnuta téměř 5x větší částka, než kterou požadoval, a zda právní předchůdce hodnotil úvěruschopnost právě k požadované částce , částka, na 18 měsíců, nebo k poskytnuté částce , částka, na 21 měsíců. Z uvedeného tak nepochybně plyne, že , právnická osoba, nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv. “pro formu“, a úvěr i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí poskytla. , právnická osoba, přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně, a k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného vyžadovat krom výpisu z běžného účtu i případnou nájemní smlouvu, SIPO apod.

27. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že na základě informací, které právní předchůdce žalobkyně měl, si nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným soud pak smlouvu o úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, shledal neplatnou. Důsledkem neplatnosti je povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích.

28. Na základě neplatné smlouvy o úvěru bylo žalovanému poskytnuto plnění , částka, . Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem , částka, . Tuto skutečnost žalovaný nerozporoval. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, a soud proto žalovaného k zaplacení této částky zavázal.

29. V podmínkách projednávané věci nebylo žádným z účastníků tvrzeno (a ani jinak nevyšlo v průběhu řízení najevo) cokoliv o tom, že by v možnostech žalovaného nebylo vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě, která byla žalovanému poskytnuta ve výzvě ze dne , datum, , která byla žalovanému odeslána dne , datum, . S přihlédnutím k délce úložní doby na poště (10 dnů ode dne zanechání výzvy k vyzvednutí zásilky, což mohlo být nejdříve , datum, ) a požadované délce lhůty k zaplacení 10 dnů ode dne doručení, tedy nejpozději ode dne , datum, , jež marně uplynula dnem , datum, , vznikla žalovanému povinnost dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky jistiny (bezdůvodného obohacení) žalobkyni, a to ode dne následujícího po splatnosti, tedy od , datum, . Ve zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl.

30. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství ke dni vydání rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky , částka, + , částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + , částka, kapitalizovaný úrok + zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrok ve výši 20,79 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, tedy ke dni vydání rozhodnutí částku ve výši , částka, , přičemž úspěšná byla co do částky , částka, , tj. v rozsahu pouze 38,47 %, tedy ve věci byl poměrně úspěšný žalovaný, kterému by tak příslušela náhrada nákladů řízení ve výši 23,06 %. Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, o procesní úspěch se nikterak nezapříčinil. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

31. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nesdělil, že by nebylo v jeho možnostech uvedenou částku vrátit. Vzhledem k tomu, že se původně zavázal celkovou částku , částka, vrátit do 21 měsíců (, datum, ), uplynutí doby více než 47 měsíců k navrácení celkové částky , částka, je doba více než přiměřená jeho možnostem. Soud tak žalovanému poskytuje možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodňuje na úkor žalobkyně.