3 C 109/2025

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Růžovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 23 306,26 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u soudu dne datum se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku částka s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce žalobkyně), smlouvu č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku částka a žalovaný se zavázal částku splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek s úrokem 14,9% ročně. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů, veřejných databází, insolvenčního rejstříku, databáze MVČR. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto byl úvěr zesplatněn k datum. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny částka, kapitalizovaného smluvního úroku částka, kapitalizovaného úroku z prodlení částka a z dlužných poplatků částka. Právní předchůdce žalobkyně postoupil smlouvou ze dne datum pohledávku za žalovaným na společnost Anonymizováno, která následně smlouvou ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalobkyně byla v souladu s § 114a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzvána usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka, aby doplnila skutková tvrzení týkající se smlouvy a zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně byla řádně poučena o následcích nesplnění výzvy. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze dne datum. Žalovaný si sjednal mobilní elektronický klíč, tj podpis formou SMS zprávy. O tuto službu si žalovaný zažádal dne datum, kdy nastavení bylo sjednáno pro tel. č. tel. číslo. Toto číslo je uvedeno i u podpisu smlouvy ze dne datum. Úvěr měl být splácen v 36 pravidelných měsíčních splátkách po částka s úrokovou sazbou 14,90 % p.a. a s RPSN 15,99/, celkem měl žalovaný zaplatit částka. Účet pro splácení a převod byl sjednán č. účtu. K posuzování úvěruschopnosti žalobkyně zdůraznila informace získané od spotřebitele a dále ověřování z databází, kdy žalobkyně odkazuje na negativní registr FO SOLUIS, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací. Úvěr byl čerpán ve výši částka dne datum na účet č. č. účtu, žalovaný uhradil celkem částka. Žalovaný se poprvé dostal do prodlení dne datum, den datum byl stanoven jako datum zesplatnění ze strany banky. adresa 711,81 Kč představuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 14,90 % p.a. v období od datum do datum, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši částka tvoří částky naúčtovaného úroku z prodlení v období od datum do datum, poplatky ve výši částka jsou měsíční poplatky za pojištění schopnosti splácet ve výši částka za 7 měsíců a částka poplatek po splatnosti.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaný i žalobkyně neměli k tomuto postupu námitek.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o poskytování bankovních služeb, ze souhlasu s pořízením kopie dokladu a kopie dokladu bylo zjištěno, že žalovaný byl u právnická osoba veden jako klient s běžným účtem č. č. účtu. Z žádosti o nastavení ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný žádal o nastavení služby mobilní elektronický klíč pro číslo + 420 tel. číslo.

6. Z formuláře pro standardní informace, z návrhu na uzavření smlouvy č. hodnota vč. certifikátů bylo zjištěno, že ve smlouvě je žalovaný identifikován jako klient jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu a tel. číslem + Anonymizováno. Věřitelem je právnická osoba., předmětem smlouvy je úvěr ve výši částka splatný v 36měsíčních splátkách po částka s úrokem 14,90 % p.a. a RPSN 15,99 %, měsíční splátka bez pojištění činí částka, sjednané bylo volitelné pojištění, celková splatná částka částka. V bodě 6.1.a) je sjednán poplatek částka za odeslanou poštovní upomínku pro případ prodlení se splácením. V bodě 6.3 je sjednána možnost předčasného zesplatnění pro případ, že žalovaný přestane splácet. U podpisu je uvedeno, že klient podepsal z telefonního čísla tel. číslo dne datum v 15:29:51 kódem Anonymizováno. Část smlouvy je určen odkazem na VOP, z VOP a sazebníku nebyly zjištěny žádné podstatné skutečnosti.

7. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný byl prověřován k úvěru č. hodnota dne datum, číslo žádosti Anonymizováno, žalovaný je identifkován jménem, příjmením, datem narození, rodným číslem, telefonním číslem a emailem. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, bydlí u rodičů, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem částka, jako započitatelný příjem byl uveden částka. Žalovaný uvedl výdaje na bydlení částka a na živobytí částka, rodinné a ostatní náklady uvedl částka. Pokud jde o měsíční splátky, je uvedena částka částka, v roli spolužadatele vystupuje žalovaný u splátky částka a z úvěrových registrů byla zjištěna splátka částka. Z protokolu vyplývá, že žalovaný byl v insolvenčním rejstříku bez záznamu, doklad nebyl v databázi MV, interní black list bez záznamu, BRKI/NRKI bez negativního záznamu, v SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Závěrem byla žádost doporučena ke schválení.

8. Z výpisu z účtu č. č. účtu za období od datum do datum bylo zjištěno, že se jedná o účet žalovaného, kdy příjmy celkem jsou za období částka, výdaje celkem částka, konečný zůstatek částka, dne datum byla na účet připsána platba od Anonymizováno ve výši částka, účet vykazuje odchozí platby ve výši částka, částka částka jako splátky, dále účet vykazuje výběry hotovosti (částka, částka) a mnoho plateb kartou u čerpacích stanic, v běžných obchodech a další platby kartou.

9. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy č. hodnota bylo zjištěno, že právnická osoba. návrh žalovaného na uzavření smlouvy akceptovala, datum první splátky bylo datum.

10. Z výpisu z minutové půjčky a přehledu zůstatků bylo zjištěno čerpání dne datum ve výši částka, žalovaný celkem zaplatil částku částka.

11. Z upozornění na neuhrazenou splátku ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátky splatné dne datum, a to nejpozději do datum.

12. Z dopisu ze dne datum vč. potvrzení o odeslání bylo zjištěno, že právnická osoba. žalovaného informovala o okamžité splatnosti úvěrové smlouvy č. hodnota.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek podepsané dne datum a datum a dodatku ze dne datum a datum a smlouvy ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba. postoupila pohledávku za žalovaným na společnost I-Xon a.s., žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne datum odeslaným téhož dne.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2021/11 bylo zjištěno, že společnost Anonymizováno a žalobkyně uzavřeli smlouvu dne datum, předmětem je postoupení pohledávek vč. pohledávky za žalovaným ze smlouvy RB minutová půjčka ve výši částka. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dne datum, dopis byl odeslán datum.

15. Žalobkyně žalovaného vyzvala výzvou ze dne datum k úhradě částky částka na základě smlouvy č. hodnota uzavřené se společností právnická osoba. s upozorněním na možnost soudního vymáhání, výzva byla žalovanému odeslána spolu s oznámením o postoupení pohledávky (z téhož dne) doporučeně dne datum.

16. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem a pojištěním v 36měsíčních splátkách. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částka. Schopnost žalovaného splácet úvěr byl právním předchůdcem žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřována naprosto nedostatečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou na společnosti Anonymizováno následně na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a byla mu zaslána předžalobní upomínka.

18. Závazkový vztah vzniklý dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinných k datu uzavření smlouvy.

19. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

21. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

22. Podle ust. § 1812 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

23. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

24. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

25. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

26. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

27. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

28. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

34. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

35. Podle ust. § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

36. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v adresa tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne datum.

37. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

38. Žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

39. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši částka. Žalovaný na pohledávku ze smlouvy o úvěru zaplatil celkem částka. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla na ni platně postoupena.

40. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, jak již bylo uvedeno shora. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

41. Ke splnění povinnosti k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně doložila protokol o zkoumání a výpis z účtu za 1 měsíc před uzavřením smlouvy. Z předložených důkazů vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně dospěl k mylnému závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když výdaje žalovaného (jím tvrzené) nebyly dostatečně porovnávány s výpisem z účtu, z něhož (nadto poskytnutým soudu pouze za 1 měsíc) bylo zjištěno, že výdaje žalovaného značně převyšovaly jeho příjmy.

42. Soud si je vědom, že ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

43. Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Učinil tak formálně, bez dostatečných informací a podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla.

44. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušil povinnost pro ni vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

45. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši částka, posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k úrokům a poplatkům. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu, které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud. V případě nároku na poplatky soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaný), by takovéto právní jednání neučinil i bez jeho neplatné části.

46. Soud má zá prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný dosud z titulu předmětné smlouvy o úvěru zaplatil částka. Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si právní předchůdce žalobkyně a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobkyni jistinu úvěru částka oproti povinnosti žalobkyně vydat žalovanému jím poskytnuté platby ve výši částka.

47. S ohledem na výše uvedené závěry soud výrokem I. žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky částka představující bezdůvodné obohacení (částka mínus částka).

48. Žalobkyni nebyla výrokem II. přiznána částka částka (na jistině), kapitalizovaný úrok 1 711,81, kapitalizovaný zákonný úrok částka, úrok a zákonný úrok z prodlení (oba od datum do zaplacení) s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy, ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na něj doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterého „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ 49. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu částka (po zaokrouhlení na celé koruny), neúspěch žalobkyně představuje výrok II. (tj. částka, částka, částka a příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni datum - srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08) představující částku celkem částka po zaokrouhlení na celé koruny. Od úspěchu žalobkyně (67 %) byl odečten její neúspěch (33 %), žalobkyně tak má nárok na 34 % z celkové náhrady jí účelně vynaložených nákladů řízení. Tato činí částka a spočívá v zaplaceném soudním poplatku částka a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 x částka dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od datum, za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci předcházející návrhu ve věci samé, dále režijní paušál 3 x částka dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši částka. Žalobkyni byla na této náhradě přiznána částka částka (34 % z částky částka). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon doplnění žaloby, neboť doplnění obsahuje skutečnosti, které měly být vylíčeny již v žalobě a jedná se tak o nikoliv účelně vynaložený náklad. Pokud jde o aplikaci § 14b advokátního tarifu, soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vystupuje opakovaně jako strana žalující ve sporech z úvěrových smluv (např. spisová značka, spisová značka aj.).

50. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.