3 C 118/2017

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobce Anonymizováno zast. Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalovanému Jméno zainteresované osoby 1/0 , nar. Datum narození zainteresované osoby 1/0 , bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 , o zaplacení částky 21.764,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částku , částka, a částku , právnická osoba, Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Řízení se pro částku , částka, , částku , částka, a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou doručenou soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění a částečného zpětvzetí ze dne , datum, , domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že dne , datum, uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , adresa, , kterou se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši , částka, a měla být žalovaným žalobci uhrazena v 72 splátkách ve výši , částka, měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba roční a její výše činí 19 % p.a. a RPSN činí 32,79 % p.a. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, konkrétně doplňkovou inkasní službu, která byla sjednána smlouvou o inkasní službě. Tato služba byla sjednána na žádost žalovaného a jejím smyslem je to, že věřitel sám inkasuje částku ve výši splátky každý měsíc a dlužník se po celou dobu splácení nemusí o splácení úvěru starat, jedinou jeho povinností je zanechat předmětné částky ve výši splátky na bankovním účtu. Povinnost platit inkasní platby v případě předčasného ukončení smlouvy požaduje žalobce jako ušlý zisk v důsledku porušení smluvních povinností žalovaným, tedy zisk, který by žalobce utržil, nebýt porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Dále smluvní strany sjednaly, že žalovaný bere na vědomí, že má povinnost počínat si tak, aby nedocházelo k újmám na straně žalobce. V případě, že dlužník způsobí žalobci újmu, je povinen ji žalobci uhradit, s čímž výslovně souhlasí. Dlužník bere zejména na vědomí, že nesplácení poskytnutého úvěru v souladu s touto smlouvou, tzn. porušení uzavřené smlouvy, insolvenční, exekuční nebo jiné obdobné řízení, způsobí žalobci újmu majetkového charakteru ve smyslu ust. § 2894-2971 občanského zákoníku a dalších obecně závazných právních předpisů. Žalovaný je povinen žalobci uhradit vzniklou újmu na jmění (škodu). Tato škoda spočívá především, nikoli však pouze, ve vícenákladech z daňových povinností věřitele, v nákladech na zajištění financování a ušlém zisku, tedy ušlém majetkovém prospěchu žalobce, kterého by věřitel jinak dosáhl, kdyby ke škodě nedošlo. Smluvní strany pro případ porušení této smlouvy sjednaly a souhlasí se způsobenou majetkovou újmou žalobci ve výši , částka, (52 % z jistiny) za každý jednotlivý případ porušení smlouvy. Majetková újma se skládá z 14 % z jistiny úvěru (náklady na zajištění financování žalobce), 19 % z jistiny úvěru (sjednaný úrok), 19 % z jistiny úvěru (daň z příjmu právnických osob). Smluvní strany výslovně touto smlouvou sjednaly, že dlužník výše popsaným jednáním, tedy neplněním smluvních povinností, způsobí věřiteli rovněž nemajetkovou újmu, spočívající v poškození bonity a kreditu věřitele. Smluvní strany pro případ porušení této smlouvy sjednaly a souhlasí se způsobenou nemajetkovou újmou věřiteli ve výši , částka, (20 % z jistiny) za každý jednotlivý případ porušení smlouvy. Jedná o újmu, která je způsobená jiným způsobem, než škodou majetkovou. Jedná se o zhoršení postavení společnosti (žalobce) z titulu neplnění závazků dlužníka, především u regulátora (ČNB a. s.), který sleduje podíl splácených a nesplácených úvěrů. Smluvní strany sjednaly, že věřitel je oprávněn, v případě zesplatnění úvěru, zesplatnit rovněž vyčíslenou újmu, k čemuž také došlo. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne , datum, . Tedy nezaplatil splátku v celkové výši , částka, , když do této výše je zahrnuta splátka úvěru a splátka za výkon inkasní služby ve výši , částka, měsíčně, která je splatná společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovaným zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku ze dne , datum, , kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky a zároveň ho vyzval k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši , částka, . Žalovaný však vůči žalobci své splatné závazky neuhradil. Žalobce zaslal žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne , datum, , kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši , částka, a zároveň ho vyzval k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši , částka, . Navíc v této upomínce č. , hodnota, žalobce upozornil žalovaného na to, že pokud nevyrovná své splatné závazky vůči žalobci, tak dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. Na toto nebylo reagováno zaplacením, a proto žalobce úvěr ke dni , datum, zesplatnil.Žalovaný celkem uhradil 3 splátky v celkové výši , částka, , z toho bylo , částka, užito na úhradu jistiny, , částka, na úhradu úroků a , částka, na inkasní služby. Žalovaná částka , částka, se skládá z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , zbylé části úroků ve výši , částka, , zbylé části inkasní služby ve výši , částka, (69 splátek po , částka, ), nákladů na upomínkování ve výši , částka, (náklady za upomínku č. , hodnota, a náklady za upomínku č. , hodnota, ), smluvní pokuty ve výši , částka, , majetková újmy ve výši , částka, a nemajetková újmy ve výši , částka, . Žalobce požaduje k dlužné částce příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky , částka, (zbylá část jistiny, náklady upomínek, smluvní pokuta, majetková a nemajetková újma) od , datum, do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle ust. § 115a o.s.ř., soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobce ani žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřili, rozhodl soud ve věci v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. bez nařízení jednání.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti (a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu):Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , adresa, soud zjistil, že tuto dne , datum, uzavřel žalobce jako poskytovatel na straně jedné a žalovaný jako spotřebitel na straně druhé. Uvedenou smlouvou se poskytovatel zavázal poskytnout spotřebiteli hotovostní spotřebitelský úvěr, nikoliv na bydlení, ve výši , částka, , který měl být ve výši , částka, vyplacen spotřebiteli na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , a to do tří dnů od nabytí účinnosti smlouvy o úvěru, a ve výši , částka, měl být započten na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8 smlouvy. Dle bodu 4.8 smlouvy si smluvní strany sjednaly a spotřebitel souhlasil s tím, že uhradí potřebné, účelně vynaložené náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele (náklady na zaslání smlouvy , částka, , náklady na lustrum v centrální evidenci exekucí , částka, , ostatní administrativní náklady , částka, ). Spotřebitel souhlasil, aby tyto náklady byly odečteny od poskytované jistiny. Spotřebitel se zavázal splatit celkový úvěr a také úrok ve výši , částka, , tedy celkovou částku , částka, , v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce ve výši , částka, . V případě prodlení s úhradou dlužné částky vznikají poskytovateli finanční nároky na úhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly s prodlením spotřebitele, na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, na úhradu způsobené majetkové a nemajetkové újmy. Dle bodu 3.6 smlouvy spotřebitel bere na vědomí, že má povinnost počínat si tak, aby nedocházelo k újmám na straně poskytovatele. V případě, že spotřebitel způsobí poskytovateli újmu, je povinen ji poskytovateli uhradit, s čímž podpisem této smlouvy výslovně souhlasí. Spotřebitel bere zejména na vědomí, že nesplácení poskytnutého úvěru v souladu s touto smlouvou, tzn. porušení uzavřené smlouvy, insolvenční, exekuční nebo jiné obdobné řízení, způsobí poskytovateli újmu majetkového charakteru ve smyslu ust. § 2894-2971 občanského zákoníku a dalších obecně závazných právních předpisů. Spotřebitel je povinen poskytovateli uhradit vzniklou újmu na jmění (škodu). Tato škoda spočívá především, nikoliv pouze, ve vícenákladech z daňových povinností poskytovatele, v nákladech na zajištění financování a ušlém zisku, tedy ušlém majetkovém prospěchu poskytovatele, kterého by poskytovatel jinak dosáhl, kdyby ke škodě nedošlo. Smluvní strany pro případ porušení této smlouvy sjednaly a souhlasí se způsobenou majetkovou újmou poskytovateli ve výši , částka, za každý jednotlivý případ porušení smlouvy. Smluvní strany touto smlouvou sjednaly, že spotřebitele výše popsaným jednáním, tedy neplněním smluvních povinností způsobí poskytovateli rovněž nemajetkovou újmu, spočívající v poškození bonity a kreditu poskytovatele. Smluvní strany pro případ porušení této smlouvy sjednaly a souhlasí se způsobenou nemajetkovou újmou poskytovateli ve výši , částka, za každý jednotlivý případ porušení smlouvy. Smluvní strany sjednaly, že poskytovatel je oprávněn, v případě zesplatnění úvěru, zesplatnit rovněž vyčíslenou újmu. Dle bodu 5.3 smlouvy, poskytovatel spotřebitele před tím, než se úvěr stane splatným v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k úhradě dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Poskytovatel zašle spotřebiteli první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou doručení 10 kalendářních dnů od jejího podání k přepravě veřejnému přepravci a lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Tato upomínka je zpoplatněna částkou , částka, . V případě, že spotřebitel dlužnou částku neuhradí, poskytovatel zašle spotřebiteli druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou doručení 10 kalendářních dnů od podání k přepravě veřejnému přepravci a lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Tato upomínka je zpoplatněna částkou , částka, . Dle bodu 5.5 smlouvy, pokud nedojde ze strany spotřebitele ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. Poskytovatel a spotřebitel pro takový případ sjednali jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny. Dle bodu 5.8 smlouvy, v případě zesplatnění úvěru zašle poskytovatel spotřebiteli předžalobní výzvu k úhradě. Dle čl. VII smlouvy – doplňkové služby, si smluvní strany sjednaly doplňkové služby, které jsou poskytovatelem poskytovány na výslovnou žádost spotřebitele, a to doplňková inkasní služba, přičemž její podmínky jsou upraveny samostatnou Smlouvou o inkasní službě. , právnická osoba, je součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru.Přílohou č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, byla Roční procentní sazba nákladů.Přílohou č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, byl Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahoval údaje o věřiteli, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru, další důležité právní aspekty a dodatečné informace, které mají být poskytnuty v případě uvádění finančních služeb na trh na dálku.Přílohou č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, byl Evropský standardizovaný infomační přehled, ve kterém byly uvedeny základní informace o žalobci, o žalovaném, o poskytovaném úvěru a způsobu jeho splácení, úrokové sazbě, následcích prodlení žalovaného.Přílohou č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, byla Tabulka umoření.Přílohou č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, byla Smlouva o inkasní službě uzavřená mezi žalobcem jako poskytovatelem na straně jedné a žalovaným jako spotřebitelem na straně druhé. Ve smlouvě bylo uvedeno, že se jedná o službu poskytovanou na žádost spotřebitele a jejím účelem je poskytnutí doplňkové inkasní služby poskytovatelem spotřebiteli, kdy se zároveň jedná o službu nepovinnou a nezapočítanou do roční procení sazby nákladů. Cílem inkasní služby je zajištění plnění závazků spotřebitele vůči poskytovateli s minimálním zatížením a eliminací rizik pro spotřebitele. Spotřebitel prohlásil, že pro účely úhrady spotřebitelského úvěru má zřízen účet č. , č. účtu, , kdy souhlasí s inkasem z tohoto svého účtu. Za výkon inkasní služby se spotřebitel zavázal hradit měsíčně částku , částka, , a to současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Dle bodu 2. 9, 2.10 a 2.11 této smlouvy, spotřebitel se zavazuje, že na účtu budou vždy disponibilní finanční prostředky pro zajištění minimálně tří celkových splátek spotřebitelského úvěru poskytovateli jako disponibilní zůstatek na účtu spotřebitele. V případě, že spotřebitel svévolně zruší inkasní službu a/nebo vypoví inkasní smlouvu, anebo na účtu spotřebitele nebude disponibilní částka minimálně ve výši třech celkových splátek spotřebitelského úvěru, a úvěr sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, se v důsledku toho stane splatným, nebo dojde k zahájení insolvenčního řízení vůči spotřebiteli a úvěr sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, se v důsledku toho stane splatným, smluvní strany sjednaly smluvní pokutu pro spotřebitele ve výši ušlého zisku poskytovatele z této služby, kterou je spotřebitel povinen uhradit poskytovateli na základě této smlouvy o výzvy k úhradě smluvní pokuty s 10 denní lhůtou splatnosti. Spotřebitel bere na vědomí a souhlasí s tím, že v takovém případě je poskytovatel oprávněn smluvní pokutu zesplatnit. Jestliže dojde k postupu uvedenému v bodě 2.10, má v takovémto případě poskytovatel nárok na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z výše dlužné částky do zaplacení. Dle bodu 3.2 této smlouvy, tato smlouva je nedílnou součástí Smlouvy o poskytování spotřebitelského úvěru ze dne , datum, jako její příloha č. , hodnota, .Žádostí ze dne , datum, požádal žalovaný jako spotřebitel žalobce jako poskytovatele o zřízení inkasní služby ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru.Dle , adresa, ze dne , datum, učinil žalovaný zadání pro příkaz k povolení inkasa s datem účinnosti od , datum, a datem ukončení , datum, , a to z bankovního účtu č. , č. účtu, ve prospěch účtu žalobce č. , č. účtu, , kdy souhrnný limit inkasa byl , částka, za kalendářní měsíc.Přílohou č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, byl Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), ze které soud zjistil, že žalovaný byl od roku 2016 zaměstnán jako dělník v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou, kdy jeho příjem činí měsíčně , částka, . Měsíční náklady žalovaného na bydlení byly , částka, a další náklady , částka, . Závěrem bylo uvedeno, že spotřebiteli zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru.Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, bylo zjištěno, že ke dni zúčtování dne , datum, bylo na bankovní účet č. , č. účtu, zasláno , částka, .Dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému žalobcem potvrzeno vyplacení úvěru a současně byl opakovaně informován o platebních instrukcích.Dopisem ze dne , datum, – upomínka č. , hodnota, , daným k poštovní přepravě dne , datum, , byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky, jež byla splatná dne , datum, ve výši , částka, a dále poplatku za první upomínku ve výši , částka, .Dopisem ze dne , datum, – upomínka č. , hodnota, , poslední upomínka před zesplatněním úvěru, daným k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky, jež byla splatná dne , datum, ve výši , částka, a dále poplatku za první upomínku ve výši , částka, a poplatku za druhou upomínku ve výši , částka, .Dopisem ze dne , datum, , daným k poštovní přepravě téhož dne, bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a zároveň se jednalo o předžalobní upomínku, v rámci níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.Podle ust. § 1812 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.Podle ust. § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle ust. § 1815 občanského zákoníku, se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle ust. § 2048 a § 2049 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.Podle ust. § 2050 občanského zákoníku, je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle ust. § 3 odst. 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, celkovou výší spotřebitelského úvěru souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici.Podle ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, neboc) smluvní pokutu.Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než , částka, a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše , částka, .Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .Podle ust. § 124 zákona o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.Soud má s ohledem na výše uvedené za prokázané, že dne , datum, byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, tak, že tento bude ve výši , částka, vyplacen žalovanému na jím sdělený bankovní účet a částka ve výši , částka, bude započtena na náklady žalobce jako poskytovatele úvěru. S ohledem na dikci ust. § 3 odst. 2 písm. e) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se za celkovou výši spotřebitelského úvěru v daném případě považuje právě částka ve výši , částka, , a to z důvodu, že pouze tato částka byla dána spotřebiteli k dispozici, což bylo žalobcem doloženo i výpisem z jeho bankovního účtu. Částku ve výši , částka, si žalobce ponechal jako zápočet na své náklady, tato tedy nebyla dána spotřebiteli k dispozici. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši , částka, v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni v měsíci ve výši , částka, . Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno právo žalobce na úhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vzniknou v důsledku prodlení žalovaného, dále právo žalobce na úroky z prodlení v zákonné výši, právo žalobce na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení a právo žalobce na úhradu způsobené majetkové újmy ve výši , částka, a újmy nemajetkové ve výši , částka, . Dále byl sjednán poplatek za první zaslanou upomínku ve výši , částka, a poplatek za druhou zaslanou upomínku ve výši , částka, . Pro případ zesplatnění byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 50 % zůstatku jistiny. Nedílnou součást smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru tvoří její příloha č. , hodnota, - smlouva o inkasní službě, na základě které souhlasil žalovaný s inkasem ze svého bankovního účtu, kdy současně se za tuto službu zavázal hradit , částka, měsíčně dle splatnosti splátek úvěru a úroku z něj. Žalovaný se zavázal, že na jeho účtu budou vždy finanční prostředky pro zajištění minimálně tří celkových splátek spotřebitelského úvěru a pro případ tohoto nesplnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši ušlého zisku žalobce z této služby. Dále byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z výše dlužné částky do zaplacení. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne , datum, . Jelikož tuto splátku nezaplatil ani po zaslané první a druhé upomínce, došlo ke dni , datum, ke zesplatnění úvěru. Celkem žalovaný uhradil , částka, , když částka ve výši , částka, byla započítána na jistinu, částka ve výši , částka, na úroky a částka , částka, na inkasní službu. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.Vzhledem k tomu, že žalovaný, který je fyzickou osobou, vystupoval při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru s podnikatelem mimo rámec své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti i mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, tj. jako spotřebitel, a žalobce v rámci tohoto smluvního vztahu vystupoval jako podnikatel, kdy se mimo jiné zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru, je nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana. Jelikož je předmětná smlouva o úvěru smlouvou spotřebitelskou (tedy smlouvou uzavřenou mezi spotřebitelem a podnikatelem), musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelské smlouvy nejsou zakázaná, a to bez dalšího (§ 1814 občanského zákoníku), a zabývat se také posuzováním jednotlivých ujednání z hlediska jejich případně nepřiměřenosti – jedná se tak o obsahovou kontrolu těchto ujednání (§ 1813 občanského zákoníku). Cílem však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daného závazkového právního vztahu – úkolem soudu je odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků. Soud tedy při posuzování daného smluvního vztahu a jeho konkrétních ujednání postupoval v souladu s ust. § 1814 občanského zákoníku, přičemž neshledal žádné ujednání, které by bylo bez dalšího zakázáno. Dále tedy postupoval v souladu s ust. § 1813 občanského zákoníku, kdy aplikoval test nepřiměřenosti ujednání předmětné smlouvy – posuzoval tedy, zda se nejedná o smluvní ujednání, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, zda jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Toto ustanovení však z přezkumu vylučuje ujednání o předmětu plnění a ceně, pokud byly spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Z přezkumu tak nejsou vyloučeny ujednání o sankcích, ať už jde o úroky z prodlení, nebo smluvní pokuty, např. ve formě různých sankčních poplatků.Soud na základě výše uvedených ustanovení ve vztahu ke spotřebitelským otázkám posuzoval ujednání o poplatku za zaslané upomínky ve výši , částka, představující náhradu účelně vynaložených nákladů spojených se zasláním písemných upomínek, kdy žalobce byl oprávněn zaslat žalovanému první a následně druhou upomínku pro případ prodlení. Jelikož se jedná o náhradu účelně vynaložených nákladů, nejedná se o předmět plnění či jeho cenu. Povinnost zaplatit tyto náklady v případě prodlení se splacením dluhu byla stanovena smlouvou o úvěru, jedná se tedy o smluvní ujednání. Soud neshledal tuto výši účelně vynaložených nákladů za neadekvátní, a to vzhledem ke skutečnosti, že částka ve výši , částka, je požadována jako paušalizovaná náhrada nákladů vzniklých zasláním písemných upomínek, a to pro případ prodlení žalovaného s vrácením poskytnuté peněžní částky, přičemž tato částka se skládá z částky , částka, za první upomínku a z částky , částka, za upomínku druhou, kdy zpoplatnění další upomínky nebylo sjednáno a taktéž ani nárokováno. V těchto nákladech je zahrnuto poštovné a náklady na tisk dokumentů, příprava vzorových dokumentů, úpravy informačního systému žalobce, personální a další technické zázemí apod. Splnil-li by žalovaný svou povinnost řádně a včas, nebyly by mu tyto náklady účtovány. Splnil-li by ji po první zaslané upomínce, byla by mu účtována pouze částka , částka, . S ohledem na skutečnost, že částka ve výši , částka, nebyla žalovanému účtována automaticky při jeho prodlení, ale je spojována se dvěma administrativními kroky žalobce (s jeho náklady), kdy celková výše těchto nákladů je odvislá od provedených úkonů, mezi kterými byl časový odstup, kdy v tomto čase mohl žalovaný splnit svůj závazek, neshledal soud v tomto ujednání výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků, kdy by tato nerovnováha byla v neprospěch spotřebitele a byla by v rozporu s požadavkem přiměřenosti, a to i přes to, že se jednalo o ujednání pouze ve vztahu k žalovanému. Dále soud dodává, že pro případ prodlení spotřebitele je možné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. sjednat právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, a to v souladu s jeho ust. § 122 odst. 1 písm. a). Soud proto tomuto nároku žalobce vyhověl.Dále soud posuzoval ujednání o smluvní pokutě, jež byla sjednána mezi smluvními stranami ve smlouvě o úvěru, kdy se jedná o smluvní ujednání netýkající se předmětu plnění a jeho ceny. Smluvní pokuta plní funkci utvrzení dluhu, která posiluje (utvrzuje) postavení věřitele (úvěrujícího), přičemž je koncipována jako paušalizovaná náhrada škody – dojde-li tedy k porušení smluvní povinnosti smluvní pokutou utvrzenou, není povinností úvěrujícího prokazovat případný vznik škody či její výši, ale nárok na zaplacení smluvní pokuty je v takovém případě dán. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 50 % ze zůstatku jistiny, a to pro případ prodlení dlužníka a tím následujícího zesplatnění celého úvěru. Soud neshledal dané smluvní ujednání odchylující se od ustanovení sloužících k ochraně spotřebitele, když je nutné taktéž přihlédnout k tomu, že se jedná o úvěr poskytnutý nebankovní institucí, se kterým bývá mnohdy spojována vyšší míra rizikovosti. , právnická osoba, s ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. však nesmí souhrn všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru. Jelikož žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši , částka, a celková výše spotřebitelského úvěru je , částka, a nikoliv , částka, (viz výklad výše), přesahuje výše uplatněné smluvní pokuty zákonem přípustnou výši. , právnická osoba, se zákonným zněním je v daném případě nejvýše přípustná smluvní pokuta , právnická osoba, Kč. S ohledem na výše uvedené má tedy žalobce právo na smluvní pokutu ve výši , právnická osoba, Kč, na zbylou část smluvní pokuty (, částka, ) nemá v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru nárok.Žalobce dále požaduje částku ve výši , částka, představující nemajetkovou újmu spočívající v poškození bonity a kreditu věřitele, která žalobci vznikla v důsledku porušení smlouvy ze strany žalovaného, konkrétně v důsledku jeho prodlení. Dle žalobce v takovém případě, v důsledku neplnění závazků žalovaného, dochází ke zhoršení jeho postavení především u regulátora ČNB a. s., který sleduje podíl splácených a nesplácených úvěrů. Jelikož je však žalobce podnikatel, tedy vykonává svou činnost, kterou je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, na vlastní účet a zodpovědnost, soustavně a za účelem dosažení zisku, nese si tento i své podnikatelské riziko spočívající v tom, že druhá smluvní strana nedodrží své smluvní povinnosti. Pokud se jedná o poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů, musí si být žalobce vědom toho, že zde existuje pravděpodobnost možného nesplacení poskytnutých finančních prostředků dlužníkem řádně a včas. Žalobci tak v důsledku prodlení žalovaného nemohla vzniknout nemajetková újma spočívající v poškození jeho bonity a kreditu, když toto je rizikem, jež si nese každý z podnikatelů sám. Soud tedy nárok na nemajetkovou újmu ve výši , částka, zamítl. Pro případ prodlení dlužníka s vrácením poskytnutých finančních prostředků, které byly poskytnuty v přímé souvislosti s podnikáním věřitele, upravuje právní řád jiné instituty (např. úrok z prodlení, smluvní pokutu).Žalobce požaduje dále částku ve výši , částka, představující majetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku porušení smluvních povinností žalovaného, konkrétně nesplácením, a projevila se ve vícenákladech z daňových povinností, v nákladech na zajištění financování a ušlém zisku, kterého by žalobce dosáhl, kdyby ke škodě nedošlo. Jelikož však pro případ prodlení žalovaného se splácením poskytnutých finančních prostředků řádně a včas byla mezi smluvními stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 50 % ze zůstatku jistiny, nemá věřitel právo na úhradu majetkové újmy z porušení téže povinnosti, a to v souladu s ust. § 2050 občanského zákoníku. Rovněž tak ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb. nepřipouští možnost náhrady majetkové újmy pro případ prodlení spotřebitele. Soud tedy nárok žalobce na majetkovou újmu ve výši , částka, zamítl.Pokud se jedná o ujednání o výši poskytnutého úvěru a ceně za toto poskytnutí (tedy úroku ve výši , částka, včetně ostatních poplatků, srov. níže), tyto není možné posuzovat pomocí testu nepřiměřenosti ujednání, když se týkají předmětu plnění a ceny, neboť má soud za to, že byly spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Tato výjimka týkající se předmětu plnění a ceny vychází z čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13/EHS, který byl promítnut do věty druhé ust. § 1813 občanského zákoníku, neboť rozhodnutí žalovaného (úvěrovaného) ve vztahu k předmětu plnění (úvěru) a ceně za takové plnění (úroku z úvěru) jsou základními prvky autonomie vůle, do nichž není stát, potažmo soud, oprávněn zasahovat, pokud jsou vyjádřeny jasným a srozumitelným způsobem. Test nepřiměřenosti by neměl vést k odstraňování následků špatného (nevýhodného) rozhodnutí spotřebitele (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník

V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, 1335 s.).Přestože není možné na ustanovení o předmětu plnění a ceně použít test nepřiměřenosti, nic nebrání použití jiných zákonných ustanovení.Ve vztahu ke sjednanému úroku z poskytnutých peněžních prostředků ve výši , částka, soud konstatuje, že v rámci předmětného smluvního typu je možné, aby byly úroky sjednány. Věřitel je tedy obecně oprávněn požadovat i zaplacení úroku. Mimo tento úrok byl mezi smluvními stranami smlouvy o úvěru sjednán i poplatek za inkasní službu ve výši , částka, měsíčně, celkem ve výši , částka, . Přestože byla inkasní služba sjednána ve smlouvě o inkasní službě, nikoliv ve smlouvě o úvěru, je tato smlouva přílohou č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru a dle smluvního ujednání tvoří její nedílnou součást. Ujednání o inkasní službě tedy nelze posuzovat odděleně od smlouvy hlavní, tedy od smlouvy o úvěru, se kterou bezprostředně souvisí. Poplatek za inkasní službu souvisí se splácením poskytnutého úvěru, kdy spolu s úrokem tvoří jediný celek, neboť oba mají být úvěrovaným placeny v průběhu smluvního vztahu a představují cenu za poskytnutí finančních prostředků včetně nákladů vzniklých v souvislosti s úvěrem úvěrujícímu. Dané potvrzuje i skutečnost, že byť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobce požaduje poplatek za inkasní službu i za dobu, kdy nebyly od žalovaného žádné splátky inkasovány, tedy i v době, kdy žalobci žádné náklady v souvislosti s výběrem (inkasem) splátek od žalovaného nevznikaly. Soud proto částku ve výši , částka, posuzoval souhrnně jako úrok z poskytnutého úvěru.Do úroku z úvěru však nebyla soudem započítána částka ve výši , částka, , kterou si měl žalobce odečíst od výše poskytnutého úvěru a užít ji na náklady vzniklé v souvislosti s úvěrem, neboť tato částka se nezapočítává do celkové výše spotřebitelského úvěru (viz výklad výše) a nelze tak o ní uvažovat ani v souvislosti s úrokem.Úrok z úvěru, tedy odměna (cena) za poskytnutí, byl celkem sjednán v celkové výši , částka, (viz výše), což při přepočtu na smluvní úroky z úvěru představuje 263,6 % z poskytnuté částky. Jelikož byl úvěr poskytnut na období 72 měsíců, jedná se o úrok právě za toto období. Při přepočtu na roční úrok se jedná o 43,93 % (12 měsíců). Dle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) se za nepřiměřený úrok považuje zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že úvěry a půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. K měsíci lednu roku 2017 se úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 3,91 % ročně (pro domácnosti na spotřebu, bydlení a ostatní) či 10,33 % (domácnosti na spotřebu celkem) – údaje čerpány na www.cnb.cz. Trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů v dané době činil 11,73 %, příp. 30,99 %. Jedná se o roční úrokové sazby. S ohledem na skutečnost, že poskytnutá úroková sazba představuje více než jedenáctinásobek nižší úrokové sazby, resp. více než čtyřnásobek vyšší úrokové sazby, poskytované bankami pro dané období, shledal soud tuto výši úroku z úvěru v rozporu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku). Toto ujednání je tedy neplatné, a to absolutně.Soud s ohledem na výše uvedené výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, když shledal nárok žalobce na zaplacení jistiny poskytnutého úvěru (, částka, ) poníženého o zaplacené splátky ve výši , částka, důvodným. Příslušenství soud přiznal v zákonné výši z dlužné částky od data požadovaného žalobcem v návrhu do zaplacení. Dále soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši , právnická osoba, Kč (smluvní pokuta) a částku , částka, (účelně vynaložené náklady na upomínání).Výrokem II. soud zamítl nárok žalobce na zaplacení částky , částka, představující nemajetkovou újmu, dále částky , částka, představující majetkovou újmu, částky , částka, představující zbylou část inkasní služby, částky , částka, představující zbylou část úroků a částky , částka, představující rozdíl požadované jistiny poskytnutého úvěru a jistiny přiznané výrokem , právnická osoba, součtu toto činí , částka, .Soud uvádí, že neplatnost ujednání o úroku z úvěru nemá s ohledem na ust. § 576 občanského zákoníku vliv na platnost samotného ujednání o úvěru (Při posuzování otázky, zda část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti lze oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu, je zapotřebí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení tito účastníci sledovali – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 26 Cdo 379/2001, nebo srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 – Takovou úpravou je pro vztahy založené úvěrovou smlouvou uzavřenou podle § 497 a násl. obch. zák. posílen princip obsahové oddělitelnosti té části právního úkonu (úvěrové smlouvy), jež se týká úroků a odvolací soud tudíž nepochybil, jestliže v tomto právním rámci uzavřel, že případná neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje v souzené věci neplatnost úvěrové smlouvy jako celku.).Soud taktéž zamítl nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, když úrok z prodlení z této částky přesahuje přiznanou jistinu (výrok I.).Dále soud zamítl nárok žalobce na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, když žalobce tento úrok z prodlení požaduje ze zbylé části inkasní služby, kterou soud v souladu s výše uvedeným posoudil jako úrok z úvěru, přičemž bylo uzavřeno, že ujednání o úroku je neplatné, a to pro rozpor s dobrými mravy. Je-li tedy neplatné ujednání o úroku z úvěru, pak není možné požadovat ani příslušenství k tomuto nároku. Dále soud dodává, že přestože byla inkasní služba sjednána v příloze ke smlouvě hlavní, tedy ke smlouvě o úvěru, a je její nedílnou součástí, nebylo by ani možné z této částky, nebyla-li by vyslovena neplatnost ujednání o úvěru, resp. o inkasní službě, požadovat úroky z prodlení ve výši smluvené, která by přesahovala výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, a to v souladu s ust. § 122 odst. 1 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb.Podle ust. § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.Žalobce vzal zpět návrh pro částku , částka, , částku , částka, a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to před vydáním rozhodnutí ve věci z důvodu jím uvedeného komplikovaného způsobu výpočtu. Soud proto postupoval ve smyslu ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení co do tohoto rozsahu bez dalšího zastavil (výrok III.).Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, a to ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta o.s.ř., dle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.Ve vztahu k částečnému zpětvzetí návrhu soud uvádí, že nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z práva hmotného, ale z práva procesního. Zda tedy šlo o důvodně podanou žalobu či nikoliv, je nutno usuzovat z procesního hlediska, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce. Soud musí zkoumat, zda se žalobce domohl toho, čeho se svým návrhem domáhal, zda byl tento plně uspokojen. Jelikož vzal žalobce svůj návrh částečně zpět z důvodu komplikovaného způsobu výpočtu, nedomohl se tedy tohoto nároku, nebyl v této části nároku procesně úspěšný.Žalobce nebyl dále úspěšný se svým návrhem pro částku , částka, s příslušenstvím.Žalobce v žalobním návrhu požadoval částku ve výši , částka, s příslušenstvím, přičemž úspěšný byl v části nároku ve výši , částka, s příslušenstvím, tedy v rozsahu 28,26 %. Je to tedy žalovaný, komu by příslušela náhrada nákladů řízení v rozsahu 43,46 % (od úspěchu 71,73 % se odečítá neúspěch 28,27 %). Jelikož však žalovanému v souvislosti s předmětným řízením žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).