3 C 119/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 14 665 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, , co do částky , částka, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a co do zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit náklady řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem 1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, současně se domáhá i náhrady nákladů řízení, to vše s následujícím odůvodněním. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek společnosti, , Anonymizováno, . Identita žalovaného se v daném případě ověřovala prostřednictvím služby bank ID a smlouva byla odsouhlasena a uzavřena zadáním podpisového SMS kódu na stránkách , Anonymizováno, , smlouva byla poté odeslána žalovanému na email , e-mail, . Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, k tomu žalobkyně v žalobě uvedla, že při uzavírání smluv zkoumá registr NRKI a BRKI, dále registr SOLUS, Centrální evidenci exekucí a insolvenční rejstřík. Současně žalobkyně podrobuje klienty credit scoringu. Zde žalobkyně odkázala na přílohy. Předmětem úvěrové smlouvy byl spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši , částka, , kdy žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši , částka, ve 24 měsíčních splátkách. Úvěr byl žalovanému vyplacen bezhotovostně na účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se dále zavázal platit poplatky, a to , částka, jako bezpečná splátka, , částka, za SMS servis. V části smlouvy označené jako náklady úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu pro případ porušení povinnosti zaplatit jednotlivou splátku ve výši , částka, . V rámci 2. – 8. splátky měl žalovaný zaplatit vždy , částka, , kdy tato částka představovala úrok. Žalovaný uhradil pouze první splátku ve výši , částka, . Žalobkyně žalovaného vyzvala před zesplatněním k úhradě dluhu a následně byl , datum, úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celého úvěru včetně smluvní pokuty. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplatit částku , částka, (, částka, neuhrazená jistina, , částka, poplatky za bezpečnou splátku, , částka, poplatky za SMS servis, , částka, úroky, , částka, účelně vynaložené náklady, , částka, smluvní pokuta) a dále zákonný úrok z prodlení. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila žalobkyně žalobu o odkaz na Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a kartu klienta. Žalobkyně nejdříve obecně uvedla výpočet MLS klienta a MLS domácnosti, následně uvedla početní postup výpočtu MLS klienta, a to s výslednou hodnotou , částka, , kdy příjem klienta činí částku , částka, . Stejným způsobem žalobkyně dospěla k MLS domácnosti , částka, . Dále žalobkyně doplnila citaci právních předpisů a způsob jejich výkladu a citaci judikatury. Žalobkyně dále sdělila, že provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Dále žalobkyně uvedla k termínu splatnosti jednotlivých splátek, že tato byla stanovena na 9. dne v měsíci na základě splátkového kalendáře. Žalovaný uhradil pouze první splátku , částka, , dále již nic neuhradil a žalobkyně na základě smlouvy, kdy bylo sjednána možnost zesplatnění pro případ prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, úvěr zesplatnila k , datum, . Ke smluvní pokutě žalobkyně uvedla, že požaduje zaplacení 3 x , částka, za prodlení se splacením splátek za 11/2022, 12/2022, 1/2023. K účelně vynaloženým nákladům žalobkyně uvedla, že žalovanému naúčtovala 3 x , částka, jako náklad na vymáhání – upomínky za měsíce 11/2022, 1/2023, výzva před zesplatněním a dále 1 x , částka, za výzvu ke splacení celého úvěru, celkem tedy částku , částka, .

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodl podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. bez na řízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, za předpokladu, že žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a žalobkyně s takovým postupem vyjádřila souhlas.

4. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně jako věřitel nabídla uzavření úvěrové smlouvy, a to bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši , částka, , kdy tento úvěr měl být splacen ve 24 měsíčních splátkách. Celková částka ke splacení byla stanovena na , částka, . ID žádosti , Anonymizováno, , ID klienta , Anonymizováno, .

5. Z úvěrové smlouvy (ID žádosti , Anonymizováno, , ID klienta , Anonymizováno, ) bylo zjištěno, že tuto uzavřela dne , datum, žalobkyně s žalovaným prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, , kdy smlouva byla podepsána SMS kódem. Předmětem smlouvy byl bezúčelový úvěr , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru činí , částka, , poplatek za bezpečnou splátku činí , částka, měsíčně, poplatek za SMS službu činí , částka, měsíčně. Úvěr měl být dle smlouvy vyplacen na číslo účtu , č. účtu, . Úvěr měl být splacen ve 24 měsíčních splátkách. Dále je ve smlouvě uvedeno ustanovení, že v případě prodlení se splacením úvěru je žalobkyně oprávněna účtovat poplatky , částka, za měsíc vymáhání. Dle splátkového kalendáře obsaženého ve smlouvě splatnost jednotlivých splátek byla stanovena na každý 9. den v měsíci, přičemž první splátka měla být zaplacena do , datum, ve výši , částka, , 2. – 8. splátka ve výši , částka, , a to každý 9. den v měsíci. Tyto splátky obsahují i úrok. 9. – 23. splátka ve výši , částka, , každý 9. den v měsíci a poslední 24. splátka ve výši , částka, dne , datum, . Dle odstavce Náklady úvěru byla žalobkyně oprávněna účtovat , částka, smluvní pokutu za zpoždění s placením splátky nebo jiné platby. V odstavci Ukončení smlouvy z naší strany byla žalobkyně mimo jiné oprávněna požadovat vrácení celého úvěru, pokud žalovaný nezaplatí 2 a více splátek nebo nezaplatí jednu splátku déle než 3 měsíce.

6. Ze sazebníku platného od , datum, jsou zopakovány informace týkající se bezpečné splátky, SMS servisu, smluvní pokuty, tak jak jsou uvedeny ve smlouvě.

7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že tento dokument obsahuje údaje úvěru, identifikaci žalovaného, dále je uveden příjem žalovaného , částka, , příjem ostatních členů domácnosti , částka, , dále je uvedeno, že žalovaný byl lustrován v ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS.

8. Z úvěrové zprávy z nebankovního registru bylo zjištěno, že v této listině je identifikován žalovaný, je zde uveden údaj o 1 existujícím závazku žalovaného a 4 odmítnutých žádostech. Z dokumentu nazvaného jako posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobkyně obecně podrobuje každého žadatele o úvěr tzv. credit scoringem, posuzuje se příjmová a výdajová stránka a je využíván statistický model. Žalobkyně využívá registry SOLUS, NRKI, CEE, ISIR. Výsledkem kontroly bonity klienta je limit nejvyšší měsíční splátky (MLS). Dále žalobkyně v dokumentu odkazuje na judikaturu.

9. Z opisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne , datum, byla provedena platba z účtu žalobkyně ve výši , částka, pod VS , var. symbol, na účet , Anonymizováno10. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že majitelem účtu je žalovaný a dne , datum, na účet žalovaného přišla částka , částka, od žalobkyně pod VS , var. symbol, .

11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný (do , datum, ) uhradil částku , částka, , dále již nehradil. Žalobkyně pak na základě smlouvy vyúčtovala ke shora uvedenému datu poplatek za bezpečnou splátku , částka, , smluvní pokutu , částka, , poplatek za SMS servis , částka, , účelně vynaložené náklady , částka, , úrok , částka, , úrok z prodlení , částka, a dále žalobkyně vyčíslila nezaplacenou jistinu na částku , částka, .

12. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek ve výši , částka, , a to do 30 dnů, v případě neuhrazení byl žalovaný upozorněn na zesplatnění celého úvěru. Uvedená listina byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, (poštovní podací arch).

13. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne , datum, bylo zjištěno, že dne , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení celého úvěru.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 3. 2023 a z poštovního podacího archu ze dne 6. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě celého úvěru a současně byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání. Uvedená listina byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, .

15. Závazkový vztah vzniklý dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

18. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

19. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

20. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

22. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný „rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

25. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

26. Soud zcela postrádá doložení veškerých důkazů týkající se příjmové i výdajové stránky žalovaného. Důkazy předložené žalobkyní jsou pouze interní výstupy. Soud postrádá doložení příjmů, ať už formou potvrzení od zaměstnavatele nebo, co se jeví jako neúčelnější – výpisy z účtu, přitom pro posouzení příjmové i výdajové stránky konkrétní osoby není nic jednoduššího, než doložení a prozkoumání výpisu z účtu. Nad to soud dodává, že dle předloženého dokumentu nazvaného jako úvěrová zpráva, byly žalovanému 4 žádosti zamítnuty.

27. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že příjmy a výdaje žalovaného nebyly žalobkyní dostatečně zjištěny a ověřeny. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace jako poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

28. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaný povinen vrátit) činila , částka, , žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil na dlužnou částku celkem , částka, . Žalovanému tedy vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši , částka, (, částka, – , částka, ), které je povinen žalobkyni vrátit. Soud tedy výrokem I. žalobkyni v této částce vyhověl.

29. Pokud jde o částku , částka, , částku , částka, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle judikaturního vývoje je smlouva považována za absolutně neplatnou, soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu. Částku 895 Kč žalovaný uhradil, tuto částku tak bylo nutné odečíst z částky, o niž se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč dle položky 2 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb. a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 x 300 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základních skutkových a právním rozborem věci předcházející návrhu ve věci samé. Pokud jde o úkon doplnění žaloby, zde soud neshledává účelnost, když žalobkyně uvedla skutečnosti, které měly být uvedeny již v žalobě. K nákladům řízení patří paušální částka 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, 252 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 2 252 Kč. Žalobkyně byla úspěšná asi z 55 %, naopak ze 45 % byl úspěšný žalovaný, když soud při výpočtu úspěchu ve věci zohlednil i výši příslušenství. Poměr úspěchu žalobkyně vůči úspěchu žalované tak činí 10 %. Vzhledem k tomu soud rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 %, tedy v částce 252 Kč.

31. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.