3 C 119/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 14 665 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka, co do částky částka představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a co do zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit náklady řízení ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem 1. Žalobou podanou u soudu dne datum se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka a se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, současně se domáhá i náhrady nákladů řízení, to vše s následujícím odůvodněním. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek společnosti, Anonymizováno. Identita žalovaného se v daném případě ověřovala prostřednictvím služby bank ID a smlouva byla odsouhlasena a uzavřena zadáním podpisového SMS kódu na stránkách Anonymizováno, smlouva byla poté odeslána žalovanému na email e-mail. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, k tomu žalobkyně v žalobě uvedla, že při uzavírání smluv zkoumá registr NRKI a BRKI, dále registr SOLUS, Centrální evidenci exekucí a insolvenční rejstřík. Současně žalobkyně podrobuje klienty credit scoringu. Zde žalobkyně odkázala na přílohy. Předmětem úvěrové smlouvy byl spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši částka, kdy žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši částka ve 24 měsíčních splátkách. Úvěr byl žalovanému vyplacen bezhotovostně na účet uvedený ve smlouvě č. č. účtu dne datum. Žalovaný se dále zavázal platit poplatky, a to částka jako bezpečná splátka, částka za SMS servis. V části smlouvy označené jako náklady úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu pro případ porušení povinnosti zaplatit jednotlivou splátku ve výši částka. V rámci 2. – 8. splátky měl žalovaný zaplatit vždy částka, kdy tato částka představovala úrok. Žalovaný uhradil pouze první splátku ve výši částka. Žalobkyně žalovaného vyzvala před zesplatněním k úhradě dluhu a následně byl datum úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celého úvěru včetně smluvní pokuty. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplatit částku částka (částka neuhrazená jistina, částka poplatky za bezpečnou splátku, částka poplatky za SMS servis, částka úroky, částka účelně vynaložené náklady, částka smluvní pokuta) a dále zákonný úrok z prodlení. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila žalobkyně žalobu o odkaz na Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a kartu klienta. Žalobkyně nejdříve obecně uvedla výpočet MLS klienta a MLS domácnosti, následně uvedla početní postup výpočtu MLS klienta, a to s výslednou hodnotou částka, kdy příjem klienta činí částku částka. Stejným způsobem žalobkyně dospěla k MLS domácnosti částka. Dále žalobkyně doplnila citaci právních předpisů a způsob jejich výkladu a citaci judikatury. Žalobkyně dále sdělila, že provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Dále žalobkyně uvedla k termínu splatnosti jednotlivých splátek, že tato byla stanovena na 9. dne v měsíci na základě splátkového kalendáře. Žalovaný uhradil pouze první splátku částka, dále již nic neuhradil a žalobkyně na základě smlouvy, kdy bylo sjednána možnost zesplatnění pro případ prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, úvěr zesplatnila k datum. Ke smluvní pokutě žalobkyně uvedla, že požaduje zaplacení 3 x částka za prodlení se splacením splátek za 11/2022, 12/2022, 1/2023. K účelně vynaloženým nákladům žalobkyně uvedla, že žalovanému naúčtovala 3 x částka jako náklad na vymáhání – upomínky za měsíce 11/2022, 1/2023, výzva před zesplatněním a dále 1 x částka za výzvu ke splacení celého úvěru, celkem tedy částku částka.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodl podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. bez na řízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, za předpokladu, že žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a žalobkyně s takovým postupem vyjádřila souhlas.

4. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně jako věřitel nabídla uzavření úvěrové smlouvy, a to bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši částka, kdy tento úvěr měl být splacen ve 24 měsíčních splátkách. Celková částka ke splacení byla stanovena na částka. ID žádosti Anonymizováno, ID klienta Anonymizováno.

5. Z úvěrové smlouvy (ID žádosti Anonymizováno, ID klienta Anonymizováno) bylo zjištěno, že tuto uzavřela dne datum žalobkyně s žalovaným prostřednictvím internetových stránek Anonymizováno, kdy smlouva byla podepsána SMS kódem. Předmětem smlouvy byl bezúčelový úvěr částka, poplatek za poskytnutí úvěru činí částka, poplatek za bezpečnou splátku činí částka měsíčně, poplatek za SMS službu činí částka měsíčně. Úvěr měl být dle smlouvy vyplacen na číslo účtu č. účtu. Úvěr měl být splacen ve 24 měsíčních splátkách. Dále je ve smlouvě uvedeno ustanovení, že v případě prodlení se splacením úvěru je žalobkyně oprávněna účtovat poplatky částka za měsíc vymáhání. Dle splátkového kalendáře obsaženého ve smlouvě splatnost jednotlivých splátek byla stanovena na každý 9. den v měsíci, přičemž první splátka měla být zaplacena do datum ve výši částka, 2. – 8. splátka ve výši částka, a to každý 9. den v měsíci. Tyto splátky obsahují i úrok. 9. – 23. splátka ve výši částka, každý 9. den v měsíci a poslední 24. splátka ve výši částka dne datum. Dle odstavce Náklady úvěru byla žalobkyně oprávněna účtovat částka smluvní pokutu za zpoždění s placením splátky nebo jiné platby. V odstavci Ukončení smlouvy z naší strany byla žalobkyně mimo jiné oprávněna požadovat vrácení celého úvěru, pokud žalovaný nezaplatí 2 a více splátek nebo nezaplatí jednu splátku déle než 3 měsíce.

6. Ze sazebníku platného od datum jsou zopakovány informace týkající se bezpečné splátky, SMS servisu, smluvní pokuty, tak jak jsou uvedeny ve smlouvě.

7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že tento dokument obsahuje údaje úvěru, identifikaci žalovaného, dále je uveden příjem žalovaného částka, příjem ostatních členů domácnosti částka, dále je uvedeno, že žalovaný byl lustrován v ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS.

8. Z úvěrové zprávy z nebankovního registru bylo zjištěno, že v této listině je identifikován žalovaný, je zde uveden údaj o 1 existujícím závazku žalovaného a 4 odmítnutých žádostech. Z dokumentu nazvaného jako posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobkyně obecně podrobuje každého žadatele o úvěr tzv. credit scoringem, posuzuje se příjmová a výdajová stránka a je využíván statistický model. Žalobkyně využívá registry SOLUS, NRKI, CEE, ISIR. Výsledkem kontroly bonity klienta je limit nejvyšší měsíční splátky (MLS). Dále žalobkyně v dokumentu odkazuje na judikaturu.

9. Z opisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne datum byla provedena platba z účtu žalobkyně ve výši částka pod VS var. symbol na účet Anonymizováno 10. Z výpisu z účtu č. č. účtu bylo zjištěno, že majitelem účtu je žalovaný a dne datum na účet žalovaného přišla částka částka od žalobkyně pod VS var. symbol.

11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný (do datum) uhradil částku částka, dále již nehradil. Žalobkyně pak na základě smlouvy vyúčtovala ke shora uvedenému datu poplatek za bezpečnou splátku částka, smluvní pokutu částka, poplatek za SMS servis částka, účelně vynaložené náklady částka, úrok částka, úrok z prodlení částka a dále žalobkyně vyčíslila nezaplacenou jistinu na částku částka.

12. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek ve výši částka, a to do 30 dnů, v případě neuhrazení byl žalovaný upozorněn na zesplatnění celého úvěru. Uvedená listina byla žalovanému zaslána na adresu adresa (poštovní podací arch).

13. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne datum bylo zjištěno, že dne datum byl žalovaný vyzván k zaplacení celého úvěru.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 3. 2023 a z poštovního podacího archu ze dne 6. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě celého úvěru a současně byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání. Uvedená listina byla žalovanému zaslána na adresu adresa.

15. Závazkový vztah vzniklý dne datum mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

18. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

19. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

20. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

22. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný „rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

25. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

26. Soud zcela postrádá doložení veškerých důkazů týkající se příjmové i výdajové stránky žalovaného. Důkazy předložené žalobkyní jsou pouze interní výstupy. Soud postrádá doložení příjmů, ať už formou potvrzení od zaměstnavatele nebo, co se jeví jako neúčelnější – výpisy z účtu, přitom pro posouzení příjmové i výdajové stránky konkrétní osoby není nic jednoduššího, než doložení a prozkoumání výpisu z účtu. Nad to soud dodává, že dle předloženého dokumentu nazvaného jako úvěrová zpráva, byly žalovanému 4 žádosti zamítnuty.

27. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že příjmy a výdaje žalovaného nebyly žalobkyní dostatečně zjištěny a ověřeny. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace jako poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

28. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaný povinen vrátit) činila částka, žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil na dlužnou částku celkem částka. Žalovanému tedy vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši částka (částka – částka), které je povinen žalobkyni vrátit. Soud tedy výrokem I. žalobkyni v této částce vyhověl.

29. Pokud jde o částku částka, částku částka představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a zákonný úrok z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle judikaturního vývoje je smlouva považována za absolutně neplatnou, soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu. Částku 895 Kč žalovaný uhradil, tuto částku tak bylo nutné odečíst z částky, o niž se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč dle položky 2 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb. a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 x 300 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základních skutkových a právním rozborem věci předcházející návrhu ve věci samé. Pokud jde o úkon doplnění žaloby, zde soud neshledává účelnost, když žalobkyně uvedla skutečnosti, které měly být uvedeny již v žalobě. K nákladům řízení patří paušální částka 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, 252 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 2 252 Kč. Žalobkyně byla úspěšná asi z 55 %, naopak ze 45 % byl úspěšný žalovaný, když soud při výpočtu úspěchu ve věci zohlednil i výši příslušenství. Poměr úspěchu žalobkyně vůči úspěchu žalované tak činí 10 %. Vzhledem k tomu soud rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 %, tedy v částce 252 Kč.

31. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.