3 C 12/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 17 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 520 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 8 520 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 8 640 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum], s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 3 480 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 17 160 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že tuto pohledávku za žalovanou nabyla jako postupník od právního předchůdce [právnická osoba], na kterého byla tato pohledávka převedena od [právnická osoba] [právnická osoba] se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] s jejímž splácením se žalovaná dostala do prodlení (uhradila pouze dne [datum] částku 360 Kč a 1 560 Kč, dále dne [datum] částku 1 560 Kč), splatnost poslední splátky byla dne [datum]. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované, kdy kritériem pro poskytnutí úvěru je maximální počet tří závazků u jiných věřitelů (ověřováno interním systémem společnosti [právnická osoba]), žádné exekuční řízení, uvedení příjmů a výdajů, lustrace v ISIR, centrální evidenci exekucí a databázi inkasních agentur.

2. Žalovaná s žalovanou částkou nesouhlasí, s žalobkyní nemá nic společného (dle obsahu jejího vyjádření namítá aktivní legitimaci k podání žaloby), vznáší námitku promlčení.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřela žalovaná dne [datum] se společností [právnická osoba], a na základě této se [právnická osoba], [IČO], zavázala žalované, jakožto dlužníku, a jejímu spoludlužníku, [jméno] [příjmení], označeného dále mimo jiné rodným číslem a bydlištěm, poskytnout bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr 12 000 Kč se splatností v 13 měsíčních splátkách společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 8 640 Kč (celkem 20 640 Kč), výše jedné měsíční splátky je 1 560 Kč, první splátka je splatná 30. den po uzavření smlouvy, každá další splátka až do úplného zaplacení je splatná 30. den od data splatnosti předchozí splátky, dlužník podpise stvrzuje převzetí jistiny v hotovosti. Součástí celkových nákladů spotřebitelského úvěru je administrativní poplatek 360 Kč, který je splatný při výplatě úvěru. Dle čl. IV 3. má věřitel právo v případě prodlení dlužníka s kteroukoli splátkou prohlásit úvěr za zesplatněný. Okamžikem odesláním oznámení o zesplatnění úvěru se stává splatným nesplacený zůstatek jistiny a celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Žalobkyně doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, předpis splátek ke smlouvě o úvěru, žádost o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta, z těchto žalobkyně doložila kopie listin, které žalovaná předložila při žádosti o úvěr. Z žádosti o poskytnutí úvěru, která byla vyplněna jak žalovanou, tak spoludlužníkem, soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené a žije společně se svým partnerem rodinném domě v osobním vlastnictví, jejich průměrné měsíční výdaje jsou 2 000 Kč na SIPO a 10 000 Kč, dále jiné závazky 1 950 Kč a 1 950 Kč, tj. celkem 15 900 Kč, příjem je příspěvek po dobu čerpání mateřské dovolené 7 600 Kč, rodičovský příspěvek 1 610 Kč, výživné 2 000 Kč, partner má invalidní důchod 11 483 Kč a rentu 5 020 Kč, celkové příjmy domácnosti jsou 27 713 Kč (uvedené v zásadě koresponduje doloženému oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení o invalidním důchodu, a Úřadu práce České republiky o přiznání dávky státní sociální podpory). Žalobkyně doložila, že žalovaná uhradila dne [datum] částku 360 Kč a 1 560 Kč (tj. v den sjednání úvěru) a dále dne [datum] částku 1 560 Kč. Z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba], převedena na [právnická osoba], [IČO], přičemž toto soud ověřil z notářského zápisu sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum], [anonymizováno] [číslo], [spisová značka], smlouvy o prodeji části závodu uzavřené mezi [právnická osoba], a [právnická osoba], dne [datum]. Soud konstatuje, že žalobkyně pravděpodobně nedopatřením nedoložila oznámení této skutečnosti žalované (avšak z činnosti soudu je známo, že v jiných řízeních toto doloženo bylo; uvedené nemá vliv na platnost převodu pohledávky za žalovanou na [právnická osoba], pouze na vědomost žalované o této skutečnosti). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], postoupil pohledávku za žalovanou na [osobní údaje žalobkyně], a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky již právním zástupcem a upozorněna na možnost soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy dne [datum]).

5. Lustrací žalované v rejstříku zahájených exekucí soud zjistil, že v době sjednání předmětného závazku dne [datum] bylo a dosavadně stále je vůči žalované vedeno exekuční řízení. Z činnosti soudu bylo dále zjištěno, že v době„ před i po, resp. souběžně“ sjednání předmětného závazku dne [datum] si žalovaná obstarávala peněžní prostředky od několika poskytovatelů nebankovních úvěrů a zápůjček, konkrétně dne [datum] a [datum] od [právnická osoba] (zápůjčka 15 000 Kč a 25 000 Kč), dne [datum] od [právnická osoba] (úvěr 30 000 Kč) a dne [datum] od [příjmení] [jméno] [příjmení] (úvěr 11 000 Kč). Ze soudního IT systému soud dále zjistil, že od roku 2006 do 2015 bylo proti žalované zahájeno několik exekučních řízení. Ve vztahu ke spoludlužníku [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v rejstříku zahájených exekucí má 16 záznamů o exekučních řízeních. Ačkoliv se jedná o exekuční řízení zahájená od března 2017 dále (tedy po sjednání uvedeného úvěru), je zřejmé, že byl již v tu dobu osobou zadluženou, když exekuční tituly byly vůči němu vydány v době byť bezprostředně předcházející nařízení exekuce, tedy závazky, na základě kterých bylo o dluzích spoludlužníka rozhodováno, byly sjednány v době tomu předcházející. Oprávněnými jsou opět i nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů a zápůjček, jako [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], nicméně [jméno] [příjmení] je evidentně typickým„ neplatičem“, když je v exekuci pro pohledávky z pojištění, dlužních televizních poplatků, dlužných částek za neuhrazené služby telefonní komunikace, apod.

6. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinným do 30. 11. 2016). Postupný převod žalované pohledávky na žalobkyni se řídí o. z. <i>7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.</i> <i>8. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., tento díl se použije na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.</i> <i>9. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.</i> 10. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky. <i>11. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> 12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020. <i>13. Dle § 605 odst. 1 o. z., lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.</i> <i>14. Dle § 607 o. z., připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.</i> <i>15. Dle § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Dle § 610 odst. 1 první věta, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Dle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle § 623 o. z., při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění. Dle § 629 odst. 1, 2 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.</i> 16. Proto, aby nedošlo k promlčení práva, je třeba, aby nejpozději posledního dne promlčecí lhůty byla soudu doručena žaloba, aby právo bylo jinak u soudu uplatněno. <i>17. Dle § 639 o. z., uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.</i> 18. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 1. vydání, 2014, s. 2251 - 2254: J. Lazíková, M. Števček:„ Dlužník svůj dluh však může uznat i konkludentně …, a to zaplacením úroků z dlužné částky nebo částečným plněním dluhu, jestliže z okolností případu vyplývá, že tím uznal celý dluh. … Uznáním dluhu dlužník uznává majetkové právo věřitele, které se promlčuje ve smyslu obecného ustanovení § 629, tj. v rámci subjektivní tříleté promlčecí lhůty, která plyne v rámci objektivní desetileté promlčecí lhůty. Uznáním dluhu dochází k přerušení plynutí dosavadních promlčecích lhůt a začne plynout nová, pouze jediná desetiletá promlčecí lhůta. Není však vyloučeno, že dlužník uzná svůj dluh ještě před jeho dospělostí. V takovém případě nedochází k přerušení běhu promlčecí lhůty, jelikož žádná nezačala ještě běžet, ale plyne pouze jediná desetiletá promlčecí lhůta od okamžiku uznání dluhu, resp. od uplynutí doby, kterou uvedl dlužník ve svém prohlášení o uznání dluhu, že dluh věřiteli splní. Zároveň se uznáním dluhu posílí postavení věřitele vůči dlužníkovi v unesení důkazního břemene před soudem, pokud by došlo ke vzniku sporu. Dlužník totiž bude muset prokázat, že dluh v době uznání netrval, pokud ho bude popírat před soudem.“ <i>19. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>20. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 21. Ust. § 2175 an. o. z. upravuje koupi závodu. <i>22. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.</i> 23. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], prodal část závodu včetně pohledávky za žalovanou společnosti [právnická osoba] (ve smyslu § 2175 an. o. z.), a ta postoupila platně pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba] (§ 1879 an. o. z.). Námitka žalované, že žalobkyně není osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby je lichá, a nejpozději zahájením tohoto řízení se o uvedeném převodu pohledávky ze společnosti [právnická osoba], až na žalobkyni [právnická osoba], dozvěděla. Ačkoliv společností [právnická osoba], byla žalovaná o postoupení řádně vyrozuměna (to bylo žalobkyní prokázáno), oznámení o převodu z [právnická osoba] na [právnická osoba], doloženo nebylo, to však nezakládá neplatnost převodu uvedené pohledávky mezi těmito subjekty. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaná, jakožto úvěrující, a to společně se spoludlužníkem [jméno] [příjmení], uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], smlouvu o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které jí měla být poskytnuta částka 12 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy, fakticky však s ohledem na to, že téhož dne – při podpisu smlouvy, žalovaná uhradila administrativní poplatek 360 Kč a dále splátku 1 560 Kč, fakticky jí tak bylo poskytnuto v hotovosti pouze 10 080 Kč. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný společně se spoludlužníkem v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle smluvního ujednání měla žalovaná společnosti [právnická osoba] vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru v třinácti měsíčních splátkách, přičemž první splátka byla splatná 30. den od data uzavření smlouvy (pravidla pro počítání dle dnů a připadnutí splatnosti na sobotu, neděli, nebo státní svátek dle § 605, § 607 o. z.), tj. [datum] (pátek), každá další splátka 30. den od splatnosti předchozí splátky, to znamená, že druhá splátka byla splatná [datum] (pondělí), třetí splátka dne [datum] (středa), čtvrtá splátka dne [datum] (pátek), pátá splátka dne [datum] (pondělí), šestá splátka dne [datum] (středa), sedmá splátka dne [datum] (pátek), osmá splátka dne [datum] (pondělí), devátá splátka dne [datum] (středa), desátá splátka dne [datum] (pátek), jedenáctá splátka dne [datum] (pondělí), dvanáctá splátka dne [datum] (středa) a třináctá splátka dne [datum] (pátek). Tedy nikoli jak chybně uvedla žalobkyně dne [datum]. Žalovaná však uhradila řádně pouze sjednanou první splátku splatnou [datum] a to uvedenou úhradou [datum], již s úhradou druhé sjednané splátky splatné [datum] se dostala do prodlení dva dny, když ji uhradila až [datum], následně již ničeho neuhradila. Žalobkyně netvrdila a ani nedoložila, že by její právní předchůdce zesplatnil celý dluh z úvěru postupem dle čl. IV. 3. smlouvy. Celý dluh ze smlouvy o úvěru tak byl splatný až splatností poslední sjednané splátky dne [datum] (nikoli [datum]). Od [datum] byla žalovaná s celým dluhem z úvěru v prodlení a úvěrující se jeho uhrazení mohl domáhat u soudu, od tohoto dne zároveň počala běžet promlčení lhůta dle § 619 odst. 1 o. z. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Promlčení doba je obecně tříletá (§ 629 o. z.), avšak v tomto případě tím, že žalovaná uhradila dne [datum] jednu splátku, tak v souladu s § 639 o. z. uznala svůj dluh z tohoto úvěru a založila desetiletou promlčecí lhůtu, která počala běžet uvedeného dne [datum] (a běžela by do [datum], kdyby nedošlo k jejímu stavění dle § 648 o. z. zahájením řízení u soudu dne [datum]). Námitka promlčení vznesená žalovanou pak nebyla vznesena důvodně. Soud má však za to, že společnost [právnická osoba] nedostála své zákonné povinnosti dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., když poskytla úvěr (fakticky) 10 080 Kč žalované a jejímu spoludlužníku, ačkoliv se evidentně jednalo o osoby s finančními potížemi, a posuzování úvěruschopnosti činila tato společnost pouze pro formu, skutečné poměry úvěrovaných ji nezajímali. O tom svědčí už jen to, že [právnická osoba] neplnila ani svůj interní postup prověření úvěruschopnosti úvěrovaných, když mohla poskytnout úvěr pouze tehdy, pokud nebyla uvedená osoba v exekuci. V tomto případě však žalovaná v exekuci byla. Ve vztahu k tvrzeným zjištěným a i doloženým příjmům se musí úvěrující zajímat také o to, jaké závazky u jiných společností (nejen úvěrových) žadatel o úvěr, případně spoludlužník (má-li ten být skutečným zajištěním plněním sjednaného závazku, a nikoli pouze zajištěním pro formu) má. Jaké jsou náklady na živobytí a kolik dětí, či jiných osob, jsou povinni živit. V tomto případě byl a je spoludlužník typickým neplatičem, a nemůže se jednat o osobu dostatečně schopnou zajistit plnění místo hlavního dlužníka jinak, než tím, že si vezme úvěr u jiné společnosti (a tak by se dostával do dluhové pasti). Soud má za to, že prověření úvěruschopnosti žalované, v kontextu zajištění spoludlužníkem, nebylo provedeno s odbornou péčí a na základě dostatečných informací. Ust. § 9 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že úvěrující bude postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření jej dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na shora uvedené, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. S ohledem na uvedené je smlouva o úvěru ze dne [datum] neplatná. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 9 zákona č. 145/2010 Sb. však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení. Žalované byla poskytnuta částka 10 080 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila 1 560 Kč (lze počítat i tak, že jí bylo poskytnuto 12 000 Kč, ale uhradila 360 Kč, 1 560 Kč a 1 560 Kč, dospěje se ke stejné částce), tuto částku soud započetl oproti 10 080 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 8 520 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 8 520 Kč od [datum] do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl v rozsahu 8 640 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum], s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 3 480 Kč od [datum] do zaplacení.

24. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 53 %, v rozsahu 47 % úspěšná nebyla. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

25. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.