3 C 134/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupený advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 12.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhá se žalobce po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že dne , datum, byla mezi účastníky řízení prostřednictvím webového rozhraní žalobce , Anonymizováno, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl téhož dne žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši , částka, , tj. celkem částku , částka, , žalobci uhradit ve 4 splátkách se splatností první splátky dne , datum, a poslední splátky dne , datum, . Žalovaný žalobci poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Před uzavřením smlouvy žalobce prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to jednak nahlédnutím do databáze SOLUS a dále z informací získaných od žalovaného, který na webových stránkách žalobce vyplnil dotazník, v němž uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů. Žalobce údaje ověřil hovorem se žalovaným. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Žalobce byl ve smyslu ustanovení § 114 a) o.s.ř. v rámci přípravy jednání soudem vyzván usnesením ze dne , datum, , č.j. , právnická osoba, , Anonymizováno, , aby specifikoval, jakým konkrétním způsobem byla prověřena schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy, a aby předložil všechny listiny, na jejichž základě (po zhodnocení jejich obsahu) žalobce prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy. Žalobce byl poučen, že je ve smyslu ust. § 101 odst. 1 písm. a) a písm. b) o.s.ř. povinen vylíčit pro rozhodnutí významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), tj. na podporu všech svých tvrzení je povinen označit a předložit soudu důkazy, jejichž nerespektování může vést též k zamítnutí žaloby, popřípadě její části pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne , datum, , v němž uvedl, že prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr jednak nahlédnutím do databáze SOLUS a z informací získaných od žalovaného. K datu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyl v databázi evidován dluh po splatnosti. Žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil na webových stránkách věřitele dotazník, ve kterém uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, a dále uvedl název svého zaměstnavatele - , právnická osoba, ., IČ , IČO, , výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů. Výši příjmů ze zaměstnání žalovaný potvrdil předáním výplatních pásek za období od 02/2021 do 04/2021. Z výpisu z účtu žalovaného, který poskytl žalovaný žalobci prostřednictvím aplikace Kontomatik, byly ověřeny pravidelné výdaje a příjmy žalovaného, a to za období od 12/2020 až do 05/2021. Z údajů uvedených ve výpisu z aplikace Kontomatik vyplývá, že bilance příjmů a výdajů žalovaného byla dostačující k úhradám sjednaných splátek. Žalobce ověřil údaje uváděné v žádosti o úvěr také telefonním hovorem s žalovaným.

4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobce souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud ve věci v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. bez nařízení jednání.

5. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinami, z nichž byly zjištěny následující skutečnosti:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , , právnická osoba, podmínek, potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, , vyplněného dotazníku (v anglickém jazyce), formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, shrnutí úvěru ze dne , datum, , výplatních lístků žalovaného u , právnická osoba, . za únor až duben 2021 bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, prostřednictvím webového rozhraní žalobce , Anonymizováno, ., Anonymizováno, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši , částka, na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem 0,9 % denně (v celkové výši , částka, ), tj. celkem částku , částka, , žalobci uhradit ve 4 splátkách se splatností první splátky dne , datum, a poslední splátky dne , datum, . Žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil na webových stránkách věřitele dotazník, ve kterém uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, a dále uvedl název svého zaměstnavatele - , právnická osoba, ., IČ , IČO, , výši svého příjmu , částka, měsíčně a pravidelných měsíčních výdajů , částka, . Z výplatních pásek žalovaného u tohoto zaměstnavatele byl zjištěn jeho čistý příjem ve výši , částka, za únor 2021, , částka, za březen 2021 a , částka, za duben 2021. Z listiny nazvané Bank statement data (dle označení žalobce Kontomatik) nebyly kromě údajů vztahujících se k osobě žalovaného a č. jeho účtu u mBank zjištěny žádné další relevantní skutečnosti, neboť tato listina je v anglickém jazyce.

7. Z faktury ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , potvrzení o vedení účtu, výpisu z účtu žalobce ze dne , datum, a výpisu z účtu žalovaného za období květen 2021 bylo zjištěno, že úvěr ve výši , částka, byl žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, žalobcem vyplacen dne , datum, .

8. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.

9. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

10. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému na jeho účet dne , datum, částku , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutou částku , částka, plus úrok ve výši 0,9 % denně žalobci vrátit ve 4 splátkách, z nichž poslední byla splatná dne , datum, . Schopnost žalovaného splácet úvěr nebyla žalobcem před uzavřením smlouvy řádně prověřována.

11. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle ust. § 420 odst. 1, občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Podle ust. § 1810, občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

14. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

15. Podle ust. § 652 odst. 1, 2 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

16. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

24. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018,, Anonymizováno, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“26. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C- 679/18.

27. Jak vyplývá z uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a citovaných judikatorních závěrů, je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to získáváním nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, z databáze či jiných zdrojů. V případě negativního výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nesmí poskytovatel úvěr poskytnout. Jestliže poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nesplní a následně dojde k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, stává se takto uzavřená smlouva smlouvou neplatnou, a to absolutně, dle ust. § 588 občanského zákoníku.

28. V daném případě se jedná se o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 občanského zákoníku), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku). Povinností žalobce bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jak již bylo uvedeno shora. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

29. Žalobce za účelem prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně, soudu předložil dotazník (v anglickém jazyce), z něhož vyplývá, že žalovaný je svobodný, žije v nájmu, výše jeho příjmů je 22.000 Kč měsíčně a výdajů 1.000 Kč měsíčně, a výplatní lístky žalovaného za období únor až duben 2021. Z těchto listin sice vyplynula výše příjmů žalovaného ze zaměstnání v uvedeném období, nicméně, jaká byla skutečná situace žalovaného stran jeho pravidelných měsíčních výdajů na bydlení a uspokojování dalších nezbytných životních potřeb, a tedy, jaký byl učiněn úsudek stran disponibilních peněžních prostředků žalovaného v období před uzavřením smlouvy, z nich nevyplývá.

30. Soud si je vědom, že ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

31. Žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Učinil tak naprosto formálně, bez dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (i kdyby byly žalovaným takto tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobci, jelikož ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

32. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je absolutně neplatná, neboť žalobce jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušil povinnost pro něj vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

33. Soud má zá prokázané, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč. Žalovaný nezaplatil žalobci z titulu předmětné smlouvy o úvěru ke dni podání žaloby ničeho. Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru tak plnění, které si žalobce a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobci poskytnutý úvěr ve výši , částka, . Soud proto výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku , částka, , a to ve lhůtě přiměřené možnostem žalovaného, tj. v obecné lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobci nebyl přiznán zákonný úrok z prodlení z přiznané částky , částka, a v této části tak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), jelikož nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle HYPERLINK "https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=onrf6mrqge3f6mrvg4xhazryg4"§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“34. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný a má tak proti žalovanému, který úspěch ve věci neměl, nárok na plnou náhradu jím účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši , částka, a náklady právního zastoupení. Při výpočtu nákladů právního zastoupení soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně z ust. § 14b, dle kterého činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes , částka, do , částka, , částka, (neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, když tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, ). Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za celkem , hodnota, úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a výzvu k plnění) ve výši , částka, , dále režijním paušálem za 3 úkony právní služby po , částka, /1 úkon ve výši , částka, (za přípravu a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzvu k plnění) a DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad, které je advokát, který je plátcem DPH, povinen odvést dle zvláštního zákona (zákona o DPH), tj. z částky , částka, , ve výši , částka, . Další náklady řízení žalobce nepožadoval. Celkem žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši , částka, .

35. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci rozsudku.