3 C 137/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Růžovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , narozená Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení 88 808,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Úvěruschopnost je ověřována prostřednictvím registrů NRKI, současně jsou žadatelé o úvěr podrobováni skóringu – výpočet , jméno FO, a zjišťováním kreditního skóre. Žalobkyně v žalobě uvedla pouze obecné principy výpočtu. Žalované byl poskytnut úvěr ve formě úvěrového rámce , částka, , který se zavázala žalovaná splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, část čerpaného úvěru a poplatky. Splatnost splátek byla stanovena na 20. den v kalendářním měsíci. Žalovaná načerpala částku , částka, , celkem uhradila , částka, . Žalovaná nesplácela řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila k , datum, . Žalobkyně požaduje zaplacení nesplacené jistiny , částka, , , částka, náklady na vymáhání, , částka, smluvní pokutu, dále úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby , částka, , úrok 12,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení k datu sepsání žaloby , částka, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalobkyně byla v souladu s § 114a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzvána usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , aby doplnila skutková tvrzení týkající se uzavření smlouvy, smlouvy samotné a výše revolvingového úvěru, ověření účtu, splácení, poplatků a konkrétních skutečností zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně byla řádně poučena o následcích nesplnění výzvy. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze dne , datum, . Uvedla, že nejdříve využila MLS (maximální limit měsíční splátky), kdy si od žalované vyžádala měsíční výpis od 1. 9. do , datum, . Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u , Anonymizováno, , dne , datum, byla na účet žalované připsána platba , částka, . Výdaje byly ověřeny výpisem, tj. výdaje na bydlení. K výdajům byly připočteny zbytné a jednorázové výdaje. Z výpisu z účtu bylo dále zjištěno, že žalovaná z účtu vybírala hotovost a výdaje tak byly placeny i formou hotovosti. Žalovaná byla ověřována v NRKI, kdy jiné závazky neměla, v , jméno FO, , , jméno FO, , ISIR, dále žalobkyně odkázala na princip přiměřenosti. Ke způsobu uzavření smlouvy uvedla, že byla uzavřena prostřednictvím správce financí, což je webové rozhraní obdobné jako internetové bankovnictví. Žalovaná požádala prostřednictvím webových stránek žalobkyně o poskytnutí revolvingového úvěru, kdy si zvolila výši a vyplnila registrační formulář, zadala osobní údaje, poměry, následně si zvolila přihlašovací údaje. Žalovaná se rozhodla pro elektronické uzavření smlouvy. Pro uzavření smlouvy je vyžadováno předložení platného dokladu, žalovaná doložila kopii. Pro finální potvrzení uzavření smlouvy je potřeba doplnit kód zaslaný na telefonní číslo. Žalované byl v konkrétním případě zaslán sms kód , Anonymizováno, na telefonní číslo , tel. číslo, , žalovaná kód uvedla , datum, v 8:17 v kolonce podpis klienta na smlouvě , Anonymizováno, , žalobkyně odkázala na časová razítka připojena k dokumentům, kdy tato časová razítka chrání dokument proti následným změnám. K prodlení se splácením sdělila, že termín splátky byl 20. den v měsíci, k 9. 1. 202 nebyly uhrazeny splátky za měsíce 10/2024–12/2024.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná., právnická osoba, jednání soudu dne , datum, se žalovaná bez omluvy nedostavila. Proto soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Současně však nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153 o.s.ř., neboť s ohledem na právní posouzení věci nebyla žalovaná v předvolání o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání poučena.

5. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinami, z nichž byly zjištěny následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, žalovaná smlouvu podepsala kódem 421244. Předmětem smlouvy byl revolvingový úvěr ve výši , částka, , roční úroková sazba 27,90 %, RPSN 31,76 %. Výše minimální měsíční splátky byla sjednána na 3,310 % z úvěrového rámce, tj. , částka, , číslo účtu žalované , č. účtu, . Termín splatnosti splátky byl sjednán na 20. den v měsíci. V případě nesplácení úvěru byly ve smlouvě stanoveny účelně vynaložené náklady , částka, za měsíc vymáhání s tím, že tato částka se může měnit. Dále byla sjednána smluvní pokuta , částka, .

7. Z úvěrových podmínek IUK122 platných od , datum, bylo zjištěno, že v bodě 6.1. je upravena možnost zesplatnění úvěru, pokud bude dlužník dlužit 2 a více splátek nebo jestli nezaplatil splátku déle než 3 měsíce, v bodě 7.1. jsou upraveny sankce v souvislosti s prodlením se splácením úvěru (účelně vynaložené náklady, smluvní pokuta, úrok z prodlení).

8. Z dokumentu dohledání informací o činnosti klienta bylo zjištěno, že u žalované bylo žalobkyní registrováno tel. č. , tel. číslo, , kód pro registraci byl , Anonymizováno, . Podpis dne , datum, .

9. Z kopie občanského průkazu byla zjištěna totožnost žalované.

10. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že u žalované byla lustrována úvěrová minulost s tím, že u splátkových kontraktů je uvedeno 0 odmítnuté, 1 odvolané, 1 existující, 0 ukončená, u nesplátkových 0. U kreditních karet je uvedeno kreditní karty 2, služby 0.

11. Z dokumentu Ověření bonity MLS (maximální limit splátky) byly zjištěny obecné principy výpočtu MLS, výše splátky schváleného úvěru , částka, , u klienta příjem , částka, , životní minimum , částka, , splátky jiným společnostem , částka, , zbývající MLS , částka, , pro domácnost je příjem klienta , částka, , příjem ostatních členů , částka, , splátky jiným společnostem , částka, , normativní náklady na bydlení , částka, , měsíční výdaje domácnosti sdělené klientem , částka, , zbývající MLS , částka, .

12. Z karty klienta bylo zjištěno, že se týká úvěru č. , hodnota, s datem , datum, ve výši , částka, . Je uvedeno, že žalovaná byla lustrována v registrech NRKI , jméno FO, , , jméno FO, , , Anonymizováno, , jméno FO, , , jméno FO, , MVCR overeno, počet dětí 0, je zaměstnána s příjmem , částka, , příjem ostatních členů , částka, a měsíční výdaje , částka, . U druhu bydlení je uvedeno u rodičů.

13. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období září a prosinec 2022 bylo zjištěno, že za září činí kreditní položky , částka, , debetní položky , částka, , příchozí platby obsahují položky od úřadu práce – příspěvek na dítě 3 x , částka, , příchozí platby , částka, a , částka, , dále mnoho odchozích plateb za služby a potraviny včetně dovozu jídla. Za prosinec obsahuje účet příchozí platby , částka, a odchozí platby , částka, , dne 12. 12. 20222 příchozí platbu , částka, od úřadu práce, příspěvek na dítě, dne , datum, příchozí platby , částka, a , částka, a dále mnoho odchozích plateb za služby, potraviny a dovoz jídla.

14. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy , Anonymizováno, , jméno FO, bylo zjištěno, že na smlouvu č. , hodnota, byla v období od , datum, do , datum, vyčerpána částka celkem , částka, .

15. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala z úvěrového rámce celkem , částka, a splatila celkem , částka, .

16. Z výňatku znaleckého posudku nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro věc.

17. Z výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána ke splacení celé částky , částka, pod VS , var. symbol, . Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla žalované odeslána dne , datum, .

18. Z upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána o úhradu částky , částka, na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, . Žalovaná byla upozorněna na možnost soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla žalované zaslána dne , datum, na adresu trvalého pobytu.

19. Z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, . dne , datum, úvěrovou smlouvu na , částka, , z rozsudku ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, úvěrovou smlouvu na , částka, .

20. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

21. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr, a to ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala splácet společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná vyčerpala celkem , částka, a zaplatila celkem , částka, . Schopnost žalované splácet úvěr byla žalobkyní před uzavřením smlouvy prověřována nedostatečně. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

22. Závazkový vztah vzniklý dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.

23. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

24. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

25. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

26. Podle ust. § 1812 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

27. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

28. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

29. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

30. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

31. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

32. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

34. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

37. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

38. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

39. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne , datum, .

40. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalované a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

41. Žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

42. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut bezhotovostně úvěr v celkové výši , částka, . Žalovaná na pohledávku ze smlouvy o úvěru zaplatila celkem , částka, .

43. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy povinen vyžádat si od žalované sdělení o veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jak již bylo uvedeno shora. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

44. Ke splnění své povinnosti k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně doložila kartu klienta a úvěrovou zprávu, kdy žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovanou, z lustrací a z výpisu z účtu, přitom ze všech dokumentů je zřejmé, že úvěrová minulost je ovlivněna nízkým věkem žalované k okamžiku uzavření smlouvy. Z výpisu z účtu za měsíc září a prosinec 2022 vyplývá, že žalovaná má mnoho odchozích položek, není zřejmé, kolik žalovaná uhradí za bydlení, odchozí položky jsou téměř rovny příchozím. Výdaje žalované byly žalobkyní chybně vyhodnoceny, žalovaná vykazovala příjem, nicméně výdaje žalované byly rovné nebo vyšší než příjem žalované. Navíc byly doloženy výdaje za období pouze jednoho měsíce před uzavřením smlouvy.

45. Soud si je vědom, že ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

46. Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Učinila tak naprosto formálně, bez dostatečných informací a podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (i kdyby byly žalovaným takto tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, jelikož ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

47. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupovala s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalované, čímž porušila povinnost pro ni vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

48. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši , částka, , posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k úrokům, smluvní pokutě a poplatkům. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu, které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud. V případě nároku na smluvní pokutu a poplatky soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaná), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.

49. Soud má zá prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná dosud z titulu předmětné smlouvy o úvěru zaplatila , částka, . Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobkyně a žalovaná mezi sebou poskytly, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalované vydat žalobkyni jistinu úvěru , částka, oproti povinnosti žalobkyně vydat žalované jí poskytnuté platby ve výši , částka, .

50. S ohledem na výše uvedené závěry soud výrokem I. zavázal žalovanou k zaplacení částky , částka, (, částka, mínus , částka, ), a to ve lhůtě přiměřené možnostem žalované, tj. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku, když důvody pro stanovení jiné (delší) lhůty splatnosti, příp. splátek nebyly žalovanou tvrzeny ani prokázány.

51. Žalobkyni nebyla výrokem II. přiznána částka , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Úrok z prodlení z přisouzené částky nebyl žalobkyni přiznán, neboť nárok žalobkyně na něj doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“52. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu , částka, (44 %), neúspěch žalobkyně představuje výrok II., tj. součet částek , částka, , , částka, , , částka, a příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni , datum, - srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, ve výši , částka, a , částka, , tj. celkem , částka, (56 %). Žalované by tak příslušela náhrada účelně vynaložených nákladů v rozsahu 12 %. Jelikož však žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, resp. z obsahu spisu se jejich vznik nepodává, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo