3 C 143/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 47.118,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem 1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění ze dne , datum, , domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že dne , datum, byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, s výší úvěrového rámce , částka, , která byla k žádosti žalovaného ze dne , datum, dodatkem ke smlouvě zvýšena na částku , částka, . Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat prostřednictvím kreditní karty, a to opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal úvěr žalobci hradit ve splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, splatných vždy do 20. dne v kalendářním měsíci, se splatností první splátky do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem posuzována, a to jak před uzavřením smlouvy, tak i při navýšení úvěrového rámce, kdy žalobce žalovaného v obou případech lustroval v registrech SOLUS, NRKI, ISIR, CEE, přičemž v registru SOLUS nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, v registru NRKI byl nalezen s výsledkem - pozitivní hodnocení, ve zbylých registrech nebyl nalezen. Žalobce, v samostatné příloze k žalobě, podrobně popsal svoji metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalobce vzal v úvahu výši úvěru, výši měsíční splátky , částka, , životní minimum dospělého člena domácnosti , částka, , měsíční výdaje domácnosti uvedené klientem , částka, , dále že žalovaný má příjem , částka, , příjem ostatních členů domácnosti je , částka, , žalovaný nemá splátky jiným společnostem. K prvnímu čerpání úvěru došlo dne , datum, , první splátka byla splatná ke dni , datum, . Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou vyčerpal celkem , částka, a žalobci zaplatil částku v souhrnné výši , částka, , z níž bylo , částka, započteno na jistinu, , částka, na CoC jistinu (jistina ze speciálního splátkového programu s názvem „Peníze na účet“, který byl mezi účastníky sjednán při uzavření smlouvy) a zbývající částka na úroky, náklady na vymáhání, pojištění a poplatky (podrobněji specifikováno v tabulce Rekapitulace v doplnění žaloby). Žalovaný úvěr čerpal dvojím způsobem, a to 1) v rámci účelového úvěru nákupem zboží na splátky, kdy dne , datum, načerpal částku , částka, , která byla žalobcem proplacena prodejci , právnická osoba, . na jeho účet, a 2) v rámci bezúčelového úvěru výběrem hotovosti z bankomatu, kdy v období , datum, – , datum, takto vyčerpal částku v celkové výši , částka, . Žalovaný na smlouvu plnil od , datum, do , datum, . Z důvodu porušení závazku splácet úvěr řádně a včas žalobce využil svého oprávnění a úvěr zesplatnil ke dni , datum, , přičemž ke splacení celého úvěru byl žalovaný vyzván dopisem ze dne , datum, . Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , poplatků za pojištění ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, (3x300 Kč za 3 měsíce) a smluvní pokuty v celkové výši , částka, (2x500 Kč za prodlení se splátkami). Žalobci náleží kapitalizovaný úrok ve výši 26,28 % ročně z dlužné jistiny úvěru od , datum, do dne sepsání žaloby dne , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru od , datum, do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru, poplatků a smluvní pokuty od , datum, do zaplacení (kapitalizován do dne , datum, na částku , částka, ). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Žalobce byl ve smyslu ust. § 114a o.s.ř. v rámci přípravy jednání soudem vyzván (usnesením ze dne , datum, ), aby doplnil skutková tvrzení mimo jiné tak, že specifikuje, jakým konkrétním způsobem byla prověřena schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy, s tím, že obecná tvrzení stran této skutečnosti jsou nedostačující, a předložil všechny listiny, na jejichž základě prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy. Žalobce byl poučen, že je ve smyslu ust. § 101 odst. 1 o.s.ř. povinen vylíčit všechny významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), tj. na podporu všech svých tvrzení je povinen označit a předložit soudu důkazy, přičemž nerespektování těchto povinností může vést k zamítnutí žaloby, popř. její části pro neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne , datum, , v němž proces posouzení úvěruschopnosti popsal, a k němuž připojil listinu na podporu tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla z jeho strany prověřena pečlivě a řádně.

4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobce souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud ve věci v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. bez nařízení jednání.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, , Dodatku k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilním symbolem , var. symbol, ze dne , datum, , úvěrových zpráv, úvěrových podmínek , Anonymizováno, platných od , datum, a Oznámení o vzájemné kompenzaci závazků a pohledávek bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce , částka, , která byla od února 2022 navýšena na , částka, . Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 26,28 %. Žalovaný se zavázal úvěr žalobci hradit ve splátkách ve výši 4 % z dlužné částky splatných vždy do 20. dne v kalendářním měsíci, se splatností první splátky do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Dle záhlaví smlouvy o úvěru byl žalovaný ženatý, bydlel v podnájmu, byl podnikatel s čistým měsíčním příjmem , částka, , příjem ostatních členů domácnosti byl , částka, , neměl vyživovací povinnost k dítěti. Smlouva o úvěru má podobu tiskopisu a její úvodní ustanovení se ve vztahu ke klientovi týkají pouze jeho osobních údajů, rodinného stavu, dosaženého vzdělání, druhu bydlení, zaměstnání, příjmů. V úvěrové smlouvě zcela absentují rubriky k vyplnění ve vztahu k výdajům a závazkům žadatele o úvěr.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou vyčerpal celkem , částka, a žalobci zaplatil částky v souhrnné výši , částka, . První čerpání úvěru ve výši , částka, proběhlo dne , datum, , poslední čerpání ve výši , částka, proběhlo dne , datum, . Žalovaný uhradil splátky do listopadu 2022, naposledy proběhla úhrada dne , datum, , splátky od prosince 2022 již neuhradil.

8. Dopisem ze dne , datum, , odeslaným doporučeně dne , datum, , byl žalovaný žalobcem vyzván ke splacení celého úvěru v důsledku prodlení s úhradou úvěrových splátek, a to do 14 dnů od sepsání výzvy.

9. Předžalobní výzvou ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě dne , datum, , byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání výzvy, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.

10. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

11. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (tj. úvěru s možností opakovaného čerpání), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec s výší , částka, a od února 2022 ve výši , částka, . Žalovaný z tohoto rámce vyčerpal v období od , datum, do , datum, celkem , částka, . Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto žalobce úvěr ke dni , datum, zesplatnil. Žalovaný na pohledávku ze smlouvy o úvěru zaplatil celkem , částka, . Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobcem před uzavřením smlouvy a dodatkem ke smlouvě, jímž došlo k navýšení úvěrového rámce, prověřována, avšak naprosto nedostatečně.

12. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

14. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

15. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

16. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

24. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Po provedeném dokazování, z něj zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná pouze částečně. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že žalobce jako poskytovatel úvěru uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec s výší , částka, a od února 2022 s výší , částka, . Žalovaný z tohoto rámce vyčerpal v období od , datum, do , datum, celkem , částka, . Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto žalobce úvěr ke dni , datum, zesplatnil a žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky. Žalovaný na pohledávku ze smlouvy o úvěru zaplatil celkem , částka, . Smlouva o úvěru, která byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena, podléhá výše citovaným zákonným ustanovením občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Jak vyplývá z citovaných zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to získáváním nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, z databáze či jiných zdrojů. V případě negativního výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nesmí poskytovatel úvěr poskytnout. Jestliže poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nesplní a následně dojde k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, stává se takto uzavřená smlouva smlouvou neplatnou, a to absolutně, dle ust. § 588 občanského zákoníku.

27. Soud si je vědom toho, že předmětné ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění příjmů, dosavadního dluhového zatížení klienta a jeho podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení.

28. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či v poměrech exekučních usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018) a Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) přikládá v posledním období podstatný význam právě zjištění věřitele, v jaké finanční situaci byl dlužník v době podepsání smlouvy o úvěru a do jaké míry s ní byl věřitel obeznámený a zda po dlužníkovi požadoval osvědčení jeho úvěruschopnosti, neboť věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele. Ústavní soud v tomto směru výslovně dovodil, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, neboť nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“. Jinak řečeno v případě, že bude v rámci nalézacího řízení zjištěno, že poskytovatel úvěru řádným způsobem nezjišťoval schopnost žadatele o úvěr dostát převzatým závazkům, či případně si řádně neověřil povinným subjektem tvrzené a případně i dokladované skutečnosti, potom si ochranu, která je mu jinak ústavou a procesními předpisy dána, nezasluhuje. Uvedené prioritní hledisko jsou tak obecné soudy povinny při svém rozhodování posuzovat a při jeho naplnění z něho činit odpovídající závěry. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že je neakceptovatelné, aby se dostávalo případné soudní ochrany subjektům (zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům), které evidentně poškozují práva svých klientů.

29. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

30. V daném případě žalobce za účelem prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného předložil soudu smlouvu o úvěru, dodatek ke smlouvě a úvěrové zprávy. Z těchto listin bylo zjištěno pouze to, že v době uzavření úvěrové smlouvy žalovaný je, dle svého prohlášení zaneseného do záhlaví smlouvy o úvěru, ženatý, bydlí v podnájmu, nemá vyživovací povinnost k dítěti a je podnikatel s průměrným čistým měsíčním příjmem , částka, . Smlouva o úvěru má podobu tiskopisu a její úvodní ustanovení se ve vztahu ke klientovi týkají pouze jeho osobních údajů, rodinného stavu, dosaženého vzdělání, druhu bydlení, zaměstnání, příjmů. V úvěrové smlouvě zcela absentují rubriky k vyplnění ve vztahu k výdajům a závazkům žadatele o úvěr. Příjmy žalovaného nebyly nikterak zdokladovány (např. daňovým přiznáním). Pokud jde o výdaje žalovaného související s bydlením, chodem domácnosti, běžnými životními potřebami, zájmy atd., tyto nebyly poskytovatelem úvěru před uzavřením smlouvy evidentně vůbec zjišťovány (jak je již soudem poznamenáno shora, v úvěrové smlouvě pro tyto položky kolonka k vyplnění vůbec nefiguruje), natož aby byly žalovaným zdokladovány a poskytovatelem úvěru ověřeny a následně v kontextu celkových poměrů žalovaného pečlivě zhodnoceny. Žalobce ani netvrdil, že by měl k dispozici například bankovní výpisy z účtu žalovaného, z něhož by byly patrny pohyby za určitý časový úsek předcházející poskytnutí úvěru a z něhož by mohl být učiněn úsudek stran disponibilních peněžních prostředků žalovaného. Pokud si žalobce informace týkající se poměrů žalovaného, z nichž by bylo možno učinit objektivní závěr, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet, v dostačující míře neověřil, tj. nevyžádal si od žalovaného patřičné doklady, a spoléhal se na pouhá tvrzení žalovaného a ještě k tomu zcela neúplná, je nutno učinit závěr, že žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného naprosto formálně, neúplně, když vůbec nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalovaného, bez dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla.

31. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je pro rozpor se zákonem podle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná, neboť žalobce jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušil povinnost pro něj vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedený závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr, posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k nároku žalobce na zaplacení úroků, smluvní pokuty a poplatků. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu (úroku z úvěru, smluvní pokuty, poplatků), které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroků sdílí jeho osud. V případě nároku na poplatky a smluvní pokutu soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaný), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.

32. Soud má zá prokázané, že žalobce poskytl žalovanému formou úvěrového rámce peněžní prostředky v celkové výši , částka, a žalovaný ke dni podání žaloby zaplatil žalobci z titulu předmětné smlouvy o úvěru , částka, . Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobce a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobci částku v celkové výši , částka, oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému částku v celkové výši , částka, , a to ve lhůtě přiměřené možnostem žalovaného, tj. v obecné lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. Proto soud žalobě vyhověl ohledně částky , částka, (výrok I.). Ve zbývající části byla žaloba výrokem II. jako nedůvodná zamítnuta. Žalobci nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle HYPERLINK "https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=onrf6mrqge3f6mrvg4xhazryg4"§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

33. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce po žalovaném požadoval zaplacení částky v celkové výši , částka, s příslušenstvím, přičemž úspěšný byl pouze ohledně částky , částka, s příslušenstvím, tedy v rozsahu 59 %. Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu 41 %. Žalobci tak přísluší 18 % z plné náhrady jím účelně vynaložených nákladů řízení. Tato sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši , částka, a nákladů právního zastoupení, při jejichž výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně z ust. § 14b, dle kterého činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes , částka, do , částka, , částka, (neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, když tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, ). Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za celkem , hodnota, úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a výzvu k plnění) ve výši , částka, , dále režijním paušálem za 3 úkony právní služby po , částka, /1 úkon ve výši , částka, (za přípravu a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzvu k plnění) a DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad, které je advokát, který je plátcem DPH, povinen odvést dle zvláštního zákona (zákona o DPH), tj. z částky , částka, , ve výši , částka, . Žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 18 % z částky , částka, , tj. ve výši , částka, .

34. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci rozsudku.