3 C 148/2020

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované , o zaplacení částky 28 185 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 5. 2021, č. j. 3 C 148/2020-80,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadeného I. výroku, ve které byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 8 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 30. 6. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části odvoláním napadeného I. výroku mění tak, že žaloba o zaplacení částky 1 175 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 20. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 147 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 1 655,28 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 1 175 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 20. 4. 2018 do zaplacení a částku 8 780 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 30. 6. 2018 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 4 536 Kč s úrokem ve výši 23,72 % z částky 3 435,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 3 435,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 512,26 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 536,24 Kč, částky 6 892 Kč s úrokem ve výši 23,72 % z částky 6 121,85 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 404,04 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 4 946,85 Kč od 20. 4. 2018 do zaplacení a částky 6 802 Kč s úrokem ve výši 20,98 % z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 365,54 Kč a s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 2 220 Kč od 30. 6. 2018 do zaplacení (II. výrok) a žalobci současně uložil nahradit žalované náklady řízení ve výši 150 Kč (III. výrok). Soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit v padesáti osmi týdenních splátkách po 244 Kč spolu s úrokem 1 120 Kč, poplatkem 1 600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč a pojištěním 232 Kč. Žalovaná se tak zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem 14 152 Kč. Žalovaná na dluh uhradila 9 616 Kč. Nedlouho poté dne [datum] společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit v padesáti osmi týdenních splátkách po 274 Kč spolu s úrokem 1 260 Kč, poplatkem 1 800 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 3 600 Kč a pojištěním 232 Kč. Žalovaná se tak zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem 15 892 Kč. Na dluh uhradila 7 825 Kč. Dne [datum] pak tatáž společnost uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit ve čtyřiceti třech týdenních splátkách po 414 Kč spolu s úrokem 1 001 Kč, poplatkem 2 200 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 3 300 Kč a pojištěním 301 Kč. Žalovaná se tak zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem 17 802 Kč. Žalovaná na dluh uhradila 2 220 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], o této skutečnosti byla žalovaná informována oznámením původního věřitele ze stejného dne. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně smlouvy podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Současně dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při předmětném opakovaném úvěrování žalované porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když nezohlednil hluboce podprůměrné příjmové a majetkové poměry žalované, které se pohybovaly v podprůměrné výši, a jednalo se o nemajetnou osobu na mateřské dovolené se třemi nezletilými dětmi. Právní předchůdce žalobce tak dle zjištění soudu prvního stupně poskytl žalované tři úvěry i přes vědomí negativních zjištění ve vztahu k úvěruschopnosti žalované. Všechny tři smlouvy proto posoudil s odkazem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, jako absolutně neplatné. Nárok žalobce proto posoudil s odkazem na ustanovení § 2991 o. z., jako bezdůvodné obohacení. Nárok na vrácení poskytnuté částky na základě první smlouvy o úvěru č. 1201002382 shledal nedůvodný, když byla poskytnuta částka 8 000 Kč a žalovaná vrátila 9 616 Kč. V případě druhé smlouvy o úvěru [číslo] shledal žalobu důvodnou co do částky 1 175 Kč s příslušenstvím po zjištění, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 9 000 Kč, na kterou uhradila 7 825 Kč. Pokud jde o plnění plynoucí z úvěrové smlouvy [číslo] žalobu shledal důvodnou co do částky 8 780 Kč s příslušenstvím, a to po zjištění, že žalovaná na poskytnutou částku 11 000 Kč vrátila pouze 2 220 Kč. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti I. výroku rozsudku podala žalovaná dne [datum] odvolání. Předně namítala, že nedala soudu prvního stupně souhlas k rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Vydáním rozsudku bez nařízeného řádného veřejného jednání se žalovaná cítí být zkrácena na svých právech. Namítla dále, že nebyla před uzavřením smluv řádně prověřena její úvěruschopnost. Vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. Zdůraznila, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Obecně popsala své pochybnosti o nestrannosti českého justičního systému. Konkrétně uvedla:„ nesprávné právní posouzení o skutečnosti nasvědčující tomu, že v České republice se už podle zákona nejede, stalo se národním sportem, že v České republice se rozhoduje podle známostí. Máme za to, že předmětné rozhodnutí nalézacího soudu prvého stupně ve Vyškově č. j. 3 C 148/2020-80 ze dne 11. května 2021 je právě postaveno s možností zločinného spolčení na spřáteleném soudci se zastupujícím advokátem, čímž tedy bylo za poněkud hloupého pokusu rozhodnuto na indiciích neformálních známostí a kontroverzních zákulisních pletich kolizní a konfliktní kontroverzní předsedkyni senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ústavně zakázanou reprobovanou libovůlí na základě zákulisní objednávky.“ Navrhla, aby odvolací soud rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

3. Žalobce v replice k odvolání žalované důrazně ohradil proti tvrzením o zločinném zákulisním spolčení žalobce se soudem prvního stupně. Námitky žalované do věci samé označil pak za irelevantní. Ve vztahu k námitce promlčení uvedl, že dle smlouvy [číslo] připadala poslední splátka na [datum], dle smlouvy [číslo] pak na [datum]. Promlčecí doba tak dle žalobce mohla skončit nejdříve [datum], resp. [datum]. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána [datum], nárok být promlčený nemůže. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil.

4. Žalobce se z jednání odvolacího soudu nařízeného na [datum] omluvil. Souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání rovněž nedostavila. Svou neúčast omluvila odjezdem na dovolenou. Souhlasila s rozhodnutím věci bez její účasti. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobu doručenou soudu dne [datum] žalobce odůvodnil tím, že na základě smluv o spotřebitelských úvěrech [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalované v den podpisu smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, 9 000 Kč a 11 000 Kč. Žalobce v žalobě podrobně popsal jednotlivé uplatněné nároky a současně popsal, jakým způsobem jeho právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Žalobce se stal věřitelem pohledávek na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná v odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu namítala, že právní předchůdce žalobce nezkoumal řádně její úvěruschopnost. Usnesením ze dne 5. 1. 2021, č. j. 3 C 148/2020-78, soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval oba účastníky k vyjádření, zda-li souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Účastníci byli současně řádně poučeni, že nevyjádří-li se v poskytnuté lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalované bylo usnesení doručeno proti podpisu dne [datum]. Žádný z účastníků na výzvu nereagoval. Odvoláním napadený rozsudek soud prvního stupně vyhlásil následně dne [datum].

7. Odvolací soud se nejprve zabýval obecnou námitkou žalované, že rozsudek je postaven na„ spřáteleném soudci se zastupujícím advokátem“, přičemž bylo rozhodnuto„ na indiciích neformálních známostí a kontroverzních zákulisních pletich“. Vzhledem k absenci (konkrétních) náležitostí námitky podjatosti ve smyslu ustanovení § 15a odst. 3 o. s. ř., odvolací soud usnesením ze dne 2. 3. 2022, č. j. 74 Co 167/2021-109, vyzval žalovanou, aby uvedla, zda mínila učinit součástí odvolání proti rozsudku i námitku podjatosti soudkyně Mgr. Andrey Růžové. Pokud ano, nechť doplní námitku podjatosti tak, že uvede, v čem konkrétně spatřuje důvod pochybnosti o nepodjatosti soudkyně Mgr. Andrey Růžové, přičemž uvede zcela konkrétní skutečnosti, ze kterých dovozuje tvrzený vztah soudkyně Mgr. Andrey Růžové k právnímu zástupci žalobce. Současně byla vyzvána, aby uvedla, kdy se o důvodu pochybnosti dozvěděla a jakými důkazy může být prokázán. Byla poučena, že nebude-li ve stanovené lhůtě námitka řádně opravena nebo doplněna, soud k této námitce nebude přihlížet. Žalovaná reagovala podáním ze dne [datum], kterým však v žádném ohledu citovanou výzvu odvolacího soudu nesplnila, resp. námitku nedoplnila. Žalovaná tak de facto neuvedla jediný konkrétní důvod, který by zakládal pochybnost o nepodjatosti soudkyně. Odvolací soud k námitce podjatosti tak dle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží. Nadto samosoudkyně Mgr. Andrea Růžová ve vyjádření ze dne [datum] uvedla, že nemá žádný poměr k projednávané věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům.

8. Námitka žalované směřující do údajně nesprávného postupu soudu prvního stupně, který o věci rozhodl bez nařízení jednání, důvodná není.

9. Podle ustanovení § 115a o. s. ř., k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

10. Podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.

11. Jak plyne z obsahu spisu, soud žalované dne [datum] doručil usnesení s výzvou podle ustanovení § 115a o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevyjádřila výslovně nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, má se dle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že nemá námitek, resp., že s tímto postupem souhlasí. O tom byla žalovaná řádně poučena. Současně byla zjevně splněna i ta podmínka, že skutková zjištění o právně významných skutečnostech, bylo možné v daném případě učinit jen na základě účastníky předložených listin. Soud prvního stupně tedy rozhodl o věci bez nařízení zcela v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř.

12. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že se jedná o tzv. spotřebitelský úvěr (§ 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), neboť žalovaná tuto smlouvy uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.).

13. Odvolací soud se dále ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smluv řádně nesplnil povinnost k posouzení úvěruschopnosti vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Pro stručnost odvolací soud odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně. Odvolací soud pak závěry soudu prvního stupně doplňuje v tom směru, že předmětné smlouvy jsou z uvedeného důvodu pro rozpor se zákonem absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu.

14. Soud prvního stupně také správně dovodil, že plnění z neplatné smlouvy, jako neplatného právního jednání, je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z., přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

15. Pro úplnost odvolací soud poukazuje na skutečnost, kterou žalovaná ve svém odvolání zcela pomíjí. Je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně se ztotožnil s námitkou žalované, že právní předchůdce žalobce nezkoumal řádně její úvěruschopnost. Žalovaná tak v řízení zaznamenala výrazný úspěch. Je zřejmé, že z neplatných smluv o spotřebitelském úvěru nemohou žalobci náležet žádné smluvní nároky. Na druhou stranu je zřejmé a přirozené, že žalovaná musí žalobci vrátit minimálně tu částku, kterou na podkladě neplatné smlouvy převzala (spolu se zákonným úrokem z prodlení).

16. Bezdůvodné obohacení tedy představuje v daném případě pouze rozdíl mezi tím, co bylo žalované skutečně vyplaceno a co žalovaná vrátila. Soud prvního stupně tedy učinil ve vztahu ke každé ze tří smluv správné závěry.

17. Odvolací soud se však dále musel zabývat námitkou promlčení vznesenou žalovanou až v průběhu odvolacího řízení.

18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 653/2003, uvedl:„ Právo dlužníka vznést námitku promlčení není omezeno pouze na určité stádium soudního řízení a lze ji tak uplatnit kdykoli v průběhu řízení až do právní moci rozhodnutí ve věci, tj. i v rámci řízení odvolacího. V režimu neúplné apelace se však může odvolací soud zabývat námitkou promlčení vznesenou až v odvolacím řízení, jen není-li spojena s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 162/2003 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2003, sp. zn. 32 Odo 879/2002). Námitku promlčení uplatněnou až v odvolacím řízení tak může odvolací soud shledat důvodnou jen tehdy, umožňují-li mu skutková tvrzení a důkazy uplatněné před soudem prvního stupně nebo jinak v tomto stádiu řízení vyšlé najevo posoudit rozhodné skutečnosti z pohledu hmotně právní úpravy promlčení a přijmout závěr o promlčení žalobou uplatněného nároku.“ 19. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně učinil správná a úplná skutková zjištění o datu čerpání jednotlivých spotřebitelských úvěrů, odvolací soud přistoupil k věcnému posouzení vznesené námitky promlčení.

20. Podle ustanovení § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

21. Podle ustanovení § 611 o.z., promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

22. Podle ustanovení § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

23. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

24. Rozhodující otázkou je v dané počátek promlčecí doby. Žalobce se mýlí, pokud uváděl, že promlčecí doba počíná běžet od data následujícího po splatnosti poslední dohodnuté splátky.

25. V rozsudku ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1966/2020, Nejvyšší soud v poměrech nového občanského zákoníku uvedl:„ v případě plnění na absolutně neplatnou smlouvu vzniká bezdůvodné obohacení (a začíná běžet objektivní promlčecí doba) již okamžikem plnění.“ 26. V rozsudku ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3224/2013, Nejvyšší soud uzvedl:„ Počátek běhu subjektivní promlčecí doby nelze v daném případě spojovat s vědomostí žalobkyně, že v řízení neprokázala své tvrzení o existenci smlouvy o půjčce a že soud poměřuje její nárok ustanoveními o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů v řízení dovodily, že žalobkyně v řízení neprokázala existenci smlouvy, nemohlo tvrzení žalobkyně, že žalovanému peníze předala (a on je přijal) coby půjčku, obstát ani při posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí doby. Skutkové zjištění, že žalobkyně žalovanému poskytla finanční částku 673.400 Kč bez právního důvodu, logicky vzato neumožňuje než uzavřít, že subjektivní promlčecí doba k uplatnění jejího práva na zaplacení žalované částky (vydání bezdůvodného obohacení) začala běžet v okamžiku, kdy (bez právního důvodu) převedla peníze na účet žalovaného. Již tehdy totiž získala vědomost, že žalovaný se na její úkor obohatil (získal majetkový prospěch).“ 27. Z výše uvedeného lze logicky dovodit, že předáním hotovosti při uzavření jednotlivých smluv žalobce získal vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání.

28. U smlouvy [číslo] byly žalované předány finanční prostředky dne [datum]. Tříletá promlčecí doba tak uplynula [datum]. Zahájil-li žalovaný řízení žalobou ze dne [datum], nárok se včetně požadovaného příslušenství, promlčel.

29. Takový závěr však nelze učinit ohledně smlouvy [číslo] na základě které byly poskytnuty finanční prostředky až [datum]. Žalobce v tomto případě bezpochyby uplatnil svůj nárok včas.

30. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o. s. ř. v části odvoláním napadeného I. výroku, ve které byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 8 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

31. Podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. pak ve zbývající části odvoláním napadeného I. výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 1 175 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, z důvodu promlčení nároku, zamítl (II. výrok tohoto rozsudku).

32. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení zohlednil i příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodování soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Výchozí veličinou pro výpočet (ne) úspěchu žalobce je celková výše předmětu řízení vymezeného žalobou. Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 42 809,45 Kč (žalobou uplatněná částka 15 582 Kč; kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 345,36 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 365,54 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 000 Kč kapitalizovaný za období od 30. 11. 2019 do 11. 5. 2021 částkou 1 352,54 Kč, úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 11 000 Kč kapitalizovaný za období od 30. 11. 2019 do 11. 5. 2021 částkou 3 338,40 Kč, žalobou uplatněná částka 8 067 Kč; kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 851,36 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 404,04 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 121,85 Kč kapitalizovaný za období 30. 11. 2019 do 11. 5. 2021 částkou 752,73 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 121,85 Kč kapitalizovaný za období od 30. 11. 2019 do 11. 5. 2021 částkou 2 100,57 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 536,24 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 512,26 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 435,88 Kč kapitalizovaný za období 30. 11. 2019 do 11. 5. 2021 částkou 422,47 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 3 435,88 Kč kapitalizovaný za období od 30. 11. 2019 do 11. 5. 2021 částkou 1 178,94 Kč). Úspěch žalobce je pak představován částkou 10 918,71 Kč (žalobou uplatněná částka 8 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 30. 6. 2018 do zaplacení) představující pouze 25,5 % předmětu řízení, jeho neúspěch představuje 74,5 %. Žalovaná tak má právo na náhradu 49 % celkových nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) Náklady žalované spočívají v paušální náhradě ve výši 300 Kč (sepis vyjádření ze dne [datum]) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř.. Plná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně by představovala částku 300 Kč, z toho 49 % činí 147 Kč Tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšnější žalovanou, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka 13 424,03 Kč (částka 1 175 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně kapitalizovaným za období od 20. 4. 2018 do 27. 7. 2022 částkou 426,58 Kč, částka 8 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně kapitalizovaným za období 30. 6. 2018 do 27. 7. 2022 částkou 3 042,43 Kč). Úspěch žalované je pak představován částkou 1 601,58 Kč (částka 1 175 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně kapitalizovaným za období od 20. 4. 2018 do 27. 7. 2022 částkou 426,58 Kč) představující pouze 12 % předmětu řízení, její neúspěch pak představuje 88 %. Žalobce tak má právo na náhradu 76 % celkových nákladů odvolacího řízení. Náklady žalobce spočívají v : i) odměně za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 9 955 Kč; sepis vyjádření k odvolání) dle § 7, § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ii) náhradě hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonu ad i) dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., iii) náhradě DPH v sazbě 21% ve výši 378 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 2 178 Kč, z toho 76 % činí 1 655,28 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšnějším žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (IV. výrok tohoto rozsudku).