3 C 154/2019

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem anonymizováno 6 slov číslo příjmení jméno, země zastoupený advokátem titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 4.319,53 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 4.319,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4.319,53 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 4.319,53 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 4.319,53 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 4.319,53 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 4.319,53 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 4.319,53 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.319,53 Kč od datum do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem doručeným soudu dne datum domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 4.319,53 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o půjčce číslo kterou uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6.640 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách ve výši 320 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. datum. Žalovaný na svůj dluh zaplatil pouze částku 12.320,47 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“) postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na právnická osoba anonymizováno, která následně tuto pohledávku postoupila na žalobce. Žalobce tak požaduje uhradit jistinu ve výši 4.319,53 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 4.319,53 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum (dále jen„ smlouva o půjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s anonymizováno ujednání, na základě kterého mu byla anonymizováno půjčena částka ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal zaplatit souhrnný poplatek v částce 6.640 Kč, celkem se tak zavázal zaplatit částku 16.640 Kč, a to v hotovosti v 52 týdenních splátkách ve výši 320 Kč vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od data uzavření této smlouvy. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že v hotovosti převzal celou částku půjčky. Smluvní strany se v čl. 5 smluvních podmínek smlouvy o půjčce dohodly, že jakékoli splátky zaplacené žalovaným budou započítány nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení souhrnného poplatku budou započítány na vlastní část půjčky. Dle čl. 13 mohou být práva anonymizováno včetně vybírání dlužných splátek vykonávána oprávněným zástupcem nebo zaměstnancem anonymizováno. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy číslo smlouvy o postoupení pohledávek - seznamu postoupených pohledávek pak soud zjistil, že právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným ve výši 4.320 Kč na právnická osoba anonymizováno, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla dále postoupena na žalobce.

4. Dle ustanovení § 3028 odst. 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. S ohledem na výše uvedené se právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) a zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a změně zákona č. 64/1986 Sb.

6. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Dle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Dle ustanovení § 51a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), upravuje hlava pátá (§§ 51a – 71) tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 55 odst. 1 až 3 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

9. Dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a změně zákona č. 64/1986 Sb., pro účely tohoto zákona se rozumí b) spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván, c) věřitelem fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob.

11. Dle ustanovení § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

12. Dle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Dle ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

14. Soud má s ohledem na shora uvedené za prokázané, že anonymizováno jako věřitel a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne datum ujednání, dle kterého anonymizováno půjčil žalovanému částku 10.000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s touto půjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6.640 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit 16.640 Kč, žalovaný však uhradil pouze částku 12.320,47 Kč.

15. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a anonymizováno byla v souladu s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) uzavřena smlouva o půjčce. anonymizováno tak v rámci své podnikatelské činnosti žalovanému přenechal peníze ve výši 10.000 Kč a žalovaný byl povinen vrátit stejné množství peněz a zaplatit poplatek. Žalovaný však porušil svůj závazek dlužnou částku řádně a včas splácet. S ohledem na skutečnost, že půjčka měla být zaplacena v 52 týdenních splátkách, když první splátka měla být zaplacena 7. den od data uzavření smlouvy, tedy dne datum, měla být poslední splátka půjčky žalovaným zaplacena dne datum, žalovaný však do této doby zaplatil pouze částku 12.320,47 Kč.

16. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.

17. Mezi anonymizováno a žalovaným byl sjednán souhrnný poplatek ve výši 6.640 Kč. Ze smlouvy samotné ani ze smluvních podmínek nevyplývá účelové určení tohoto poplatku, není tedy zřejmé, za co má být souhrnný poplatek zaplacen. Tento poplatek odpovídá 66,4 % z celkové částky půjčky a tedy 66,4 % ročně. Soud se dále zabýval platností ujednaného poplatku, kdy s ním soud zacházel jako s úrokem. Dle ustálené judikatury může soud s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na § 3 odst. 1 a § 39 zákona č. 40/1964 Sb. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem, což je úrok podstatně přesahující úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Určitým vodítkem zde má být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Přičemž nepřiměřený nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. K měsíci lednu 2006 se nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 12,92 % ročně (domácnosti a NISD – celkem, splatnost do 1 roku včetně; údaje jsou čerpány z www.cnb.cz). Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy uvedených spotřebitelských úvěrů, má soud za to, že poplatek z půjčky ve výši 6.640 Kč, sjednaný ve výši pětinásobku obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, byl mezi anonymizováno a žalovaným sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaný tuto výši nemohl s ohledem na jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit. Navíc není ze smluvního ujednání zřejmé, jaké konkrétní služby měly být poplatkem hrazeny. Takto sjednaný poplatek byl sjednán v rozporu s ustanovením § 39 občanského zákoníku a je proto absolutně neplatný.

18. Úhrada žalovaného ve výši 12.320,47 Kč byla ze strany žalobce v souladu s ustanovením čl. 5 smluvních podmínek započtena nejprve na souhrnný poplatek. Vzhledem k tomu, že souhrnný poplatek byl soudem shledán jako absolutně neplatný, je třeba poskytnuté peněžní prostředky ze strany žalovaného posoudit jako úhradu jistiny. Jiný výklad by na straně žalobce zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na absolutně neplatně sjednaný souhrnný poplatek soud žalobcem tvrzenou úhradu žalovaného 12.320,47 Kč plně započetl na poskytnutou jistinu 10.000 Kč. Žalovaný měl na jistinu zaplatit celkem částku 10.000 Kč, žalovaný však zaplatil 12.320,47 Kč. Platně sjednaná jistina půjčky tak byla zcela uhrazena a neplatně sjednaný poplatek není žalovaný povinen hradit. Soud tedy žalobu v celém rozsahu zamítl. Jelikož žalovaný není v prodlení s uhrazením peněžitého dluhu (naopak uhradil o 2.320,47 Kč více, než byla jeho povinnost), není ani povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.