3 C 158/2019

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 5 343,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 799,99 Kč spolu se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2 799,99 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 1 544 Kč, dále pro zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 4 343,99 Kč od 4. 12. 2018 do zaplacení, pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 461,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 160,07 Kč a částku 1 000 Kč (smluvní pokuta) zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřel jako původní věřitel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které obdržel žalovaný téhož dne finanční hotovost ve výši 6 000 Kč v místě svého bydliště. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli kapitalizovaný úrok ve výši 578 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 428 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 10 906 Kč ve 14 měsíčních splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum] Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadované výši úvěru. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas a ocitl se v prodlení, když uhradil pouze částku 3 200,01 Kč, což odpovídá 4 řádně uhrazeným splátkám. Na poskytnutou jistinu byla alokována částka 1 656,01 Kč, na smluvně sjednané příslušenství částka 1 544 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 7 705,99 Kč představující součet zůstatku jistiny ve výši 4 343,99 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 3 362 Kč. Nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou [číslo] splatnou dne [datum], tudíž se zbylá nesplacená část úvěru včetně příslušenství stává splatnou dne [datum]. Pohledávka původního věřitele, společnosti [právnická osoba], za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny ve výši 4 343,99 Kč, nesplacený smluvní úrok ve výši 301,32 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 694,90 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 306,46 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 059,32 Kč, postoupený smluvní úrok ve výši 798,07 Kč (za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku, tj. od [datum] do [datum], tj. do rozhodného dne dle smlouvy o postoupení pohledávek z postoupené jistiny pohledávky ve výši 4 343,99 Kč úročená sazbou 15 % ročně), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 461,16 Kč (od 1. dne prodlení po zesplatnění závazku, tj. od [datum] do [datum] z postoupené jistiny pohledávky ve výši 4 343,99 Kč). Smluvní příslušenství je uplatněno jako kapitalizovaný úrok v celkové výši 4 160,07 Kč (301,32 Kč + 1 694,90 Kč + 306,46 Kč + 1 059,32 Kč + 798,07 Kč). Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč (0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, tj. z nesplacené jistiny ve výši 4 343,99 Kč za období od 1. dne prodlení po zesplatnění závazku, tj. od [datum] do [datum], tzn., že pokuta je ve prospěch žalovaného požadována za zkrácené období, což ve výsledku znamená, že pokuta je uplatňována ve výši 0,1 % denně za shora uvedené období). Přes výzvy žalobkyně žalovaný na dlužnou částku dále ničeho neuhradil. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně jako původním věřitelem a žalovaným jako dlužníkem soud zjistil, že [právnická osoba] [název] [název], [IČO], sídlem [adresa], se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Spotřebitelský úvěr poskytovaný na základě této smlouvy představuje neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek (příloha [číslo] smlouvy). Dlužník se zavazuje věřiteli platit úrok ve výši 578 Kč, za poskytnutí úvěru zaplatit úplatu (Úhrada za poskytnutí úvěru) ve výši 2 400 Kč, zaplatit náklady na vyhodnocení úvěrového případu (Náklady na vyhodnocení úvěru) ve výši 428 Kč a za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti zaplatit poplatek (inkasní poplatek) ve výši 1 500 Kč. Úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek zaplatí dlužník věřiteli ve formě pravidelných měsíčních splátek splatných společně se splátkou úvěru a úroku dle předpisu splátek. Zaplacení úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku nemá vliv na umoření jistiny úvěru. Nárok věřitele na zaplacení úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku vzniká vždy, bez ohledu na to, zda je úvěr splacen řádně či předčasně. Celková dlužná částka splatná dlužníkem je 10 906 Kč a představuje jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 4 906 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru činí 14 měsíců. Dlužník se zavazuje věřiteli uhradit celkovou dlužnou částku ve 14 splátkách, kdy výše každé splátky činí 779 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka, až do úplného splacení celkové dlužné částky, je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Nezaplacením jakékoli splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky, nedohodnou-li se dlužník a věřitel písemně jinak. Jednotlivé splátky budou na uhrazení celkové dlužné částky použity dle předpisu splátek. Dlužník podpisem smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Veškeré platby se dlužník zavazuje činit v hotovosti věřiteli, popř. jiné osobě věřitelem zmocněné a tato osoba vystaví dlužníkovi potvrzení o převzetí splátky. Pro případ porušení povinnosti dlužníka zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas je ujednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Dlužník je povinen a zavazuje se celkovou dlužnou částku splatit ve lhůtách a splátkách dle smlouvy. Pokud dlužník poruší svoji povinnost uhradit kteroukoliv splátku řádně a včas, tj. v určené výši a ve sjednaném termínu, anebo bylo-li u insolvenčního soudu nebo jiného orgánu státní či veřejné správy zahájeno ve vztahu k dlužníku či jeho majetku insolvenční, či jiné řízení s obdobným účinkem, stává se celý dluh splatným. Stane-li se celý dluh předčasně splatný v důsledku porušení povinností dlužníka, je dlužník povinen spolu s poskytnutými finančními prostředky uhradit sjednanou úhradu za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, narostlý úrok, případnou smluvní pokutu a úroky z prodlení. V případě, že dlužník uhradí pouze část splátky nebo bude hradit své dluhy s prodlením, budou jeho dluhy ze smlouvy hrazeny tak, že obdržené finanční plnění bude použito nejdříve k zaplacení úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku, úroků, jistiny úvěru, úroků z prodlení a smluvních pokut. Výše úroku činí 15 % ročně a výše RPSN 187,60 % Smlouva o úvěru se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Smluvní podmínky tvoří 1 stranu hustě popsaného textu, jsou součástí smlouvy a jsou dlužníkem podepsány. Nedílnou součástí smlouvy jsou dále standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum].

4. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl údaje ze svého občanského průkazu, datum narození, rodné číslo, trvalý pobyt a adresu pro výběr hotovostních splátek [adresa] [číslo], svůj telefon, název a telefon svého zaměstnavatele (manuální práce v soukromé sféře). Svůj příjem doložil pracovní smlouvou a výplatními páskami (tyto nejsou k žalobě připojeny). Výši mzdy uvedl 12 900 Kč. Jako pravidelné měsíční výdaje žalovaný uvedl částku 2 000 Kč na bydlení a energie, částku 4 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a částku 3 660 Kč označenou jako srážky ze mzdy, výživné. Použitelný měsíční příjem žalovaného byl zjištěn ve výši 3 240 Kč. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, bezdětný a má základní vzdělání.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], postoupil pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy této smlouvy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (předán k poštovní přepravě následujícího dne). Z výzvy k plnění ze dne [datum], předané k poštovní přepravě následujícího dne, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru, opětovně upozorněn na postoupení na žalobkyni a upozorněn na možnost soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu žalovaného [adresa] [číslo], [PSČ] [adresa] - [obec] (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy z téhož dne).

6. K dotazu soudu, jak byla původním věřitelem prověřována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně soudu svým podáním ze dne [datum] soudu sdělila, že tato byla prověřována na základě vyplněné Žádosti o úvěr (viz bod 4 tohoto rozsudku). Žalovaný měl povinnost uvést pravdivé, správné a úplné údaje. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Dle údajů v žádosti zbývala žalovanému měsíčně částka 3 240 Kč, z čehož původní věřitel dovodil, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 779 Kč, což je cca ¼ zůstatku příjmu žalovaného. Žalovanému tak po odečtení splátek měla zůstávat částka 2 400 Kč měsíčně, se kterou mohl volně disponovat a nebyl důvod se domnívat, že by žalovaný nebyl schopen dostát svým závazkům a nemohl splácet spotřebitelský úvěr. Původnímu věřiteli byly předloženy k nahlédnutí požadované dokumenty, tj. pracovní smlouva a výplatní pásky.

7. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

10. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

13. Autonomie vůle stran smluvního vztahu je stěžejní zásadou soukromého práva. Rozumí se jí smluvní svoboda, tedy svoboda rozhodnout se, zda smlouvu uzavřít a za jakých podmínek (tedy s jakým obsahem).

14. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

15. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], postoupila platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 145/2010 Sb. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu zaslala vyjádření, které v obdobných věcech zdejšímu soudu zasílá opakovaně v téměř totožném znění. V tomto vyjádření uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, který měl povinnost uvést pravdivé a úplné informace. V žádosti o úvěru je uvedeno, že měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činí 12 900 Kč, kdy tento byl ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek předložených žalovaným. Co se týče výdajů, tyto jsou uvedeny ve výši 2 000 Kč na bydlení a energie, 4 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 3 660 Kč na srážky ze mzdy. Soud především uvádí, že v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, resp. v době posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo již proti žalovanému vedeno exekučního řízení pro jinou pohledávku, jak soud zjistil z rejstříku zahájených exekucí, což jednoznačně svědčí o tom, že žalovaný není schopen dostát jinému závazku, natož tak závazku novému. Z žádosti o úvěr dále nevyplývá, jakým způsobem si právní předchůdce žalobkyně ověřil výdaje žalovaného, když z povahy dokladů požadovaných od žalovaného vyplývá, že těmito byl ověřen pouze příjem žalovaného (pracovní smlouva výplatní pásky). Není tudíž zřejmé, jak právní předchůdce došel k závěru, resp. jak si ověřil, že měsíční náklady žalovaného jsou právě v takové výši, jaké jsou uvedeny v žádosti o úvěr. Vše tudíž nasvědčuje tomu, že se nejedná o náklady žalovaného odpovídající jeho skutečným měsíčním výdajům na bydlení, energie, dopravu, stravu, ale o jakési paušalizované náklady průměrného klienta právního předchůdce žalobkyně, popř. že výše nákladů žalovaného byla upravena tak, aby mu bylo možné poskytnout úvěru, na který by za reálných okolností běžně nedosáhl. Tomuto svědčí i fakt, že náklad v totožné výši právní předchůdce žalobkyně uvádí i u dalších klientů v žádostech o úvěr, což je soudu známo z jeho úřední činnosti (z dalších vymáhaných pohledávek uplatněných u zdejšího soudu totožným věřitelem). Dále soud podotýká, že právní předchůdce žalobkyně měl dále povinnost lustrovat žalovaného v rejstřících či databázích, kdy musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Toto se však nestalo, resp. žalobkyně toto netvrdí ani neprokazuje. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 84 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.).

20. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil celkem částku 3 200,01 Kč. Žalovanému tedy vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 2 799,99 Kč (poskytnuté peněžité prostředky 6 000 Kč – uhrazená částka 3 200,01 Kč). S ohledem na shora uvedené je tedy žaloba důvodná pro vydání částky 2 799,99 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného 8,05% úroku z prodlení ročně z této částky od 17. 11. 2017, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti celého závazku dle smlouvy o úvěru, do zaplacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl pro částku 1 544 Kč (žalovaná částka 4 343,99 Kč – přiznané bezdůvodné obohacení 2 799,99 Kč), dále pro zákonný úrok z prodlení z částky 4 343,99 Kč od 4. 12. 2018 do zaplacení, pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 461,16 Kč a kapitalizované příslušenství úvěru ve výši 4 160,07 Kč, které je podrobně rozepsáno v bodě 1 tohoto rozsudku. Soud žalobu zamítl taktéž pro smluvní pokutu v požadované výši 1 000 Kč (výrok II.).

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 52 %, tj. v rozsahu 48 % úspěšná nebyla, náležely by jí náklady ve výši 4 % (od úspěchu se odečítá neúspěch), tedy v nepatrné výši, a proto rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

22. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.