3 C 170/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Růžovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 901,77 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně částky , částka, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části týkající se zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení s následujícím odůvodněním. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému částku , částka, v hotovosti, v den uzavření smlouvy a žalovaný se tuto částku spolu s úrokem , částka, , poplatkem , částka, za poskytnutí úvěru, s úhradou za administrativní činnost , částka, a s poplatkem za splátky v hotovosti , částka, (celkem , částka, ) zavázal vrátit v 14 měsíčních splátkách po , částka, , a to nejpozději do , datum, . Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, zaplatil pouze první splátku ve výši , částka, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, s účinností k , datum, . Žalobkyně po žalovaném požaduje neuhrazenou jistinu , částka, , úrok , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru , částka, , úhradu za administrativní činnost , částka, , úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště , částka, , smluvní pokutu dle smlouvy ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši , částka, a zákonný úrok z prodlení od , datum, . Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka., právnická osoba, výzvě soudu, týkající se doplnění žaloby a zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně podáním ze dne , datum, sdělila následující. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného a byly zaznamenány v žádosti o úvěr. K tomu žalobkyně doložila výplatní pásky a pracovní smlouvu. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z toho, že žalovaný byl zaměstnán od , datum, na dobu neurčitou s příjmem , částka, měsíčně a s výdaji , částka, s tím, že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost. K výdajům bylo uvedeno, že byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalobkyně se dále odkazuje na prohlášení žalovaného. Následně právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši , částka, s měsíční splátkou , částka, . První splátka byla splatná dne , datum, , po uzavření smlouvy uhradil žalovaný dne , datum, částku , částka, . S následujícími splátkami, tj. druhou až čtrnáctou byl žalovaný již v prodlení a nejpozději dne , datum, se stala splatnou celá částka. Strany si smlouvou sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, tato byla vyčíslena k , datum, na , částka, . Pokud jde o pevnou částku za úrok, tato byla stanovena pouze po dobu trvání smlouvy, následně je dlužná částka úročena 8 % ročně. Pokud jde o částku , částka, , vzhledem k uvedenému výpočtu smluvní pokuty vzala žalobkyně žalobu v tomto rozsahu zpět.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně částky , částka, před vyhlášením rozhodnutí, bylo řízení v této části bez dalšího dle § 96 odst. 2 a 4 o.s.ř. zastaveno (výrok I. rozsudku).

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně i žalovaný neměli k tomuto postupu námitek.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřel žalovaný dne , datum, se společností , právnická osoba, . Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy, který se žalovaný zavázal vrátit společně s částkou , částka, (celkové náklady spotřebitelského úvěru) skládající se z , částka, (úrok), , částka, (úplata za poskytnutí úvěru), , částka, (náklady na vyhodnocení úvěrového případu), , částka, (poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti), tj. celkem , částka, , v 14měsíčních splátkách po , částka, . Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek. V případě prodlení se splátkou je stanovena povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení.

7. Z žádosti o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný žádal u společnosti , právnická osoba, . o úvěr ve výši , částka, , bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnaný od , datum, u , jméno FO, , zaškrtnut příznak Ověřeno ANO a Doložení příjmu Žadatele Výplatní pásky a Pracovní smlouva, mzda , částka, , celkový měsíční příjem , částka, , měsíční výdaje na bydlení , částka, , doprava, jídlo, osobní náklady , částka, , srážky ze mzdy, výživné , částka, , celkové měsíční výdaje , částka, , použitelný měsíční příjem , částka, , zaškrtnut příznak Dostatečný ANO. Dále bylo uvedeno, že žalovaný bydlí u rodičů a je svobodný, nemá vyživovací povinnost, dokončené vzdělání střední, osobní bankovní účet nemá, předložený průkaz totožnosti – občanský průkaz, exekučně je vymáháno , částka, , v , právnická osoba, Žadatele není nic uvedeno.

8. Z Pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný podepsal dne , datum, pracovní smlouvu se , jméno FO, , kde je zaměstnán jako truhlář, montážní dělník s dnem nástupu do práce , datum, , a to na dobu neurčitou.

9. Z výplatní pásky za 4/2022 a 5/2022 bylo zjištěno, že za duben 2022 žalovanému náležela čistá mzda 21 432 s tím, že srážky činí , částka, a dobírka , částka, ; za květen 2022 žalovanému náležela čistá mzda , částka, s tím, že srážky činí , částka, , dobírka , částka, , dále je tužkou dopsáno + , částka, = , částka, .

10. Z výpisu plateb ke smlouvě , Anonymizováno, bylo zjištěno, že na uvedenou smlouvu bylo uhrazeno v hotovosti , částka, dne , datum, , žádné další platby uvedeny nejsou.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Přílohy č. , hodnota, k této smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . postoupil žalovanou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .

12. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, , předanou k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání.

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v tentýž den v hotovosti úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit společně s částkou , částka, v 14měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný zaplatil celkem , částka, . Schopnost žalovaného splácet úvěr byla právním předchůdcem žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřována naprosto nedostatečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

15. Závazkový vztah vzniklý dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od , datum, , a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinným od , datum, ).

16. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

18. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

19. Podle ust. § 1812 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

20. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

21. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

22. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

23. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

24. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

25. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

31. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. Podle ust. § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

33. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne , datum, .

34. Žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

35. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . jako poskytovatel úvěru uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne , datum, poskytnut v hotovosti úvěr ve výši , částka, . Žalovaný na pohledávku ze smlouvy o úvěru zaplatil celkem , částka, . Žalobkyně je v tomto sporu aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru plynoucí byla na ni platně postoupena.

36. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

37. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o veškerých příjmech, které měl prokázat, a dále si vyžádat přehled výdajů (na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jak již bylo uvedeno shora. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

38. Ke splnění své povinnosti k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně doložila pouze žádost o úvěr, pracovní smlouvu a výplatní pásky za předchozí dva měsíce. Žádost má podobu tiskopisu, který obsahuje rubriky k vyplnění ve vztahu k osobě žadatele, jeho příjmům a výdajům. Žalobkyně tvrdila, že výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z účtu, což se však se žádosti o úvěr nepodává, kdy naopak je v ní uvedeno, že žalovaný nemá osobní bankovní účet. Tiskopis žádosti kolonku „Doložení výdajů žadatele“ ani neobsahuje, z čehož je zřejmé (a koresponduje to i s tím, že žalobkyně nebyla schopna v tomto ohledu předložit k výzvě soudu žádné doklady), že výdaje žalovaného byly do žádosti zaneseny pouze na základě sdělení samotného žalovaného bez patřičného ověření jejich výše ze strany poskytovatele úvěru. Výše uvedená zjištění vzbuzují dojem, že úvěruschopnost žalovaného tak byla ověřována toliko pro formu. Na základě informací, které původní věřitel měl k dispozici, nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovaný je dostatečně solventní osobou a může mu být úvěr poskytnut, přesto mu však peněžní prostředky poskytl.

39. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně osobu žalovaného v těchto databázích vůbec nelustroval. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k písemné výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního žalobu doplnila o tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdce splnil svoji zákonnou povinnost ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zopakovala údaje uvedené v žádosti o úvěr, předložila pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného. Samotná skutečnost, že žalovaný má stabilní příjem ze zaměstnání, bez prověření a věrohodného prokázání, jaké jsou jeho reálné měsíční výdaje na bydlení a další nezbytné životní potřeby, nevypovídá ničeho o jeho skutečné finanční situaci a už vůbec není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti.

40. Soud si je vědom, že ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

41. Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Učinil tak naprosto formálně, bez dostatečných informací a podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (i kdyby byly žalovaným takto tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, jelikož ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

42. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušil povinnost pro něj vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

43. Vzhledem k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k úrokům, poplatkům a smluvní pokutě. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu, které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud. V případě nároku poplatky a smluvní pokuty soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaný), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.

44. Soud má zá prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný dosud z titulu předmětné smlouvy o úvěru zaplatil , částka, (dle tvrzení žalobkyně, které netřeba prokazovat, neboť byla učiněna ve prospěch žalovaného). Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si právní předchůdce žalobkyně a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobkyni, na kterou byla pohledávka z neplatné smlouvy o úvěru platně postoupena, jistinu úvěru , částka, oproti povinnosti žalobkyně vydat žalovanému jím poskytnuté platby ve výši , částka, .

45. S ohledem na výše uvedené závěry soud výrokem II. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to ve lhůtě přiměřené možnostem žalovaného, tj. v obecné lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku, když důvody pro stanovení jiné (delší) lhůty nebyly žalovaným tvrzeny ani prokázány. Ve zbývající části byla žaloba výrokem III. jako nedůvodná zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

46. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy zavinění za zastavení řízení je přičítáno žalobkyni. Žalobkyně byla úspěšná pouze v rozsahu , částka, , neúspěch žalobkyně (výrok I. a III., tj. částka , částka, , , částka, , , částka, , úrok ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, které soud kapitalizoval ke dni , datum, - srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08) představuje částku , částka, . V řízení tak byl úspěšnější žalovaný. S ohledem na skutečnost, že žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu se jejich vznik nepodává, rozhodl soud výrokem IV. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

47. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci rozsudku.