3 C 182/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 16 397 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 631 Kč spolu se zákonným 9% úrokem z prodlení ročně z částky 5 631 Kč od 29. 9. 2018 do zaplacení.

II. Soud žalobu pro částku 10 766 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 2 088,95 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 748,57 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 3 036,80 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonný 8,50% úrok z prodlení ročně z částky 3 036,80 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 4 427,73 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 680 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný 9% úrok z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 16 397 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutou jistinou zaplatit úrok ve výši 1 120 Kč (23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Žalovaná si dále zvolila doplňkové služby, za které se zavázala zaplatit poplatek 232 Kč (poplatek za životní pojištění). Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 244 Kč počínaje [datum], kdy poslední splátka byla stanovená na [datum]. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas a poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne [datum]. Žalovaná tak nedostála svým smluvním povinnostem a dostala se do prodlení se splácením. Celkem žalovaná uhradila částku 1 764 Kč, z čehož žalobkyně započetla na úrok 1 120 Kč, na poplatek za administrativní činnost 173,81 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso 438,40 Kč a na poplatek za životní pojištění 31,79 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně ke dni [datum] (tj. den splatnosti poslední splátky) v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8 000 Kč od [datum] až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 12 388 Kč (představující dlužnou jistinu ve výši 8 000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 4 388 Kč), dále kapitalizovaný úrok ve výši 4 427,73 Kč (23,72 % ročně z dlužné jistiny 8 000 Kč od 29. 9. 2018 do data postoupení [datum]), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 680 Kč (zákonný 9% úrok z prodlení z dlužné jistiny 8 000 Kč od 29. 9. 2018 do data postoupení [datum]), dále úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný 9% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Přes výzvy žalobkyně žalovaná na dlužnou částku dále ničeho neuhradila. Žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalované splácet úvěru na základě informací poskytnutých od žalované, které jsou zaznamenány v kartě zákazníka.

2. Dále právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutou jistinou zaplatit úrok ve výši 840 Kč (23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaná si dále zvolila doplňkové služby, za které se zavázala zaplatit poplatek 174 Kč (poplatek za životní pojištění). Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 183 Kč počínaje [datum], kdy poslední splátka byla stanovená na [datum] Celkem žalovaná uhradila částku 6 605 Kč, z čehož žalobkyně započetla na jistinu 2 963,20 Kč, na úrok 840 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 200 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso 1 493,52 Kč a na poplatek za životní pojištění 108,28 Kč. Žalovaná tak nedostála svým smluvním povinnostem a dostala se do prodlení se splácením. Poslední platba byla uhrazena dne [datum]. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně ke dni [datum] (tj. den splatnosti poslední splátky) v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 3 036,80 Kč od [datum] až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 4 009 Kč (představující dlužnou jistinu ve výši 3 036,80 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 972,20 Kč), dále kapitalizovaný úrok ve výši 2 088,95 Kč (23,72 % ročně z dlužné jistiny 3 036,80 Kč od 9. 3. 2018 do data postoupení [datum]), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 748,57 Kč (zákonný 8,50% úrok z prodlení z dlužné jistiny 3 036,80 Kč od 9. 3. 2018 do data postoupení [datum]), dále úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny 3 036,80 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný 8,50% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny 3 036,80 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Přes výzvy žalobkyně žalovaná na dlužnou částku dále ničeho neuhradila. Žalobkyně uvedla, že i v případě této smlouvy posoudila schopnost žalované splácet na základě informací poskytnutých od žalované, které jsou zaznamenány v kartě zákazníka. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

3. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřils a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen,,zápůjčka č. 1“) uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se zavázala žalované poskytnout částku 6 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou (58 týdnů). Žalovaná si zvolila hotovostní inkaso splátek. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně celkovou dlužnou částku 10 614 Kč skládající se z jistiny 6 000 Kč, úroku ve výši 840 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 200 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a poplatku za pojištění [název pojištění] [název pojištění] ve výši 174 Kč. Celkovou dlužnou částku 10 614 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž první splátku je žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období, to vše v hotovosti do rukou oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně uvedeného ve smluvních podmínkách. Dle smluvních podmínek činí výše úroku 23,72 %. Úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Výše RPSN činí 206 %. Dle smluvních podmínek je předmětem smlouvy poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru ve formě peněžité zápůjčky s pevně stanovenou úrokovou sazbou. V případě sjednaného hotovostního režimu se žalovaná zavazuje splatit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně, a to v místě bydliště žalované. O každé splátce celkové dlužné splátky bude proveden záznam do evidence splátek nebo vystaveno písemné potvrzení o převzetí splátky. Výše nákladů na hotovostní inkaso splátek činí 40 % z celkové dlužné částky, pokud byla sjednána úhrada v 58 splátkách. Žalovaná splácí nejprve úrok a poplatky a teprve poté splácí jistinu. Žalovaná svým podpisem smlouvy potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet úvěr, dále že přečetla a porozuměla všem ustanovením smlouvy a smluvních podmínek. Smlouva se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smluvní podmínky tvoří 2,5 strany hustě popsaného textu a jsou žalovanou samostatně podepsány.

5. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v této žádosti uvedla své jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, telefon, nejvyšší dosažené vzdělání (učňovské), adresu trvalého pobytu, dále rodinný stav (vdaná), vlastní bydlení s manželem a zdroj příjmů (starobní důchod). Předložila občanský průkaz, SIPO a složenky dokládající příjem včetně dokladu o výměře důchodu (tyto nejsou k žalobě připojeny či doloženy). Čistý příjem žalované činí měsíčně 7 686 Kč měsíčně, výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) 800 Kč, osobní výdaje 3 800 Kč, z čehož byl vypočten použitelný příjem 3 086 Kč.

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen,,zápůjčka č. 2“) uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se zavázala žalované poskytnout částku 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou (58 týdnů). Žalovaná si zvolila hotovostní inkaso splátek. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně celkovou dlužnou částku 14 152 Kč skládající se z jistiny 8 000 Kč, úroku ve výši 1 120 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 600 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a poplatku za pojištění [název pojištění] [název pojištění] ve výši 232 Kč. Celkovou dlužnou částku 14 152 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, přičemž první splátku je žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období, to vše v hotovosti do rukou oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně uvedeného ve smluvních podmínkách. Dle smluvních podmínek činí výše úroku 23,72 %. Úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Výše RPSN činí 206 %. Dle smluvních podmínek je předmětem smlouvy poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru ve formě peněžité zápůjčky s pevně stanovenou úrokovou sazbou. V případě sjednaného hotovostního režimu se žalovaná zavazuje splatit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně, a to v místě bydliště žalované. O každé splátce celkové dlužné splátky bude proveden záznam do evidence splátek nebo vystaveno písemné potvrzení o převzetí splátky. Výše nákladů na hotovostní inkaso splátek činí 40 % z celkové dlužné částky, pokud byla sjednána úhrada v 58 splátkách. Žalovaná splácí nejprve úrok a poplatky a teprve poté splácí jistinu. Žalovaná svým podpisem smlouvy potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet úvěr, dále že přečetla a porozuměla všem ustanovením smlouvy a smluvních podmínek. Smlouva se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smluvní podmínky tvoří 2,5 strany hustě popsaného textu a jsou žalovanou samostatně podepsány.

7. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v této žádosti uvedla totožné údaje, jako v kartě zákazníka ze dne [datum] (bod 4 tohoto rozsudku) s tím rozdílem, že výdaje na bydlení činí 1 000 Kč, osobní výdaje 3 000 Kč a výdaje na splátky u téhož věřitele 800 Kč, z čehož byl vypočten použitelný příjem 2 886 Kč.

8. K výzvě soudu, jak právní předchůdce žalobkyně prověřoval úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] adresovaným soudu odkázala na ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru, ve kterém se žalovaná zavázala poskytnout právnímu předchůdci žalobkyně úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho úvěruschopnosti a že je schopna dlužnou částku splatit. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná byl vyhledávána v insolvenčním rejstříku, kde nebyl zjištěn žádný záznam a že žalovaná nemá závazky u jiných společností.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovanou společně s dalšími pohledávkami na [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně], a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy [číslo] soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami jsou i pohledávky za žalovanou (strana 38 z 50). Z oznámení o postoupení pohledávek z téhož dne soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Oznámení o postoupení bylo zasláno na adresu žalované [adresa žalované] (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení ze dne [datum]).

10. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, opětovně upozorněna na postoupení na žalobkyni a upozorněna na možnost soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu žalované [adresa žalované] (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení ze dne [datum]).

11. Závazkové vztahy vzniklé dne [datum] a [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“) a dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

12. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

14. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

15. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

19. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že pohledávky za žalovanou společně s dalšími pohledávkami byly platně postoupeny na žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno.

23. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 267/2016 Sb. týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem jeho právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k těmto konkrétním smlouvám o zápůjčce ničeho nedoložila, pouze zopakovala informace uvedené v kartách zákazníka a odkázala na smluvní ustanovení, ve kterých se žalovaná zavázala poskytnout úplné, přesné a pravdivé informace. Co se týče zápůjčky č. 1 i 2, byl zjištěn měsíční příjem žalované ze starobního důchodu ve výši 7 686 Kč. U obou zápůjček je uvedeno, že žalovaná bydlí ve vlastní nemovitosti s manželem a výdaje na bydlení činí u zápůjčky č. 1 800 Kč měsíčně a u zápůjčky č. 2 1 000 Kč měsíčně. Osobní výdaje žalované byly u zápůjčky č. 1 zjištěny ve výši 3 800 Kč, zatímco u zápůjčky č. 2 pouze ve výši 3 000 Kč a částka 800 Kč je nově označena jako výdaje na splátky zápůjčky č.

1. Přestože právní předchůdce žalobkyně uvádí, že si příjmy a výdaje žalované ověřil ze složenek dokládajících příjem a dokladu o výměře důchodu, tyto nejsou k žalobě připojeny. Z povahy požadovaných dokumentů navíc plyne, že těmito je možné doložit pouze příjem žalované, nikoliv její výdaje (nehledě na to, že soud má za to, že částka 3 000 Kč měsíčně nemůže pokrýt výdaje na bydlení, stravu, ošacení, dopravu ad. běžného člověka, když tato částka nedosahuje ani částky životního minima). Soud se domnívá, že právní předchůdce žalobkyně upravil výdaje žalované tak, aby mu vycházel dostatečný disponibilní příjem za účelem poskytnutí zápůjčky, jelikož příjem žalované byl extrémně nízký a v případě uvedení reálných výdajů by tyto pravděpodobně přesahovaly příjmy žalované a zápůjčku by jí nebylo možné poskytnout. Dále soud dodává, že pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětných smluv o zápůjčce. Tím však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.).

24. Co se týče zápůjčky č. 1, činila poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaná povinna vrátit) 6 000 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila na dlužnou částku celkem 6 605 Kč. Co se týče zápůjčky č. 2, činila poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaná povinna vrátit) 8 000 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila na dlužnou částku 1 764 Kč Celkem tedy žalovaná od právního předchůdce žalobkyně obdržela částku 14 000 Kč a uhradila celkem 8 369 Kč, což znamená, že jí vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 631 Kč, které je povinna žalobkyni vrátit.

25. S ohledem na tuto skutečnost rozhodl ve vztahu k zápůjčce č. 1 soud tak, že žalobu zamítl pro částku 4 009 Kč (představující dlužnou jistinu ve výši 3 036,80 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 972,20 Kč), dále kapitalizovaný úrok ve výši 2 088,95 Kč (23,72 % ročně z dlužné jistiny 3 036,80 Kč od 9. 3. 2018 do data postoupení [datum]), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 748,57 Kč (zákonný 8,50% úrok z prodlení z dlužné jistiny 3 036,80 Kč od 9. 3. 2018 do data postoupení [datum]), dále úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny 3 036,80 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný 8,50% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny 3 036,80 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

26. Ve vztahu k zápůjčce č. 2 rozhodl soud tak, že žalobě vyhověl co do částky 5 631 Kč (představující bezdůvodné obohacení žalované) a pro zákonný 9% úrok z prodlení ročně z částky 5 631 Kč od 29. 9. 2018 do zaplacení (ode dne následujícího po splatnosti celkové dlužné částky u zápůjčky č. 2, jak je požadováno žalobkyní). Ve zbytku soud žalobě nevyhověl a zamítl ji pro částku 6 757 Kč (původně žalovaná částka 12 388 Kč – úhrady na zápůjčku č. 2 ve výši 1 764 Kč a ve výši 605 Kč, které byly uhrazeny ještě na zápůjčce č. 1), dále kapitalizovaný úrok ve výši 4 427,73 Kč (23,72 % ročně z dlužné jistiny 8 000 Kč od 29. 9. 2018 do data postoupení [datum]), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 680 Kč (zákonný 9% úrok z prodlení z dlužné jistiny 8 000 Kč od 29. 9. 2018 do data postoupení [datum]), dále úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný 9% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2, odst. 3 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 34 %, v rozsahu 66 % úspěšná nebyla, převážně úspěšnou tak byla žalovaná. V tomto případě by tedy nárok na náhradu nákladů řízení měla žalovaná, jelikož jí však v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

28. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.