3 C 189/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 13.798,20 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku do , datum, ve výši , částka, , úroku ve výši 15,52 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Řízení se v části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do , datum, ve výši , částka, zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhá se žalobce po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , jejíž součástí byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i poplatek ve výši , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 15,52 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši , částka, a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 100 týdenních (sedmidenních) splátkách po , částka, , kdy první splátka byla splatná dne , datum, a poslední splátka ve výši , částka, byla splatná dne , datum, . Žalovaný uhradil na poskytnutou půjčku celkem částku , částka, , přičemž část těchto plateb ve výši , částka, byla použita poměrně na částečnou úhradu jistiny a zbývající část plateb ve výši , částka, byla použita poměrně na částečnou úhradu poplatku. Výše nesplacené jistiny činí , částka, , nesplacený poplatek žalobce po žalovaném nepožaduje. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , kdy toto bylo žalovanému oznámeno. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny, kapitalizovaných úroků ve výši , částka, (úrok ve výši 15,52 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, (úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do , datum, ), úroků ve výši 15,52 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. K výzvě soudu žalobce uvedl, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, kterými žalobce ani původní věřitel nedisponuje. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne , datum, . Dále bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že půjčka byla uhrazena, vůči žalobci tak nemá žádný dluh. Požádal o zamítnutí žaloby.

3. Podáním doručeným soudu dne , datum, vzal žalobce žalobu zpět v části, v níž se po žalovaném domáhal zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do , datum, ve výši , částka, . Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby před zahájením jednání bylo výrokem II. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí ve smyslu ust. § 96 odst. 2 a 4 o.s.ř. bez dalšího zastaveno.

4. Soud provedl dokazování listinami níže, přičemž z nich zjistil následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, uzavřené mezi , právnická osoba, (právní předchůdce žalobce) a žalovaným soud zjistil, že předmětná smlouva byla uzavřena dne , datum, a právní předchůdce žalobce se na jejím základě zavázal, že žalovanému poskytne půjčku ve výši , částka, , přičemž žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, , tedy celkem částku , částka, , v 100 týdenních splátkách tak, že výše první až předposlední splátky činila , částka, a výše poslední splátky činila 1.546, když první splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Splátky se žalovaný zavázal hradit v hotovosti. Žalovaný podpisem smlouvy o půjčce potvrdil, že částku ve výši , částka, převzal v hotovosti. Poplatek ve výši , částka, byl tvořen součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši , částka, a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Žalovaný si zvolil hotovostní inkaso splátek, což stvrdil svým podpisem u této varianty splácení.

6. Ze Zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že tato karta má podobu tiskopisu právního předchůdce žalobce, který obsahuje rubriky k vyplnění ve vztahu k osobě žadatele, jeho příjmům a výdajům. Z karty bylo k příjmům a výdajům žalovaného zjištěno, že žalovaný je zaměstnán jako technický pracovník u , právnická osoba, ., , adresa, s příjmem , částka, čistého měsíčně. Příjem žalovaného byl údajně ověřen výplatními páskami (bez uvedení, za jaké období). Běžné měsíční výdaje domácnosti byly v kartě uvedeny v celkové výši , částka, (, částka, nájem/inkaso, , částka, telefon, výdaje domácnost , částka, ), což bylo též údajně ověřeno nájemní smlouvou a SIPO. Dále žalovaný podpisem zákaznické karty stvrdil předtištěné údaje, tedy že v souvislosti s jeho osobou nebylo zahájeno insolvenční řízení ani nepodal návrh na jeho zahájení, není v exekuci a disponuje uvedeným příjmem.

7. Z Protokolu o platební historii zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný na předmětnou smlouvu v období od , datum, do , datum, zaplatil celkem , částka, .

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , strany 8 Přílohy č. , hodnota, k této smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , dopisu žalobce ze dne , datum, a podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, postoupil žalovanou pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem ze dne , datum, .

9. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, , předanou k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání.

10. Z provedeného dokazování bylo zjištěno mnoho dalších skutkových zjištění, která nejsou uvedená shora, neboť nejsou s ohledem na právní závěry učiněné níže pro tuto věc podstatná.

11. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

12. Mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v tentýž den v hotovosti půjčku ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši , částka, v 100 týdenních splátkách po , částka, se splatností první splátky dne , datum, a poslední splátky ve výši , částka, dne , datum, . Žalovaný v souvislosti s půjčkou uhradil právnímu předchůdci žalobce celkem , částka, . Schopnost žalovaného splácet půjčku byla právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy prověřována naprosto nedostatečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

13. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Závazkový vztah vzniklý dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), účinný do , datum, , smluvním ujednáním a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od , datum, .

15. Podle ust. § 52 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

16. Podle ust. § 657 a 658 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, zpravidla téhož druhu.

17. Podle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

18. Podle ust. § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

19. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Podle ust. § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

21. Podle ust. § 41 občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

22. Podle ust. § 451 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

23. Podle ust. § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

24. Po provedeném dokazování, z něj zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce není důvodná. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný právnímu předchůdci žalobce z titulu předmětné smlouvy zaplatil celkem , částka, . Žalobce je v tomto sporu aktivně legitimován, neboť pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce plynoucí byla na něj původním věřitelem platně postoupena.

25. Jak vyplývá z uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to získáváním nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, z databáze či jiných zdrojů. V případě negativního výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nesmí poskytovatel úvěr/půjčku poskytnout. Jestliže poskytovatel úvěru/půjčky svoji povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nesplní a následně dojde k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, stává se takto uzavřená smlouva smlouvou neplatnou, a to absolutně dle ust. § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.

26. Soud si je vědom, že předmětné ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele spotřebitelských úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů, ale také dosavadního dluhového zatížení klienta a jeho podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení. Neověření uváděných závazků klienta a výdajů na bydlení implikuje účelovost ze strany poskytovatele úvěru/půjčky - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

27. Zásadní rozhodnutí k této problematice zmínil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, v němž uvedl, že “k otázce porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.“28. Ke splnění své povinnosti k posouzení schopnosti žalovaného půjčku splácet žalobce doložil (pouze a jen) Zákaznickou kartu ze dne , datum, . Tato karta má podobu tiskopisu právního předchůdce žalobce, který obsahuje rubriky k vyplnění ve vztahu k osobě žadatele, jeho příjmům a výdajům. Z karty bylo k příjmům a výdajům žalovaného zjištěno pouze to, že žalovaný je zaměstnán jako technický pracovník u , právnická osoba, ., , adresa, s příjmem , částka, čistého měsíčně. Příjem žalovaného byl údajně ověřen výplatními páskami (bez uvedení, za jaké období), což však nebylo žalobcem doloženo. Běžné měsíční výdaje domácnosti byly v kartě uvedeny v celkové výši , částka, (, částka, nájem/inkaso, , částka, telefon, výdaje domácnost , částka, ), což bylo též údajně ověřeno nájemní smlouvou a SIPO, ale žádný z těchto dokladů nebyl žalobcem doložen. Výše uvedená zjištění vzbuzují dojem, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována toliko pro formu. Soud je toho názoru, že právní předchůdce žalobce si měl s ohledem na uvedené skutečnosti, které vzbuzují pochybnosti, ověřit a požadovat doložení žalovaným tvrzených skutečností. Po žalovaném mělo být požadováno větší množství informací, které by mohly vést k ověření toho, zda se jedná o solventní osobu. Na základě informací, které původní věřitel měl k dispozici, nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovaný je dostatečně solventní osobou a může mu být půjčka poskytnuta, přesto mu však peněžní prostředky poskytl.

29. Povinností právního předchůdce žalobce bylo před uzavřením smlouvy o půjčce posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobce mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Právní předchůdce žalobce osobu žalovaného v těchto databázích vůbec nelustroval. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobce k písemné výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního žalobu doplnil o tvrzení, jakým způsobem jeho právní předchůdce splnil svoji zákonnou povinnost ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zopakoval údaje uvedené v Kartě zákazníka, žádné listiny, které by údaje v kartě žalovaným uvedené podporovaly, však nepředložil.

30. Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že právní předchůdce žalobce před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Učinil tak naprosto formálně, bez dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (i kdyby byly žalovaným takto tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobci, jelikož ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

31. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o půjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je absolutně neplatná, neboť právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušil povinnost pro něj vyplývající z ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

32. S ohledem na uvedený závěr o neplatnosti smlouvy o půjčce posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k úrokům a poplatkům. Podle ust. § 41 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu, které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení půjčky. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud. V případě nároku na poplatky soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost, by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.

33. Soud má zá prokázané, že na základě předmětné smlouvy o půjčce poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , z jejíhož titulu žalovaný na svůj závazek zaplatil celkem , částka, . Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o půjčce tak plnění, které si žalobce a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Jelikož žalovaný žalobci zaplatil částku , částka, , tedy částku podstatně převyšující poskytnutých , částka, , je nutno uzavřít, že žalobci ničeho nedluží. Proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, a to včetně požadovaného příslušenství (výrok I.).

34. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a má tak proti žalobci nárok na plnou náhradu jím účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu se jejich vznik nepodává, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.