3 C 2/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr Ilonou Láníkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení , titul za jménem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na 8,05 % úroku z prodlení z částky 83.938 Kč od [datum] do [datum] částku 2.777 Kč, do dvaceti dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni za vzniklou nemajetkovou újmu další částku ve výši 47.731 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 47.731 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 8,05 % úrok z prodlení z částky 83.938 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 5.182 Kč, k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta se sídlem [adresa], do dvaceti dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne 27. 1. 2020, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 131.669 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že soudní řízení proti [jméno] [příjmení] o úhradu částky 250.000 Kč bylo zahájeno žalobou podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne 27. 9. 2011.

2. Uvedla, že soud prvního stupně ve věci rozhodl platebním rozkazem ze dne 13. 2. 2012, č.j. [číslo jednací], proti kterému podal žalovaný [jméno] [příjmení] odpor, ve kterém namítal absolutní neplatnost smlouvy o půjčce, neboť dle jeho tvrzení měl být v inkriminované době notorickým alkoholikem, a z tohoto důvodu nebyl schopen ovládnout své jednání a jeho rozpoznávací schopnost byla minimální.

3. Soud prvního stupně ve věci nařídil první jednání na 7. 1. 2014 a meritorní rozhodnutí, rozsudek, č.j. [číslo jednací] byl vydán soudem prvního stupně dne 21. 11. 2014, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Proti rozsudku soudu 1. stupně podal žalovaný ke Krajskému soudu v Brně odvolání. O dovolání bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2016, kterým bylo rozhodnuto, že se rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Po vrácení věci soudu I. stupně bylo nařízeno zpracování znaleckého posudku, z něhož vyplynulo, že zdravotní stav žalovaného v době uzavření půjčky neomezoval jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti. Ve věci bylo opětovně rozhodnuto rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 19. 12. 2017, a to tak, že žalovanému bylo opět uloženo zaplatit žalobkyni částku 238.000 Kč s příslušenstvím a dále byl žalovaný zavázán k náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů za znalecký posudek. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadl opět žalovaný odvoláním podaným ke Krajskému soudu v Brně dne 24. 1. 2018 Krajský soud v Brně jako soud II. stupně o podaných odvoláních rozhodl rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, č.j. 16 Co 89/2018-220 tak, že rozsudek soudu I. stupně byl v meritu věci potvrzen. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 25. 4. 2019 5. K průtahům docházelo zejména před Okresním soudem ve Vyškově jako soudem 1. stupně, kdy od podání žaloby (27. 9. 2011), resp. od podání odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 19. 3. 2012 bylo nařízeno první jednání ve věci až na 7. 1. 2014. Řízení bylo zahájeno žalobou podanou k soudu dne 27. 9. 2011 a pravomocně ukončeno bylo dne 25. 4. 2019. Řízení tedy trvalo 7 let a 7 měsíců.

6. Žalobkyně má za to, že délka řízení byla nepřiměřená, přičemž průtahy v řízení nebyly důvodné. Na délku řízení mají obvykle vliv např. existence mezinárodního prvku, nutnost studia zahraničních právních předpisů, provádění dožádaných úkonů, nutnost provedení důkazů, dále též vstup dalších stran do řízení, sloučení několika věcí do jednoho řízení, či velký objem důkazů či velký počet svědků. Žádná z těchto okolností, která by odůvodňovala nepřiměřenou délku řízení, však v daném případě nenastala.

7. Žalobkyně dále uvádí, že ani její chování v průběhu řízení nelze přičítat průtahům v řízení. Žalobkyně nečinila žádné obstrukce, kterými by řízení bezdůvodně protahovala, např. podáváním námitek podjatosti či žádostmi o odročení jednání (s výjimkou žádosti o odročení z důvodu kolize nařízeného jednání s jednáním u jiného soudu), nebo žádostmi o prodloužení lhůty či jakoukoliv jinou svojí nečinností. Přístup žalobkyně nebyl ani přespříliš aktivní tzv. litigózní, kdy by soud bezúčelně a nadměrně zahlcovala nesmyslnými podáními.

8. Nepřiměřenou délku soudního řízení nelze ospravedlňovat tím, že byly podány opravné prostředky, když se jedná o procesní prostředky, které stranám k ochraně jejich práv poskytuje právní řád. Délku řízení považuje žalobkyně za nepřiměřeně dlouhou (nezákonnou), což samo o sobě pro ni znamená morální újmu, kterou dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva netřeba prokazovat. Přesto však pro účely stanovení výše peněžního zadostiučinění žalobkyně upřesňuje morální újmu takto:

9. Žalobkyně spatřuje morální újmu zejména v narušení důvěry ve vymahatelnost práva u soudu. Žalobkyně zdůrazňuje, že se jednalo o vymáhání dlužné částky, přičemž má za to, že věc nebyla po právní stránce věcí neobvykle složitou. Žalobkyně jako důchodkyně nemohla s vymáhanou částkou, která tvořila podstatnou část jejích celoživotních úspor a byla jí přiznána až po více než 7 let trvajícím sporu, hospodařit a nakládat a byla odkázána na finanční pomoc svého otce. Jedním z atributů ústavně zaručené soudní ochrany práv, je i její včasnost, které se však žalobkyni nedostalo.

10. Žalobkyně se domnívá, že s ohledem na délku řízení, je pouhé konstatování, že délka řízení byla nepřiměřená, či omluva, jako satisfakce nedostačující, a je třeba přistoupit k přiznání zadostiučinění v penězích. Žalobkyně za utrpěnou nemajetnou újmu žádá přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 131.669 Kč. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházela žalobkyně ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, podle nějž by se výše přiměřeného zadostiučinění měla pohybovat v rozmezí od 15.000 Kč do 20.000 Kč za jeden rok řízení (tedy 1.250 Kč až 1.667 Kč za jeden měsíc), přičemž v prvních dvou letech je doporučeno počítat s částkou poloviční.

11. Dle ustanovení § 13 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. o odpovědnosti státu za škodu platí, že:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“.

12. Žalobkyně má za to, že uvedená délka soudního řízení, tj. 7 let a 7 měsíců, byla nepřiměřená, jak judikoval Nejvyšší soud v rozsudku, sp. zn. 25 Cdo 38/2000 ze dne 8. 2. 2001, podle nějž„ Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem, lze proto považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci.“.

13. Průtahy v řízení u soudu jsou v tomto směru nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. S ohledem na složitost věci (nejednalo se o právně složitou věc), jednání žalobkyně, která svým chováním nezpůsobovala průtahy a významu předmětu řízení pro žalobkyni a zejména nečinnost soudu, žalobkyně požaduje, aby jí za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 131.669 Kč.

14. Pokud jde o vznik imateriální újmy, která žalobkyni vznikla, a její prokázání před soudem, žalobkyně si dovoluje poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009, podle nějž:„ Evropský soud pro lidská práva v této otázce vychází ze silné, ale vyvratitelné domněnky (strong but rebuttable presumption), že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje (viz rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Apicella proti Itálii, ze dne 29. 3. 2006, č. 64890/01, bod 93 nebo Kmec, J. K výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, Právní zpravodaj, srpen 2006, str. 12 a násl.). S tímto názorem se Nejvyšší soud beze zbytku ztotožňuje a uzavírá, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit.... (Soud) nemůže tedy postupovat tak, aby podmínky pro přiznání přiměřeného zadostiučinění poškozenému ztížil například tím, že bude vyžadovat prokázání újmy vzniklé neprojednáním věci v přiměřené lhůtě v situaci, kdy danou újmu Evropský soud pro lidská práva presumuje.“ 15. S ohledem na shora uvedenou judikaturu žalobkyně dodává, že imateriální újmu, která žalobkyni nečinností soudu vznikla, není třeba dokazovat a tato se presumuje.

16. Žalobkyně soudu sděluje, že před podáním této žaloby v souladu s § 14 zák. č. 89/2012 sb. o odpovědnosti státu za škodu, uplatnila svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení u Ministerstva spravedlnosti ČR – odbor odškodňování, a to žádostí doručenou Ministerstvu spravedlnosti dne 7. 6. 2019. Věc je projednávána pod spisovou značkou [spisová značka] a ke dni podání žaloby o uplatněném nároku žalobkyně nebylo rozhodnuto.

17. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že činí nespornou skutečnost, že žalobkyně u ní přípisem, doručeným žalované dne [datum], uplatnila prostřednictvím svého právního zástupce svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který vyčíslila ve výši 131.669 Kč. Důvod nároku spatřovala žalobkyně v nesprávném úředním postupu v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp.zn. [spisová značka].

18. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená. Ve smyslu ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, poskytla žalovaná žalobkyni zadostiučinění v penězích ve výši 83.938 Kč.

19. Dále žalovaná uvedla, že řízení vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp.zn. [spisová značka] probíhalo po dobu 7 let a 7 měsíců opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci bylo na každém stupni rozhodnuto dvakrát. První rozsudek okresního soudu byl zrušen, v pořadí druhý rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen. V řízení je nutné konstatovat procesní nečinnost soudů.

20. Žalovaná při mimosoudním projednání nároku dospěla k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná došla k závěru, že žalobkyni vznikla nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v podobě finanční kompenzace. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp.zn. Cpjn 206/2010, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a) zákona č. 82/1998 Sb.

21. Při rozhodování o výši poskytnutého zadostiučinění bylo žalovanou přihlédnuto ke všem okolnostem případu ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 98.750 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15.000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 7.500 Kč). Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci o 15%.

22. Nynější žalobkyně jako žalobkyně v původním řízení se domáhala vrácení finanční částky z titulu uzavřené smlouvy o půjčce. Soud musel potvrdit platnost smlouvy s ohledem na obranu žalovaného, která spočívala v tvrzení, že v rozhodné době trpěl duševní poruchou (alkoholismus), která oslabovala jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Za účelem posouzení zdravotního a duševního stavu žalovaného byl vypracován znalecký posudek. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Význam řízení byl zhodnocen jako standardní.

23. Jednalo se o žalobu o peněžní plnění, kdy s tímto typem řízení není spojen vyšší význam řízení pro jeho účastníky. Žalovaná považuje zadostiučinění poskytnuté v rámci mimosoudního projednání věci za zcela přiměřené a dostačující.

24. Dále žalovaná namítla, že případný úrok z prodlení by mohl, dle názoru žalované, žalobkyni příslušet až ode dne 8. 12. 2019, nikoli ode dne uvedeného v žalobě, neboť až dne 7. 12. 2019 uplynula zákonná šestiměsíční lhůta pro případné mimosoudní uspokojení peněžitého požadavku žalobkyně uplatněného u Ministerstva spravedlnosti dne [datum].

25. Dne 5. 5. 2020 žalovaná plnila žalobkyni částku 83.938 Kč, kterou uznala za oprávněnou a žalobkyně následně v této částce vzala žalobu zpět. Soud usnesením ze dne 27. 1. 2021, č.j. 3 C 2/2020-72, řízení co do částky 83.938 Kč zastavil.

26. Na základě provedeného dokazování, zejména připojeným spisem [spisová značka], dále uplatněním zadostiučinění za nemajetkovou újmu u žalované a přípisem žalované, dospěl soud ke skutkovým zjištěním a právním závěrům:

27. Z připojeného spisu [spisová značka] soud zjistil, že žaloba o zaplacení částky 250.000 Kč s příslušenstvím byla nynější žalobkyní podána u zdejšího soudu dne 27. 9. 2011. Dne 25. 11. 2011 žalobu k výzvě soudu doplnila. Dne 13. 2. 2012 soud vydal platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný odůvodněný odpor dne 20. 3. 2012. Dne 7. 1. 2014 proběhlo jednání, strany poté doplňovaly k výzvě soudu skutková tvrzení. Jednání proběhlo dne 7. 10. 2014 a dne 13. 11. 2014 Okresní soud vyhlásil dne 21. 11. 2014 rozsudek. Žalovaný podal dne 5. 2. 2015 odvolání. Dne 4. 6. 2015 bylo odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, usnesení bylo dne 13. 7. 2015 po opožděném zaplacení soudního poplatku zrušeno. Dne 23. 9. 2016 Krajský soud v Brně rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Dne 21. 12. 2016 byla ustanovena znalkyně, která posudek po prodloužení lhůty předložila dne 27. 6. 2017. Jednání proběhlo dne 5. 12. 2017 a dne 14. 12. 2017. Dne 19. 12. 2017 soud vyhlásil rozsudek. Krajský soud v Brně pak na den 20. 3. 2019 nařídil odvolací jednání a vyhlásil rozsudek, kterým potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci. Žalobkyni byla přiznána vyšší náhrada nákladů řízení. Právní moci nabylo rozhodnutí krajského soudu ke dni 25. 4. 2019.

28. Podáním, doručeným Ministerstvu spravedlnosti dne 7. 6. 2019, žadatelka uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 131.669 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před Okresním soudem ve Vyškově pod sp.zn. [spisová značka] jako soudem I. stupně, jakož i řízení vedených v dané věci před soudy vyšších stupňů.

29. Předmětné podání bylo Ministerstvem spravedlnosti podle svého obsahu posouzeno jako žádost podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění. Řízení vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp.zn. [spisová značka] probíhalo po dobu 7 let a 7 měsíců opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci bylo na každém stupni rozhodnuto dvakrát. První rozsudek okresního soudu byl zrušen, v pořadí druhý rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen. V řízení je nutné konstatovat procesní nečinnost soudů. Celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona.

30. Žalovaná zhodnotila nepřiměřenost délky soudního řízení a dospěla k závěru, že přiměřená částka činí 83.938 Kč. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 98.750 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15.000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 7.500 Kč). Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci o 15%. Soud musel posoudit platnost smlouvy s ohledem na obranu žalovaného a nechat vypracovat znalecký posudek, který by vyvrátil procesní obranu žalovaného, která spočívala v tvrzení, že v rozhodné době trpěl duševní poruchou (alkoholismus), která oslabovala jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Částka 83.938 Kč bude žadatelce zaslána poštovní poukázkou na adresu uvedenou v žádosti o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne 5. 6. 2019.

31. Podle zákona č. 82/1998 Sb. jsou podmínkami vzniku odpovědnosti státu za škodu existence odpovědnostního titulu, a to nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Tyto podmínky musí být splněny zároveň, aby bylo možno odpovědnost státu za škodu vyslovit a náhradu škody přiznat.

32. Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v § 31a odst. 3 cit. zákona, umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv.

33. Pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení.

34. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 zákona), a to v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující (§ 31 odst. 2 zákona).

35. Podle § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

36. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla finanční prostředky osobě, se kterou navázala vztah v restauraci. Tuto osobu si blíže neprověřila, tím jednala lehkomyslně. [jméno] [příjmení] pak svoji procesní obranu postavil na své nezpůsobilosti uzavřít smlouvu z důvodu alkoholismu. Soud proto musel zadat znalecký posudek, který posoudil zdravotní stav [jméno] [příjmení] a jeho způsobilost k uzavírání smluv.

37. Sama žalobkyně uvedla, že se seznámila s [jméno] [příjmení] v restauračním zařízení. Peníze mu půjčila na zaplacení půjček, kterých měl několik. [jméno] [příjmení] v řízení, vedeném pod sp. zn. [spisová značka] uvedla, že s [jméno] [příjmení] žila a k rozchodu došlo na podzim 2007, kdy od něj odešla, protože hodně pil alkoholické nápoje a napadal ji. Svědkyně [příjmení] v řízení, vedeném pod sp. zn. [spisová značka] soudu sdělila, že [jméno] [příjmení] pil, a od paní [celé jméno žalobkyně] se dozvěděla, že s ní snad má bydlet, že k ní chodí. V zaměstnání, ve kterém [jméno] [příjmení] pracoval od roku 2005 do [datum], způsobil pod vlivem alkoholu dvě škody a také v říjnu 2007 řídil vozidlo pod vlivem alkoholických nápojů, což bylo předmětem soudního trestního řízení. V řízení, vedeném pod sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] ve zvýšené míře požíval alkoholické nápoje již v roce 2007, tedy před uzavřením předmětné smlouvy.

38. Žalobkyně také nevyužila všechny dostupné prostředky, způsobilé odstranit průtahy v řízení, neboť v době od vydání platebního rozkazu soudem a následného podání odporu [jméno] [příjmení], nedoložila žádné procesní podání, směřující k odstranění průtahů v řízení (návrh na určení lhůty k provedení úkonu atd.).

39. Dle ustanovení § 164 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, fyzické a právnické osoby jsou oprávněny obracet se na orgány státní správy soudů se stížnostmi, jen jde-li o průtahy v řízení nebo o nevhodné chování soudních osob anebo narušování důstojnosti řízení před soudem. Zda jde o stížnost, se posuzuje podle obsahu podání bez ohledu na to, jak bylo označeno.

40. Soud tak dospěl k závěru, že je důvod pro krácení vyčísleného odškodnění žalovanou o 15 %, jak je shora uvedeno.

41. Možnost žádat odškodnění nehmotné – nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem byla do českého právního řádu zakotvena zákonem č. 160/2006 Sb., který novelizoval s účinností od 27. 4. 2006 zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

42. Danou novelou byl do § 1 vložen nový odst. 3 stanovící, že stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Do § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, byla pak přidána věta potvrzující dřívější judikaturou dovozovaný závěr ve vztahu k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem, že se za nesprávný úřední postup považuje rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

43. Podle § 31a) zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

44. Nově vložená věta v § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, rovněž obsahuje poznámkou 8a) odkaz na čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. Z důvodové zprávy k zákonu č. 160/2006 Sb. přitom vyplývá, že účel tohoto odkazu je dvojí: jednak poukázat na to, že se hodnocení přiměřenosti délky řízení či rozhodování řídí kritérii, která ve své judikatuře dovodil mezinárodní soud Úmluvu aplikující, jednak upozornit na to, že v souladu s touto judikaturou na poli článku 6 odst. 1 Úmluvy je rozhodující především celková délka řízení. Návrh směřuje k poskytování náhrady za nepřiměřené celkové délky řízení, nikoli primárně k odškodňování za jednotlivé průtahy v řízení.

45. Z uvedeného je patrno, že při posuzování předpokladů odpovědnosti státu za nemateriální újmu způsobenou neprojednáním věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., je nutno postupovat nejen dle zákonné úpravy, do níž je zasazena, ale též v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy. To platí zejména pak k výkladu pojmu přiměřenosti délky řízení. Evropský soud přitom vychází ze„ silné ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje (viz rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Apicella proti Itálii, ze dne 29. 3. 2006, č. 64890/01).

46. Evropský soud pro lidská práva opakovaně rozhodl, že přiměřenost délky soudního řízení je třeba hodnotit s ohledem na složitost věci, chování stěžovatele, postup vnitrostátních orgánů a rovněž podle toho, co je pro stěžovatele v řízení v sázce (rozsudek ESLP ze dne 18. 4. 2006 ve věci Patta proti České republice, č. 12605/02).

47. Zákonný požadavek na předběžné projednání nároku u ústředního orgánu podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., je podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu, a z toho důvodu se také podle § 35 cit. zákona, po dobu šesti měsíců běh promlčecí doby staví. Uvedené však neznamená, že poškozený může přestat sledovat běh promlčecí doby. Žalobkyni nic nebrání v tom, aby žalobu k soudu podala i předtím, že se žalovaná se k jejímu nároku vyjádří, obzvláště pokud jí hrozí promlčení jejího práva. Soud v takovém případě vyčká vyjádření příslušného orgánu a poté pokračuje v řízení. Pokud by nárok na náhradu nemajetkové újmy nebyl předběžně projednán u příslušného úřadu, jedná se o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, který bude soud řešit postupem podle § 104 odst. 2 občanského soudního řádu, v žádném případě však nemůže žalobkyň návrh jako předčasný zamítnout. Nelze tedy uzavřít, že by povinné předběžné projednání nároku u žalované bránilo poškozenému v tom, aby ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, uplatnil svůj nárok žalobou u soudu (viz. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdo 1529/2011).

48. Projednání nároku u příslušného úřadu je skončeno sdělením, že nárok bude nebo nebude, zcela nebo zčásti, uspokojen. Pokud úřad prohlásí své stanovisko za konečné, mají se jím za vypořádané všechny uplatněné nároky, tj. i ty, o kterých se v něm úřad výslovně nezmiňuje. Pouze takový závěr totiž odpovídá výše zmíněnému smyslu úpravy § 14 odst. 1 a 3 cit. zákona. Nedošlo-li ze strany příslušného úřadu k dobrovolnému uspokojení uplatněného nároku, postrádají jakékoli další pokusy o změnu jeho postoje smysl a s ohledem na pokračování běhu promlčecí lhůty, přerušené podle § 35 cit. zákona, jen po dobu od uplatnění nároku u příslušného úřadu do skončení jeho předběžného projednání, vystavují poškozeného zbytečnému riziku promlčení jeho nároku (viz. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1728/2011 ze dne 23. 5. 2012).

49. Po podřazení shora uvedených obecných východisek na zjištěný skutkový stav, dospěl soud k závěru, že návrh byl podán částečně důvodně. Bylo prokázáno, že žaloba v řízení, vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. [spisová značka] byla podána dne 27. 9. 2011. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 25. 4. 2019, trvalo tedy 7 let a 7 měsíců. Tato doba je nepochybně dobou, která přesahuje dobu přiměřenou pro pravomocné skončení věci o úhradu finanční částky, stanovenou v § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., neboť jde o nesprávný úřední postup, kdy není stanovena lhůta, ve které by měl soud povinnost učinit určitý úkon nebo vydat rozhodnutí. V takovém případě se jedná o nesprávný úřední postup porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., s přihlédnutím k článku 6 úmluvy zakotvující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Délka řízení byla také ovlivněna postojem žalovaného, který namítal svoji nezpůsobilost v době uzavření smlouvy, což však zákon umožňuje.

50. Jak je již uvedeno shora, délka řízení byla shledána nepřiměřenou. K tomuto závěru dospěla i žalovaná a v průběhu tohoto řízení došlo k odškodnění žalobkyně a k vyplacení částky 83.938 Kč. V této části byla také žalobkyní žaloba vzata zpět a soud v této části řízení zastavil.

51. Soud při stanovení přiměřeného zadostiučinění za vzniklou újmu, vyšel z hledisek shora uvedených, tedy přihlédl k závažnosti vzniklé újmy a ke konkrétním okolnostem případu ve smyslu ust. § 31a) odst. 2,3 citovaného zákona. Přiměřenou výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobkyně je podle názoru soudu již vyplacená částka 83.938 Kč. Základním kritériem, které je určující pro stanovení výše zadostiučinění, je celková délka řízení 7 let a 7 měsíců. K tíži žalované soud při stanovení výše zadostiučinění přihlédl k tomu, že žalobkyni nelze v jejím procesním postupu nic vytknout, tedy, že v žádném případě nejde o situaci, kdyby žalobkyně například vyvíjela obstrukční jednání nebo by jiným způsobem ztěžovala činnost a postup soudu v řízení. Soud přihlédl ke skutečnosti, že věc byla projednávána na více stupních, kdy soud I. stupně vydal rozhodnutí, které bylo následně usnesením Krajského soudu v Brně zrušeno. K tíži žalobkyně soud přihlédl ještě k tomu, že žalobkyně nevyužila dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, tedy, že nepodala stížnost ve smyslu ust. § 164 a § 174 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, ani nepodala návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobkyni, soud dospěl k závěru, že tento je pro žalobkyni běžně zásadní, neboť to byla ona, která poskytla finanční prostředky panu [jméno] [příjmení], se kterým se seznámila v restauraci a poskytla mu je v době, kdy [jméno] [příjmení] ve větší míře požíval alkoholické nápoje, což využil k námitce, že v době uzavření smlouvy nebyl schopen rozpoznat následky svého jednání a musel být vypracován znalecký posudek.

52. Po zvážení výše uvedených hledisek, dospěl soud k závěru, že přiměřenou výší zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni, je již vyplacená částka 83.938 Kč. Soud proto přiznal pouze úroky z prodlení ode dne, následujícího po dni, ke kterému žalované uplynula šestiměsíční lhůty k výplatě až do dne výplaty, kterí kapitalizoval. Ve zbývající části byla žaloby jako nedůvodná, zamítnuta.

53. Výrok o nákladech řízení byl rozdělen na dobu od podání žaloby do vydání usnesení o zastavení řízení v částce 83.938 Kč. V této části je výrok odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch je částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Výše odměny byla stanovena dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3378/2013 ze dne 29. 1. 2014. Žalobkyně požadovala úhradu částky 131.669 Kč, avšak úspěšná byla pouze v částce 83.938 Kč. Úspěch žalobkyně byl ve výši 63,7 % a úspěch žalované byl v této části řízení 36,3%. Čistý úspěch žalobkyně byl ve výši 27,4 % a v této části byly žalobkyni, k rukám zástupce, přiznány náklady řízení.

54. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč a náhradu za 3 hlavní úkony po 3.100 Kč (převzetí a příprava, sepis žaloby a částečné zpětvzetí žaloby). Dále byl přiznán 3x režijní paušál po 300 Kč Náklady advokáta činí 10.200 Kč, ke které byla přiznána 21 % DPH ve výši 2.142 Kč Náklady advokáta činí 12.342 Kč a 27,4 % pak činí částku [číslo], která za tuto část řízení přísluší žalobkyni, včetně uhrazeného soudního poplatku v částce 2.000 Kč. Soud za tuto část řízení přiznal žalobkyni náklady řízení v celkové výši 5.382 Kč 55. Náklady řízení žalované od částečného zpětvzetí žaloby do doby vyhlášení rozsudku, tedy v části řízení, ve kterém byla žalovaná plně úspěšná, představují paušální náhradu za 2 úkony po 100 Kč (jednání u procesního soudu dne [datum] a dne [datum] - § 1 odst. 3 písm. c) a § 2 odst. 1 vyhlášky číslo 254/2015 Sb.), neboť návrh žalobkyně již nepřevyšuje hodnotu 50.000 Kč.

56. Soud od částky 5.382 Kč odečetl částku 200 Kč a dospěl k částce 5.182 Kč, kterou přiznal žalobkyni na nákladech řízení a to k rukám zástupce.

57. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.