3 C 215/2019

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalované 2) celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem titul jméno jméno sídlem adresa o zaplacení částky 387.890,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci společně a nerozdílně se žalovaným 1), jemuž byla povinnost v tomto rozsahu uložena výrokem I. rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], částku 353.340,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 353.340,06 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované 2) domáhal zaplacení společně a nerozdílně se žalovaným 1), jemuž byla povinnost v tomto rozsahu uložena výrokem I. rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], částky 34.550,50 Kč, úroku z úvěru ve výši 5,90 % ročně z částky 387.890,56 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 387.890,56 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 34.550,50 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná 2) je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 74.435 Kč, a to ve výši 71.619 Kč společně a nerozdílně se žalovaným 1), jemuž byla povinnost v tomto rozsahu uložena výrokem II. rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul].

1. Žalobou doručenou soudu dne 5.9.2019, ve znění jejího doplnění ze dne 10.6.2020, domáhal se žalobce po žalovaných 1) a 2) společně a nerozdílně zaplacení částky 387.890,56 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanými uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopni splácet - konsolidace půjček, na jejímž základě poskytla banka žalovaným úvěr 450.000 Kč. Banka řádně prověřila schopnost žalovaných splácet úvěr před uzavřením smlouvy, kontrolovala dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík atd. Vůči bance neměli žalovaní v době podání žádosti o úvěr žádné závazky, z externích zdrojů banka zjistila, že měli závazky s celkovou výší měsíčních splátek 11.398 Kč. Žalovaný 1) deklaroval čistý měsíční příjem 24.808 Kč, což bylo doloženo potvrzením o příjmu ze dne [datum], žalovaná 2) byla na rodičovské dovolené. Celkový měsíční příjem domácnosti činil 46.000 Kč. Úvěrem byly konsolidovány dva externí závazky žalovaných. Úvěr byl žalovaným poskytnut dne [datum], část úvěru ve výši 305.042,22 Kč a 28.000 Kč byla použita na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaných a zbývající část ve výši 116.957,78 Kč byla žalovaným poskytnuta neúčelově převodem na běžný účet stanovený ve smlouvě. Žalovaní se zavázali uhradit bance 120 měsíčních splátek včetně poplatku za pojištění v celkové výši 5.416,35 Kč se splatností vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Úvěr měl být uhrazen dne [datum]. Úroková sazba úvěru činila 5,90 % ročně. Žalovaní nehradili předepsané splátky řádně a včas, když se dostali do prodlení se splátkami splatnými dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. V důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek banka prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum], o čemž byli žalovaní informováni dopisem, odeslaným dne [datum]. Do zesplatnění úvěru dne [datum] žalovaní na pohledávku ze smlouvy uhradili celkem 48.659,94 Kč, z toho na jistinu úvěru 24.612,82 Kč, na úrok 19.979,98 Kč, na poplatky (pojistné) 3.987 Kč a na úrok z prodlení 80,14 Kč. Ke dni zesplatnění úvěru činil dluh na jistině úvěru 425.387,18 Kč, na úroku 8.516,40 Kč, na poplatcích (pojistném) 1.772 Kč a na úroku z prodlení 214,98 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaní v období od [datum] do [datum] uhradili ještě částku v souhrnné výši 48.000 Kč, z toho na jistinu úvěru 37.496,62 Kč, úrok 8.516,40 Kč, poplatky (pojistné) 1.772 Kč a úrok z prodlení 214,98 Kč. Úrok ke dni zesplatnění, poplatky (pojistné) ke dni zesplatnění a úrok z prodlení ke dni zesplatnění tedy byly platbami po zesplatnění zcela uhrazeny. K úhradě zbyla dlužná jistina úvěru ve výši 387.890,56 Kč (450.000 Kč mínus 24.612,82 Kč a mínus 37.496,62 Kč). Banka postoupila pohledávku za žalovanými na žalobce dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Kromě dlužné jistiny úvěru má žalobce nárok na úrok z úvěru ve výši 5,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru 387.890,56 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky 387.890,56 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaným byla zaslána předžalobní upomínka doporučeně dne [datum] (žalovanému 1.) a dne [datum] (žalované 2.). Žalovaní na svůj dluh žalobci ničeho neuhradili.

2. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce svůj návrh pro částku 214,98 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení, který byl uhrazen ještě před podáním žaloby, zpět. O částečném zpětvzetí žaloby bylo rozhodnuto samostatným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum].

3. Částečným rozsudkem pro zmeškání ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo žalovanému 1) uloženo, aby žalobci zaplatil částku 387.890,56 Kč s úrokem z úvěru ve výši 5,90 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a dále aby žalobci na nákladech řízení nahradil částku 71.619 Kč k rukám zástupce žalobce, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

4. Žalovaná 2) ve vyjádření k žalobě uvedla, že si je dluhu vůči žalobci vědoma, nikoliv však v plné výši. Namítla, že banka před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila úvěruschopnost žalovaných řádně, když zohlednila a posoudila pouze příjmy žalovaných a nikoliv výdaje na splácení dalších úvěrů, chod domácnosti, bydlení, nezletilé děti. Navrhla, aby nárok žalobce byl posouzen jako bezdůvodné obohacení s tím, že z opatrnosti vznesla námitku promlčení. Dále navrhla, aby soud poskytnutá plnění ze strany žalovaných započetl proti nároku žalobce na bezdůvodné obohacení.

5. Žalobce byl ve smyslu ust. § 114a o.s.ř. v rámci přípravy jednání soudem vyzván (usnesením ze dne [datum]) k doplnění skutkových tvrzení a předložení listinných důkazů. Mimo jiné byl vyzván, aby doplnil skutková tvrzení obsažená v žalobě tak, že specifikuje, jakým konkrétním způsobem byla prověřena schopnost žalovaných úvěr splácet před uzavřením smlouvy. Současně byl žalobce vyzván, aby předložil listiny prokazující prověření platební schopnosti žalovaných splácet úvěr před uzavřením smlouvy. Žalobci byla připomenuta povinnost vylíčit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Byl poučen, že nedoplnění skutkových tvrzení může vést k zamítnutí žaloby, popř. její části pro neunesení břemene tvrzení. Nedostatečná skutková tvrzení nelze nahrazovat nebo doplňovat odkazy na předložené listinné důkazy, neboť tyto mohou sloužit pouze k prokázání tvrzení již v žalobě učiněných. Dále byl poučen, že je ve smyslu ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. povinen plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), tj. na podporu všech svých tvrzení je povinen označit a předložit soudu důkazy, jejíž nerespektování může vést též k zamítnutí žaloby, popř. její části pro neunesení důkazního břemene. Jelikož žalobce tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaných před uzavřením smlouvy o úvěru doplnil nedostatečně, byl při jednání dne [datum] prostřednictvím svého zástupce (advokáta) vyzván k doplnění, zda byla úvěruschopnost žalovaných prověřována nejen stran jejich příjmů, ale i jejich výdajů a pokud ano, jakým konkrétním způsobem. Zástupce žalobce odkázal na doplnění žaloby ze dne [datum] s tím, že jiné informace nemá k dispozici, neví, zda byly výdaje žalovaných zkoumány a požádal o poskytnutí lhůty k doplnění těchto tvrzení. Soudem byl poučen, že lhůta k doplnění těchto tvrzení byla žalobci již poskytnuta v rámci přípravy jednání, žalobce tak měl dostatek času se na jednání řádně připravit. Bylo zdůrazněno, že ve věci se koná již druhé jednání, přičemž u prvního jednání žalovaná 2) v přítomnosti zástupce žalobce namítla, že úvěruschopnost nebyla u žalovaných řádně zkoumána.

6. Soud ve věci provedl dokazování listinami, z nichž byly zjištěny následující skutečnosti:

7. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne [datum], bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanými 1) a 2) byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovaným úvěr ve výši 450.000 Kč, který se žalovaní zavázali uhradit ve 120 měsíčních splátkách včetně poplatku za pojištění (443 Kč) ve výši 5.416,35 Kč se splatností vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Úvěr měl být zcela uhrazen dne [datum]. Úroková sazba úvěru činila 5,90 % ročně. Část úvěru ve výši 305.042,22 Kč a 28.000 Kč byla účelově vázána, a to na zaplacení závazků žalovaného 1) u [právnická osoba] a [právnická osoba] Zbývající část úvěru byla neúčelová a měla být poukázána ve prospěch běžného účtu č. [bankovní účet], jehož majitelem byl žalovaný 1). Žalovaní podpisem smlouvy souhlasili s obsahem Všeobecných obchodních podmínek, Všeobecných produktových podmínek a Sazebníkem poplatků.

8. Ze Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru pro fyzické osoby ze dne [datum] a z potvrzení o výši příjmu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný 1) byl v pracovním poměru na dobu neurčitou u [jméno] [příjmení] - [anonymizováno], [příjmení], s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce 24.808 Kč, žalovaná 2) byla na mateřské/rodičovské dovolené. V kolonce Příjmy je u žalovaného 1) kromě příjmu z pracovního poměru 24.808 Kč v rubrice Ostatní příjmy uvedena částka 15.000 Kč. U žalované 2) je v kolonce Příjmy uvedena částka 6.000 Kč. Celkový příjem domácnosti je uveden ve výši 46.000 Kč. [příjmení] [jméno] o závazcích obsahující i Ostatní životní náklady je nevyplněna (proškrtnuta). V kolonce Počet vyživovaných dětí je uvedeno 1. V části Konsolidované závazky je uvedeno [anonymizováno] Kreditní karta zůstatek 28.000 Kč, ukončit závazek [jméno], klient [číslo] (žalovaný 1), dále [anonymizováno] Kreditní karta zůstatek 40.000 Kč, ukončit závazek [jméno], klient [číslo] dále [anonymizováno] Spotřebitelský úvěr, splátka 5.358 Kč, zůstatek 306.000 Kč, klient [číslo] dále [anonymizováno] 10.000 Kč, ukončit závazek [jméno], klient [číslo] (žalovaná 2) a Spotřebitelský úvěr, splátka 261 Kč, zůstatek 8.500 Kč, klient [číslo]. V části Údaje o úvěru, Celková výše úvěru je uvedena částka 800.000 Kč.

9. Z výpisů z úvěrového účtu za období říjen 2016 - květen 2019 a platební historie bylo zjištěno, že úvěr, a to jak jeho účelově, tak i neúčelově vázaná část, byl zcela vyčerpán dne [datum]. Žalovaní se dostali do prodlení se splátkami splatnými dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. V období od [datum] do zesplatnění úvěru dne [datum] žalovaní na pohledávku ze smlouvy o úvěru uhradili celkem 48.659,94 Kč, z toho na poplatky (pojistné) 3.987 Kč. Ke dni zesplatnění úvěru činil dluh na jistině úvěru 425.387,18 Kč, na úroku 8.516,40 Kč, na poplatcích (pojistném) 1.772 Kč a na úroku z prodlení 214,98 Kč. V období od [datum] do [datum] žalovaní uhradili ještě částku v souhrnné výši 48.000 Kč, z toho na jistinu úvěru 37.496,62 Kč, úrok 8.516,40 Kč, poplatky (pojistné) 1.772 Kč a úrok z prodlení 214,98 Kč. Zůstatek jistiny úvěru ke dni [datum] činil 387.890,56 Kč.

10. Z Oznámení Banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] bylo zjištěno, že banka žalovaným 1) a 2) oznámila, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek byl úvěr prohlášený za splatný ke dni [datum]. Žalovaní byli současně vyzváni k zaplacení dlužné částky ve výši 435.890,56 Kč.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], Přílohy [číslo] Seznamu postupovaných pohledávek, dohody ze dne [datum], potvrzení ze dne [datum] a oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] s účinností ke dni [datum] postoupila pohledávku za žalovanými 1) a 2) na žalobce. Žalovaným 1) a 2) bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisy ze dne [datum], odeslanými doporučeně dne [datum] na adresu jejich bydliště uvedenou ve smlouvě o úvěru.

12. Výzvou ze dne [datum], odeslanou doporučeně dne [datum] na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě o úvěru, byla žalovaná 2) vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání.

13. Z provedeného dokazování bylo zjištěno mnoho dalších skutkových zjištění, která nejsou uvedená shora, neboť nejsou s ohledem na právní závěry učiněné níže pro tuto věc podstatná.

14. Dokazování bylo provedeno i dalšími listinami, které nejsou uvedené shora, neboť zjištění z nich plynoucí jsou pro rozhodnutí věci s ohledem na právní závěry učiněné níže bez významu.

15. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

16. Mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanými 1) a 2) byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovaným dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 450.000 Kč, který se žalovaní zavázali uhradit ve 120 měsíčních splátkách včetně poplatku za pojištění ve výši 5.416,35 Kč se splatností vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Úvěr měl být zcela uhrazen dne [datum]. Úroková sazba úvěru činila 5,90 % ročně. Část úvěru ve výši 305.042,22 Kč a 28.000 Kč byla poukázána na zaplacení závazků žalovaného 1) u [právnická osoba] a [právnická osoba], zbývající část úvěru byla poukázána ve prospěch běžného účtu ve vlastnictví žalovaného 1) č. [bankovní účet]. Žalovaní nespláceli úvěr řádně a včas, a proto banka úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaní na pohledávku ze smlouvy o úvěru v období od [datum] do zesplatnění úvěru dne [datum] uhradili celkem 48.659,94 Kč a v období od [datum] do [datum] částku ve výši 48.000 Kč. Schopnost žalovaných splácet úvěr byla právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy prověřována, avšak naprosto nedostatečně. S účinností ke dni [datum] byla pohledávka za žalovanými 1) a 2) postoupena na žalobce, což bylo žalovaným písemně oznámeno. Žalované 2) byla zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum], a to doporučeně dne [datum] na adresu jejího bydliště uvedenou ve smlouvě o úvěru.

17. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanými se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smluvním ujednáním, smluvními podmínkami a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinným do 30. 11. 2016). <i>18. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>19. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.</i> <i>20. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.</i> <i>21. Podle ust. § 1812 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.</i> <i>22. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>23. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.</i> <i>24. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.</i> <i>25. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>26. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.</i> <i>27. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>28. Podle ust. § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tj. ke dni [datum]), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.</i> <i>29. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>30. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>31. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>32. Podle ustanovení § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>33. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.</i> <i>34. Podle ust. § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.</i> <i>35. Podle ust. § 609 občanského zákoníku, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.</i> <i>36. Podle ust. § 610 odst. 1 věta první občanského zákoníku, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.</i> <i>37. Podle ust. § 619 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.</i> <i>38. Podle ust. § 621 občanského zákoníku, okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.</i> <i>39. Podle ust. § 629 odst. 1 občanského zákoníku, promlčecí lhůta trvá tři roky.</i> 40. Po provedeném dokazování, z něj zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je (po částečném zpětvzetí žaloby) důvodná pouze částečně. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] jako poskytovatel úvěru uzavřel se žalovanými 1) a 2) dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovaným dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 450.000 Kč. Žalovaní nespláceli úvěr řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobce úvěr ke dni [datum] zesplatnil a žalované vyzval k zaplacení celé dlužné částky. Žalovaní na pohledávku ze smlouvy o úvěru v období od [datum] do [datum] zaplatili celkovou částku 96.659,94 Kč. Žalobce je v tomto sporu aktivně legitimován, neboť s účinností ke dni [datum] byla pohledávka za žalovanými 1) a 2) ze smlouvy o úvěru plynoucí na něj platně postoupena. Smlouva o úvěru, která byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanými uzavřena, podléhá výše citovaným zákonným ustanovením občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru.

41. Jak vyplývá z uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to získáváním nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, z databáze či jiných zdrojů. V případě negativního výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nesmí poskytovatel úvěr poskytnout. Jestliže poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nesplní a následně dojde k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, stává se takto uzavřená smlouva smlouvou neplatnou, a to absolutně, dle ust. § 588 občanského zákoníku.

42. Soud si je vědom toho, že předmětné ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů, ale také dosavadního dluhového zatížení klienta a jeho podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení. Neověření uváděných závazků klienta a výdajů na bydlení implikuje účelovost ze strany poskytovatele úvěru - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

43. Zásadní rozhodnutí k této problematice zmínil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, v němž uvedl, že“ k otázce porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. [spisová značka], který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [obec] obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.“ 44. Ke splnění své povinnosti k posouzení schopnosti žalovaných úvěr splácet žalobce doložil Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru pro fyzické osoby ze dne [datum] a potvrzení o výši příjmu žalovaného 1) ze dne [datum]. Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru má podobu tiskopisu právního předchůdce žalobce, který však vůbec neobsahuje rubriky k vyplnění ve vztahu k výdajům žadatele o úvěr (s výjimkou Ostatní životní náklady, která je však proškrtnuta). Ze žádosti, která byla podložena jedinou listinou, a to potvrzením o příjmu žalovaného 1), bylo zjištěno pouze to, že žalovaný 1) je zaměstnán s příjmem v průměru cca 25.000 Kč čistého měsíčně, žalovaná 2) je na mateřské/rodičovské dovolené s příjmem 6.000 Kč měsíčně (soud podotýká, že přestože tento příjem nebyl nikterak zdokladovaný, tak jeho výše odpovídá reálné výši rodičovského příspěvku v roce 2016), žalovaní mají 1 vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, celkový měsíční příjem domácnosti žalovaných měl činit 46.000 Kč (z nichž však 15.000 Kč z titulu ostatních příjmů žalovaného 1) nebylo vůbec zdokladováno a je tak otázkou, zda se jednalo o pravdivý údaj či nikoliv), dále že žalovaní mají závazky u [anonymizováno] a [anonymizováno] ve výši 28.000 Kč a 306.000 Kč (které byly poskytnutým úvěrem zaplaceny) a další závazky v souhrnné výši cca 59.000 Kč. V této souvislosti však vyvstává další otázka, a sice, zda údaje žalovanými v žádosti uvedené ohledně jejich závazků jsou úplné a tedy pravdivé, a to zejména k přihlédnutím k požadované celkové výši úvěru 800.000 Kč a tvrzení žalobce v žalobě, že v době podání žádosti o úvěr měli žalovaní závazky s celkovou výší měsíčních splátek 11.398 Kč (přitom součet splátek uvedených závazků v žádosti činí pouze cca 5.600 Kč). Pokud jde o výdaje žalovaných související s bydlením, chodem domácnosti, nezletilým dítětem, běžnými životními potřebami, zájmy atd., tyto nebyly poskytovatelem úvěru před uzavřením smlouvy evidentně vůbec zjišťovány (jak je již soudem poznamenáno shora, v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru pro tyto položky kolonka k vyplnění buď vůbec nefiguruje, nebo je proškrtnuta), natož aby byly žalovanými zdokladovány a poskytovatelem úvěru ověřeny a následně v kontextu celkových poměrů žalovaných pečlivě zhodnoceny. Žalobce ani netvrdil, že by jeho právní předchůdce měl k dispozici například bankovní výpisy z účtu žalovaných, z něhož by byly patrny pohyby za určitý časový úsek předcházející poskytnutí úvěru a z něhož by mohl být učiněn úsudek stran disponibilních peněžních prostředků žalovaných. Z uvedeného plyne, že právní předchůdce žalobce se dostatečným způsobem při posuzování úvěruschopnosti žalovaných nezabýval jejich celkovými příjmy (vyjma příjmu žalovaného 1) z jeho pracovního poměru a žalované 2) z titulu rodičovské dovolené, které v dané době odpovídaly realitě), ani jejich závazky u jiných subjektů a už vůbec ne jejich pravidelnými výdaji, které jsou obecně pro celkové zhodnocení kredibility žadatele o úvěr naprosto nezbytné. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru tak nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaných, zejména z hledisek uvedených v ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je smlouva o úvěru pro rozpor se zákonem podle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.

45. S ohledem na uvedený závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které právní předchůdce žalobce poskytl žalovaným úvěr ve výši 450.000 Kč, posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k úrokům a pojistnému. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu, které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud. V případě nároku na pojištění soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaní, resp. žalovaná 2), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.

46. Soud má zá prokázané, že žalobce poskytl žalovaným peněžní prostředky ve výši 450.000 Kč. Žalovaní dosud z titulu předmětné smlouvy o úvěru zaplatili celkem 96.659,94 Kč. Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobce a žalovaní mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalované 2) vydat žalobci jistinu úvěru 450.000 Kč oproti povinnosti žalobce vydat žalované 2) poskytnuté platby v celkové výši 96.659,94 Kč.

47. Soud se musel vypořádat s námitkou promlčení, kterou žalovaná 2) ve vztahu k uplatněnému nároku žalobce v průběhu řízení vznesla. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána k soudu dne [datum], pohledávka ze smlouvy o úvěru (byť neplatné) byla zesplatněna ke dni [datum], kdy nejdříve v tento den se mohl právní předchůdce žalobce domáhat po žalovaných jejího zaplacení a uplatnit svůj nárok u soudu, a délka promlčecí doby činí 3 roky, je nutno uzavřít, že promlčecí doba do okamžiku podání žaloby k soudu neuplynula a námitka promlčení nároku žalobce je nedůvodná.

48. S ohledem na výše uvedené závěry soud výrokem I. uložil žalované 2) zaplatit žalobci částku 353.340,06 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum], tj. ode dne následujícího po dni, kdy byla žalované doručena předžalobní výzva (nejpozději 10. dnem ode dne odeslání této výzvy, tj. [datum]), do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba výrokem II. jako nedůvodná zamítnuta.

49. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení neúspěšný v části, v níž bylo řízení z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno (kapitalizované příslušenství), neboť se tak nestalo z viny žalované 2), a dále v části, v níž byla žaloba vůči žalované 2) zamítnuta. Žalobce byl v procentuálním vyjádření, vycházeje z předmětu řízení 387.890,56 Kč, úspěšný v rozsahu 91 % a neúspěšný v rozsahu 9 % (odpovídající úspěchu žalované 2), náleží mu tak 82 % z plné náhrady jím účelně vynaložených nákladů v tomto řízení.

50. Náklady řízení žalobce ve vztahu k žalované 2) představují uhrazený soudní poplatek ve výši 15.516 Kč a náklady právního zastoupení. Při výpočtu nákladů právního zastoupení soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně z ust. § 7 bod 6, dle kterého činí sazba za každý úkon právní služby 9.860 Kč, a dále z ust. § 11 a § 13 advokátního tarifu Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za 5 úkonů právní služby v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva před podáním žaloby, návrh ve věci samé, účast při jednání soudu dne [datum] a dne [datum]), tj. v celkové výši 49.300 Kč, odměnou za 1 úkon právní služby v poloviční výši (vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum]) ve výši 4.930 Kč, dále režijním paušálem za 6 úkonů právní služby (viz úkony výše) po 300 Kč úkon ve výši 1.800 Kč, náhradou cestovních výdajů k jednání soudu dne [datum] a náhradou za promeškaný čas dle výslovného návrhu žalobce ve výši ½ těchto celkových nákladů (495 Kč), tj. ve výši 248 Kč (za cestu osobním automobilem zástupce žalobce z [obec] do [obec] a zpět - celkem 52 km, při průměrné spotřebě nafty 4,7 l [číslo] km, ceně dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. 31,80 Kč litr, sazby dle této vyhlášky 4,20 Kč km, promeškaný čas 2 půlhodiny po 100 Kč), náhradou cestovních výdajů k jednání soudu dne [datum], které se nekonalo a zástupce žalobce o tom nebyl soudem včas předem vyrozuměn, ve výši 295 Kč (za cestu osobním automobilem zástupce žalobce z [obec] do [obec] a zpět - celkem 52 km, při průměrné spotřebě nafty 4,7 l [číslo] km, ceně dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. 31,80 Kč litr, sazby dle této vyhlášky 4,20 Kč km), dále náhradou za promeškaný čas strávený zástupcem žalobce na cestě k tomuto jednání ve výši 200 Kč za 2 půlhodiny po 100 Kč, náhradou za promeškaný čas ve smyslu ust. § 14 odst. 2 advokátního tarifu ve výši 4.930 Kč, náhradou cestovních výdajů k jednání soudu dne [datum] ve výši 294 Kč (za cestu osobním automobilem zástupce žalobce z [obec] do [obec] a zpět - celkem 52 km, při průměrné spotřebě nafty 4,7 l [číslo] km, ceně dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 27,20 Kč litr, sazby dle této vyhlášky 4,40 Kč km), náhradou za promeškaný čas ve výši 200 Kč za 2 půlhodiny po 100 Kč, a DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad, které je advokát, jenž je plátcem DPH, povinen odvést dle zvláštního zákona (zákon o DPH), tj. z částky 62.197 Kč, ve výši 13.061 Kč. Soud neshledal účelně vynaloženým nákladem řízení odměnu za písemné doplnění žaloby ze dne [datum], neboť doplněné skutečnosti měly být obsaženy již v návrhu na zahájení řízení. Celkové náklady řízení žalobce činí 90.774 Kč. Žalobci na jejich náhradě proti žalované 2) přísluší 82 % (viz shora), tj. 74.435 Kč.

51. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci rozsudku. Důvody pro plnění ve splátkách či v delší lhůtě splatnosti nebyly na straně žalované 2) shledány, neboť žalovaná 2) ke svým poměrům neuvedla žádné skutečnosti, neoznačila žádné důkazy.

52. S ohledem na povahu uplatněného nároku, kdy pohledávka žalobce, resp. jeho právního předchůdce, za žalovanými 1) a 2) měla být žalovanými podle smlouvy o úvěru hrazena společně a nerozdílně, byla žalovaná 2) v části nároku, v němž bylo žalobě ve vztahu k její osobě vyhověno (výrok I.), zavázána zaplatit ho společně a nerozdílně se žalovaným 1), jemuž byla povinnost v odpovídajícím rozsahu uložena výrokem I. rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. [příjmení] postup soud uplatnil i ve vztahu k části náhrady nákladů řízení, kdy společně a nerozdílně se žalovaným 1) soud zavázal žalovanou 2) nahradit žalobci náklady řízení ve výši 71.619 Kč. Zbývající část náhrady nákladů řízení ve výši 2.816 Kč soud žalované 2) uložil žalobci nahradit samostatně (výrok III.).