3 C 234/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 35.678,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30.460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30.460 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 5.218,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.816,75 Kč, úroku ve výši 29,88 % ročně z částky 34.448,11 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.218,11 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 2.524,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 35.678,11 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi účastníky řízení elektronicky uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] s výší úvěrového rámce 35.000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím [anonymizována tři slova]), webového rozhraní žalobce, jenž je obdobou internetového bankovnictví, využívaného bankovními ústavy a jako taková je opatřena elektronickým podpisem. S registrací do [anonymizováno] je spojeno ověření totožnosti klienta, což je podmíněno poskytnutím rodného čísla, čísla mobilního telefonu, e-mailu a též souhlasu se zpracováním osobních údajů. Na základě těchto údajů je klientovi zaslána SMS zpráva s kódem na uvedené tel. číslo, následně probíhá kontrola čísla občanského průkazu a jeho platnosti. Registrace žalovaného do [anonymizováno] byla uskutečněna dne [datum], žalovaný s návrhem smlouvy souhlasil, na základě čehož mu byla zaslána potvrzovací SMS s kódem [číslo] na uvedené telefonní číslo, čímž byla smlouva podepsána. Tento kód je uveden v kolonce Podpis klienta na smlouvě. Registrace do [anonymizováno] i podpis smlouvy byly žalovaným provedeny z IP adresy [číslo]. Se žalovaným probíhal před uzavřením smlouvy telefonní hovor. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 29,88 %. Žalovaný se zavázal úvěr žalobci hradit ve splátkách ve výši 3,28 % z dlužné částky, splatných vždy do 20. dne v kalendářním měsíci, se splatností první splátky do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem posuzována, žalobce žalovaného lustroval v registrech ISIR, [příjmení], v nichž neměl žádný záznam, a v registru NRKI s výsledkem nalezen - pozitivní hodnocení. Žalobce vzal v úvahu výši úvěrového rámce, výši měsíční splátky 656 Kč, splátky jiným společnostem dle NRKI 8.074 Kč, životní minimum dospělého člena domácnosti a měsíční náklady domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ, dále že žalovaný je zaměstnanec s čistým příjmem 25.000 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost k dítěti. První čerpání úvěru ve výši 20.000 Kč proběhlo dne [datum]. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou vyčerpal celkem 36.200 Kč a žalobci zaplatil částky v souhrnné výši 5.740 Kč, z níž bylo 1.751,89 Kč započteno na jistinu, 100 Kč na náklady na vymáhání, 500 Kč na smluvní pokutu a 3.388,11 Kč na úrok. Žalovaný řádně a včas uhradil pouze první splátku dne [datum], s každou další splátkou byl v prodlení (za měsíce srpen, září, říjen a listopad 2019). Splátku za měsíc prosinec 2019 a následující splátky již neuhradil. K zesplatnění celého dluhu došlo dne [datum], jelikož žalovaný neuhradil čtyři po sobě jdoucí splátky v měsících 12/ 2019 - [číslo]. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny úvěru 34.448,11 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 1.000 Kč (2x 500 Kč za prodlení se splátkami v měsících [číslo] a [číslo]). Žalobci náleží úrok ve výši 29,88 % ročně z dlužné jistiny úvěru od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby ve výši 9.816,75 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru, poplatků a smluvní pokuty v celkové výši 35.678,11 Kč od [datum] do zaplacení (kapitalizován ke dni [datum] na částku 1.388,02 Kč). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Žalobce byl ve smyslu ust. § 114a o.s.ř. v rámci přípravy jednání soudem vyzván (usnesením ze dne 3.2.2021), aby doplnil skutková tvrzení mimo jiné tak, že specifikuje, jakým konkrétním způsobem byla prověřena schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy, s tím, že obecná tvrzení stran této skutečnosti jsou nedostačující, a předložil všechny listiny, na jejichž základě prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy. Žalobce byl poučen, že je ve smyslu ust. § 101 odst. 1 o.s.ř. povinen vylíčit všechny významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), tj. na podporu všech svých tvrzení je povinen označit a předložit soudu důkazy, přičemž nerespektování těchto povinností může vést k zamítnutí žaloby, popř. její části pro neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne [datum], v němž proces posouzení úvěruschopnosti popsal, a k němuž připojil listinu na podporu tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla z jeho strany prověřena pečlivě a řádně.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 18.5.2021, k němuž se žalobce ani žalovaný nedostavili. Žalobce se z neúčasti při jednání omluvil dopisem ze dne 13.5.2021, souhlasil s tím, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se z neúčasti při jednání neomluvil, nepožádal o jeho případné odročení.

5. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinami, z nichž byly zjištěny následující skutečnosti:

6. Z Úvěrové smlouvy [číslo] úvěrové zprávy a dohlední informací o činnosti klienta bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným byla v elektronické podobě (prostřednictvím webového rozhraní žalobce) dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 20.000 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 29,88 %. Žalovaný se zavázal úvěr žalobci hradit ve splátkách ve výši 3,28 % z úvěrového rámce (tj. 656 Kč), splatných vždy do 20. dne v kalendářním měsíci, se splatností první splátky do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. První čerpání úvěru ve výši 20.000 Kč proběhlo dne [datum] bankovním převodem žalovanému. V době uzavření úvěrové smlouvy měl žalovaný existující úvěrové kontrakty u bankovních a nebankovních institucí při souhrnné výši splátek 11.206 Kč měsíčně, se žádnou splátkou nebyl po splatnosti. Dle záhlaví smlouvy o úvěru byl žalovaný svobodný, bydlel u rodičů, byl zaměstnán u [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem 25.000 Kč, neměl vyživovací povinnost k dítěti. Smlouva o úvěru má podobu tiskopisu a její úvodní ustanovení se ve vztahu ke klientovi týkají pouze jeho osobních údajů, rodinného stavu, dosaženého vzdělání, druhu bydlení, zaměstnání, příjmů. V úvěrové smlouvě zcela absentují rubriky k vyplnění ve vztahu k výdajům a závazkům žadatele o úvěr.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou vyčerpal celkem 36.200 Kč a žalobci zaplatil částky v souhrnné výši 5.740 Kč. První čerpání úvěru ve výši 20.000 Kč proběhlo dne [datum] bankovním převodem žalovanému, poslední čerpání ve výši 300 Kč proběhlo dne [datum]. Žalovaný řádně a včas uhradil pouze první splátku dne [datum], s každou další splátkou byl v prodlení (za měsíce srpen, září, říjen a listopad 2019). Splátku za měsíc prosinec 2019 a následující splátky již neuhradil.

8. Dopisem ze dne [datum], odeslaným doporučeně dne [datum], byl žalovaný žalobcem vyzván ke splacení celého úvěru v důsledku prodlení s úhradou úvěrových splátek, a to do 14 dnů od sepsání výzvy.

9. Předžalobní výzvou ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum], byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání výzvy, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.

10. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

11. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] v elektronické podobě (prostřednictvím webového rozhraní žalobce) uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (tj. úvěru s možností opakovaného čerpání), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec s výší 20.000 Kč. Žalovaný z tohoto rámce vyčerpal v období od [datum] do [datum] celkem 36.200 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto žalobce úvěr ke dni [datum] zesplatnil. Žalovaný na pohledávku ze smlouvy o úvěru zaplatil celkem 5.740 Kč. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobcem před uzavřením smlouvy prověřována, avšak naprosto nedostatečně. <i>12. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>13. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.</i> <i>14. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.</i> <i>15. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.</i> <i>16. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>17. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>18. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.</i> <i>19. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>20. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>21. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>22. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>23. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>24. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.</i> 25. Po provedeném dokazování, z něj zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná pouze částečně. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že žalobce jako poskytovatel úvěru uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec s výší 20.000 Kč (úvěrový rámec ve výši 35.000 Kč byl žalobcem pouze tvrzený, avšak neprokázaný). Žalovaný z tohoto rámce vyčerpal v období od [datum] do [datum] celkem 36.200 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto žalobce úvěr ke dni [datum] zesplatnil a žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky. Žalovaný na pohledávku ze smlouvy o úvěru zaplatil celkem 5.740 Kč Smlouva o úvěru, která byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena, podléhá výše citovaným zákonným ustanovením občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Jak vyplývá z citovaných zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to získáváním nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, z databáze či jiných zdrojů. V případě negativního výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nesmí poskytovatel úvěr poskytnout. Jestliže poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nesplní a následně dojde k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, stává se takto uzavřená smlouva smlouvou neplatnou, a to absolutně, dle ust. § 588 občanského zákoníku.

27. Soud si je vědom toho, že předmětné ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění příjmů, dosavadního dluhového zatížení klienta a jeho podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení.

28. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či v poměrech exekučních usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018) a Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) přikládá v posledním období podstatný význam právě zjištění věřitele, v jaké finanční situaci byl dlužník v době podepsání smlouvy o úvěru a do jaké míry s ní byl věřitel obeznámený a zda po dlužníkovi požadoval osvědčení jeho úvěruschopnosti, neboť věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele. Ústavní soud v tomto směru výslovně dovodil, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, neboť nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“. Jinak řečeno v případě, že bude v rámci nalézacího řízení zjištěno, že poskytovatel úvěru řádným způsobem nezjišťoval schopnost žadatele o úvěr dostát převzatým závazkům, či případně si řádně neověřil povinným subjektem tvrzené a případně i dokladované skutečnosti, potom si ochranu, která je mu jinak ústavou a procesními předpisy dána, nezasluhuje. Uvedené prioritní hledisko jsou tak obecné soudy povinny při svém rozhodování posuzovat a při jeho naplnění z něho činit odpovídající závěry. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že je neakceptovatelné, aby se dostávalo případné soudní ochrany subjektům (zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům), které evidentně poškozují práva svých klientů.

29. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020.

30. V daném případě žalobce za účelem prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného předložil soudu smlouvu o úvěru a výpis z databáze NRKI. Z těchto listin bylo zjištěno pouze to, že v době uzavření úvěrové smlouvy měl žalovaný existující úvěrové kontrakty u bankovních a nebankovních institucí v souhrnné výši splátek 11.206 Kč měsíčně a že je, dle svého prohlášení zaneseného do záhlaví smlouvy o úvěru, svobodný, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost k dítěti a je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 25.000 Kč Smlouva o úvěru má podobu tiskopisu a její úvodní ustanovení se ve vztahu ke klientovi týkají pouze jeho osobních údajů, rodinného stavu, dosaženého vzdělání, druhu bydlení, zaměstnání, příjmů. V úvěrové smlouvě zcela absentují rubriky k vyplnění ve vztahu k výdajům a závazkům žadatele o úvěr. Příjmy žalovaného nebyly nikterak zdokladovány (např. potvrzením zaměstnavatele za určité časové období). Pokud jde o výdaje žalovaného související s bydlením, chodem domácnosti, běžnými životními potřebami, zájmy atd., tyto nebyly poskytovatelem úvěru před uzavřením smlouvy evidentně vůbec zjišťovány (jak je již soudem poznamenáno shora, v úvěrové smlouvě pro tyto položky kolonka k vyplnění vůbec nefiguruje), natož aby byly žalovaným zdokladovány a poskytovatelem úvěru ověřeny a následně v kontextu celkových poměrů žalovaného pečlivě zhodnoceny. Žalobce ani netvrdil, že by měl k dispozici například bankovní výpisy z účtu žalovaného, z něhož by byly patrny pohyby za určitý časový úsek předcházející poskytnutí úvěru a z něhož by mohl být učiněn úsudek stran disponibilních peněžních prostředků žalovaného. Pokud si žalobce informace týkající se poměrů žalovaného, z nichž by bylo možno učinit objektivní závěr, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet, v dostačující míře neověřil, tj. nevyžádal si od žalovaného patřičné doklady, a spoléhal se na pouhá tvrzení žalovaného a ještě k tomu zcela neúplná, je nutno učinit závěr, že žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného naprosto formálně, neúplně, když vůbec nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalovaného, bez dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla.

31. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je pro rozpor se zákonem podle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná, neboť žalobce jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušil povinnost pro něj vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedený závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr, posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k nároku žalobce na zaplacení úroků, smluvní pokuty a poplatků. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu (úroku z úvěru, smluvní pokuty, poplatků), které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroků sdílí jeho osud. V případě nároku na poplatky a smluvní pokutu soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaný), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.

32. Soud má zá prokázané, že žalobce poskytl žalovanému formou úvěrového rámce peněžní prostředky v celkové výši 36.200 Kč a žalovaný ke dni podání žaloby zaplatil žalobci z titulu předmětné smlouvy o úvěru 5.740 Kč. Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobce a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobci částku v celkové výši 36.200 Kč oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému částku v celkové výši 5.740 Kč. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 30.460 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum], tj. ode dne následujícího po dni, který žalobce stanovil jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu (dne [datum]) ve výzvě ke splacení celého úvěru ze dne [datum], neboť tato výzva se dle předložených listinných důkazů prokazatelně dostala (nebo se dostat mohla) do sféry dispozice žalovaného, do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba výrokem II. jako nedůvodná zamítnuta.

33. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce po žalovaném požadoval zaplacení částky v celkové výši 35.678,11 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšný byl pouze ohledně částky 30.460 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu 85 %. Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu 15 %. Žalobci tak přísluší 70 % z plné náhrady jím účelně vynaložených nákladů řízení. Tato sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1.428 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 2.178 Kč, při jejichž výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně z ust. § 14b, dle kterého činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 30.000 Kč do 50.000 Kč 500 Kč (neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, když tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč). Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za celkem 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a výzvu k plnění) ve výši 1.500 Kč, dále režijním paušálem za 3 úkony právní služby po 100 Kč úkon ve výši 300 Kč (za přípravu a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzvu k plnění) a DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad, které je advokát, který je plátcem DPH, povinen odvést dle zvláštního zákona (zákona o DPH), tj. z částky 1.800 Kč, ve výši 378 Kč. Žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 70 % z částky 3.606 Kč, tj. ve výši 2.524,20 Kč.

34. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci rozsudku.