3 C 242/2020

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Zory Komancové a soudkyň Mgr. Marcely Vítkové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně , zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení 104 971,72 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. 10. 2021, čj. 3 C 242/2020-114,

I. Odvolací řízení o odvolání žalovaného proti I. a II. výroku rozsudku soudu prvního stupně se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 17 933,50 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], do 6 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem, vyhlášeným jako rozsudek pro uznání (§ 153a odst. 1 o. s. ř.), vyhověl soud prvního stupně zcela žalobě, kterou se žalobce z titulu nesplaceného úvěru dle smlouvy ze dne [datum] (reg. [číslo]) po žalovaném domáhal zaplacení částky 104 971,72 Kč s příslušenstvím (I. a II. výrok rozsudku). Současně uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 31 667 Kč (III. výrok).

2. Proti rozsudku, a to výslovně do všech jeho výroků, podal žalovaný včas odvolání s tím, že je odůvodní do [datum]. V doplnění odvolání vytýkal soudu prvního stupně, že pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání nebyly splněny předpoklady, neboť neprojevil jednoznačnou vůli dluh uznat, a to ani částečně. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání.

3. S podáním odvolání vznikla žalovanému poplatková povinnost – zaplatit soudní poplatek za odvolání (viz § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, dále jen„ ZSoP“) ve výši 5 249 Kč. Jelikož žalovaný spolu s podáním odvolání soudní poplatek za odvolací řízení nezaplatil, vyzval jej soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 1. 2022, čj. 3 C 242/2020-126, k jeho zaplacení ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Žalovaného současně poučil o následcích, nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, jakož i o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků.

4. Žalovaný na výzvu na zaplacení soudního poplatku za odvolání reagoval poslední den lhůty ([datum]) žádostí o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně jej obratem (přípisem ze dne [datum]) vyzval k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Na tuto výzvu však žalovaný ve stanovené 20 denní lhůtě nereagoval. Dne [datum] požádal o prodloužení lhůty do [datum], soud prvního stupně této žádosti vyhověl.

5. Dne [datum] sdělil žalobce soudu, že bere žalobu v celém rozsahu zpět, neboť žalovaný dluh dne [datum] zcela zaplatil (tuto skutečnost také doložil). Současně požádal o přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 38 443 Kč, když žaloba byla dle jeho názoru zcela důvodná. Dodal, že požadovaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku 4 200 Kč, nákladů právního zastoupení v rozsahu 4 úkonů právní služby po 5 300 Kč (převzetí věci, podání žaloby, vyjádření ve věci ze dne [datum] a zpětvzetí žaloby), dvou úkonů právní služby po 2 650 Kč (jednoduchá výzva k plnění, vyjádření ze dne [datum]), a 6 režijních paušálů k těmto úkonům po 300 Kč, s výjimkou soudního poplatku vše navýšeno o 21% DPH.

6. Soud prvního stupně, aniž měl vypořádánu poplatkovou povinnost žalovaného za zahájení odvolacího řízení, vyzval usnesením ze dne 16. 3. 2022, čj. 3 C 242/2020-148, žalovaného ke sdělení, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí, popř. pro jaké důvody nesouhlasí, a aby současně soudu sdělil výši nákladů řízení, které mu v dosavadním řízení vznikly.

7. Žalovaný podáním ze dne [datum] se zpětvzetím žaloby vyslovil souhlas a současně požádal, aby soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přistoupil k aplikaci § 150 o. s. ř. a žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal. Argumentoval tím, že žalobce je jednou z největších bank v České republice s ročním obratem v řádech miliard korun a zjevně má dostatečné interní kapacity na to, aby podobné pohledávky z běžného obchodního styku s jednoduchým právním a skutkovým základem vymáhal prostřednictvím vlastního právního oddělení, a že nepřiznáním náhrady nákladů řízení mu nebude způsobena žádná významná újma. Na své straně žalovaný poukazoval na to, že jeho podnikatelská činnost v oboru [druh prací] prací byla v důsledku pandemie Covid-19 podstatně omezena, že se dostal na hranu úpadku. Jeho zisk před zdaněním a zákonnými odvody činil za rok 2020 pouhých 272 755 Kč, což průměrně odpovídá necelým 23 000 Kč hrubého měsíčně. Má vyživovací povinnost ke čtrnáctileté dceři a pro zaplacení žalobcem požadované náhrady nákladů řízení nedisponuje dostatkem volných finančních prostředků. Poukazoval na to, že vůči jeho osobě nikdy nebylo vedeno žádné exekuční ani insolvenční řízení, ke svým závazkům se vždy stavěl a staví čelem veden snahou je konstruktivně řešit. Jistinu a úroky všech pohledávek vůči žalobci v celkové výši přes 2 milióny korun zaplatil, a tímto zdvořile žádá o podporu v ekonomickém restartu svého života bez nutnosti oddlužení. Poukazoval i na to, že on i jeho manželka trpí celou řadou vážných zdravotních problémů, které jim znesnadňují běžný život i výdělečnou činnost. Manželka trpí lupusem a má přiznánu invaliditu 1. stupně, on sám má diagnostikovanou juvenilní chronickou artritidu a diabetes II. stupně a přiznánu invaliditu 2. stupně.

8. K případné aplikaci § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení žalobce ve svém vyjádření z [datum] poukázal na to, že podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod má každý právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a že není podstatné, zda k obraně svých práv přistoupí osobně nebo zprostředkovaně – využije služeb advokáta. Advokacie je placenou službou a nikoho, ani právnickou osobu nelze za využití této služby sankcionovat zásahem do jeho majetkových práv. Podstatou rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je snaha kompenzovat úspěšné straně sporu náklady spojené s bráněním jejích práv o oprávněných zájmů (zásada úspěchu ve věci – viz § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný sám práva na právní zastoupení využil, žalobci však takové právo odmítá. Takový postoj není v souladu se zásadou rovnosti účastníků řízení. To, že se žalobce nechal v řízení zastoupit advokátem, nelze v daném případě hodnotit jako zjevné zneužití práva nechat se zastoupit. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 4606/2016 dospěl k závěru, že jen ze skutečnosti, že žalovaný je např.„ velkou firmou“, která je„ vybavena právním útvarem“ nelze usuzovat na možné zneužití práva dát se zastupovat advokátem. V nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2862/07, se Ústavní soud vyslovil k aplikaci § 150 o. s. ř. v tom směru, že nepřiznání náhrady nákladů řízení může být jenom výjimečné a mohou je ospravedlnit pouze důvody zvláštního zřetele hodné. Toto„ ustanovení neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stadiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod.“ Žalobce vyslovil přesvědčení, že v posuzovaném případě pro aplikaci § 150 o. s. ř. předpoklady splněny nebyly, z jeho strany nebyly v řízení činěny žádné obstrukce, neprodlužoval jednání ani uměle nevyvolával další spory. Činil jen úkony vedoucí k řádnému ukončení sporu. Poukázal rovněž na to, že požadovanou náhradu nákladů řízení vyčíslil v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a nejedná se o umělé navyšování nákladů právního zastoupení. Zdravotní stav žalovaného a jeho příbuzných sám o sobě důvodem pro aplikaci § 150 o. s. ř. dle žalobce není.

9. Usnesením ze dne 19. 5. 2022, čj. 3 C 242/2020-177, nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudních poplatků, a po právní moci tohoto usnesení ([datum]), aniž by dořešil otázku zaplacení soudního poplatku za odvolání, věc předložil odvolacímu soudu.

10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), nejprve přistoupil k dořešení poplatkové povinnosti žalovaného za odvolání a dle § 9 odst. 2 ZSoP sám znovu vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání (usnesení ze dne 4. 7. 2022, čj. 27 Co 64/2022-182). V odůvodnění přitom žalovaného poučil, že jeho poplatková povinnost vznikla již samotným podáním odvoláním (§ 7 odst. 1 ZSoP) a že na tom nic nemění skutečnost, že žalobce v mezidobí vzal svoji žalobu zpět.

11. Na tuto výzvu žalovaný reagoval podáním ze dne [datum], kterým vzal své odvolání v rozsahu směřujícím proti I. a II. výroku rozsudku soudu prvního stupně zpět, a trval jen na projednání odvolání v části směřující proti III. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Opět vyslovil přesvědčení, že důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by soud měl k aplikaci § 150 o. s. ř. přistoupit, v posuzovaném případě dány jsou a opět zopakoval svoji již dříve sdělenou argumentaci. Dodal, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení soudnímu poplatku nepodléhá.

12. V posuzovaném případě bylo odvolací řízení žalovaným zahájeno odvoláním, které směřovalo proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně. Podáním takového odvolání vznikla žalovanému dle § 7 odst. 1 ZSoP poplatková povinnost, kterou ani přes opakované výzvy soudů (usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 1. 2022, čj. 3 C 242/2020-126, a usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 7. 2022, čj. 27 Co 64/2022-182) nesplnil. Z posledního podání žalovaného je přitom zřejmé, že soudní poplatek za odvolání zaplatit ani nehodlá. Odvolací soud proto dle § 9 odst. 2 věty druhé ZSoP odvolací řízení v rozsahu, v němž podléhá poplatkové povinnosti, z důvodu nezaplacení soudního poplatku za odvolání zastavil (I. výrok tohoto usnesení).

13. Z pohledu odvolacích námitek žalovaného (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.) přezkoumal odvolací soud III. výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není ve své podstatě důvodné.

14. Z obsahu spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno dne [datum] návrhem žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne [datum]. Soud prvního stupně ve věci rozhodl dne [datum] elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný včas neodůvodněný odpor s tím, že se ve věci vyjádří ve stanovené 30 denní lhůtě. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaný doplnil, že se dostal do finančních problémů, mj. v důsledku omezení vyhlašovaných v souvislosti s pandemií Covid-19, přesto se ke svým závazkům staví odpovědně a snaží se je plnit. Uvedl, že vůči žalobci má dluhů vícero a hradí je poměrně. Na žalobou uplatněný nárok zaplatil dne [datum] částku 4 000 Kč a dne [datum] částku 4 000 Kč, a dle možností uhradí další splátku. Namítl proto nesprávnou výši žalobou uplatněné částky. Požádal, aby mu soud v rozsudku stanovil povinnost hradit zbývající dlužnou částku ve splátkách a z důvodů zvláštního zřetele hodných (které ovšem blíže nespecifikoval – pozn. odvolacího soudu) moderoval výši náhrady nákladů řízení, které bude muset zaplatit žalobci. Žalobce v replice na toto podání žalovaného uvedl, že žalovaným uváděné platby byly zohledněny již v podané žalobě. K žádosti žalovaného o splátky dodal, že vzhledem k výši dluhu by byl ochoten přistoupit na smírné vyřešení sporu, kdy by měsíční splátka byla stanovena alespoň ve výši 9 200 Kč. Pro moderaci výše náhrady nákladů řízení v daném případě nejsou dle jeho názoru splněny podmínky (neexistence důvodů zvláštního zřetele hodných), na jejich náhradě ve vyúčtované výši setrval. Poukázal na to, že z vyjádření žalovaného je zjevné, že si je svého dluhu vědom a odkázal na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 522/2001, že by soud v takovém případě měl rozhodnout rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. o. s. ř.). Žalovaný v podání ze dne [datum] zopakoval, že vůči žalobci má dluhů více – 9 položek, které začal splácet po 4 000 Kč, tj. měsíčně 36 000 Kč. Při žádosti o splátky mu zástupce žalobce navrhoval splácet 52 000 Kč, což pro něj nebylo přijatelné, proto splácet přestal a čeká na rozhodnutí soudu. Uvedl, že nárok žalobce uznává, žádá o splátky 4 000 Kč měsíčně a o odpuštění úroků. Dodal, že do takové situace se dostal poprvé v životě a ke svým závazkům se hlásí. Na to soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu 104 971,72 Kč ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně (I. výrok rozsudku), dlužné příslušenství ve lhůtě do 2 měsíců od právní moci rozsudku (II. výrok rozsudku) a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 31 667 Kč ve lhůtě do 3 měsíců od právní moci rozsudku (III. výrok).

15. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

16. Podle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

17. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

18. V souvislosti s řízením před soudem prvního stupně žalobce vyúčtoval náhradu nákladů řízení sestávající: i) ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 200 Kč, ii) z odměny za zastupování advokátem v rozsahu 3 úkonů právní služby po 5 300 Kč (převzetí věci, podání žaloby, vyjádření k odporu; tarifní hodnota 104 972 Kč) dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění; iii) z odměny za zastupování advokátem v rozsahu 2 úkonů právní služby po 2 650 Kč (předžalobní upomínka, vyjádření žalobce ze dne [datum]; tarifní hodnota 104 972 Kč) dle § 7 a § 11 odst. 2 písm. h) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění; iv) z pěti režijních paušálů k úkonům ad ii) a iii) po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; v) z náhrady za DPH ve výši 4 767 Kč – s výjimkou soudního poplatku vše navýšeno o 21% DPH (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 31 667 Kč Odvolací soud všechny tyto náklady shledává účelnými pro uplatňování a bránění práv v řízení zcela úspěšným žalobcem. Rovněž byly naplněny všechny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení vyplývající z § 142a o. s. ř. (zaslání předžalobní upomínky žalovanému).

19. Odvolací soud se proto dále zabýval otázkou, zda v posuzovaném případě existují takové důvody zvláštního zřetele hodné, které by ospravedlnily aplikaci § 150 o. s. ř. Žalovaný v rámci své argumentace v tomto směru poukazoval zejména na zdravotní problémy své a manželky, na problémy v podnikání zapříčiněné pandemií Covid-19 a vyzdvihoval ekonomickou sílu žalobce. K tomu odvolací soud poznamenává, že finanční, zdravotní či sociální poměry účastníka povinného k náhradě nákladů řízení nejsou samy o sobě důvodem zvláštního zřetele hodným, pro který by bylo možno úspěšnému účastníku náhradu nákladů řízení s odkazem na § 150 o. s. ř. nepřiznat.

20. Otázkou aplikace § 150 o. s. ř. se již mnohokrát zabýval i Ústavní soud a např. v nálezu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 1840/10, dospěl k závěru, že soud je povinen hodnotit nejen majetkové, sociální a osobní poměry účastníků řízení, ale přihlíží i k okolnostem, které vedly k zahájení řízení, k chování účastníků v průběhu řízení a stejně tak i k dalším relevantním skutečnostem, které určitým způsobem individualizují situaci účastníků řízení v tom směru, že si zasluhuje specifické zacházení ve smyslu § 150 o. s. ř. Při výkladu pojmu„ důvody hodné zvláštního zřetele“ nelze protežovat toliko či především majetkovou a sociální situaci, ale je nutno pamatovat i např. na to, aby se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nejevilo jako tvrdost vůči účastníku a neodporovalo dobrým mravům. Toto ustanovení neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil, uzavírá Ústavní soud.

21. Je pravdou, že žalovaný se do problémů s placením úvěru dostal v únoru 2020 (zaplatil toliko přirostlé úroky), když z listin předložených žalobcem vyplývá, že do té doby splácel sjednané splátky řádně. V té době se skutečně začínaly projevovat celosvětové problémy způsobené pandemií Covid-19, které v druhé polovině března 2020 vyvrcholily tzv. lockdownem. Do konce roku 2020, kdy (až na přestávku v letním období) byla vládou opakovaně vyhlašována různá omezující opatření, pak žalovaný na dluh zaplatil v červnu, srpnu a říjnu částky 5 000 Kč a 2x 4 000 Kč (žaloba podána v listopadu 2020). Po podání žaloby žalovaný zaplatil 12 000 Kč v červnu 2021 a celý dluh (přes 127 000 Kč) doplatil po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně v březnu 2022. Z chování žalovaného v průběhu řízení je tedy zřejmé, že se splnění svého dluhu skutečně nevyhýbal a snažil se jej splnit. Vezmeme-li proto v úvahu celospolečenskou situaci, která v souvislosti s pandemií Covid-19 panovala od jara 2020 až v podstatě do počátku léta 2022, chování žalovaného ve vztahu ke splnění žalobou uplatněné pohledávky, a to vše ve spojení se žalovaným doloženým zdravotním stavem nejen jeho samotného, ale i jeho manželky (když zdravotní stav má výrazný dopad do sociální a majetkové sféry), lze dospět k závěru, že je namístě přistoupit ke specifickému posouzení celé záležitosti (aplikace § 150 o. s. ř. – důvody zvláštního zřetele hodné) a zmírnit vůči žalovanému jinak poměrně tvrdé rozhodnutí, kterým by byla žalobci přiznána náhrada všech účelně vynaložených nákladů, tj. náhrada ve výši 31 667 Kč. Na druhou stranu je však nutno vzít v úvahu i to, že žaloba byla skutečně podána důvodně, že na straně žalobce skutečně nelze hovořit o nějakém neúměrném navyšování nákladů a že obecně mu právo na náhradu účelně vynaložených nákladů náleží.

22. Při zvážení všech výše uvedených okolností daného případu dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě, aby byl žalovaný zavázán k náhradě nákladů řízení v rozsahu celého žalobcem zaplaceného soudního poplatku (4 200 Kč) a dle § 150 o. s. ř. o 50 % snížené náhradě za zastoupení advokátem (body ii) až v ) odstavce 18 tohoto odůvodnění; včetně náhrady za DPH je představována celkovou částkou 27 467 Kč), tj. k částce 13 733,50 Kč. Celková povinnost žalovaného k náhradě nákladů za řízení před soudem prvního stupně je tedy představována částkou 17 933,50 Kč Odvolací soud je přesvědčen, že takové snížení žalobcova práva na náhradu nákladů řízení není vzhledem k okolnostem případu v rozporu s dobrými mravy a s přihlédnutím k tomu, že žalobce patří mezi nejsilnější bankovní instituce v České republice, nebude mít toto rozhodnutí současně ani výrazně negativní dopad do jeho majetkové sféry.

23. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. proto změnil III. výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaného zavázal ke snížené náhradě nákladů za řízení před soudem prvního stupně, a to ve výši 17 933,50 Kč. Vzhledem k sociálním poměrům žalovaného současně dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil ke splnění této povinnosti žalovanému delší lhůtu k plnění, konkrétně šestiměsíční. Takovou lhůtou je žalovanému poskytnut dostatečný prostor pro splnění uložené povinnosti, když je jen na jeho rozhodnutí, zda stanovenou dobu využije pro rozložení splacení uložené povinnosti ve stanoveném čase nebo k obstarání potřebných peněžních prostředků.

24. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když zohlednil skutečnost, že odvolací řízení bylo fakticky vedeno jen o odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení (vyjádření žalobce v rámci odvolacího řízení se obsahově týkalo toliko odvolání žalovaného proti výroku o náhradě nákladů řízení). Procesní úspěch žalobce i žalovaného v tomto rozsahu odvolání je takřka totožný, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu jeho nákladů právo. Pro úplnost je nutno dodat, že ačkoliv žalovaný fakticky zavinil zastavení odvolacího řízení o odvolání proti I. a II. výroku rozsudku, když nezaplatil soudní poplatek za odvolání, odvolací soud tuto skutečnost do celkového posouzení procesního úspěchu či neúspěchu účastníků nezahrnul, neboť žalobce se k této části odvolání vůbec nevyjadřoval.

25. Jelikož nebyly splněny podmínky pro projednání odvolání ve věci samé, žalovaný nezaplatil soudní poplatek za odvolání a odvolací řízení tedy bylo v tomto rozsahu zastaveno, nelze na zpětvzetí žaloby učiněné po podání odvolání žalovaného pohlížet jako na účinný úkon. O neúčinnosti zpětvzetí rozhodne soud prvního stupně.