3 C 26/2021

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 55.724,01 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5.128,71 Kč za období od 13.7.2017 do 20.5.2020 a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.083,91 Kč za období od 13.7.2017 do 20.5.2020, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.804 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.804 Kč od 8.12.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 47.920 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19.449,04 Kč za období od 13.7.2017 do 20.5.2020, úroku ve výši 25 % ročně z částky 27.224,93 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31.259,16 Kč od 13.7.2017 do 7.12.2020 a z částky 23.455,16 Kč od 8.12.2020 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], domáhal po žalovaném zaplacení částky 55.724,01 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel jako původní věřitel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč v hotovosti v tentýž den. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle smlouvy a dle předpisu splátek dne [datum], se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 9.320 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 16.000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6.600 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 16.000 Kč. Celkovou dlužnou částku 87.920 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 20 měsíčních splátkách po 4.396 Kč, se splatností vždy 12. den příslušného kalendářního měsíce, přičemž první splátka byla splatná dne [datum] a poslední splátka dne [datum]. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil v období od [datum] do [datum] celkem 32.196 Kč, z nichž 12.775,07 Kč bylo započteno na jistinu úvěru, 5.285,77 Kč na úrok, 5.859,12 Kč na úhradu za poskytnutí úvěru, 2.416,91 Kč na náklady na vyhodnocení úvěru a 5.859,12 Kč na inkasní poplatek. Dnem splatnosti poslední splátky, tj. [datum], byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami č. 8 až 20 a právnímu předchůdci vzniklo tohoto dne právo na úhradu celé zbývající neuhrazené dlužné částky. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 27.224,93 Kč, neuhrazené části úroku ve výši 4.034,23 Kč, neuhrazené části úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 10.140,88 Kč, neuhrazené části úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4.183,09 Kč, neuhrazené části úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 10.140,88 Kč, úroku vyčísleného od 13.7.2017 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 19.449,04 Kč (původně nárokován ve výši 24.577,75 Kč), zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 7.190,59 Kč (původně nárokován ve výši 9.274,50 Kč), úroku z úvěru ve výši 25 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 27.224,93 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31.259,16 Kč (dlužná jistina a dlužná část úroku za dobu poskytnutí úvěru 4.034,23 Kč) od 21. 5. 2020 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěru nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši k [datum] uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru od [datum] dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 25 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo žalobci také právo na úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně. Na základě smlouvy je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 4.034,23 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty, kterou však žalobce nepožaduje. Pohledávka za žalovaným byla ze strany původního věřitele postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k [datum]. Dlužná částka doposud nebyla uhrazena. Žalovanému byla dne [datum] odeslána předžalobní upomínka. K výzvě soudu žalobce uvedl, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného.

2. Podáním ze dne [datum] žalobce vzal žalobu zpět ohledně částky 5.128,71 Kč na kapitalizovaném úroku za období od 13.7.2017 do 20.5.2020 (tj. 24.577,75 Kč mínus 19.449,04 Kč) a ohledně částky 2.083,91 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení za období od 13.7.2017 do 20. 5. 2020 (tj. 9.724,50 Kč mínus 7.190,59 Kč) z důvodu chyby žalobce při provádění výpočtu.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět před zahájením jednání, soud řízení ve zpětvzaté části výrokem I. ve smyslu ust. § 96 odst. 2 a 4 o.s.ř. bez dalšího zastavil.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žádnou spol. [právnická osoba] nezná. Všechny smlouvy skončily v [obec a číslo], odkud byli dne [datum] vyhozeni. Vše zůstalo v domě. Byli jistou společností podvedení při krytí půjček a přišli o nemovitosti za [číslo] mil. Kč. Druhá společnost jim měla vyplatit [číslo] mil. Kč a zaplatit za ně veškeré půjčky, což se nestalo. Vše řeší policie. Ti, co s nimi uzavírali půjčku, dobře věděli, že nemá žádný příjem, nic po něm nechtěli, jen občanku, na nic nebyl dotazován. Ve [právnická osoba] nepracoval, příjem manželky neznal. Od roku 2000 dosud nemá žádné příjmy, což ta paní věděla. Kdyby nahlédli do veřejných registrů, zjistili by, že manželka i on měli mnoho půjček či ručitelských závazků u různých bank a nebankovních společností. Nikdo nic nekontroloval ani neověřoval. Postoupení pohledávky mu nebylo oznámeno. Nemá žádné příjmy, nemá kde bydlet. Na adrese trvalého bydliště se nezdržuje.

5. Soud věc projednal a rozhodl při nařízeném jednání v nepřítomnosti žalovaného, který se z neúčasti u jednání omluvil.

6. Soud provedl dokazování listinami níže, přičemž z nich zjistil následující skutečnosti:

7. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a předpisu splátek, který tvoří přílohu této smlouvy, soud zjistil, že tuto uzavřeli žalovaný jako dlužník a právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako věřitel. Věřitel se zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč představující spotřebitelský, neúčelový, hotovostní úvěr s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Dlužník se zavázal věřiteli platit úrok ve výši 9.320 Kč, za poskytnutí úvěru zaplatit úplatu (úhradu za poskytnutí úvěru) ve výši 16.000 Kč, zaplatit náklady na vyhodnocení úvěrového případu (náklady na vyhodnocení úvěru) ve výši 6.600 Kč a za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti zaplatit poplatek (inkasní poplatek) ve výši 16.000 Kč. Dlužník se zavázal věřiteli uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 87.920 Kč (celková výše spotřebitelského úvěru + celkové náklady spotřebitelského úvěru 47.920 Kč) ve 20 měsíčních splátkách po 4.396 Kč, v hotovosti věřiteli, popř. jiné osobě zmocněné věřitelem. První splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení celkové dlužné splátky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Nezaplacením jakékoli splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dosud neuhrazená část celkové dlužné částky. Dlužník je povinen a zavazuje se celkovou dlužnou částku splatit ve lhůtách a splátkách dle smlouvy. Pokud dlužník poruší svoji povinnost uhradit kteroukoliv splátku řádně a včas, tj. v určené výši a ve sjednaném termínu, anebo bylo-li u insolvenčního soudu nebo jiného orgánu státní či veřejné správy zahájeno ve vztahu k dlužníku či jeho majetku insolvenční, či jiné řízení s obdobným účinkem, stává se celý dluh splatným. Stane-li se celý dluh předčasně splatný v důsledku porušení povinností dlužníka, je dlužník povinen spolu s poskytnutými peněžními prostředky uhradit sjednanou úhradu za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, narostlý úrok, případnou smluvní pokutu a úroky z prodlení. V případě, že dlužník uhradí pouze část splátky nebo bude hradit své dluhy s prodlením, budou jeho dluhy ze smlouvy hrazeny tak, že obdržené finanční plnění bude použito nejdříve k úhradě úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku, úroků, jistiny úvěru, úroků z prodlení a smluvních pokut. Výše úroku činí 25 % ročně a výše RPSN 182,67 % Smluvní podmínky tvoří 1 stranu hustě popsaného textu, jsou součástí smlouvy a jsou dlužníkem podepsány.

8. Z žádosti o úvěr a Čestného prohlášení ze dne [datum] soud zjistil, že v této žádosti je u žadatele, tj. žalovaného, mimo jiné uvedeno jméno, příjmení, číslo občanského průkazu, rodné číslo, telefonní číslo a adresa trvalého bydliště (i pro účely výběru hotovostních splátek), kteréžto údaje měly být ověřeny, dále (evidentně jiným písmem) zaměstnavatel: [příjmení] - [obec], sociální status: zaměstnaný, kolonka Ověřeno nevyplněná, zaměstnanecký status - nic nebylo zatrženo, údaje vztahující se k zaměstnání - žádná kolonka nebyla vyplněna včetně kolonky Ověřeno, kolonka Doložení příjmu - zatrženo Výplatní pásky, nicméně v části Detailní popis předloženého a ověřeného dokumentu není uvedeno ničeho, v části Pravidelné měsíční příjmy a výdaje je uvedena Mzda, příjem z podnikání 17.000 Kč, Jiné (manželka) 20.000 Kč, Celkové měsíční příjmy 37.000 Kč, Použitelný měsíční příjem 26.000 Kč, Bydlení, energie 4.000 Kč, Doprava, jídlo, osobní náklady 6.000 Kč, Jiné (telefon) 1.000 Kč, Celkové měsíční výdaje 11.000 Kč. Ze žádosti dále plyne, že žalovaný bydlí ve vlastní nemovitosti (ověřeno), je ženatý (ověřeno), dokončené vzdělání má střední (ověřeno) a jako doklad totožnosti předložil občanský průkaz, souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů ke dni podpisu smlouvy o úvěru činí 2.000 Kč. Seznam dluhů v tabulce je přitom nevyplněn.

9. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný v době od [datum] do [datum] uhradil na dluh ze smlouvy o úvěru v hotovosti celkem 32.196 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dodatku č. 1 k této smlouvě ze dne [datum] a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], postoupila žalovanou pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti na žalobce. Dle přílohy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným (str. 2, řádek 143). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne [datum], adresovaného žalovanému na adresu [obec a číslo].

11. Předžalobní upomínkou ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání.

12. Z provedeného dokazování bylo zjištěno mnoho dalších skutkových zjištění, která nejsou uvedená shora, neboť nejsou s ohledem na právní závěry učiněné níže pro tuto věc podstatná.

13. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

14. Mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne [datum] hotovostní úvěr ve výši 40.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit včetně úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku (v celkové výši 47.920 Kč) ve 20 hotovostních měsíčních splátkách po 4.396 Kč, splatných vždy k 12. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Úvěr měl být zcela uhrazen dne [datum]. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh v období od [datum] do [datum] uhradil celkem 32.196 Kč. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy prověřována naprosto nedostatečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

15. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smluvním ujednáním, smluvními podmínkami a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinným do 30. 11. 2016). <i>16. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>17. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.</i> <i>18. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.</i> <i>19. Podle ust. § 1812 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.</i> <i>20. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>21. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.</i> <i>22. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.</i> <i>23. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> 24. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky. <i>25. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.</i> <i>26. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>27. Podle ust. § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tj. ke dni [datum]), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.</i> <i>28. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>29. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>30. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>31. Podle ustanovení § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>32. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.</i> <i>33. Podle ust. § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.</i> 34. Po provedeném dokazování, z něj zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je (po částečném zpětvzetí žaloby) důvodná pouze částečně. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] jako poskytovatel úvěru uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne [datum] poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 40.000 Kč. Žalovaný na pohledávku ze smlouvy o úvěru v období od [datum] do [datum] zaplatil celkovou částku 32.196 Kč. Žalobce je v tomto sporu aktivně legitimován, neboť pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru plynoucí byla na něj platně postoupena.

35. Jak vyplývá z uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to získáváním nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, z databáze či jiných zdrojů. V případě negativního výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nesmí poskytovatel úvěr poskytnout. Jestliže poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nesplní a následně dojde k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, stává se takto uzavřená smlouva smlouvou neplatnou, a to absolutně, dle ust. § 588 občanského zákoníku.

36. Soud si je vědom toho, že předmětné ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů, ale také dosavadního dluhového zatížení klienta a jeho podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení. Neověření uváděných závazků klienta a výdajů na bydlení implikuje účelovost ze strany poskytovatele úvěru - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

37. Zásadní rozhodnutí k této problematice zmínil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, v němž uvedl, že“ k otázce porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.“ 38. Ke splnění své povinnosti k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobce doložil (pouze a jen) Žádost o úvěr ze dne [datum] a Čestné prohlášení žalovaného z téhož dne. Žádost o úvěr má podobu tiskopisu právního předchůdce žalobce, který obsahuje rubriky k vyplnění ve vztahu k osobě žadatele, jeho příjmům, výdajům a dluhům. Ze žádosti bylo k příjmům, výdajům a dluhům žalovaného zjištěno pouze to, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] - [obec], což však žalovaný výslovně popřel a v kontextu s tím, že kolonky, od kdy je zde zaměstnán, zda se jedná o zaměstnání na dobu určitou, zda s ním není jednání o skončení pracovního poměru a zda byly tyto údaje ověřeny nejsou vůbec vyplněny, vzbuzuje pochybnost o tom, zda se jedná o pravdivý údaj, jeho příjem činí 17.000 Kč měsíčně (není uvedeno ani to, zda čistého či hrubého) s tím, že příjem žalovaného byl údajně doložen výplatními páskami, u nichž však zcela absentuje bližší specifikace v kolonce Detailní popis (zejména kolik jich bylo předloženo a za jaké období), celkový měsíční příjem domácnosti žalovaného měl činit 37.000 Kč (z nichž 20.000 Kč měl být příjem jeho manželky), pravidelné měsíční výdaje na bydlení, energie, dopravu, jídlo, osobní náklady a telefon činí 11.000 Kč (opět bez jakéhokoliv dokladu) a souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů činí 2.000 Kč, aniž by však tyto dluhy byly v tabulce Seznam dluhů na konci žádosti blíže specifikovány. Povinností právního předchůdce žalobce bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobce mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Pokud by právní předchůdce žalobce osobu žalovaného v těchto databázích řádně prolustroval, pak by zjistil, že v době podpisu smlouvy o úvěru měl žalovaný přinejmenším 4 nesplacené úvěry od [právnická osoba] (z roku 2013 a 2014, v původní celkové výši 218.000 Kč) a 2 úvěry u nebankovních společností (z roku 2010 v původní výši 125.000 Kč a z října 2015 v původní výši 16.000 Kč), jak soud zjistil z přehledu řízení vedených s osobou žalovaného. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobce k písemné výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního žalobu doplnil o obecné tvrzení, jakým způsobem jeho právní předchůdce splnil svoji zákonnou povinnost ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zopakoval údaje uvedené v žádosti o úvěr a odkázal na čestné prohlášení žalovaného o tom, že tyto údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobce nepředložil soudu žádné listiny, které by údaje v žádosti žalovaným uvedené podporovaly. Povinností žalobce je přitom uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Z uvedeného plyne, že právní předchůdce žalobce se dostatečným způsobem při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nezabýval jeho skutečnými příjmy a výdaji a už vůbec ne jeho závazky u jiných subjektů, kteréžto informace jsou obecně pro celkové zhodnocení kredibility žadatele o úvěr naprosto nezbytné. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru tak nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, zejména z hledisek uvedených v ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je smlouva o úvěru pro rozpor se zákonem podle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.

39. S ohledem na uvedený závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které právní předchůdce žalobce poskytl žalovaným úvěr ve výši 40.000 Kč, posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k úrokům a poplatkům (nákladům a úhradám v souvislosti s poskytnutím a splácením úvěru). Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu, které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud. V případě nároku na poplatky soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaný), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.

40. Soud má zá prokázané, že žalobce poskytl žalovaným peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč. Žalovaný dosud z titulu předmětné smlouvy o úvěru zaplatil celkem 32.196 Kč. Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobce a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobci jistinu úvěru 40.000 Kč oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému poskytnuté platby v celkové výši 32.196 Kč.

41. S ohledem na výše uvedené závěry soud výrokem II. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 7.804 Kč (40.000 Kč mínus 32.196 Kč), a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 8.12.2020, tj. ode dne splatnosti dluhu v předžalobní výzvě, do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba výrokem III. jako nedůvodná zamítnuta.

42. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení neúspěšný v části, v níž bylo řízení z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno (část kapitalizovaného příslušenství), neboť se tak nestalo z viny žalovaného, a dále v části, v níž byla žaloba vůči žalovanému zamítnuta. Žalobce byl v procentuálním vyjádření, vycházeje z předmětu řízení 55.724,01 Kč, úspěšný v rozsahu 14 % a neúspěšný v rozsahu 86 % (odpovídající úspěchu žalovaného). V tomto případě by tedy nárok na náhradu nákladů řízení měl žalovaný. S ohledem na skutečnost, že žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu se jejich vznik nepodává, rozhodl soud výrokem IV. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.