3 C 262/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 45.344 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 17.631,03 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.600 Kč od 22.10.2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5.320 Kč, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 18.744 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 58.344 Kč od 1.11.2020 do 12.2.2021 ve výši 1.390,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51.344 Kč od 13.2.2021 do 15.3.2021 ve výši 364,76 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45.344 Kč od 16.3.2021 do 21.10.2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18.744 Kč od 22.10.2021 do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši 17.631,03 Kč, úroku ve výši 102,66 % ročně z částky 48.735 od 21.8.2020 do 13.9.2020 ve výši 3.160,32 Kč, úroku ve výši 10 % ročně z částky 48.735,25 Kč od 14.9.2020 do 15.3.2021 ve výši 2.329,59 Kč a úroku ve výši 10 % ročně z částky 45.344,01 Kč od 16.3.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21.8.2020 dosáhne částky 119.707 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], domáhá se žalobce po žalovaném zaplacení částky 45.344 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 17.631,03 Kč a náhrady nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč. Úvěr byl vyplacen dne [datum] na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,66% ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 6.316 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2020, a to dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 774 Kč. Žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve vztahu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající se žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Z dokladů o příjmech žalovaného vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 17.000 Kč a celkové měsíční náklady činí 4.810 Kč. Volné zdroje ke splácení, po odečtení rezervy 1.000 Kč, činí 11.190 Kč. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal o odklad splátek z důvodu z pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalovaného bylo vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti splátky č.

1. Po dobu odkladu této splátky, tedy od [datum] do [datum], mu běžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění úvěru žalobci uhradil dne [datum] částku 6.400 Kč a dne [datum] částku 4.000 Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný v prodlení se zaplacením splátky č. 3 (splatné dne [datum]) o délce 65 dnů, došlo dle bodu 6. 3. smlouvy ke dni [datum] k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že nová jistina ve výši 56.796,01 Kč byla splatná nejpozději v den zesplatnění úvěru. Od [datum] vznikla dle bodu 6.5. smlouvy žalovanému povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Dle bodu 2.2. smlouvy úroky z úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil žalobci dne [datum] částku 7.000 Kč a dne [datum] částku 6.000 Kč. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, žalobci od [datum] do [datum] nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů plynoucích ze smlouvy o úvěru (smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a úrok z prodlení). Žalobce po žalovaném požaduje uhradit částku 45.344,01 Kč (aktuální dlužná nová jistina úvěru) s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 17.631,03 Kč (ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru při zohlednění žalovaným poukázaných plateb po zesplatnění úvěru za dobu od [datum] do vyhotovení žaloby, tj. do [datum]), smluvního úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru ve výši 102,66% ročně od [datum] do [datum] a ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 119.707 Kč. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nad rámec celkové částky 23.400 Kč, jak je uvedeno v žalobě, žalobci nic dalšího nezaplatil. Rozhodnutí ve věci ponechal na soudu. Uvedl, že jeho aktuální příjmy činí cca 25.000 Kč v průměru čistého měsíčně, stále bydlí u rodičů, jímž na bydlení přispívá zhruba 5.000 Kč měsíčně, má 2 úvěry, a to ve výši 10.000 Kč, který splácí po 2.000 Kč měsíčně, a ve výši 25.000 Kč, který splácí po 5.000 Kč měsíčně. Vyživovací povinnost nemá, exekuce také ne. Dluh vůči žalobci se bude snažit zaplatit podle svých možností, mohl by ho uhradit buď do 5 měsíců nebo v 5 měsíčních splátkách.

3. Žalobce byl ve smyslu ust. § 114a o.s.ř. v rámci přípravy jednání soudem vyzván (usnesením ze dne [datum]), aby specifikoval, jakým konkrétním způsobem byla prověřena schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy, a aby předložil všechny listiny, na jejichž základě (po zhodnocení jejich obsahu) žalobce prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy. Žalobce byl poučen, že je ve smyslu ust. § 101 odst. 1 písm. a) a písm. b) o.s.ř. povinen vylíčit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), tj. na podporu všech svých tvrzení je povinen označit o předložit soudu důkazy, jejichž nerespektování může vést též k zamítnutí žaloby, popřípadě její části pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Na výzvu soudu žalobce reagoval obsáhlým podáním ze dne [datum], k němuž připojil listiny na podporu tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla z jeho strany prověřena pečlivě a řádně.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalobce nedostavil. Žalobce se z neúčasti při jednání omluvil dopisem ze dne [datum].

5. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinami, z nichž byly zjištěny následující skutečnosti:

6. Z Hodnocení klienta ze dne [datum], Předsmluvního formuláře ze dne [datum], Prohlášení klienta, výpisu záznamů z registru [příjmení], potvrzení o provedení platby (o výši příjmu ze zaměstnání žalovaného) za leden a únor 2020, kopie obrazovky mobilního telefonu o zůstatku na účtu žalovaného a pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. V Hodnocení klienta je v části A) Analýza bonity: Klient Příjmy uvedeno Pravidelný čistý měsíční příjem klienta: 17.000 Kč, Druh příjmu klienta: zaměstnání, Celkem příjmy: 17.000 Kč, v části Klient Výdaje je uvedeno Klient (životní minimum): 3.410 Kč, Druhá osoba v domácnosti (částka na partnera): 0, Děti v domácnosti (počet + výdaje): 0, Spoření (stavební spoření, penzijní pojištění apod.): 0, Splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.): 0, [právnická osoba]: 0, Bydlení (nájemné, inkaso): 1.400 Kč, Ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.): 0, Celkem výdaje: 4.810 Kč, Rezerva: 1.000 Kč, v části C) [příjmení] zdroje (příjmy - výdaje) je uvedeno 11.190 Kč. V části B) Doplňující údaje neuvedené ve smlouvě o úvěru je uvedeno Rodinný stav: svobodný, Název a adresa zaměstnavatele: [anonymizováno] [právnická osoba], [obec a číslo], [PSČ], Datum nástupu: [datum], Druh prac. poměru: hlavní pracovní poměr, Doba určitá: ne, Běží výpovědní lhůta: ne, Žijete s manželem/kou (partnerem/kou) v domácnosti: Ne, [příjmení] bydlení: u rodičů. Z listin vztahujících se k pracovnímu poměru žalovaného a jeho příjmům bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán v pracovním poměru u [právnická osoba] [anonymizováno], [obec a číslo], [PSČ], od [datum], pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou. V lednu a únoru 2020 byla žalovanému na účet vyplacena mzda ve výši cca 17.000 Kč čistého měsíčně. Podle výpisu z registru [příjmení] nebyla k žalovanému uvedena žádná dlužná částka po splatnosti. Žalovaný podepsal Prohlášení klienta ze dne [datum], v němž mimo jiné potvrdil, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku a veškeré údaje, které z její strany budou uvedeny ve smlouvě, jakož i veškeré informace, které v souvislosti se smlouvou poskytl či poskytne poskytovateli úvěru, jsou pravdivé a úplné. Z předsmluvního formuláře ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný svým podpisem potvrdil, že před podpisem návrhu na uzavření smlouvy převzal jedno vyhotovení tohoto předsmluvního formuláře, který obsahoval informace o věřiteli spotřebitelského úvěru, o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru a jeho nákladech.

7. Z listiny Hodnota Skóre předložené žalobcem nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti.

8. Z výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období leden až březen 2020 bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru se žalobcem měl minimálně 1 další spotřebitelský úvěr, č. úvěrového účtu [bankovní účet], který opakovaně čerpal a průběžně splácel v různých částkách, přičemž zůstatek účtu žalovaného se v období od ledna 2020 do okamžiku připsání prostředků ve výši 50.000 Kč od žalobce (dne [datum]) velmi často nacházel v záporných hodnotách.

9. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o úvěru“), oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum], kopie občanského průkazu žalovaného, splátkového kalendáře ze dne [datum], přihlášky do pojištění - skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne [datum], Přílohy č. 1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne [datum], Informací o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ve znění účinném k [datum], informačního dokumentu o pojistném produktu – Pojištění schopnosti splácet úvěry bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] (den akceptace návrhu smlouvy žalobcem) uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] částku 50.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit společně s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,66 % ročně dle sjednaného splátkového kalendáře. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 99.756 Kč (bez sjednaného pojištění). Tato částka plus úhrada za pojištění měla být hrazena v 18 měsíčních splátkách ve výši 6.316 Kč (splátka úvěru včetně úroku 5.542 Kč plus pojištění 774 Kč) vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje měsícem duben 2020. V čl. 2 smlouvy o úvěru bylo dohodnuto, že sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru a žalobce je oprávněn na úrocích požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit, tj. 119.707,20 Kč. Dle čl. 4 smlouvy o úvěru je v každé splátce zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku, kdy jejich poměr je uveden ve splátkovém kalendáři, který se zasílá společně s oznámením o schválení úvěru. Dle čl. 4 smlouvy o úvěru se platby na pohledávky započítávají podle jejich splatnosti, nepostačuje-li platba k úhradě celé splátky, bude použita nejprve na úhradu úroku a následně na jistinu. Dle čl. 6 smlouvy o úvěru, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, po zesplatnění úvěru již toto právo nevzniká. Splatnost této smluvní pokuty nastává ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Žalobce má dle čl. 6 smlouvy o úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného o délce 15 dnů ve výši 200 Kč u každé splátky, se splatností ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Dle čl. 6 písm. b) smlouvy o úvěru, jestliže se žalovaný dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Dle čl. 6 smlouvy o úvěru, ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a přirostlé nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, z níž je žalobce oprávněn požadovat úroky z prodlení v zákonné výši. Jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den jeho zesplatnění, vzniká dle čl. 6 smlouvy o úvěru žalovanému povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu zprostředkovatelem úvěru [jméno] [příjmení].

10. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru byla dne [datum] z účtu žalobce poukázána částka 50.000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že částka 50.000 Kč byla žalovanému na účet připsána dne [datum].

11. Z Upraveného splátkového kalendáře (po provedeném odkladu Splátek) ke Smlouvě [číslo] potvrzení ze dne [datum] bylo zjištěno, že k žádosti žalovaného žalobce bezplatně odložil splatnost splátky [číslo] splatné dne [datum].

12. Z karty klienta č. smlouvy [číslo] vyplývá, že žalovaný v souvislosti se smlouvou o úvěru uhradil celkem 23.400 Kč, přičemž poslední úhrada byla provedena dne [datum].

13. Výzvami ze dne [datum] a [datum] byl žalovaný žalobcem upozorněn na prodlení s úhradou splátek úvěru ([číslo]) a vyzván k jejich okamžité úhradě.

14. Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovanému, že vzhledem k jeho prodlení s úhradou splátky úvěru v délce 65 dnů došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru, které činní celkem částku 58. 344 Kč (dlužná původní jistina úvěru 48.735,25 Kč, úrok z úvěru ke dni zesplatnění 8.060,76 Kč a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěru 1.548 Kč), ke které dále přirůstá smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z této dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a úrok z původní dlužné jistiny úvěru. Žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání dlužné částky.

15. Předžalobní upomínkou ze dne [datum], danou k poštovní přepravě téhož dne (podací arch ze dne [datum]), byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne odeslání upomínky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána doporučeně na adresu jeho bydliště.

16. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

17. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému na jeho účet dne [datum] úvěr 50.000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci uhradit v 18 měsíčních splátkách po 6.316 Kč (složených ze splátky jistiny úvěru včetně úroku a pojištění), splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem duben 2020. Žalovaný v souvislosti se smlouvou o úvěru žalobci uhradil celkem 23.400 Kč, a to dne [datum] částku 6.400 Kč, dne [datum] částku 4.000 Kč, dne [datum] částku 7.000 Kč a dne [datum] částku 6.000 Kč. Se splátkou [číslo] splatnou dne [datum], se žalovaný ocitl v prodlení o délce 65 dnů, v důsledku čehož byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobcem před uzavřením smlouvy prověřována, avšak nedostatečně. <i>18. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>19. Podle ust. § 420 odst. 1, občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.</i> <i>20. Podle ust. § 1810, občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.</i> <i>21. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.</i> <i>22. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>23. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>24. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.</i> <i>25. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tj. ke dni 3.3.2020) (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>26. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>27. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>28. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>29. Podle ustanovení § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>30. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.</i> 31. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ 32. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020.

33. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

34. Jak vyplývá z výše uvedeného, je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to získáváním nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, z databáze či jiných zdrojů. V případě negativního výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nesmí poskytovatel úvěr poskytnout. Jestliže poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nesplní a následně dojde k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, stává se takto uzavřená smlouva smlouvou neplatnou, a to absolutně, dle ust. § 588 občanského zákoníku.

35. V daném případě žalobce předložil soudu listiny, které si opatřil před uzavřením smlouvy o úvěru pro splnění svých povinností jako poskytovatele spotřebitelského úvěru k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Z těchto listin bylo zjištěno pouze to, že žalovaný je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou, jeho čistý měsíční příjem za poslední 2 měsíce činil v průměru 17.000 Kč, že nemá závazky po splatnosti a že zůstatek na účtu žalovaného činil částku 94,47 Kč. Žalobce netvrdil, že by měl k dispozici bankovní výpis z účtu žalovaného, z něhož by byly patrny pohyby na jeho účtu za určitý časový úsek předcházející poskytnutí úvěru a z něhož by mohl být činěn úsudek stran disponibilních peněžních prostředků žalovaného. Jak soud zjistil z výpisů z účtu žalovaného za období leden až březen 2020, zůstatek účtu žalovaného se v tomto období velmi často nacházel v záporných hodnotách a v době uzavření smlouvy o úvěru žalovaný splácel minimálně 1 další spotřebitelský úvěr (jenž opakovaně čerpal a průběžně splácel v různé výši). Současně nebyly žalobcem nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (splnění požadavku na doložení) těchto tvrzení. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost žalobce při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným výdajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně prohlásil, že jsou„ pravdivé a úplné.“ Výdaj určený na bydlení ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice ke dni uzavření úvěrové smlouvy ([datum]), a přesto nebyl žalobcem nijak prověřován. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady na bydlení činí 1.400 Kč. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující zpravidla náklady na energie, na služby spojené s užíváním bytu a další poplatky), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou (žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů), lze doložit poměrně snadno. Nelze uvěřit ani tomu, že výdaje žalovaného na tzv. Ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) činily 0 Kč. Žalobce si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními žalovaného v tomto směru.

36. Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného víceméně formálně, bez dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla.

37. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je pro rozpor se zákonem podle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná, neboť žalobce jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušil povinnost pro něj vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

38. S ohledem na uvedený závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč, posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k úroku, smluvní pokutě a pojištění schopnosti splácet úvěr. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky, které odvozují svůj vznik a existenci od nároku hlavního. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství sdílí jeho osud. V případě smluvní pokuty a pojištění schopnosti splácet úvěr soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaný), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.

39. Soud má zá prokázané, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč. Žalovaný zaplatil žalobci z titulu předmětné smlouvy o úvěru celkem 23.400 Kč (shodná tvrzení účastníků řízení, karta klienta). Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobce a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si povinni vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobci jistinu úvěru 50.000 Kč oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému jím poskytnuté platby v celkové výši 23.400 Kč (nutno zohlednit všechny platby žalovaného v souvislosti se smlouvou o úvěru, viz výklad o absolutní neplatnosti v předchozím odstavci). Soud proto výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 26.600 Kč (50.000 Kč mínus 23.400 Kč), a to včetně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.600 Kč od [datum], tj. ode dne následujícího po dni, který žalobce stanovil jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne [datum] (do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy, tj. do [datum]), neboť tato výzva se dle předložených listinných důkazů prokazatelně dostala (nebo se dostat mohla) do sféry dispozice žalovaného (když byla doručována na adresu, kterou žalovaný ve smlouvě o úvěru, byť neplatné, sám uvedl), do zaplacení. Ve zbývající části, jak je podrobně specifikováno ve výroku II. tohoto rozsudku, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

40. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce po žalovaném požadoval zaplacení částky v celkové výši 62.975,03 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšný byl pouze ohledně částky 26.600 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu 42 %. Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu 58 %. Žalovanému by tak proti žalobci příslušela náhrada nákladů řízení v rozsahu 16 % (čistý úspěch). Jelikož však žalovaný na nákladech řízení výslovně ničeho nepožadoval, bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.

41. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. soud umožnil žalovanému dlužnou částku s příslušenstvím žalobci uhradit ve splátkách po 5.320 Kč měsíčně, když zohlednil jeho aktuální osobní, finanční a sociální situaci (popsanou shora), která mu umožňuje splátky právě v takové výši hradit, aniž by přitom byl vážným způsobem ohrožen jeho rodinný rozpočet. Při soudem stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu v přiměřené době a žalovaný tak nebude nepřiměřeně zvýhodněn na úkor žalobce. Výhoda splátek je však podmíněna tím, že žalovaný bude celý svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jedinou splátku řádně a včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným naráz. Žalobce by se pak mohl domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.

42. Závěrem soud uvádí, že rozsudkem nebylo rozhodnuto o částečném zpětvzetí žaloby ze dne [datum], dodaném do datové schránky soudu dne [datum], neboť toto podání žalobce bylo příslušné soudní kanceláři a předsedkyni senátu předloženo až dne [datum], tedy poté, kdy již bylo ve věci rozhodnuto tímto rozsudkem, a to z důvodu kybernetického útoku na justici v České republice, který probíhal v období od [datum] do [datum] a během něhož byly datové zprávy ze dne [datum] staženy do systému soudu až dne [datum] (úřední záznam ve spise ze dne [datum]). Jelikož byla žaloba vzata zpět zčásti ještě před tím, než soud o věci rozhodl, nemůže soud následně postupovat ani dle ust. § 96 odst. 2 věta druhá o.s.ř., tedy řízení ve zpětvzaté části zastavit a rozhodnout v rozsahu zpětvzetí návrhu o zrušení rozhodnutí. Nastalá procesní situace, zapříčiněná objektivními okolnostmi popsanými shora, může být napravena pouze v rámci případného odvolacího řízení.