3 C 38/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 10.920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku , částka, , pro částku , částka, představující smluvní pokutu a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, .

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhá se žalobce po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši , částka, a náhrady nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že dne , datum, byla mezi žalobcem a žalovaným prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla dne , datum, žalovanému poskytnuta částka ve výši , částka, na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, v poslední upomínce ze dne , datum, byl informován o zesplatnění úvěru a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný žalobci ničeho nezaplatil. Dlužná částka se skládá z nesplaceného úvěru , částka, a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, . Smluvní pokuta je požadována v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením úvěru v kapitalizované výši , částka, (0,1 % denně z dlužné jistiny od , datum, do , datum, ). Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy řádně prověřena. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Žalobce byl ve smyslu ust. § 114a o.s.ř. v rámci přípravy jednání soudem vyzván (usnesením ze dne , datum, a ze dne , datum, ), aby doplnil skutková tvrzení mimo jiné tak, že specifikuje, jakým konkrétním způsobem byla prověřena schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy, s tím, že obecná tvrzení stran této skutečnosti jsou nedostačující, a předložil všechny listiny, na jejichž základě prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy. Žalobce byl poučen, že je ve smyslu ust. § 101 odst. 1 o.s.ř. povinen vylíčit všechny významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), tj. na podporu všech svých tvrzení je povinen označit a předložit soudu důkazy, přičemž nerespektování těchto povinností může vést k zamítnutí žaloby, popř. její části pro neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 31.7.2024, v němž proces posouzení úvěruschopnosti popsal.

4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobce souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud ve věci v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. bez nařízení jednání.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , potvrzení o platbě ze dne , datum, , kopie občanského průkazu žalovaného, Všeobecných obchodních podmínek účinných od , datum, bylo zjištěno, že mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr až do výše , částka, . Úroková sazba byla stanovena ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc k 1. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu úvěru může splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. V článku 4.2. písm. c) byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. V žádosti o spotřebitelský úvěr je ve vztahu k žalovanému uvedeno, že je svobodný, bydlí s rodiči, příbuznými, má základní vzdělání, studuje, pracuje u společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem je , částka, , měsíční výdaje , právnická osoba, Kč, není v insolvenci ani exekuci.

7. Z potvrzení o platbě ze dne , datum, , dopisu , právnická osoba, . ze dne , datum, a výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období listopad 2022 až leden 2023 bylo zjištěno, že žalobce na účet žalovaného č. , č. účtu, odeslal dne , datum, částku , částka, , když tato byla téhož dne na účet žalovaného připsána.

8. Z detailů úhrady z účtu žalovaného č. , č. účtu, ze dne , datum, , , datum, a , datum, a výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že žalovaný obdržel na účet od společnosti , právnická osoba, částku , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, a , částka, dne , datum, .

9. Dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému žalobcem oznámeno, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 3 dnů.

10. Předžalobní výzvou ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 3 dnů, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.

11. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

12. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému téhož dne poskytnuta na jeho účet č. , č. účtu, částka , částka, . Žalovaný měl povinnost měsíčně splácet úroky z úvěru. Žalovaný žalobci ničeho nezaplatil. Žalobce úvěr zesplatnil z důvodu opakovaného porušení smluvních povinností žalovaného ke dni , datum, . Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobcem před uzavřením smlouvy prověřována, avšak naprosto nedostatečně.

13. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

15. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

16. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

17. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

20. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

25. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Po provedeném dokazování, z něj zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná pouze částečně. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že žalobce jako poskytovatel úvěru uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnuta bezhotovostně částka , částka, . Žalovaný nesplácel úvěr, resp. úroky z úvěru řádně a včas, a proto žalobce úvěr ke dni , datum, zesplatnil a žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky. Žalovaný na pohledávku ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho. Smlouva o úvěru, která byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena, podléhá výše citovaným zákonným ustanovením občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Jak vyplývá z citovaných zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to získáváním nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, z databáze či jiných zdrojů. V případě negativního výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nesmí poskytovatel úvěr poskytnout. Jestliže poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nesplní a následně dojde k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, stává se takto uzavřená smlouva smlouvou neplatnou, a to absolutně, dle ust. § 588 občanského zákoníku.

28. Soud si je vědom toho, že předmětné ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění příjmů, dosavadního dluhového zatížení klienta a jeho podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení.

29. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, či v poměrech exekučních usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) a Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18) přikládá v posledním období podstatný význam právě zjištění věřitele, v jaké finanční situaci byl dlužník v době podepsání smlouvy o úvěru a do jaké míry s ní byl věřitel obeznámený a zda po dlužníkovi požadoval osvědčení jeho úvěruschopnosti, neboť věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele. Ústavní soud v tomto směru výslovně dovodil, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, neboť nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“. Jinak řečeno v případě, že bude v rámci nalézacího řízení zjištěno, že poskytovatel úvěru řádným způsobem nezjišťoval schopnost žadatele o úvěr dostát převzatým závazkům, či případně si řádně neověřil povinným subjektem tvrzené a případně i dokladované skutečnosti, potom si ochranu, která je mu jinak ústavou a procesními předpisy dána, nezasluhuje. Uvedené prioritní hledisko jsou tak obecné soudy povinny při svém rozhodování posuzovat a při jeho naplnění z něho činit odpovídající závěry. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že je neakceptovatelné, aby se dostávalo případné soudní ochrany subjektům (zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům), které evidentně poškozují práva svých klientů.

30. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne , datum, .

31. V daném případě žalobce za účelem prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného předložil žádost o spotřebitelský úvěr a potvrzení o výdělku žalovaného za období říjen až prosinec 2022. Z těchto listin bylo zjištěno pouze to, že v době uzavření úvěrové smlouvy žalovaný je, dle svého prohlášení zaneseného do záhlaví smlouvy o úvěru, svobodný, bydlí s rodiči, příbuznými, je student s měsíčním příjmem cca , částka, , jeho výdaje činí , právnická osoba, Kč měsíčně, není v insolvenci ani v exekuci. V žádosti či úvěrové smlouvě zcela absentují rubriky k vyplnění ve vztahu k výdajům a závazkům žadatele o úvěr. Pokud jde o výdaje žalovaného související s bydlením, chodem domácnosti, běžnými životními potřebami, zájmy atd., tyto nebyly poskytovatelem úvěru před uzavřením smlouvy evidentně vůbec zjišťovány (jak je již soudem poznamenáno shora, v žádosti či úvěrové smlouvě pro tyto položky kolonka k vyplnění vůbec nefiguruje), natož aby byly žalovaným zdokladovány a poskytovatelem úvěru ověřeny a následně v kontextu celkových poměrů žalovaného pečlivě zhodnoceny. Žalobce ani netvrdil, že by měl k dispozici například bankovní výpisy z účtu žalovaného, z něhož by byly patrny pohyby za určitý časový úsek předcházející poskytnutí úvěru a z něhož by mohl být učiněn úsudek stran disponibilních peněžních prostředků žalovaného. Pokud si žalobce informace týkající se poměrů žalovaného, z nichž by bylo možno učinit objektivní závěr, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet, v dostačující míře neověřil, tj. nevyžádal si od žalovaného patřičné doklady, a spoléhal se na pouhá tvrzení žalovaného a ještě k tomu zcela neúplná, je nutno učinit závěr, že žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného naprosto formálně, neúplně, když vůbec nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalovaného, bez dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla.

32. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je pro rozpor se zákonem podle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná, neboť žalobce jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušil povinnost pro něj vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedený závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr, posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k nároku žalobce na zaplacení úroků a smluvní pokuty. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu (úroku z úvěru, smluvní pokuty), které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroků sdílí jeho osud. V případě nároku na smluvní pokutu soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaný), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.

33. Soud má zá prokázané, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný ke dni podání žaloby nezaplatil žalobci z titulu předmětné smlouvy o úvěru ničeho (břemeno tvrzení a důkazní tížilo v tomto ohledu žalovaného). Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobce a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobci částku , částka, , a to ve lhůtě přiměřené možnostem žalovaného, tj. v obecné lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. Proto soud žalobě vyhověl ohledně částky , částka, (výrok I.). Ve zbývající části byla žaloba výrokem II. jako nedůvodná zamítnuta. Žalobci nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

34. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce po žalovaném požadoval zaplacení částky v celkové výši , částka, s příslušenstvím, přičemž úspěšný byl pouze ohledně částky , částka, s příslušenstvím, tedy v rozsahu 64 %. Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu 36 %. Žalobci tak přísluší 28 % z plné náhrady jím účelně vynaložených nákladů řízení. Tato sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši , částka, a nákladů právního zastoupení, při jejichž výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně z ust. § 14b, dle kterého činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes , částka, do , částka, , částka, (neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, když tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, ). Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za celkem , hodnota, úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a výzvu k plnění) ve výši , částka, , dále režijním paušálem za 3 úkony právní služby po , částka, /1 úkon ve výši , částka, (za přípravu a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzvu k plnění) a DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad, které je advokát, který je plátcem DPH, povinen odvést dle zvláštního zákona (zákona o DPH), tj. z částky , částka, , ve výši , částka, . Žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 28 % z částky , částka, , tj. ve výši , částka, .

35. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci rozsudku.