3 C 40/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Růžovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 60 412,15 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky , částka, , částky , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřely smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše , částka, s postupným čerpáním a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splatit v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat , datum, . Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím www., Anonymizováno, .cz a klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření. Žalované byly poskytnuty standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, ty odsouhlasila a poté návrh smlouvy odsouhlasila kliknutím na „podepisuji“, následně byly žalované dokumenty zaslány na emailovou adresu. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně v žalobě uvedla obecné principy zkoumání, tedy že zkoumala počet členů domácnosti, měsíční příjmy, výdaje, skutečnosti, které žalovaná sdělila, dále byla žalovaná lustrována v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů, v registru PČR hledaných osob, v registru politicky aktivních osob, ve výpisu katastrálního rejstříku a interní historii klienta, bylo dotazováno CNCB, NRKI a BRKI. Žalobkyně dále vycházela z informací z AISP, kdy na základě souhlasu žalované, předloží třetí strana (banka) informace o platebním účtu a transakcích. Žalované měsíční příjem činil , částka, . Částky byly žalované vyplaceny na účet, a to , č. účtu, , když dne bylo poskytnuto dne , datum, 6 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, , datum, 6 000 Kč, , datum, 4 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, , datum, 8 000 Kč, , datum, 3 000 Kč, , datum, 9 000 Kč, , datum, 7 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, , datum, 4 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, , datum, 7 000 Kč, , datum, 7 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, 22. , částka, , , datum, 1 000 Kč, , datum, 5 000 Kč, , datum, 4 000 Kč, , datum, 5 000 Kč, , datum, 2 000 Kč, , datum, 4 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, , datum, 20 000 Kč, , datum, 3 000 Kč, , datum, 4 000 Kč, 3 .5. , částka, , , datum, 15 000 Kč, , datum, 8 000 Kč, , datum, 10 000 Kč. Smlouvou byly sjednána služba Presto ve výši , částka, . Žalovaná splatila na jistinu celkem , částka, , když dne , datum, zaplatila částku , částka, , , datum, částku , částka, , , datum, 28 000 Kč. Dne , datum, částku , částka, , , datum, částku , částka, , , datum, 10 000 Kč, 30. 4. , částka, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek a žalobkyně úvěr zesplatnila dne , datum, , žalovaná byla informována emailem. Žalobkyně požaduje úhradu částky , částka, na jistině, , částka, na poplatku, , částka, na smluvním úroku a , částka, na presto poplatku, smlouvou byl sjednán poplatek ve výši 1,99% z vyplaceného úvěru a 0,85% denně smluvní úrok z nesplacené části jistiny. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, , a to za období od , datum, do , datum, ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy.

2. Žalobkyně byla v souladu s § 114a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzvána usnesením ze dne , datum, , č.j. , právnická osoba, 40/2025-51, aby doplnila skutková tvrzení včetně tvrzení o konkrétních skutečnostech týkajících se zkoumání úvěruschopnosti, přičemž byla poučena o následcích nesplnění výzvy. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně ani žalovaná neměly k tomuto postupu námitek.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřela dne , datum, žalovaná se žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem, trvalým pobytem, tel. číslem, emailem, a dále číslem účtu , IBAN, . Úvěrový rámec byl sjednán do výše , částka, . Jedná se o bezúčelový revolvingový a spotřebitelský úvěr. RPSN činí 1569 %, denní úroková sazba 0,85 %. Konec doby platnosti a tím i splatnost úvěru je , datum, . Dále byl sjednán ověřovací poplatek , částka, , poplatek za vyplacení úvěru 1,99% z čerpané částky, smluvní úrok a volitelná služba presto. Žalobkyně je označena mimo jiné číslem účtu , č. účtu, . Dle čl. V.8 smlouvy se žalovaná zavázala hradit veškeré platby ve prospěch bankovního účtu žalobkyně pod VS , var. symbol, (ve spojení s čl. VI. smlouvy). Z předpisu denních splátek byl zjištěn přehled plánovaných denních splátek od , datum, .

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že se jedná o posouzení k , Anonymizováno, ze dne , datum, , a to pro žalovanou. Je uvedeno, že výše ověřovaného měsíčního příjmu činí , částka, , výše čisté příjmu uvedeného spotřebitelem , částka, . Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení , částka, , nezbytné výdaje , částka, , ostatní zbytné výdaje , částka, , disponibilní příjem , částka, , posouzení úspěšné.

7. Z identifikovaných příjmů bylo zjištěno, že žalobkyně prohlašuje ověření příjmu na výpisem z účtu.

8. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalovaná byla ověřena prostřednictvím BankID.

9. Z obecných principů posuzování a filozofie byly zjištěny pouze obecné skutečnosti k posuzování úvěruschopnosti a deklarování individuálního posuzování klienta.

10. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, údajů o poskytovateli, z všeobecných obchodních podmínek a z informací pro spotřebitele nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti podstatné pro rozhodnutí.

11. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalovaná čerpala dne , datum, 6 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, , datum, 6 000 Kč, , datum, 4 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, , datum, 8 000 Kč, , datum, 3 000 Kč, , datum, 9 000 Kč, , datum, 7 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, , datum, 4 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, , datum, 7 000 Kč, , datum, 7 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, 22. , částka, , , datum, 1 000 Kč, , datum, 5 000 Kč, , datum, 4 000 Kč, , datum, 5 000 Kč, , datum, 2 000 Kč, , datum, 4 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, , datum, 20 000 Kč, , datum, 3 000 Kč, , datum, 4 000 Kč, 3 .5. , částka, , , datum, 15 000 Kč, , datum, 8 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, celkem , částka, . Všechny platby byly provedeny pod VS , var. symbol12. Z emailu ze dne , datum, bylo zjištěno, že byl zaslán dne , datum, na emailovou adresu uvedenou žalovanou ve smlouvě s tím, že žalovaná je v prodlení s placením, a to celkové dlužné částky , částka, s tím, že je 92 dnů po splatnosti a žalobkyně vypovídá smlouvu.

13. Z výzvy ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu (ve výši , částka, ze smlouvy ze dne , datum, pod VS , var. symbol, ) před podáním žaloby.

14. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, a dotazem na banku bylo zjištěno, že majitelem uvedeného účtu je žalovaná. Dále bylo z výpisů za období od , datum, do , datum, zjištěno, že v měsících před uzavřením smlouvy je měsíční zůstatek na účtu v řádech pár korun až desítek korun. V září 2023 obsahuje výpis příchozí platbu (mzda) ve výši , částka, , dále tento výpis z účtu obsahuje mnoho odchozích položek pro sázkovou kancelář od stovek po několik tisíc Kč (např. pouze , datum, je to celkem , hodnota, plateb v celkové výši , částka, ), dne , datum, obsahuje výpis z účtu identifikační platbu pro úvěr a příchozí platbu , částka, od společnosti poskytující úvěry, dne , datum, celkem , částka, od jiné společnosti, dne , datum, obsahuje výpis z účtu odchozí platbu , částka, od jiné společnosti poskytující úvěry. Výpis z účtu neobsahuje platby v běžných obchodech, platby za bydlení, aj. Další platby jsou prostřednictvím elektronických prostředků a konkrétně neoznačené. Říjnový (2023) výpis obsahuje příchozí platbu mzda , částka, , dále je zde příchozí platba od jiné osoby , částka, , stejně jako předchozí měsíc obsahuje mnoho plateb sázkové kanceláři a elektronické platby, které nejsou označené. Dne , datum, byla na účet připsána částka , částka, od jiné společnosti poskytující úvěry, dne , datum, 9 280 Kč od jiné společnosti, dne , datum, 6 000 Kč od jiné společnosti, dne , datum, 10 000 Kč od jiných společností, dne , datum, 1 044,16 Kč od jiné společnosti. Výpis za měsíc listopad 2023 obsahuje příchozí platbu , částka, od jiné osoby, dne , datum, 25 669 Kč je příchozí mzda od zaměstnavatele, dále obsahuje měsíční výpis velké množství plateb pro sázkovou kancelář, nespecifikované platby provedené elektronicky, dne , datum, byla připsána částka , částka, od jiné společnosti poskytující úvěry, dne , datum, 2 500 Kč, dne , datum, 10 000 Kč od jiné osoby, dne 23. 100. , částka, od jiné společnosti poskytující úvěry, dne , datum, 591,42 Kč, v ostatním je tento výpis z účtu podobný jako předcházející měsíce. Za měsíc prosinec 2023 obsahuje výpis z účtu příchozí platbu , částka, mzda od zaměstnavatele. , datum, byla poskytnuta první část úvěru žalobkyni, a to ve výši , částka, a , částka, , dne , datum, 6 000 Kč a , částka, . Výpisy z následujících měsíců obsahují čerpaní dne , datum, 7 000 Kč a , částka, , dne , datum, 4 000 Kč a , částka, , dne , datum, 10 000 Kč, , částka, , , částka, , , datum, 3 000 Kč, , částka, , , částka, , dne , datum, 1 000 Kč, , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , dne , datum, 15 000 Kč, , částka, , dne , datum, 3 000 Kč, , datum, 10 000 Kč, dne , datum, 8 000 Kč, , částka, , dne , datum, 7 000 Kč, dne , datum, 3 000 Kč, , částka, , dne , datum, 5 000 Kč, , částka, , , částka, , celkem je zřejmé, že žalovaná na úvěr pod VS , var. symbol, čerpala , částka, . Naopak z odchozích plateb ve prospěch čísla účtu , č. účtu, (účet ze kterého byl čerpán úvěr a označený jako účet žalobkyně, ve spojení se smlouvou - je to účet, na který mají být prováděny splátky) je zřejmě, že žalovaná zaslala žalobkyni následující platby: , datum, 46 403,73 Kč, 26, 1, 2024 29 888, , částka, , , datum, 29 290,20 Kč, , datum, 35 544,97 Kč, , datum, 29 601, , částka, , , datum, 10 364 Kč, , datum, 51 345,56 Kč, celkem tak žalovaná žalobkyni zaslala částku , částka, .

15. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

16. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně úvěr s postupným čerpáním, a to v celkové výši , částka, , který se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem a poplatkem v denních splátkách do , datum, . Žalovaná zaplatila na úvěr celkem , částka, . Schopnost žalované splácet úvěr byla žalobkyní před uzavřením smlouvy prověřována naprosto nedostatečně. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

17. Závazkový vztah vzniklý dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinných k datu uzavření smlouvy.

18. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

20. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

21. Podle ust. § 1812 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

22. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

23. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

24. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

25. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

26. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

27. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

33. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

34. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne , datum, .

35. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalované a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

36. Žaloba žalobkyně není důvodná.

37. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované průběžně po dobu několika měsíců poskytován bezhotovostně úvěr, až do celkové výše , částka, . Žalovaná na pohledávku ze smlouvy o úvěru zaplatila celkem , částka, .

38. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Byla tak povinna si před uzavřením smlouvy vyžádat od žalované sdělení o veškerých příjmech, které měla prokázat, přehled výdajů (na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jak již bylo uvedeno shora. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

39. Ke splnění své povinnosti k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně doložila (pouze a jen) výpis o posouzení, který obsahuje rubriky ve vztahu k osobě žadatele, jeho příjmům a výdajům, pokud jde o příjmovou složku, ta byla ověřena z výpisů z účtu, které si vyžádal soud na návrh žalobkyně. Pokud jde o výdaje, žalobkyně jejich konkrétní zkoumání tvrdí v žalobě pouze obecně, konkrétněji se nevyjádřila, nicméně z výpisu z účtu je již na první pohled zřejmé, že posuzování výdajové stránky bylo žalobkyní provedeno čistě formálně, pokud by bylo nahlédnuto do výpisu z účtu, pak již jen při zběžném prozkoumání výpisů by žalobkyně musela dospět k zamítavému stanovisku, když tyto obsahují mnoho plateb sázkové kanceláři, velké množství příchozích plateb od úvěrujících společností, koncový zůstatek je každý měsíc téměř nulový, nadto z výpisů není zřejmé, kolik měsíčně žalovaná vynaloží na bydlení, dopravu, domácnost/potraviny, osobní péči aj. Po žalované mělo být požadováno větší množství informací, které by mohly vést k ověření toho, zda se jedná o solventní osobu. Na základě informací, které žalobkyně měla k dispozici, nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovaná je dostatečně solventní osobou a může jí být úvěr poskytnut, přesto jí však peněžní prostředky poskytla. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Žalobkyně osobu žalované v těchto databázích vůbec nelustrovala. Žalobkyně k písemné výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního žalobu nic nedoplnila, zůstala v tomto ohledu nečinná.

40. Soud si je vědom, že ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

41. Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Učinila tak naprosto formálně, bez dostatečných informací a podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (i kdyby byly žalovaným takto tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, jelikož ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

42. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupovala s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalované, čímž porušil povinnost pro ni vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

43. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k úrokům a poplatkům. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu, které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud. V případě nároku na poplatky soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaná), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.

44. Soud má zá prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná dosud z titulu předmětné smlouvy o úvěru žalobkyni zaplatila , částka, . Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobkyně a žalovaná mezi sebou poskytly, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalované vydat žalobkyni jistinu úvěru , částka, oproti povinnosti žalobkyně vydat žalované jím poskytnuté platby ve výši , částka, .

45. S ohledem na výše uvedené závěry soud výrokem I. žalobu zamítl, neboť žalovaná v souvislosti se smlouvou o úvěru zaplatila žalobkyni více, než jí žalobkyně poskytla.

46. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst.1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení byla zcela úspěšná žalovaná, s ohledem na skutečnost, že žalované žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu se jejich vznik nepodává, rozhodl soud výrokem II. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.