3 C 42/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 55.276 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje ohledně kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění a upřesnění ze dne , datum, , domáhá se žalobce po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřel se žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému v tentýž den v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, . Tyto se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru ve výši , částka, a inkasním poplatkem ve výši , částka, , tj. celkovou částku , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , se splatností první splátky dne , datum, a poslední splátky dne , datum, . Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, když poslední úhrada proběhla dne , datum, . Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem , částka, . Od , datum, se úročí neuhrazená jistina úvěru ve výši , částka, úrokem ve výši 15 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla ze strany původního věřitele postoupena na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , což bylo žalovanému oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. Žalobce po žalovaném požaduje dlužnou jistinu úvěru , částka, , úrok za trvání spotřebitelského úvěru ve výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru ve výši , částka, , inkasní poplatek ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky za období od , datum, do , datum, , kapitalizované příslušenství (úrok a úrok z prodlení) do , datum, a příslušenství (úrok a úrok z prodlení) jdoucí od , datum, do zaplacení.

2. Žalobce byl ve smyslu ust. § 114a o.s.ř. v rámci přípravy jednání soudem vyzván (usnesením ze dne , datum, , č.j. , právnická osoba, 42/2024-35), aby doplnil skutková tvrzení mimo jiné tak, že specifikuje, jakým konkrétním způsobem byla prověřena schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy, s tím, že obecná tvrzení stran této skutečnosti jsou nedostačující, a předložil všechny listiny, na jejichž základě právní předchůdce žalobce prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy. Žalobce byl poučen, že je ve smyslu ust. § 101 odst. 1 o.s.ř. povinen vylíčit všechny významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), tj. na podporu všech svých tvrzení je povinen označit a předložit soudu důkazy, přičemž nerespektování těchto povinností může vést k zamítnutí žaloby, popř. její části pro neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne , datum, , v němž proces posouzení úvěruschopnosti popsal, a k němuž připojil listiny na podporu tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena pečlivě a řádně.

3. Podáním ze dne , datum, vzal žalobce žalobu zpět pro kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, .

4. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby před zahájením prvního jednání ve věci soud řízení ve zpětvzaté části bez dalšího ve smyslu ust. § 96 odst. 2 a 4 o.s.ř. zastavil (výrok I.).

5. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, nepožádal o jeho případné odročení. Proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

6. Soud ve věci provedl dokazování níže uvedenými listinami, z nichž byly zjištěny následující skutečnosti:

7. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, Přílohy č. , hodnota, Předpis splátek a přehledu plateb soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . jako věřitel a úvěrující poskytla žalovanému dne , datum, v hotovosti částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem za dobu trvání úvěru ve výši , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru ve výši , částka, a inkasním poplatkem ve výši , částka, , tj. celkovou částku , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , se splatností první splátky dne , datum, a poslední splátky dne , datum, . Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, když poslední úhrada proběhla dne , datum, . Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem , částka, .

8. Ze Žádosti o úvěr ze dne , právnická osoba, ., Anonymizováno, , výplatních pásek žalovaného za období leden až březen 2021, pracovní smlouvy a dohody o její změně, obě z roku 2013, a čestného prohlášení žalovaného ze dne , datum, bylo k osobě žalovaného, jeho příjmům a výdajům právním předchůdcem žalobce zjištěno, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, je zaměstnán u , právnická osoba, , s místem výkonu práce , adresa, , s příjmem , částka, čistého měsíčně, měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši , částka, na bydlení, , částka, na dopravu, jídlo a osobní náklady a , částka, na měsíční splátky stávajících půjček. Tiskopis žádosti neobsahuje kolonku „Doložení výdajů žadatele“.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , strany 20 Přílohy č. , hodnota, k této smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . postoupil žalovanou pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .

10. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, , předanou k poštovní přepravě dne , datum, , byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání.

11. Z přehledu sporů vedených u podepsaného soudu se žalovaným, podrobných výpisů rejstříku C a rozsudků ve věcech sp.zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, bylo zjištěno, že jen v roce 2022 bylo proti žalovanému vedeno 13 civilních řízení k vymožení dluhů z čerpaných spotřebitelských úvěrů, z nichž 7 smluv o úvěru bylo uzavřeno v letech 2018 až 2020. Ve shora specifikovaných řízeních bylo soudem uzavřeno, že daný poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného dostatečně, když nezkoumal jeho reálné výdaje, existující dluhové zatížení a neplnění závazků ze spotřebitelských úvěrů.

12. Z provedeného dokazování bylo zjištěno mnoho dalších skutkových zjištění, která nejsou uvedená shora, neboť nejsou s ohledem na právní závěry učiněné níže pro tuto věc podstatná.

13. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

14. Mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v tentýž den v hotovosti úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru ve výši , částka, a inkasním poplatkem ve výši , částka, , tj. celkovou částku , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , se splatností první splátky dne , datum, a poslední splátky dne , datum, . Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, když poslední úhrada proběhla dne , datum, . Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem , částka, . Schopnost žalovaného splácet úvěr byla právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy prověřována naprosto nedostatečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

15. Závazkový vztah vzniklý dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od , datum, , smluvním ujednáním a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinným od , datum, ).

16. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

18. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

19. Podle ust. § 1812 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

20. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

21. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

22. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

23. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

24. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

25. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

26. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Podle ustanovení § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

32. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

33. Podle ust. § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

34. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“35. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C- 679/18.

36. Po provedeném dokazování, z něj zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná pouze částečně.

37. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . jako poskytovatel úvěru uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému téhož dne poskytnut v hotovosti úvěr ve výši , částka, . Žalovaný na pohledávku ze smlouvy o úvěru zaplatil celkem , částka, . Žalobce je v tomto sporu aktivně legitimován, neboť pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru plynoucí byla na něj platně postoupena.

38. V daném případě se jedná se o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 občanského zákoníku), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, § 1810 a násl. občanského zákoníku, komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností právního předchůdce žalobce bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jak již bylo uvedeno shora. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

39. Ke splnění své povinnosti k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobce doložil Žádost o úvěr ze dne , datum, , výplatní pásky žalovaného za období leden až březen 2021, pracovní smlouvu a dohodu o její změně, obě z roku 2013, a čestné prohlášení žalovaného ze dne , datum, . Žádost má podobu tiskopisu právního předchůdce žalobce, který obsahuje rubriky k vyplnění ve vztahu k osobě žadatele, jeho příjmům a výdajům. Ze žádosti bylo k osobním poměrům a příjmům a výdajům žalovaného zjištěno to, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, je zaměstnán u , právnická osoba, , s místem výkonu práce , adresa, , s příjmem , částka, čistého měsíčně, což odpovídá údajům z pracovní smlouvy a její změny a výplatních pásek. Měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši , částka, na bydlení, , částka, na dopravu, jídlo a osobní náklady a , částka, na měsíční splátky stávajících půjček. Tiskopis žádosti neobsahuje kolonku „Doložení výdajů žadatele“, z čehož je zřejmé (a koresponduje to i s tím, že žalobce nebyl schopen v tomto ohledu předložit k výzvě soudu žádné doklady), že výdaje žalovaného byly do žádosti zaneseny toliko na základě sdělení samotného žalovaného bez patřičného ověření jejich výše ze strany poskytovatele úvěru. Výše uvedená zjištění vzbuzují dojem, že úvěruschopnost žalovaného tak byla ověřována toliko pro formu. Soud je toho názoru, že právní předchůdce žalobce si měl s ohledem na uvedené skutečnosti, které vzbuzují pochybnosti, ověřit a požadovat doložení žalovaným tvrzených skutečností. Po žalovaném mělo být požadováno větší množství informací, které by mohly vést k ověření toho, zda se jedná o solventní osobu. Na základě informací, které původní věřitel měl k dispozici, nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovaný je dostatečně solventní osobou a může mu být úvěr poskytnut, přesto mu však peněžní prostředky poskytl.

40. Povinností právního předchůdce žalobce bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobce mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Právní předchůdce žalobce osobu žalovaného v těchto databázích vůbec nelustroval. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobce k písemné výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního žalobu doplnil o tvrzení, jakým způsobem jeho právní předchůdce splnil svoji zákonnou povinnost ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zopakoval údaje uvedené v Žádosti o úvěr ze dne , datum, , předložil výplatní pásky žalovaného za období leden až březen 2021, pracovní smlouvu a dohodu o její změně a čestné prohlášení žalovaného, že bydlí u rodičů. Samotná skutečnost, že žalovaný má stabilní příjem ze zaměstnání, bez prověření a věrohodného prokázání, jaké jsou jeho reálné měsíční výdaje na bydlení, další nezbytné životní potřeby a splátky existujících dluhů, nevypovídá ničeho o jeho skutečné finanční situaci a už vůbec není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti. Měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny bez bližšího upřesnění, jak bylo k jejich výši poskytovatelem úvěru dospěno, evidentně se jedná o nějaké paušální částky, tedy hypotetické náklady, které však neodpovídají realitě. Pokud by právní předchůdce žalobce v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti postupoval důsledně lege artis, pak by jistě zjistil vysokou úvěrovou zaangažovanost žalovaného u jiných poskytovatelů úvěrů v době uzavření smlouvy o úvěru, jakož i to, zda si žalovaný své závazky vůči věřitelům řádně plní či nikoliv.

41. Soud si je vědom, že ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

42. Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Učinil tak naprosto formálně, bez dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (i kdyby byly žalovaným takto tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobci, jelikož ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

43. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je pro rozpor se zákonem podle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná, neboť právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušil povinnost pro něj vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedený závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které byl žalovanému poskytnut úvěr, posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k úrokům, smluvní pokutě a poplatkům (nákladům a úhradám v souvislosti s poskytnutím a splácením úvěru). Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu (úroku z úvěru, smluvní pokuty, poplatků), které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroků sdílí jeho osud. V případě nároku na poplatky a smluvní pokutu soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaný), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.

44. Soud má zá prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný dosud z titulu předmětné smlouvy o úvěru zaplatil , částka, (dle tvrzení žalobce, které netřeba prokazovat, neboť byla učiněna ve prospěch žalovaného). Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobce a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobci jistinu úvěru , částka, oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému jím poskytnuté platby ve výši , částka, .

45. S ohledem na výše uvedené závěry soud výrokem II. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku , částka, , a to ve lhůtě přiměřené možnostem žalovaného, tj. v obecné lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části byla žaloba výrokem III. jako nedůvodná zamítnuta. Žalobci nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle HYPERLINK "https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=onrf6mrqge3f6mrvg4xhazryg4"§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

46. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl v procentuálním vyjádření, vycházeje z předmětu řízení , částka, úspěšný v rozsahu 23,5 % a neúspěšný v rozsahu 76,5 % (odpovídající úspěchu žalovaného). V tomto případě by tedy nárok na náhradu nákladů řízení měl žalovaný. S ohledem na skutečnost, že žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu se jejich vznik nepodává, rozhodl soud výrokem IV. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

47. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci rozsudku.