3 C 46/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje pro částku 1 580,48 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení k [datum] a pro zákonný úrok z prodlení z částky 1 173,96 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 360 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 724,92 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 5 360 Kč od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 6 640 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 949,03 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 826,04 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 5 466,01 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 12. 2022 a doplněnou podáním ze dne 13. 4. 2023 domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. To vše s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, a to v hotovosti při uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok) ve výši 6 640 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 320 Kč. Splatnost poslední splátky a celého úvěru připadla na [datum]. Žalovaný v této lhůtě půjčku neuhradil a od tohoto data je v prodlení se zaplacením jak neuhrazení jistiny, tak i neuhrazeného poplatku. Žalovaný uhradil na poskytnutou půjčku celkem částku 4 640 Kč, přičemž plnění žalovaného bylo použito nejprve na úhradu příslušenství pohledávky, tj. na souhrnný poplatek a následně na jistinu. Dlužná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 7 211,54 Kč a dlužného poplatku ve výši 4 788,46 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z celkové částky 12 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 14 254,43 Kč a zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 12 000 Kč a příslušenství tvořené zákonnými úroky z prodlení.

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 211,54 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 4 788,46 Kč, dále z kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 14 254,43 Kč a úroků z prodlení z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 580,48 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení k [datum] a navrhla zastavení řízení v tomto rozsahu. Žalobkyně navrhla, aby soud pokračoval v řízení pro částku jistiny dluhu ve výši 7 211,54 Kč, poplatek ve výši 5 188,46 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 826,04 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 673,95 Kč. <i>4. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.</i> 5. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I.

6. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

7. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřili, rozhodl soud ve věci v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. bez nařízení jednání.

8. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti (a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu):

9. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] (dále též jen smlouva) uzavřené mezi [právnická osoba] (právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným soud zjistil, že předmětná smlouva byla uzavřena dne [datum] a právní předchůdce žalobkyně se na jejím základě zavázal, že žalovanému poskytne půjčku ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 640 Kč, tedy celkem částku 16 640 Kč, v 52 týdenních splátkách tak, že výše každé splátky činila 320 Kč, když první splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy. Splátky se žalovaný zavázal hradit v hotovosti, a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že částku ve výši 10 000 Kč převzal v hotovosti. Dle úvodního ustanovení smlouvy jsou její nedílnou součástí Smluvní podmínky smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně smlouvy. Dle čl. 8 smluvních podmínek se zákazník a právní předchůdce žalobkyně dohodli, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky, včetně souhrnného poplatku. Dle čl. 13 smluvních podmínek zákazník souhlasí s tím, že práva právního předchůdce žalobkyně z této smlouvy včetně vybírání dlužných splátek mohou být jménem právního předchůdce žalobkyně vykonána jakýmkoliv oprávněným zástupcem nebo jeho oprávněným zaměstnancem.

10. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil údaje uvedené žadatelem o půjčku před uzavřením smlouvy, osobní údaje, náhradní kontaktní adresu a údaje o zaměstnavateli žadatele. Dále je zde uvedeno, že byl předložen občanský průkaz a správnost údajů uvedených v kartě byla ověřena z občanského průkazu. Z karty dále soud zjistil, že žadatel neměl půjčku u [společnost] [společnost] a jeho příjem činil 9 500 Kč, byl ověřen z pracovní smlouvy. Výdaje žalovaného tvořily výdaje na nájem a inkaso 3 500 Kč, ověřené ze SIPO a nájemní smlouvy, dále náklady na domácnost 2000 Kč a výdaje na telefon 200 Kč.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, přičemž na žalobkyni jako postupníka, měly dle uvedené smlouvy přejít pohledávky specifikované v příloze [číslo] této smlouvy. Dle přílohy [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným je evidována na čísle řádku [číslo].

12. Dopisem ze dne [datum], podaným k poštovní přepravě dne [datum], bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

13. Předžalobní upomínkou ze dne [datum], podanou k poštovní přepravě dne [datum], byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání. <i>14. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> 15. Na základě citovaného ustanovení se právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným řídí režimem občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a to ve znění rozhodném v době vzniku právních vztahů účastníků (dále jen občanský zákoník). <i>16. Podle ust. § 52 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.</i> <i>17. Podle ust. § 55 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.</i> <i>18. Podle ust. § 56 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.</i> <i>19. Podle ust. § 657 a 658 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, zpravidla téhož druhu.</i> <i>20. Podle ust. § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>21. Podle ust. § 41 občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.</i> <i>22. Podle ust. § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.</i> 23. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, když první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy o půjčce potvrdil, že částku ve výši 10 000 Kč převzal v hotovosti. Žalovaný na půjčku uhradil celkem 4 640 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaný, který je fyzickou osobou, vystupoval při uzavírání a plnění ze smlouvy o půjčce s dodavatelem mimo rámec své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti i mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, tj. jako spotřebitel, a právní předchůdce žalobkyně v těchto smluvních vztazích vystupoval jako podnikatel, který se mimo jiné zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru, tj. jako dodavatel, je nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daných smluvních vztazích vystupuje jako slabší strana. Jelikož jsou předmětné smlouvy o půjčkách smlouvami spotřebitelskými (tedy smlouvami uzavřenými mezi spotřebitelem a dodavatelem), musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelských smluv nejsou nepřípustná, a to bez dalšího (ust. § 56 odst. 3 občanského zákoníku) či zda nejsou nepřípustná pro jejich rozpor s požadavkem dobré víry znamenající k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran – jedná se tak o obsahovou kontrolu těchto ujednání (ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku). Cílem však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daných závazkových právních vztahů – úkolem soudu je odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků. Soud tedy při posuzování daného smluvního vztahu a jeho konkrétních ujednání postupoval v souladu s ust. § 56 odst. 3 občanského zákoníku, přičemž neshledal žádné ujednání, které by bylo bez dalšího nepřípustné. Dále soud postupoval v souladu s ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku, kdy aplikoval test nepřiměřenosti ujednání předmětné smlouvy, posuzoval, zda se nejedná o smluvní ujednání, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, zda jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Preambule směrnice Rady 93/13 EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která byla provedena zákonnými ust. § 55 a 56 občanského zákoníku, stanoví, že při hodnocení kritéria„ dobré víry“, resp.„ přiměřenosti“, je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran, zda měl spotřebitel nějakou pohnutku k tomu, aby souhlasil s podmínkou, a zda zboží bylo dodáno nebo služby poskytnuty na zvláštní objednávku spotřebitele. Ust. § 56 odst. 2 občanského zákoníku však z přezkumu vylučuje ujednání o předmětu plnění a ceně. Z přezkumu tak nejsou vyloučeny ujednání o sankcích, ať už jde o úroky z prodlení, smluvní pokuty, nebo různé sankční poplatky.

25. Smluvní pokuta nebyla žalobkyní v žalobním návrhu požadována, úroky z prodlení jsou požadovány v zákonné výši. Soud tedy v tomto ohledu neshledal žádné ujednání, které by zakládalo významnou nerovnováhu práv a povinností stran, kdy by taková nerovnováha šla k tíži spotřebitele.

26. Pokud se jedná o ujednání o výši poskytnuté půjčky a ceně za toto poskytnutí, tyto není možné posuzovat pomocí testu nepřiměřenosti ujednání, když se týkají předmětu plnění a ceny, neboť má soud za to, že byly spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Tato výjimka týkající se předmětu plnění a ceny vychází z čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 EHS, který byl promítnut do ust. § 56 odst. 2 občanského zákoníku, neboť rozhodnutí žalovaného ve vztahu k předmětu plnění (úvěru) a ceně za takové plnění jsou základními prvky autonomie vůle, do nichž není stát, potažmo soud, oprávněn zasahovat, pokud jsou vyjádřeny jasným a srozumitelným způsobem. Test nepřiměřenosti by neměl vést k odstraňování následků špatného (nevýhodného) rozhodnutí spotřebitele (srov. [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s. – kdy tento je možné použít i na právní úpravu dle zákona č. 40/1964 Sb., neboť podává výklad směrnice 93/13 EHS a nedošlo k zásadní změně právní úpravy).

27. Přestože není možné na ustanovení o předmětu plnění a ceně použít test nepřiměřenosti, nic nebrání použití jiných zákonných ustanovení.

28. Ve vztahu ke sjednanému úroku z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 6 640 Kč soud konstatuje, že v rámci předmětného smluvního typu je možné, aby byly úroky sjednány. Věřitel je tedy obecně oprávněn požadovat i zaplacení úroku. Ve vztahu k úroku z půjčky ve výši 6 640 Kč soud uvádí, že tento při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje 66,4 % z poskytnuté částky. Jelikož byla půjčka poskytnuta na období 52 týdnů, jedná se o úrok za toto období, tedy za rok.

29. Dle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) se za nepřiměřený úrok považuje zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že půjčky či úvěry na základě smluv uzavíraných s fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. K měsíci květnu roku 2005 se úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 10,13 % ročně (pro domácnosti spotřebitelské do jednoho roku) či 15,45 % (spotřebitelské 1 – 5 let) – údaje čerpány na [webová adresa]. Trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů v dané době činil 30,39 %, příp. 46,35 %. Jedná se o roční úrokové sazby. S ohledem na skutečnost, že žalobkyní poskytnutá úroková sazba představuje více než pětinásobek vyšší úrokové sazby poskytované bankami pro dané období, shledal soud tuto výši úroku z půjčky za nepřiměřenou, ujednání o něm je podle ust. § 1 odst. 2 a § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Z tohoto důvodu nebyl tento nárok žalobkyně shledán po právu.

30. Na základě smlouvy o půjčce bylo žalovanému poskytnuto plnění celkem 10 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 4 640 Kč. Uvedené tvrzení žalobkyně žalovaný nezpochybnil. Tuto částku žalobkyně započetla z části i na neplatně sjednané plnění (souhrnný poplatek), tedy na neexistující dluh žalovaného. Jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. Žalovaný tedy dluží žalobkyni částku 5 360 Kč a soud jej k zaplacení této částky zavázal, ve zbytku nároku na zaplacení jistiny žalobu zamítl.

31. Soud rovněž přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, který je odůvodněn ust. § 517 odstavec 2 občanského zákoníku (ve znění platném v době vzniku prodlení), dle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení dnem [datum], kdy marně uplynula sedmidenní lhůta pro úhradu poslední splátky. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z přiznané částky 5 360 Kč dle jejího návrhu od [datum] do zaplacení, přičemž za období od [datum] do [datum] zákonný úrok z prodlení kapitalizoval částkou 7 724,92 Kč. Ve zbylé části byl nárok na zaplacení zákonného úroku zamítnut.

32. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 12 000 Kč a kapitalizovaného příslušenství (k [datum]) ve výši 14 254,43 Kč, tj. celkem 26 254,43‬ Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 5 360 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím (k [datum]) 6 279,61 Kč, tj. celkem 11 639,61‬ Kč. V dané věci byl tedy úspěšný žalovaný v rozsahu 11,33 % (čistý úspěch) a náležela by mu tak částečná náhrada nákladů řízení. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly.

33. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci rozsudku.