3 C 55/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 12.899 s příslušenstvím a smluvní pokuty 2.033,88 Kč

I. Řízení se zastavuje pro částku 279,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 257,57 Kč od 2.7.2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21,51 Kč od 2.9.2022 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7.720,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 2.866 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.866 Kč od 24.9.2019 do 1.7.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.608,43 Kč od 2.7.2022 do 1.9.2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.586,92 Kč od 2.9.2022 do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši 2.033,88 Kč, úroku ve výši 98,75 % ročně z částky 8.000 Kč od 24.9.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 34.423 Kč, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 1.912,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 10.866 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 2.033,88 Kč a náhrady nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč. Úvěr byl vyplacen dne [datum] na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 158,31 % ročně splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 683 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2019, a to dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Žalobce řádně prověřil schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Bylo prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající se žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Z dokladů o příjmech žalované vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 11.949 Kč a celkové měsíční náklady činí 6.410 Kč. Volné zdroje ke splácení, po odečtení rezervy 1.000 Kč, činí 4.539 Kč. Z registru NRKI byl zjištěn kód příznaku 16 – klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak), neexistuje však povinnost ze strany věřitele zamítat klienta s tímto příznakem. U nákladů na bydlení bylo vycházeno ze žalovanou uvedené částky 1.000 Kč měsíčně, žalobce nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalované na bydlení. Žalovaná uvedla jedno vyživované dítě, což představovalo částku 2.000 Kč. Dále byla ve výdajích žalované zohledněna paušální částka 3.410 Kč jako existenční minimum stanovené zákonem. Z oznámení úřadu práce o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne [datum] bylo ověřeno, že žalovaná je příjemcem rodičovského příspěvku. Z výpisu z bankovního účtu za období květen 2019 bylo zjištěno, že žalovaná je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění úvěru žalobci neuhradila ničeho. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobci právo na úhradu smluvní pokuty za prodlení dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 498 Kč (2x 249 Kč), a to v souvislosti s prodlením se zaplacením splátky [číslo] o délce 30 dnů, která je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení, a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč), a to v souvislosti s prodlením se zaplacením splátky [číslo] o délce 15 dnů, která je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná v prodlení se zaplacením splátky [číslo] (splatné dne [datum]) o délce 65 dnů, došlo dle bodu 6.3. smlouvy ke dni [datum] k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že nová jistina ve výši 9.968,77 Kč byla splatná nejpozději v den zesplatnění úvěru. Od [datum] vznikla dle bodu 6.5. smlouvy žalované povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Dle bodu 2.2. smlouvy úroky z úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobce po žalované požaduje uhradit částku 9.968,77 Kč (dlužná původní jistina úvěru ve výši 8.000 Kč plus úrok za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1.968,77 Kč), smluvní pokutu ve výši 489 Kč, náhradu nákladů ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 2.033,88 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru 9.968,77 Kč od [datum] do vyhotovení žaloby), smluvního úroku ve výši 98,75 % ročně z dlužné původní jistiny úvěru ve výši 8.000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 34.423 Kč, a zákonný úrok z prodlení 10 % ročně z částky 10.866 Kč (součet nové jistiny úvěru, dlužného úroku z úvěru ke dni zesplatnění, smluvní pokuty ve výši 498 Kč a náhrady nákladů ve výši 400 Kč) od [datum] do zaplacení. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu ve věci samé nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.

3. Žalobce byl ve smyslu ust. § 114a o.s.ř. v rámci přípravy jednání soudem vyzván (usnesením ze dne 22.7.2020, č.j. 3 C 55/2020-51), aby předložil všechny listiny, na jejichž základě (po zhodnocení jejich obsahu) prověřil platební schopnost žalované splácet úvěr před uzavřením smlouvy. Žalobce byl poučen, že je ve smyslu ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. povinen plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), tj. na podporu všech svých tvrzení je povinen označit a předložit soudu důkazy, jejíž nerespektování může vést též k zamítnutí žaloby, popř. její části pro neunesení důkazního břemene. Na výzvu soudu žalobce reagoval obsáhlým podáním ze dne [datum], k němuž připojil listiny na podporu tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla z jeho strany prověřena pečlivě a řádně.

4. Řízení bylo od [datum] do [datum] ze zákona přerušeno z důvodu rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku žalované spojeného s povolením oddlužení. Rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum] bylo oddlužení žalované zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno (z důvodu, že žalovaná není schopna po dobu delší než 3 měsíce splácet pohledávky nezajištěných věřitelů a dar na základě darovací smlouvy není poskytován).

5. Podáním doručeným soudu dne 6.6.2023 vzal žalobce žalobu zpět pro částku 279,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 257,57 Kč od 2.7.2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21,51 Kč od 2.9.2022 do zaplacení. Učinil tak s odůvodněním, že v insolvenčním řízení žalované bylo na jeho pohledávku uhrazeno celkem 279,08 Kč (dne [datum] částka 257,57 Kč a dne [datum] částka 21,51 Kč).

6. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby před zahájením prvního jednání ve věci soud řízení ve zpětvzaté části bez dalšího ve smyslu ust. § 96 odst. 2 a 4 o.s.ř. zastavil (výrok I.).

7. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila, žalobce omluvil svoji nepřítomnost a požádal, aby soud věc rozhodl v jeho nepřítomnosti.

8. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinami, z nichž byly zjištěny následující skutečnosti:

9. Z Hodnocení klienta ze dne [datum], Předsmluvního formuláře ze dne [datum], Prohlášení klientů, výpisu záznamů z registru [příjmení] a NRKI, oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory bylo zjištěno, že žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. V Hodnocení klienta je v části A) Analýza bonity: Klient Příjmy uvedeno Pravidelný čistý měsíční příjem klienta: [částka], Druh příjmu klienta: rodičovská, Celkem příjmy: [částka], v části Klient Výdaje je uvedeno Klient (životní minimum): 3.410 Kč, Druhá osoba v domácnosti (částka na partnera): 0, Děti v domácnosti (počet + výdaje): 1; 2.000 Kč, Splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.): 0, Bydlení (nájemné, inkaso): 1.000 Kč, Ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.): 0, Celkem výdaje: 6.410 Kč, Rezerva: 1.000 Kč, v části C) Volné zdroje (příjmy - výdaje) je uvedeno 4.539 Kč. V části B) Doplňující údaje neuvedené ve smlouvě o úvěru je uvedeno Rodinný stav: svobodná, Žijete s manželem/kou (partnerem/kou) v domácnosti: Ne, Forma bydlení: jiné. Z oznámení o změně dávky státní sociální podpory Úřadu práce ČR, Kontaktní pracoviště [obec] ze dne [datum] bylo zjištěno, že rodičovský příspěvek na dítě [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], se od [datum] zvyšuje z [částka] na [částka]. Podle výpisu z registru SOLUS byla ke dni [datum] uvedena jedna dlužná splátka po splatnosti ve výši 27.527 kč se vznikem příznaku ke dni [datum], produkt: debet, kontokorent. Z výpisu z NRKI ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalované byl přiřazen kód příznaku 16 – klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak). Žalovaná podepsala Prohlášení klientů ze dne [datum], v němž mimo jiné potvrdila, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku a veškeré údaje, které z její strany budou uvedeny ve smlouvě, jakož i veškeré informace, které v souvislosti se smlouvou poskytla či poskytne poskytovateli úvěru, jsou pravdivé a úplné. Z předsmluvního formuláře ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná svým podpisem potvrdila, že před podpisem návrhu na uzavření smlouvy převzala jedno vyhotovení tohoto předsmluvního formuláře, který obsahoval informace o věřiteli spotřebitelského úvěru, o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru a jeho nákladech.

10. Z výpisů z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] za období červen 2019 bylo zjištěno, že na účet žalované přišla dne [datum] od žalobce částka 8.000 Kč, dne [datum] rodičovský příspěvek [částka], počáteční zůstatek na účtu činil mínus 29,09 Kč a konečný mínus 10,17 Kč.

11. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o úvěru“), oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum], doručenky ze dne [datum], splátkového kalendáře ze dne [datum], kopie občanského průkazu, výňatku z výpisu z účtu žalované za květen 2019 bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalované na její účet č. [bankovní účet] částku 8.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobci vrátit společně s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 158,31 % ročně. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 28.686 Kč, a měla být hrazena v 42 měsíčních splátkách ve výši 683 Kč vždy do 17. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje červenec 2019. V čl. 2 smlouvy o úvěru bylo dohodnuto, že sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru a žalobce je oprávněn na úrocích požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit, tj. 34.423,20 Kč. Dle čl. 4 smlouvy o úvěru je v každé splátce zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku, kdy jejich poměr je uveden ve splátkovém kalendáři, který se zasílá společně s oznámením o schválení úvěru. Dle čl. 4 smlouvy o úvěru se platby na pohledávky započítávají podle jejich splatnosti, nepostačuje-li platba k úhradě celé splátky, bude použita nejprve na úhradu úroku a následně na jistinu. Dle čl. 6 smlouvy o úvěru, jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, se kterou se ocitla v prodlení o délce 30 dnů, po zesplatnění úvěru již toto právo nevzniká. Splatnost této smluvní pokuty nastává ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Žalobce má dle čl. 6 smlouvy o úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalované o délce 15 dnů ve výši 200 Kč u každé splátky, se splatností ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Dle čl. 6 písm. b) smlouvy o úvěru, jestliže se žalovaný dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Dle čl. 6 smlouvy o úvěru, ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a přirostlé nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, z níž je žalobce oprávněn požadovat úroky z prodlení v zákonné výši. Jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den jeho zesplatnění, vzniká dle čl. 6 smlouvy o úvěru žalované povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Totožnost žalované byla ověřena zprostředkovatelkou úvěru [jméno] [příjmení] z jejího občanského průkazu. Oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře bylo žalované doručeno dne [datum].

12. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že na účet žalované sdělený ve smlouvě o úvěru byla dne [datum] z účtu žalobce poukázána částka 8.000 Kč.

13. Výzvami ze dne [datum] a [datum] byla žalovaná žalobcem upozorněna na prodlení s úhradou nezaplacených splátek (č. 1 až 3) a vyzvána k jejich okamžité úhradě. Zároveň byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru a na možnost požadovat náhradu nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky v prodlení o délce 15 dnů a smluvní pokuty ve výši 249 Kč u každé splátky v prodlení o délce 30 dnů.

14. Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalované, že vzhledem k jejímu prodlení s úhradou splátky v délce 65 dnů došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru, které činí celkem částku 10.866 Kč (dlužná původní jistina úvěru 8.000 Kč, úrok z úvěru ke dni zesplatnění 1.968,77 Kč, smluvní pokuta 498 Kč a náhrada nákladů 400 Kč), ke které dále přirůstá smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z této dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a úrok z původní dlužné jistiny úvěru. Žalovaná byla upozorněna na možnost soudního vymáhání dlužné částky.

15. Z karty klienta č. smlouvy [číslo] vyplývá, že žalovaná neuhradila na poskytnutý úvěr žádnou částku.

16. Předžalobní výzvou ze dne [datum], danou k poštovní přepravě téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne odeslání upomínky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání.

17. Z Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne [datum] nebyly zjištěny žádné použitelné informace pro toto řízení (vzhledem k právním závěrům učiněným níže).

18. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

19. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobce poskytl žalované na její účet dne [datum] úvěr 8.000 Kč, který se žalovaná včetně úroku ve výši 158,31 % ročně zavázala žalobci uhradit ve 42 měsíčních splátkách po 683 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem červenec 2019. Žalovaná žalobci neuhradila ničeho. Se splátkou č. 1 se žalovaná ocitla v prodlení o délce 65 dnů, v důsledku čehož byl úvěr byl zesplatněn ke dni [datum]. Schopnost žalované splácet úvěr byla žalobcem před uzavřením smlouvy prověřována nedostatečně. <i>20. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>21. Podle ust. § 420 odst. 1, občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.</i> <i>22. Podle ust. § 1810, občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.</i> <i>23. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.</i> <i>24. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>25. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.</i> <i>26. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>27. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.</i> <i>28. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>29. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>30. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>31. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>32. Podle ustanovení § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>33. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.</i> 34. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ 35. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C- 679/18.

36. Soud má ve vztahu uplatněnému nároku za prokázané, že žalobce jako poskytovatel úvěru uzavřel dne [datum] se žalovanou smlouvu, na základě níž poskytl žalované dne [datum] úvěr ve výši 8.000 Kč, a to na účet, který žalovaná ve smlouvě uvedla a jehož byla vlastníkem. Žalovaná byla před podpisem smlouvy seznámena s podmínkami spojenými s čerpáním úvěru, a to zejména s celkovou částkou, kterou bude povinna žalobci zaplatit, s výší úroku za poskytnutí úvěru a způsobem úhrady úvěru. Žalobce před uzavřením smlouvy poskytl žalované předsmluvní informace o výši v úvahu přicházejícího úvěru s přihlédnutím na finanční možnosti žalované a podmínky, za kterých bude tento úvěr splácen. Žalovaná na svůj závazek ze smlouvy plynoucí žalobci do dne zahájení řízení neuhradila ničeho a v průběhu řízení v rámci povoleného oddlužení (vycházeje z tvrzení žalobce) mu uhradila toliko částku 279,08 Kč.

37. Jak vyplývá z uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a citovaných judikatorních závěrů, je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to získáváním nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, z databáze či jiných zdrojů. V případě negativního výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nesmí poskytovatel úvěr poskytnout. Jestliže poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nesplní a následně dojde k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, stává se takto uzavřená smlouva smlouvou neplatnou, a to absolutně, dle ust. § 588 občanského zákoníku.

38. V daném případě se jedná se o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 občanského zákoníku), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. občanského zákoníku, § 1810 an. občanského zákoníku, komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jak již bylo uvedeno shora. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

39. V daném případě žalobce předložil soudu listiny, které si opatřil před uzavřením smlouvy o úvěru pro splnění svých povinností jako poskytovatele spotřebitelského úvěru k prověření úvěruschopnosti žalované. Z těchto listin bylo zjištěno pouze to, že žalovaná je na rodičovské dovolené, její příjem tvoří příjem z rodičovského příspěvku ve výši cca [částka] měsíčně, má jeden závazek po splatnosti a smlouva s ní byla na základě údajů v NRKI vyhodnocena jako špatná (negativní příznak). Ohledně výdajů žalované žalobce vycházel pouze z údajů zaznamenaných v Hodnocení klienta, nebyly doloženy ani výdaje spojené s bydlením. Pokud žalovaná ve vztahu k výdajům na bydlení a formě bydlení„ jiné“ uvedla, že bydlí s nákladem 1.000 Kč, s tím, že v domácnosti s ní žije pouze 1 dítě, tak je vysoce nepravděpodobné, že by za bydlení (nájemné, služby spojené s užíváním bytu, energie atd.) měsíčně vynakládala takto nízkou částku. Žalobce netvrdil, že by měl k dispozici bankovní výpisy z účtu žalované, z nichž by byly patrny pohyby za určitý časový úsek předcházející poskytnutí úvěru (alespoň za období 3 měsíců) a z nichž by mohl být činěn úsudek stran disponibilních peněžních prostředků žalované. Kdyby tak učinil, zjistil by, že zůstatek na účtu žalované k [datum] činil zápornou hodnotu.

40. Byť měla žalovaná před sjednáním úvěru stálý příjem z rodičovského příspěvku ve výši cca 12.000 Kč měsíčně, samotná výše příjmu není dostačující pro odůvodnění poskytnutí úvěru a nemůže být pouze výší příjmů odůvodněna solventnost žalované, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaná může mít řadu jiných závazků u jiných věřitelů (takové riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, nepochybně existuje). Za důležitou považuje soud rovněž skutečnost, že žalobce měl pro posouzení úvěruschopnosti žalované k dispozici výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), dle kterého byl žalované přiřazen kód příznaku 16 – klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak), a výpis z registru SOLUS, dle kterého u žalované figurovala„ dlužná částka po splatnosti 27.527 Kč“. Tato skutečnost nesvědčí o dobré platební morálce žalované. V této situaci by obezřetný úvěrující vyžadoval po osobě žalované další informace k její majetkové situaci (například úplný výpis z bankovního účtu za období alespoň 3 měsíců předcházející uzavření smlouvy o úvěru). Soud bral dále v potaz skutečnost, že se žalobce vůbec nezabýval tím, jaké jsou skutečné měsíční výdaje žalované, kdy se spokojil s tvrzením žalované, že její měsíční výdaje jsou 6.410 Kč (3.410 Kč životní minimum, 2.000 Kč na jedno dítě a 1.000 Kč bydlení) a výši těchto neobvykle nízkých měsíčních výdajů nikterak neověřil. Nelze také uvěřit, že žalovaná nemá ani žádné jiné obvyklé výdaje (na volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky atd.), stanovené alespoň racionálním odhadem, který lze v rámci odborné péče„ rozumně očekávat“. Tyto skutečnosti vzbuzují dojem, že úvěruschopnost žalované byla ověřována toliko pro formu. Soud je toho názoru, že žalobce si měl s ohledem na uvedené skutečnosti, které vzbuzují pochybnosti, ověřit a požadovat doložení žalovanou tvrzených skutečností. Po žalované mělo být požadováno větší množství informací, které by mohly vést k ověření toho, zda se jedná o solventní osobu. Na základě informací, které žalobce měl k dispozici, nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovaná je dostatečně solventní osobou a může jí být úvěr poskytnut, přesto však žalované peněžní prostředky poskytl. Je přitom nepodstatné, že se jednalo o úvěr„ jen“ ve výši 8.000 Kč. Žalobce si vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, navíc u osoby, která je podle shora uvedených podkladů pro poskytnutí úvěru velmi riziková (jediným příjmem je dávka státní podpory, je zřejmě bez úspor, bez prokázaného zůstatku na účtu).

41. Soud si je vědom, že ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobce - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

42. Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalované naprosto formálně, bez dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované zkoumána (a s kladným výsledkem) byla.

43. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (i kdyby byly žalovanou takto tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobci, jelikož ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

44. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je pro rozpor se zákonem podle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná, neboť žalobce jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalované, čímž porušil povinnost pro něj vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

45. S ohledem na uvedený závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 8.000 Kč, posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k nároku žalobce na zaplacení úroku, smluvní pokuty a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu (úroku z úvěru, smluvní pokuty a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením), které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud. V případě nároku na smluvní pokutu a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaná), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.

46. Soud má zá prokázané, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaná nezaplatila žalobci z titulu předmětné smlouvy o úvěru ke dni podání žaloby ničeho, v průběhu řízení v rámci realizovaného oddlužení byla žalobci na jeho pohledávku za žalovanou zaplacena toliko částka 279,08 Kč, ohledně níž byla žaloba vzata zpět a řízení bylo zastaveno. Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobce a žalovaná mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalované vydat žalobci jistinu úvěru ve výši 7.720,92 Kč (8.000 Kč mínus 279,08 Kč). Soud proto výrokem II. uložil žalované zaplatit žalobci částku 7.720,92 Kč, a to ve lhůtě přiměřené možnostem žalované, tj. v obecné lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části byla žaloba výrokem III. jako nedůvodná zamítnuta. Žalobci nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 7.720,92 Kč, jelikož nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

47. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobce po žalované požadoval zaplacení částky v celkové výši 12.899,88 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšný byl pouze ohledně částky 8.000 Kč (za jeho úspěch je nutno považovat i tu část předmětu řízení, ohledně níž bylo řízení zastaveno, neboť se tak stalo pro chování žalované), tedy v rozsahu 62 %. Naopak žalovaná byla úspěšná v rozsahu 38 %. Žalobci tak proti žalované přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu 24 % (čistý úspěch). Plná náhrada nákladů řízení sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a nákladů právního zastoupení, při jejichž výpočtu soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně z ustanovení § 7 bod 5, dle kterého činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby částku 1.620 Kč, a z ustanovení § 11, § 14 a § 14a. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní služby v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzva k plnění) v celkové výši 4.860 Kč, náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč úkon právní služby (v souvislosti s úkony shora) a DPH ve výši 21 % z odměny, náhrad a cestovného, které je advokát, který je plátce DPH, povinen odvést dle zvláštního zákona (zákon o DPH), tj. z částky 5.760 Kč, ve výši 1.209,60 Kč. Z celkové částky náhrady nákladů řízení (7.969,60 Kč) byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 24 %, tj. ve výši 1.912,70 Kč.

48. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci rozsudku.