3 C 93/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Růžovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 23 987 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuII. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta 1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku , částka, s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o úvěru prostřednictvím stránek www., Anonymizováno, .cz, prostřednictvím chráněného internetového prostředí. Smlouva se podepisuje SMS kódem, následně je odeslána na e-mailovou adresu uvedenou v žádosti. Totožnost žadatele je ověřena z dokladu totožnosti a ověřovací platbou , částka, , kdy žadatel o úvěru zašle platbu ze svého účtu na účet žalobkyni. Korunová platba byla žalovanou zaslána již v minulosti. Úvěruschopnost je ověřována prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, současně jsou žadatelé o úvěr podrobováni credit scoringu, kdy se zkoumá věk, rodinný stav, příjmová a výdajová stránka. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se zavázala splatit do 24 měsíců. Poplatek za poskytnutí úvěru činil , částka, . Úvěr byl vyplacen na účet žalované , č. účtu, . Dále byly sjednány volitelné služby a poplatky expres výplata , částka, , bezpečná splátky , částka, , SMS servis , částka, . V rámci 2. – 8. splátky se měl úrok vynášet pevnou částkou , částka, , v ostatních splátkách nikoliv. Žalovaná si prodloužila celkem 2x splatnost korunovým odkladem, za což je účtován poplatek , částka, . Žalovaná celkem uhradila , částka, . Žalované byly účtovány smluvní pokuty 3 x , částka, za prodlení se splátkami, dále účelně vynaložené náklady 3 x , částka, a , částka, . Žalovaná úvěr nesplácela, na což byla upozorněna, ke dni , datum, byl úvěr zesplatněn. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny , částka, , poplatek za poskytnutí , částka, , poplatek expres výplata , částka, , poplatek bezpečná splátka , částka, , poplatek SMS servis , částka, , poplatek za prodloužení splatnosti , částka, , úroky , částka, , účelně vynaložené náklady , částka, , smluvní pokuty , částka, . Žalovaná byla vyzvána předžalobní upomínkou.

2. Žalobkyně byla v souladu s § 114a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzvána usnesením ze dne , datum, , č.j. , právnická osoba, 93/2025-56, aby doplnila skutková tvrzení týkající se konkrétních skutečností zkoumání úvěruschopnosti a žalobkyně byla řádně poučena o následcích nesplnění výzvy. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze dne , datum, , odkázala na žalobu a kartu klienta, uvedla, že MLS klienta činilo , částka, , neboť zjištěný příjem byl , částka, , životní minimum , částka, , další splátky , částka, , buffer , částka, , splátka schvalovaného úvěru , částka, , MLS domácnosti pak činilo , částka, , kdy příjem klienta byl , částka, , příjem ostatních členů domácnosti , částka, , splátky , částka, , výdaje na bydlení , částka, , životní minimum členů domácnosti , částka, a výše splátky schvalovaného úvěru , částka, . Uvedla přehled lustrací, odkázala na princip přiměřenosti s tím, že při poskytování úvěru nebyly důvodné pochybnosti a doložila úvěrovou zprávu.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaná neměla k tomuto postupu námitek a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne , datum, smlouvu, jejímž předmětem byl úvěr ve výši , částka, , který měla žalobkyně žalované vyplatit na účet. Žalovaná byla identifikována jménem, příjmením, rodným číslem, ID , Anonymizováno, , adresou trvalého pobytu a číslem občanského průkazu , Anonymizováno, . Byly sjednány poplatky: poplatek za poskytnutí , částka, , poplatek expres výplata , částka, , poplatek bezpečná splátka , částka, /měsíčně, poplatek SMS servis , částka, /měsíčně, pro případ korunového odkladu poplatek , částka, . Úvěr měl být splacen v 24měsíčních splátkách. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit , částka, . Korunový odklad byl sjednán za účelem odložení splatnosti splátek, nejpozději 15 dnů po splatnosti splátky zasláním , částka, , tato částka byla pak započítávána na jistinu. Pro případ prodlení se zaplacením splátky nebo jiné platby byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu , částka, . Pro případ prodlení se splácením 2 a více splátek nebo 1 splátky po dobu delší jak 3 měsíce byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Smlouva byla podepsána podpisovým kódem , Anonymizováno, , datum, . Ze splátkového kalendáře byl zjištěn přehled měsíčních splátek kdy první splátka splatná dne , datum, byla ve výši , částka, , 2. až 8. splátka ve výši , částka, , splátky byly splatné 21. den v měsíci, splátka 2. až 8. obsahovala úrok. Splátky 9–24 byly ve výši , částka, , splatné každý 21. den měsíce a neobsahovaly úrok.

6. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalované byla lustrována úvěrová minulost s tím, že u splátkových je uvedeno 8 odmítnuté, 3 odvolané, 2 existující, 1 ukončená, u nesplátkových jsou uvedeny 2 odmítnuté, 1 odvolaná, 0 existujících a 0 ukončených. U kreditních karet je uvedeno 12 odmítnutých, u služeb je uvedeno 0. U existujícího kontraktu je uveden osobní úvěr s měsíční splátkou , částka, s platbou z běžného účtu, u dalšího osobního úvěru měsíční splátka , částka, s platbou přímou úhradou. Dále je uveden jeden ukončený kontrakt a přehled odmítnutých kontraktů, kdy všechny spadají do období 2023 – 2024.

7. Z dokumentu posouzení úvěruschopnosti byly zjištěny jen obecné skutečnosti týkající se posuzování (tvorba credit scoringu a MLS) ze strany žalobkyně, které se konkrétně netýkají předmětné žaloby.

8. Z karty klienta bylo zjištěno, že se týká úvěru , Anonymizováno, s datem , datum, ve výši , částka, . Je uvedeno, že žalovaná byla lustrována v ISIR bez záznamu, NRKI OK, SOLUS není nebo má příznak C,Z, CRIBIS bez exekuce, počet dětí 2, žalovaná je zaměstnána s příjmem , částka, , příjem ostatních členů , částka, a splátky uvedené v žádosti , částka, .

9. Z výpisu bylo zjištěno, že dne , datum, byla odeslána částka , částka, pod VS , var. symbol, na číslo účtu , č. účtu, . Z výpisu ze dne , datum, bylo zjištěno, že z účtu , č. účtu, byla zaslána platba , částka, a majitelem účtu je žalovaná.

10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem , částka, (po , částka, dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, .

11. Z výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky , částka12. Z výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána ke splacení celé částky , částka, pod VS , var. symbol, . Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že byla odeslána dne , datum, žalované na adresu trvalého pobytu.

13. Z upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána o úhradu částky , částka, na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, . Žalovaná byla upozorněna na možnost soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že uvedená výzva byla žalované zaslána dne , datum, na adresu trvalého pobytu.

14. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

15. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně úvěr, a to ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem, poplatky v 24 měsíčních splátkách. Žalovaná zaplatila celkem , částka, . Schopnost žalované splácet úvěr byla žalobkyní před uzavřením smlouvy prověřována naprosto nedostatečně. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

16. Závazkový vztah vzniklý dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinných k datu uzavření smlouvy.

17. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

19. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

20. Podle ust. § 1812 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

21. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

22. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

23. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

24. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

25. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

26. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

32. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

33. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne , datum, .

34. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalované a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

35. Žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

36. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši , částka, . Žalovaná na pohledávku ze smlouvy o úvěru zaplatila celkem , částka, .

37. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy povinen vyžádat si od žalované sdělení o veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jak již bylo uvedeno shora. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

38. Ke splnění své povinnosti k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně doložila (pouze a jen) kartu klienta a úvěrovou zprávu, kdy v kartě klienta žalobkyně vycházela pouze z údajů sdělených žalovanou a z lustrací. Z úvěrové zprávy pak je zřejmé, že žalovaná v dané době opakovaně žádala o úvěry, žádosti byly odmítány a údaje uvedené u existujících kontraktů nebyly v souladu s tvrzeními žalobkyně a údaji uvedenými v kartě klienta. Není zřejmé, jakým způsobem byl ověřován příjem žalované. Pokud jde o výdaje, žalobkyně jejich konkrétní zkoumání tvrdí v žalobě pouze obecně, konkrétněji se nevyjádřila.

39. Soud si je vědom, že ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

40. Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Učinila tak naprosto formálně, bez dostatečných informací a podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (i kdyby byly žalovaným takto tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, jelikož ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

41. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupovala s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalované, čímž porušila povinnost pro ni vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

42. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k úrokům, smluvní pokutě a poplatkům. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu, které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud. V případě nároku na smluvní pokutu a poplatky soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaná), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.

43. Soud má zá prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná dosud z titulu předmětné smlouvy o úvěru zaplatila , částka, . Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobkyně a žalovaná mezi sebou poskytly, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalované vydat žalobkyni jistinu úvěru , částka, oproti povinnosti žalobkyně vydat žalované jí poskytnuté platby ve výši , částka, .

44. S ohledem na výše uvedené závěry soud výrokem I. žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky , částka, představující bezdůvodné obohacení.

45. Žalobkyni nebyla výrokem II. přiznána částka , částka, a zákonný úrok z prodlení s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy, stejně tak zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“46. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu , částka, , neúspěch žalobkyně představuje výrok II. (tj. , částka, , , částka, a příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni , datum, - srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08) ve výši , částka, po zaokrouhlení na celé koruny. Od úspěchu (59 %) žalobkyně byl odečten její neúspěch (41 %), žalobkyně tak má nárok na 18 % z celkové náhrady nákladů řízení. Tato činí , částka, a spočívá v zaplaceném soudním poplatku , částka, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 x , částka, dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od , datum, , za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci předcházející návrhu ve věci samé, dále režijní paušál 3 x , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a , částka, náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni byla přiznána náhrada ve výši , částka, (18 % z částky , částka, ). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon doplnění žaloby, neboť doplnění obsahuje skutečnosti, které měly být vylíčeny již v žalobě a jedná se tak o nikoliv účelně vynaložený náklad. Pokud jde o aplikaci § 14b advokátního tarifu, soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vystupuje opakovaně jako strana žalující ve sporech z úvěrových smluv (např. , právnická osoba, 106/2025, , právnická osoba, 49/2025, , právnická osoba, 159/2023 aj.).

47. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.