4 C 10/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 37 965 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 065 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 17 065 Kč od 27. 2. 2011 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 20 900 Kč a zákonný úrok z prodlení přesahující zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 965 Kč s příslušenstvím s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalované ze smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) uzavřela s žalovanou dne 10. 12. 2010 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy [právnická osoba] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit [právnická osoba] souhrnný poplatek ve výši 20 900 Kč. Celková částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 775 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 4. 2012. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 14. 2. 2011. Žalovaná od podpisu smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradila celkem částku 7 935 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobkyni. Žalobkyně tak celkem požaduje zaplatit částku 37 965 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 20 678,10 Kč a dlužného poplatku ve výši 17 286,90 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 25 321,37 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 37 965 Kč od 27. 2. 2011 do 24. 6. 2019) a zákonných úroků z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 37 965 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 3028 odst. 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

4. S ohledem na výše uvedené se právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

5. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

6. Dle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

7. Dle ustanovení § 51a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), upravuje hlava pátá (§§ 51a – 71) tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 55 odst. 1 až 3 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

8. Dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Dle ustanovení § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

10. Dle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Dle ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

12. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 10. 12. 2010 (dále jen„ smlouva o půjčce“) soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) smlouvu o půjčce, na základě níž jí byla poskytnuta půjčka ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o půjčce zavázala zaplatit poplatek ve výši 20 900 Kč, celkem se tak zavázala zaplatit částku 45 900 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o půjčce zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku 45 900 Kč v hotovosti v 59 týdenních splátkách ve výši 775 Kč a poslední splátce ve výši 175 Kč, a to vždy do rukou osoby oprávněného zástupce nebo zaměstnance [právnická osoba], když první splátku byla povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy o půjčce a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku půjčky. Dle čl. 5 smluvních podmínek smlouvy o půjčce, se jakékoli splátky zaplacené žalovanou započtou nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení budou započítány na vlastní částku půjčky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a seznamu postoupených pohledávek str. [číslo], pak soud zjistil, že [právnická osoba] postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 11. 11. 2021, včetně podacího lísku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání.

13. Soud má s ohledem na shora uvedené za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) jako dodavatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřely dne 10. 12. 2010 ujednání, na základě kterého byla žalované poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč. Žalovaná tuto částku převzala. Ačkoli se zavázala vrátit [právnická osoba] částku 45 900 Kč celkem v 60 týdenních splátkách ve výši 775 Kč (poslední ve výši 175 Kč), uhradila pouze částku 7 935 Kč. [právnická osoba] poté pohledávku postoupil na žalobkyni.

14. Mezi [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce částky 25 000 Kč dle ustanovení § 657 občanského zákoníku. V souladu s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), je žalovaná povinna půjčku vrátit. Žalovaná však porušila svůj závazek dlužnou částku řádně a včas splácet, přičemž poslední příslušná splátka byla žalovanou zaplacena dle tvrzení žalobkyně 14. 2. 2011. S ohledem na skutečnost, že půjčka [číslo] ze dne 10. 12. 2010 měla být zaplacena v 60 týdenních splátkách, když první splátka měla být zaplacena 7. den od data uzavření smlouvy, tedy dne 17. 12. 2010, měla být poslední splátka půjčky žalovanou zaplacena dne 3. 2. 2010.

15. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.

16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byl sjednán souhrnný poplatek ve výši 20 900 Kč, jako odměna za užívání půjčené částky. Tento poplatek tak odpovídá 83,60 % z celkové částky půjčky, což činí při délce splácení v 60 splátkách zhruba 72,45 % ročně. Soud dospěl k závěru, že výše tohoto poplatku je v rozporu s dobrými mravy. Vezmeme-li v úvahu, že na každou splátku by při počtu 60 splátek připadala částka 432 Kč, nelze ani s ohledem na poskytnuté služby pro žalovanou (výběr splátek v místě jeho bydliště) uvažovat o přiměřenosti této odměny. Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy uvedených spotřebitelských úvěrů, má soud za to, že poplatek z půjčky ve výši 25 900 Kč, byl mezi [právnická osoba] a žalovanou sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaná tuto výši nemohla s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit. Navíc není ze smluvního ujednání zřejmé, jaké konkrétní služby měly být poplatkem hrazeny. Takto sjednaný poplatek byl sjednán v rozporu s ustanovením § 39 občanského zákoníku a je proto absolutně neplatný.

17. S ohledem na skutečnost, že soud považuje sjednání poplatku ve výši 20 900 Kč za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, přičemž ostatní ujednání ve smlouvě je v souladu s ustanovením § 41 občanského zákoníku nutné považovat za platné, je soud toho názoru, že platně došlo k uzavření smlouvy o půjčce ve výši 25 000 Kč, kdy žalovaná je povinna takto poskytnuté finanční prostředky vrátit. Poskytnuté platby ze strany žalované ve výši 7 935 Kč je tak nutné započíst na jistinu, kdy tak je žalovaná povinna uhradit žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, částku 17 065 Kč (tj 25 000 Kč – 7 935 Kč). Soud tedy žalobu co do částky 20 900 Kč zamítl. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 37 965 Kč, který kapitalizovala za období od 27. 2. 2011 do 24. 6. 2019 na částku 25 321,37 Kč a dále zákonný úrok z částky 37 965 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že soud žalované uložil povinnost zaplatit pouze částku 17 065 Kč, je žalovaná dle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku povinna zaplatit i zákonný úrok z prodlení z částky pouze 17 065 Kč, a to od 27. 2. 2011 do zaplacení, kdy již tento úrok nekapitalizoval.

18. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.