4 C 126/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 29 830 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nároku č. 1 částku ve výši 8 187,08 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 269,91 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 6 414,49 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobkyně se v nároku č. 1 co do částky 1 300,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 480,43 Kč, úroku ve výši 21,00 % ročně z částky 6 414,49 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, v nároku č. 2 co do částky 10 736,54 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 502,17 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 9 988,47 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení a v nároku č. 3 co do částky 9 606,34 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 371,80 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 8 942,14 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 830 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze tří smluv o půjčce, které uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“). Žalobkyně svůj návrh č. 1 odůvodnila tím, že [právnická osoba] na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 1. 4. 2011 poskytla žalovanému po údajném posouzení jeho úvěruschopnosti peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 5 852 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 894 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 330 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 628 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 215 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 5. 2012. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 19. 7. 2011. Žalovaný na pohledávku celkem uhradil částku 3 364,88 Kč. Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 6. 2017. Žalobkyně požadovala v žalobě po žalovaném na nároku č. 1 zaplacení dlužné částky 9 487,12 Kč (dlužnou jistinu ve výši 6 414,49 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 3 072,63 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 5 480,43Kč (úrok ve výši 21,00 % ročně z částky 6 414,49 Kč od 25. 5. 2012 do 17. 6. 2017), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 435,22 Kč (úrok ve výši 7,75 % ročně z částky 6 414,49 Kč od 27. 7. 2011 do 17. 6. 2016), úroků ve výši 21,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 414,49 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 7,75 % ročně z dlužné částky ve výši 6 414,49 Kč od 18. 6. 2017 do zaplacení. Žalobkyně vzala podáním ze dne 27. 7. 2021 žalobu co do částky 165,31 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení zpět, řízení tak bylo v tomto rozsahu zastaveno. Předmětem řízení je tak v nároku č. 1 kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 2 269,91 Kč.

2. Nárok č. 2 žalobkyně odůvodnila tím, že [právnická osoba] na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 8. 12. 2010 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 196 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté částky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 341 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 2. 2012. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 19. 7. 2011. Žalovaný na pohledávku celkem uhradil částku 9 459,46 Kč. Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 6. 2017. Žalobkyně požadovala v žalobě po žalovaném na nároku č. 2 zaplacení dlužné částky 10 736,54 Kč (dlužnou jistinu ve výši 7 259,26 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 3 477,28 Kč), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 758,20 Kč (úrok ve výši 7,75 % ročně z částky 10 736,54 Kč od 9. 2. 2012 do 17. 6. 2016) a zákonných úroků z prodlení ve výši 7,75 % ročně z dlužné částky ve výši 10 736,54 Kč od 18. 6. 2017 do zaplacení. Žalobkyně vzala podáním ze dne 14. 7. 2021 žalobu co do částky 256,03 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 748,08 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, zpět řízení tak bylo v tomto rozsahu zastaveno. Předmětem řízení je tak v nároku č. 2 kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 502,17 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 9 988,47 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení.

3. Nárok č. 3 žalobkyně odůvodnila tím, že [právnická osoba] na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 9. 2010 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 540 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté částky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 465 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 10. 2011. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 19. 7. 2011. Žalovaný na pohledávku celkem uhradil částku 17 933,66 Kč. Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 6. 2017. Žalobkyně požadovala v žalobě po žalovaném na nároku č. 3 zaplacení dlužné částky 9 606,34 Kč (dlužnou jistinu ve výši 6 495,10 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 3 111,24 Kč), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 609,08 Kč (úrok ve výši 7,75 % ročně z částky 9 606,08 Kč od 5. 11. 2011 do 17. 6. 2016) a zákonných úroků z prodlení ve výši 7,75 % ročně z dlužné částky ve výši 9 606,34 Kč od 18. 6. 2017 do zaplacení. Žalobkyně vzala podáním ze dne 14. 7. 2021 žalobu co do částky 237,28 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 664,20 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, zpět řízení tak bylo v tomto rozsahu zastaveno. Předmětem řízení je tak v nároku č. 3 kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 371,80 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 8 942,14 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení.

4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Dle ustanovení § 3028 odst. 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. S ohledem na výše uvedené se právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

7. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Dle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Dle ustanovení § 51a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), upravuje hlava pátá (§§ 51a – 71) tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 55 odst. 1 až 3 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

10. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Dle ustanovení § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

13. Dle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Dle ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

15. Nejprve se soud zabýval nárokem č. 3, neboť byl uzavřen nejdříve:

16. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 9. 2010 (dále jen„ smlouva o půjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ujednání, na základě něhož mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč, celkem se tak zavázal zaplatit částku 27 540 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku 27 540 Kč v hotovosti v 59 týdenních splátkách ve výši 465 Kč a poslední splátku ve výši 105 Kč, když první splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal celou částku půjčky. Smluvní strany se v čl. 5 smluvních podmínek smlouvy o půjčce dohodly, že jakékoli splátky zaplacené žalovaným budou započítány nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení souhrnného poplatku budou započítány na vlastní část půjčky. Dle čl. 8 v případě nesplnění povinnosti uhradit splátku, má [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle čl. 13 mohou být práva [právnická osoba] včetně vybírání dlužných splátek vykonávána oprávněným zástupcem nebo zaměstnancem [právnická osoba]. Z karty splátek do splatnosti a po splatnosti pohledávky vyplývá, že žalovaný na dlužnou částku splácel nepravidelně, když poslední splátka do splatnosti pohledávky ve výši 483 Kč byla uhrazena 3. 9. 2012, celkově tak žalovaný zaplatil 17 933 Kč, přičemž do splatnosti poslední splátky byla uhrazena částka 15 615 Kč a po splatnosti poslední splátky ještě částka 2 318 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016, včetně seznamu postoupených pohledávek str. [číslo] z [číslo] pak soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ve výši 9 606 Kč na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2016.

17. Soud má s ohledem na shora uvedené za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 3. 9. 2010 ujednání, ve kterém se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku v částce 15 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s touto půjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit 27 540 Kč, avšak uhradil pouze částku 17 933 Kč.

18. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla v souladu s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v rámci své podnikatelské činnosti žalovanému přenechala peníze ve výši 15 000 Kč a žalovaný byl povinen vrátit stejné množství peněz, a proto je žalovaný povinen půjčku vrátit.

19. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.

20. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl sjednán souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč, jako odměna za užívání půjčené částky. Dle tvrzení žalobkyně ze dne 12. 7. 2021 by se měl tento souhrnný poplatek skládat z úroku za poskytnutí půjčky ve výši 2 677,07 Kč a úplaty za administrativní činnost a za hotovostní osobní výběr splátek ve výši 9 862,93 Kč. Žalobkyně toto své tvrzení však ničím nedoložila a ze samotné smlouvy o půjčce ani smluvních podmínek toto rozdělení nevyplývá. Soud tak tento souhrnný poplatek posoudil jako celek. Tento poplatek tak odpovídá 83,6 % z celkové částky půjčky, což činí při délce splácení zhruba 72 % ročně. Soud dospěl k závěru, že výše tohoto poplatku, i když by měl dle názoru žalobkyně pokrývat jeho náklady na administrativu spojenou s poskytnutím půjčky a výběrem jednotlivých splátek je v rozporu s dobrými mravy. Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy uvedených spotřebitelských úvěrů, má soud za to, že poplatek z půjčky ve výši 12 540 Kč (tj. 72 % z jistiny), byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaný tuto výši nemohl s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit. Navíc není ze smluvního ujednání zřejmé, jaké konkrétní služby měly být poplatkem hrazeny. Takto sjednaný poplatek byl sjednán v rozporu s ustanovením § 39 občanského zákoníku a je proto absolutně neplatný.

21. S ohledem na skutečnost, že soud považuje sjednání poplatku ve výši 12 540 Kč za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, přičemž ostatní ujednání ve smlouvě je v souladu s ustanovením § 41 občanského zákoníku nutné považovat za platné, je soud toho názoru, že platně došlo k uzavření smlouvy o půjčce ve výši 15 000 Kč, kdy žalovaný je povinen takto poskytnuté finanční prostředky vrátit. Na nárok č. 3 žalovaný zaplatil celkem částku 17 933 Kč, jistina tak byla žalovaným zcela uhrazena a žalovaný tak není na nárok č. 3 povinen cokoliv uhradit, když uhradil o 2 933 Kč více, než byl povinen, kdy tato částka bude započtena na ostatní nároky. Nárok č. 3 tak byl zcela zamítnut, vzhledem k tomu, že se žalovaný nedostal do prodlení s úhradou peněžité částky, nemá žalobkyně nárok ani na zákonný úrok z prodlení.

22. Dále se soud zabýval nárokem č. 2:

23. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 8. 12. 2010 (dále jen„ smlouva o půjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ujednání, na základě něhož mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 196 Kč, celkem se tak zavázal zaplatit částku 20 196 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku 20 196 Kč v hotovosti v 59 týdenních splátkách ve výši 341 Kč a poslední splátku ve výši 77 Kč, když první splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal celou částku půjčky. Smluvní strany se v čl. 5 smluvních podmínek smlouvy o půjčce dohodly, že jakékoli splátky zaplacené žalovaným budou započítány nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení souhrnného poplatku budou započítány na vlastní část půjčky. Dle čl. 8 v případě nesplnění povinnosti uhradit splátku, má [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle čl. 13 mohou být práva [právnická osoba] včetně vybírání dlužných splátek vykonávána oprávněným zástupcem nebo zaměstnancem [právnická osoba]. Z karty splátek do splatnosti a po splatnosti pohledávky vyplývá, že žalovaný na dlužnou částku splácel nepravidelně, když poslední splátka do splatnosti pohledávky ve výši 540 Kč byla uhrazena 3. 9. 2012, celkově tak žalovaný zaplatil 9 460 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016, včetně seznamu postoupených pohledávek str. [číslo] z [číslo] pak soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ve výši 6 588 Kč na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2016.

24. Soud má s ohledem na shora uvedené za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 8. 12. 2010 ujednání, ve kterém se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku v částce 11 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s touto půjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 196 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit 20 196 Kč, avšak uhradil pouze částku 9 460 Kč.

25. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla v souladu s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v rámci své podnikatelské činnosti žalovanému přenechala peníze ve výši 11 000 Kč a žalovaný byl povinen vrátit stejné množství peněz, a proto je žalovaný povinen půjčku vrátit. Žalovaný však porušil svůj závazek dlužnou částku řádně a včas splácet. S ohledem na skutečnost, že půjčka měla být zaplacena celkem v 60 týdenních splátkách, když první splátka měla být zaplacena 7. den od data uzavření smlouvy, tedy dne 15. 12. 20210, měla být poslední splátka půjčky žalovaným zaplacena dne 1. 2. 2012, žalovaný však do této doby zaplatil na nárok č. 2 pouze částku 9 460 Kč.

26. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.

27. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl sjednán souhrnný poplatek ve výši 9 196 Kč, jako odměna za užívání půjčené částky. Dle tvrzení žalobkyně ze dne 12. 7. 2021 by se měl tento souhrnný poplatek skládat z úroku za poskytnutí půjčky ve výši 1 978,37 Kč a úplaty za administrativní činnost a za hotovostní osobní výběr splátek ve výši 7 217,63 Kč. Žalobkyně toto své tvrzení však ničím nedoložila a ze samotné smlouvy o půjčce ani smluvních podmínek toto rozdělení nevyplývá. Soud tak tento souhrnný poplatek posoudil jako celek. Tento poplatek tak odpovídá 83,6 % z celkové částky půjčky, což činí při délce splácení zhruba 72 % ročně. Soud dospěl k závěru, že výše tohoto poplatku, i když by měl dle názoru žalobkyně pokrývat jeho náklady na administrativu spojenou s poskytnutím půjčky a výběrem jednotlivých splátek je v rozporu s dobrými mravy. Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy uvedených spotřebitelských úvěrů, má soud za to, že poplatek z půjčky ve výši 9 196 Kč (tj. 72 % z jistiny), byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaný tuto výši nemohl s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit. Navíc není ze smluvního ujednání zřejmé, jaké konkrétní služby měly být poplatkem hrazeny. Takto sjednaný poplatek byl sjednán v rozporu s ustanovením § 39 občanského zákoníku a je proto absolutně neplatný.

28. S ohledem na skutečnost, že soud považuje sjednání poplatku ve výši 9 196 Kč za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, přičemž ostatní ujednání ve smlouvě je v souladu s ustanovením § 41 občanského zákoníku nutné považovat za platné, je soud toho názoru, že platně došlo k uzavření smlouvy o půjčce ve výši 11 000 Kč, kdy žalovaný je povinen takto poskytnuté finanční prostředky vrátit. Žalovaný do doby splatnosti poslední splátky uhradil částku 6 868 Kč (viz příslušná karta splátek), kdy dále je třeba připočíst částku 615 Kč, která byla přeplacena na nárok č. 3 do doby splatnosti poslední splátky (tj. 15 615 Kč 15 000 Kč). Celkem tak bylo do splatnosti poslední splátky uhrazeno 7 483 Kč a zbývalo uhradit 3 517 Kč. Dle karty splátek k nároku č. 3 a nároku č. 2 žalovaný dne 7. 5. 2012 uhradil celkem částku 818 Kč, dne 28. 5. 2012 celkem částku 1 023 Kč, dne 26. 6. 2012 celkem částku 1 023 Kč a dne 26. 7. 2012 byla doplacena zbývající částka ve výši 653 Kč. Nárok č. 2 tak byl v celém rozsahu zamítnut. Zákonný úrok z prodlení z částky 3 517 Kč za dobu od 9. 2. 2012 do 7. 5. 2012, z částky 2 699 Kč za dobu od 8. 5. 2012 do 28. 5. 2012, z částky 1 676 Kč za dobu od 29. 5. 2012 do 26. 6. 2012 a z částky 653 Kč za dobu od 27. 6. 2012 do 26. 7. 2012 činil 92,96 Kč, na který byla započtena úhrada žalovaného ze dne 26. 7. 2012. Na nárok č. 1 tak bude započtena navíc ještě zbytek úhrady žalovaného ze dne 26. 7. 2012 a dne 3. 9. 2012 ve výši 1 300,04 Kč. Soud tak nárok č. 2 v celém rozsahu zamítl.

29. Dále se soud zabýval nárokem č. 1:

30. Ze zákaznické karty ze dne 1. 4. 2011 vyplývá, že žalovaný požádal o poskytnutí částky 7 000 Kč a uvedl, že bydlí s rodiči, má v současnosti půjčku u [právnická osoba], nemá žádné nezaopatřené děti. Ke svým příjmům a výdajům žalovaný sdělil, že pracuje jako [název zaměstnání] s příjmem asi 20 260 Kč a má běžné měsíční výdaje domácnosti ve výši 9 200 Kč (nájem/inkaso 2 000 Kč, telefon 1 500 Kč, splátka půjček 3 200 Kč, výdaje na domácnost 2 500 Kč), poměry žalovaného údajně doloženy občanským průkazem, živnostenským listem, daňovým přiznáním. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 1. 4. 2011 (dále jen„ smlouva o půjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] ujednání, na základě něhož mu byla poskytnuta částku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal zaplatit poplatek ve výši 5 852 Kč, celkem se tak zavázal zaplatit částku 12 852 Kč. Poplatek ve výši 5 852 Kč se skládal z úroku ve výši 894 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 330 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 628 Kč. Ve smlouvě žalovaný potvrdil, že si je vědom toho, že hotovostní inkaso splátek představuje volitelnou složku půjčky, kdy žalovaný zvolil hotovostní inkaso splátek. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku 12 852 Kč v hotovosti do rukou osoby uvedené v čl. 16 smluvních podmínek v 60 splátkách ve výši 215 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy o půjčce a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období (poslední splátka činila 167 Kč). Žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil, že celou částku půjčky v hotovosti převzal v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce (dále jen smluvní podmínky). Dle čl. 3 smluvních podmínek činí roční úroková sazba 21 %. Strany se současně dohodly, že v případě, že dojde ve smyslu článku 20 věty druhé smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle čl. 6 smluvních podmínek je žalovaný jako zákazník povinen platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce [právnická osoba] v místě svého bydliště. Dle čl. 20 smluvních podmínek se tato smlouva uzavírá na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu této smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016, včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku ve výši 9 487 Kč za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2016.

31. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. [právnická osoba] uzavřel s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytl žalovanému částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 852 Kč. Celkově tak měl žalovaný vrátit částku 12 852 Kč v 60 týdenních splátkách. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel, když dle žalobkyně uhradil do podání žaloby pouze částku 3 364,88 Kč.

32. Právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 1. 4. 2011 smlouvu o půjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč. [právnická osoba] splnila svou povinnost dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. V souladu s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), je žalovaný povinen půjčku vrátit. Žalovaný však porušil svůj závazek dlužnou částku řádně a včas splácet. S ohledem na skutečnost, že půjčka [číslo] ze dne 1. 4. 2011 měla být zaplacena v 60 týdenních splátkách, když první splátka měla být zaplacena 7. den od data uzavření smlouvy, tedy dne 8. 4. 2011, měla být poslední splátka půjčky žalovanou zaplacena dne 25. 5. 2012.

33. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.

34. Dle § 658 zákona č. 40/1964 Sb., lze ujednat úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky z úvěru jako na ujednání dle § 56 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., cena plnění, a proto na něj nedopadají důvody neplatnosti dle § 55 odst. 2 téhož zákona. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly sjednány úroky pevnou částkou ve výši 894 Kč. Tato pevná částka má odpovídat sjednanému 21,00% úroku ročně za dobu trvání smlouvy při řádném splácení, dle výpočtu soudu se však jedná o úrok asi 11,07 % ročně. O výši kapitalizovaného úroku byl žalovaný zcela jasně a konkrétně informován v samotné smlouvě o půjčce, kdy průměrné úrokové sazby se pohybovaly v měsíci dubnu 2011 okolo 13,72 % ročně (údaje čerpány z www.cnb.cz). Soud proto shledává výši sjednaných úroků za přiměřenou, resp. takové ujednání za platné. Žalovaný tak je povinen dlužný úrok zaplatit.

35. Dále byl mezi smluvními stranami sjednán poplatek za administrativní činnost ve výši 1 330 Kč. Je skutečností, že ze smlouvy ani smluvních podmínek nevyplývá, za jaké konkrétní služby má být poplatek zaplacen. Dle vyjádření žalobkyně má tento administrativní poplatek krýt náklady na služby související s poskytnutím půjčky (správa interního systému věřitele, vyhledávání„ žadatele o půjčku“, v databázi o spotřebitelích za účelem posouzení schopnosti úvěr splácet, činnost pracovníků při zadávání dat ze sjednané smlouvy do interního systému a zákaznickou podporu). Soud dospěl k závěru, že tento poplatek byl mezi smluvními stranami platně sjednán a žalovaný je povinen ho zaplatit.

36. Smluvní strany si dále ujednaly poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 628 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že při hotovostním režimu bude žalovaný jednotlivé splátky hradit v hotovosti v místě svého bydliště k rukám oprávněného zástupce [právnická osoba]. Zástupce [právnická osoba] se tak měl každý týden dostavit do bydliště žalovaného, kde si od něj měl vybrat splátku půjčky, čímž byla žalovanému poskytnuta určitá služba, kterou si sám dobrovolně zvolil. Při přepočtu dle počtu splátek odpovídá jednomu výběru splátky asi 60 Kč. S ohledem na výši odměny za jednotlivou splátku, kdy tato částka není nepřiměřeně vysoká s ohledem na poskytnuté služby a skutečnost, že žalovaný tuto variantu splácení sám zvolil, dospěl soud k závěru, že tento poplatek byl sjednán platně, neodporuje dobrým mravům a žalovaný je povinen tento poplatek zaplatit.

37. Žalobkyně dále požaduje přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 5 480,43 Kč (jedná se o úrok ve výši 21,00 % ročně z částky 6 414,49 Kč od 25. 5. 2012 do 17. 6. 2016) a úroku 21,00 % ročně z částky 6 414,49 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, přičemž částka 6 414,49 Kč představuje dlužnou jistinu. Dle výslovného smluvního ujednání čl. 3 smluvních podmínek smlouvy o půjčce se strany dohodly, že v případě, že dojde ve smyslu čl. 20 smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy (to je prodloužení v důsledku nikoli řádného splácení), nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle čl. 20 smluvních podmínek bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Soud nesdílí názor žalobkyně, že by ze smluvních podmínek vyplývalo, že se účinnost smlouvy prodlužuje při prodlení s pouze jednou splátkou a při prodlení s více splátkami k takovému prodloužení smlouvy nedochází. Za požití jazykového výkladu soud dospěl k závěru, že dochází k prodloužení smlouvy v případě prodlení žalovaného s úhradou jedné nebo více splátek. Měla-li být původně uhrazena celá částka do 25. 5. 2012, nemůže žalobkyně po uvedeném datu požadovat přiznání tohoto smluvního úroku z půjčky, neboť došlo k prodloužení smlouvy o půjčce. Požadavek na úhradu smluvního úroku po tomto datu je v rozporu se smluvním ujednáním. Proto je žaloba pro úrok 21,00 % ročně z částky jistiny 6 414,49 Kč od 25. 5. 2012 do zaplacení (tato formulace obsahuje jak žalobkyní požadovaný kapitalizovaný úrok, tak kontinuálně běžící do zaplacení) nedůvodná.

38. Celkem měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč na jistině za poskytnutou půjčku a částku 894 Kč na úrok, částku 1 330 Kč na odměně za administrativní zpracování zápůjčky a částku 3 628 Kč na hotovostním inkasu, tedy celkem 12 852 Kč. Žalovaný však zaplatil dle žalobkyně celkem 3 364,88 Kč a dále částka 1 300,04 Kč byla převedena z plateb poskytnutých na nároky č. 2 a 3 jako přeplatky. Žalovaný tak je povinen zaplatit žalobkyni celkem částku 8 187,08 Kč (tj. 12 852 Kč 3 364,88 Kč 1300,04 Kč). Žaloba pak byla v nároku č. 1 v částce 1 300,04 Kč zamítnuta. Soud tak vycházel z toho, že se splátky rozpočítají poměrně na jistinu, úrok a poplatek za administrativní činnost. Ke dni podání žaloby tak zbývalo uhradit na jistině částku 6 414,49 Kč, z této částky tak náleží žalobkyni v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku zákonný úrok z prodlení tak, jak bylo žalobkyní požadováno. Žaloba byla naopak zamítnuta co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 480,43 Kč a úroku ve výši 21,00 % ročně z částky 6 414,49 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení.

39. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.