4 C 138/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 616,44 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 25 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 456 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, částku 5 500 Kč (tj. nesplacený úrok ve výši 5 450 Kč a náklady upomínání ve výši 50 Kč) a smluvní pokutu ve výši 9 550 Kč z dluhu na smlouvě o úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne 23. 7. 2018 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) smlouvu o úvěru číslo platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 24. 6. 2019. Na základě smlouvy právnická osoba poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 30 450 Kč spolu s příslušenstvím do 24. 7. 2019 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný zažádal o půjčku, vyplnil požadované registrační údaje a provedl tzv. verifikační platbu. Následně byla žalovanému na jeho bankovní účet poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 8. 9. 2020. Žalobkyně v žalobě požadovala uhradit částku 25 000 Kč, 5 500 Kč za kapitalizovaný úrok a náklady upomínání, smluvní pokutu ve výši 9 550 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 616,44 Kč (tj. 10,00 % ročně z částky 25 000 Kč od 25. 7. 2019 do 10. 8. 2020) a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 25 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení. Na výzvu soudu k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dne 15. 7. 2021 reagovala tak, že vzala žalobu co do částky 15 500 Kč (tj. částky 5 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 550 Kč) zpět a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

4. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Dle ustanovení § 1959 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 23. 7. 2018 a výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že právnická osoba uzavřelo s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a uhrazením verifikační platby dne 2. 1. 2017 ujednání, ve kterém mění a doplňují podmínky smlouvy o úvěru číslo tak, že celková jistina úvěru činí 25 000 Kč a ke splacení je celkem částka 30 450 Kč (úrok činí 5 450 Kč) a datum splatnosti činí 24. 7. 2019. Dle smlouvy o úvěru číslo ze dne 23. 7. 2018 měla být žalovanému poskytnuta částka 16 000 Kč a žalovaný měl vrátit 19 680 Kč. Dle čl. 5 obchodních podmínek právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově platí, že žalovaný je oprávněn doručit právnická osoba žádost o prodloužení lhůty splatnosti odesláním poplatku za prodloužení splatnosti. Z výpisů z účtu právnická osoba soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne 23. 7. 2018 poskytnuta částka 16 000 Kč a dne 30. 7. 2018 částka 9 000 Kč. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, včetně podacího archu, vyplývá, že právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2021, včetně podacího archu, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, nejpozději do dne 19. 3. 2021.

12. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že byla mezi právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva úvěru, a to pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy žalovanému byla celkem poskytnuta částka 25 000 Kč. Následně žalovaný se právnická osoba uzavřeli ujednání, ve kterém si upravili její podmínky. Žalovaný dlužnou částku nevrátil a následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

13. Mezi smluvními stranami byla dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nebyla schopna doložit, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo. Vzhledem k tomu, že právnická osoba poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a právnická osoba je neplatná dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 25 000 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. První výzva k úhradě, která byla žalovanému zaslána, byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, ve které právnická osoba požaduje uhradit dlužnou částku do 10 dnů od obdržení dopisu. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění požadovaná věřitelem není přiměřená možnostem spotřebitele, má v případném sporu právě spotřebitel (žalovaný). Vzhledem k tomu, že žalovaný žádným způsobem proti této lhůtě k úhradě nebrojil, byl povinen částku 25 000 Kč ve lhůtě do 10 dnů od doručení výzvy uhradit, pokud tak neučinil, dostal se s úhradou dlužné částky do prodlení. Výzva byla odeslána dne 9. 9. 2020, v souladu s ustanovením § 573 občanského zákoníku byla doručena dne 14. 9. 2020, splatnost nastala dne 24. 9. 2020. Jelikož byl žalovaný v prodlení s úhradou finanční částky je povinen dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku zaplatit od 25. 9. 2020 do zaplacení i zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč. Žalobkyně však v žalobě požadovala přiznání kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 616,44 Kč, což měl být úrok z částky 25 000 Kč od 25. 7. 2019 do 10. 8. 2020 a dále zákonného úroku ve výši 10,00 % ročně z částky 25 000 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení, takto požadovaný zákonný úrok z prodlení však žalobkyni nenáleží. Soud tak dospěl k názoru, že žalobkyně má nárok pouze na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč za dobu od 25. 9. 2020 do zaplacení, a to ve výši 8,25 % ročně.

14. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého se náhrada nákladů řízení poměrně rozdělí podle úspěchu řízení. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst.

1. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 500 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem 2 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby, a dále odměna ve výši ½ za jednoduchou výzvu k plnění, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 1 250 Kč. Dále by advokátovi náležel režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Doposud by tedy činila odměna zástupce žalobkyně částku 1 550 Kč. Žalobkyně by měla nárok na náhradu za DPH ve výši 325,50 Kč, a soudní poplatek ve výši 1 382 Kč, kdy by se při plném úspěchu jednalo celkem o částku 3 257,50 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná pouze z 57 % (včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), naopak žalovaný byl úspěšný z 43 %. Žalobkyně tak byla úspěšná z 14 % a náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 456 Kč.

15. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec l občanského soudního řádu. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.