4 C 15/2026

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 13 600 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky částka od datum do datum, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka.

III. Žaloba se v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je oprávněna splnit povinnost uvedenou ve výroku I. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, vždy do 15. dne v daném měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela dne datum. Žalovaná částka se skládala z neuhrazené jistiny ve výši částka a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši částka. Příslušenství spočívalo v zákonném úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že uznává žalovanou částku co do dlužné jistiny částka, ve zbytku však navrhuje zamítnutí žaloby a žádá o možnost uhradit jistinu v pěti měsíčních splátkách.

3. Žalobkyně po obdržení vyjádření žalované a výzvy soudu k doložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vzala podáním ze dne datum svou žalobu zpět v rozsahu částky částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky částka od datum do datum. Soud proto řízení o žalobě v tomto rozsahu výrokem I. rozsudku za splnění podmínek dle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil.

4. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, neboť žalobkyně i žalovaná s tímto postupem vyjádřily souhlas.

5. Soud učinil následující skutková zjištění.

6. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru“, č. hodnota, ze dne datum (dále také jen „Smlouva o úvěru“), soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou uvedeného dne smlouvu, v níž se zejména zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázala zaplatit žalobkyni po 30 dnech od poskytnutí úvěru částku v celkové výši částka, která odpovídá denní úrokové sazbě ve výši 1,20 %.

7. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně převedla dne datum na účet žalované částku ve výši částka.

8. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě žalované částky. Z potvrzení o podání zásilky k odeslání ze dne datum soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované v uvedený den odeslána.

9. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

10. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se ve Smlouvě o úvěru naopak zavázala zaplatit žalobkyni celkem částku částka po 30 dnech od poskytnutí úvěru, což odpovídá úroku 1,2 % denně. Peněžní prostředky dle Smlouvy o úvěru byly žalované skutečně poskytnuty. Žalovaná však úvěr nesplatila ve sjednaný den splatnosti. Žalobkyně nedoložila listiny prokazující posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Žalované byla dne datum odeslána předžalobní výzva k plnění.

11. Podle § 419 občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř., žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.

18. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.

19. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka.

20. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.

21. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlížet i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, OPR-právnická osoba., C-679/18).

22. Nejvyšší soud v prvé řadě již v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, judikoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.“.

23. Obdobný názor je vyjadřován také v judikatuře Soudního dvora (srov. například rozsudek ze dne datum, Horyzont, C339/23).

24. V rozsudku ze dne datum, CA Consumer Finance, C-449/13, pak Soudní dvůr konstatoval: „Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být [pro posouzení jeho úvěruschopnosti] sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 25. Shodně se vyjádřil Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka: „[V]ěřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. […] Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.“ Nejvyšší soud se k závěrům uvedeného rozsudku přihlásil také např. v rozsudcích ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka.

26. Žalobkyně si před poskytnutím úvěru nevyžádala výpisy z účtů žalované ani potvrzení jejích příjmů. Soudu nebyly doloženy ani případné lustrace žalované v bankovních a nebankovních registrech informací. Soudu nebyly doloženy ani jiné listiny prokazující posouzení úvěruschopnosti žalované, a to navzdory výzvě k jejich doložení ze dne datum, č. j. spisová značka.

27. Za takové situace nezbývá než uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalované (viz výše citované závěry Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je proto pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

28. K povinnosti spotřebitele hradit úroky a poplatky plynoucí z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 29. Žalobkyni lze proto přiznat pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení ani další poplatky či jiné platby již nikoliv.

30. Žaloba je proto důvodná pouze částečně.

31. Žalované byla poskytnuta jistina úvěru v celkové výši částka. Na této částce žalobkyni neuhradila ničeho. Soud proto přiznal žalobkyni výrokem II. právo na obdržení částky částka.

32. Žalobkyni s odkazem na absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebylo přiznáno právo na obdržení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení (výrok III.)

33. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé téhož zákona povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Nejvyšší soud tuto sankci poskytovatele úvěru vyložil např. v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, bodu 16, kde konstatoval: „Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440).“ 35. Soud výrokem IV. oprávnil žalovanou vrátit žalobkyni jistinu žalovaného úvěru ve splátkách ve výši částka, pod ztrátou výhody splátek, neboť dle uvážení soudu lze takovou výši splátek obecně i v dané situaci považovat za přiměřenou.

36. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. V řízení byla sice částečně úspěšná žalobkyně, nicméně právo na náhradu nákladů jí nemůže svědčit, neboť nedodržela lhůtu stanovenou v § 142a odst. 1, když výzvu k plnění žalované zaslala dne datum a žalobu podala dne datum. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.