4 C 167/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená obecnou zmocněnkyní jméno příjmení , datum narození bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa adresa pro doručování: adresa o zvýšení výživného zletilého dítěte <b>I. Výživné, stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu ve [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve výši 1.500 Kč měsíčně, které je žalovaný povinen hradit žalobkyni, se počínaje dnem 1. 9. 2017 zvyšuje na částku 3.500 Kč měsíčně, kterou je žalovaný povinen hradit žalobkyni podle zásad původního rozhodnutí.</b> <b>Návrh, aby výživné bylo zvýšeno na částku o 1.300 Kč vyšší, se zamítá.</b> <b>II. Nedoplatek na výživném vniklý jeho zvýšením za dobu od 1. 9. 2017 do 30. 6. 2021 ve výši 92.000 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni ve lhůtě do 3 měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Podáním došlým Okresnímu soudu ve Vyškově dne 9. 9. 2020 navrhla žalobkyně zvýšení výživného, počínaje dnem 1. 9. 2017 (v 3 roky zpět od podání žaloby), na částku 4. 800 Kč měsíčně. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní rozsudek ve věci přiznávající výživné částkou 1.500 Kč byl vydáván v době, kdy měla žalobkyně 4 roky. Nyní studuje čtvrtým ročníkem [název střední školy] [anonymizováno 7 slov] ve [obec] a vzhledem k tomu, že od poslední úpravy výživného uplynulo více než 15 let, žádá jeho zvýšení. Její matka má ještě vyživovací povinnost k nezletilému [jméno] [příjmení], narozenému [datum], o kterého celodenně pečuje a jejím příjmem je tedy příspěvek ve výši 19.200 Kč a 1.500 Kč. Dále popsala, že je zdráva, nemá žádné finančně náročné koníčky, připravuje se na závěrečné zkoušky. V minulosti měla zvýšené náklady v souvislosti s hrou na klavír, rovnátka a lyžařským kurzem, na těchto aktivitách se žalovaný nijak nepodílel.

2. Podáním došlým soudu dne 21. 10. 2020 navrhl žalovaný zamítnutí návrhu s tím, že jej neuznává ani co do částky, ani co do základu a v rozsáhlém vyjádření (celkem 6 stran textu) tvrdí, že žalobu považuje jednak za nedůvodnou a jednak za zjevné zneužití práva ze strany žalobkyně. Přičemž chování ze strany žalobkyně vůči jeho osobě považuje, jak za protiprávní, tak za příčící se dobrým mravům. Popsal, že založil novou rodinu. Nároky žalobkyně považuje za přehnané. Výživné ve stávající výši je řádně placeno. Žalobkyně je dospělá a nelze jí tudíž přiznat výživné, jako pro nezletilé děti.

3. Žalobkyně jako účastnice řízení u jednání dne 23. 6. 2021 ve své výpovědi odkázala na své písemné podání a k dotazu doplnila, že je studentkou 4. ročníku [název střední školy] [anonymizováno]. Po základní škole šla hned na [název střední školy] [anonymizováno], jedná se o čtyřleté studium. Všechny ročníky absolvovala řádně, v září bude dokončovat maturitu. Bydlí s matkou, přítelem matky a mladším bratrem, v dolním podlaží bydlí babička s dědou. Má běžné potřeby přiměřené svému věku, majetek nemá žádný, výdělečnou činnost nemá žádnou, kromě běžných brigád.

4. Žalovaný jako účastník řízení u jednání dne 23. 6. 2021 ve své výpovědi uvedl, že z rozhodnutí soudu má stanoveno výživné ve výši 1.500 Kč, v rámci insolvenčního řízení je placeno. Peníze odchází insolvenčnímu správci a ten je rozděluje. Nadále žije s manželkou ve společné domácnosti, mají ještě jedno dítě, které mají ve vlastní péči ([jméno] [příjmení], [datum narození]). Majetek nebo jiný příjem než z pracovního poměru nemá.

5. Z rozsudku Okresního soudu ve [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], zjistil soud, že byla schválena dohoda rodičů, podle níž byla tehdy nezletilá [celé jméno žalobkyně] – žalobkyně svěřena do výchovy matky [jméno] [příjmení] a otec [celé jméno žalovaného] – žalovaný se zavázal přispívat na její výživu částku 1.500 Kč měsíčně. Toto rozhodnutí konstatuje, že dle zprávy zaměstnavatele otce, [název zaměstnavatele] [jméno] [příjmení] [jméno], v roce 2004 vykazoval výdělek ve výši 6.085 Kč. Matka žalobkyně pak byla v té době poživatelkou rodičovského příspěvku ve výši 3.635 Kč a přídavku na děti 551 Kč.

6. Potvrzení o studiu, vydané dne 1. 9. 2020 [název střední školy] [anonymizováno 6 slov] [obec], [anonymizována dvě slova], zjistil soud, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně] studuje ve školním roce 2020 /2021 na státní škole, jedná se o denní formu studia.

7. Z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení ve spojení s usnesením [název soudu] č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] zjistil soud, že manželé dlužník [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] jsou v úpadku. Úpadek manželů dlužníka bude řešen oddlužením, které bude projednáno jako společné oddlužení manželů a insolvenčním správcem se ustanovuje [titul] [jméno] [jméno].

8. Ze zprávy zaměstnavatele manželky žalovaného, [název zaměstnavatele ], [právnická osoba] bylo zjištěno, že ukončila pracovní poměr dohodou. Manželka žalovaného v roce 2017 dosahovala čistého průměrného měsíčního výdělku 16.766 Kč, v roce 2018 výdělku 21.807 Kč, v roce 2019 výdělku 19.584 Kč a v prvních 11 měsících roku 2020 výdělku 14.056 Kč. Ze zprávy zaměstnavatele žalovaného [název zaměstnavatele] zjistil soud, že žalovaný dosahoval v roce 2018 čistého průměrného měsíčního příjmu 19.403 Kč, v roce 2019 19.896 Kč a v roce 2020 20.607 Kč.

9. Podle § 913 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen„ o. z.“), jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

10. Dle § 915 odst. 1 o. z., má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

11. Podle § 922 odst. 1 o. z., lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

12. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Podmínkou pro změnu soudního rozhodnutí o výživném pro dítě je skutečnost, že od poslední úpravy došlo k natolik zásadní změně poměrů na straně rodičů či dítěte, že odůvodňují nové rozhodnutí. Změnu lze zkoumat až 3 roky zpětně od podání návrhu, v daném případě je takto žalobkyně požadovala. Tento požadavek shledal soud důvodným, přičemž zásadním důvodem pro tento postup bylo, že poslední úprava výživného proběhla v roce 2005, když byla žalobkyně v předškolním věku a nyní je již na střední škole.

14. Pokud jde o podmínku zásadní změny poměrů, ta nastala v daném případě, jak na straně žalovaného, v době posledního rozhodnutí bylo uvažováno s jeho příjmem ve výši 6.085 Kč, tak na straně žalobkyně, v době posledního rozhodnutí byla ve 4 čtyř let. Nyní zohledňovány stav odpovídá středoškolskému věku žalobkyně, kdy má již fakticky potřeby dospělé ženy, přičemž nejméně pro období střední školy byly dokumentovány náklady spojené se vzděláváním i s běžným živobytím. Pokud tedy soud podle. § 913 odst. 1a 2 o. z., zohledňoval poměry účastníků, pak vycházel ze situace, kdy v rozhodném období činily výdělky žalovaného v průměru 20.000 Kč měsíčně. Žalovaný měl ve sledovaném období zákonnou vyživovací povinnost vedle žalobkyně ještě k nezletilé [jméno] [příjmení] ve věku [anonymizováno] let, která s ním a jeho manželkou sdílí rodinnou domácnost. Takto soud přihlédl k celkovým poměrům v rodinné domácnosti otce, když tento si částečně svou vyživovací povinnost k dceři [jméno] plní výkonem osobní péče, dále jí poskytuje bydlení, zatímco žalobkyni, jak vyplynulo z účastnických výpovědí, žádné plnění nad rámec soudem stanoveného výživného neposkytuje. Žalobkyně prohlásila, že má jen příležitostné brigády a ty nemůžou sloužit k zabezpečení jejích elementárních vyživovacích potřeb, slouží jen takzvaně na přilepšenou. Pokud jde o insolvenční řízení, kdy žalovaný se svojí manželkou jsou v úpadku a byl jím ustanoven insolvenční správce, pak tato skutečnost nepřekáží rozhodování o výživném, neboť vyživovací povinnost úpadce vůči potomku se v oddlužení hradí přednostně a v plné výší, pokud na to příjmy dlužníka postačují.

15. Takto je třeba uzavřít, že žalovaný v pracovním poměru dosahuje odpovídající mzdy, má i zcela obvyklé životní náklady, které se nijak neliší od obvyklých nákladů rodiny žijící ve vlastním rodinném domě na vesnici. Pokud se má soud vypořádat s procesní obranou žalovaného, pak uzavírá, že skutečnost, že založil novou rodinu, kde pečují o nezletilé dítě a s manželkou jsou v insolvenci, nemůže jít na úkor jeho další zákonné vyživovací povinnosti. Procesní obrana žalovaného tvrdící, že požadavek žalobkyně na plnění výživného z její strany je nemravný, byla v průběhu řízení také plně vyvrácena. Žalobkyně kontinuálně a řádně studuje střední školu, tedy nastoupila hned po základní škole a žádný z ročníku neopakovala.

16. Lze tedy shrnout, že možnostem a schopnostem žalovaného a odůvodněným potřebám žalobkyně odpovídá pro období od 1. 9. 2017 výživné v částce 3.500 Kč měsíčně při současném zohlednění vyživovací povinnosti žalovaného k [jméno] [příjmení]. Pokud jde o výrok, kterým se návrh ve zbytku žalované částky (žalováno bylo 4. 800 Kč měsíčně, přiznáno 3.500 Kč měsíčně), tedy pro částku 1.300 Kč, pak při zohlednění všech rozhodných skutečností, jak bylo shora popsáno, zejména poměrů účastníků, kdy žalobkyně žije se svojí matkou a polorodým sourozencem, žalovaný v manželství s dalším dítětem, přičemž matka si svoji vyživovací povinnost ke [jméno žalobkyně] částečně plní výkonem osobní péče, a tak že jí poskytuje bydlení a navíc dobrovolně uspokojuje její potřeby. Pokud se tedy výživné mělo stanovit přiměřeně těmto poměrům, nezbylo než je přiznat, tak jak je ve výroku uvedeno a ve zbytku návrh zamítnout.

17. Nedoplatek vzniklý zvýšením za 46 měsíců po 2.000 Kč, tedy v částce 92.000 Kč za období od 1. 9. 2017 do 30. 6. 2021, uložil soud žalovanému zaplatit v přiměřené lhůtě 3 měsíců, s ohledem na probíhající insolvenční řízení.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2) o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení účastníkům prakticky žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Řízení je od poplatku z návrhu na zahájení řízení osvobozeno podle zákona o soudních poplatcích č. 549/91 Sb. v platném znění § 11 odst. 1 písm. c).