4 C 183/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul . sídlem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 22 330 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 964 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 5 964 Kč od 29. 9. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobkyně se co do částky 16 366 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 748,53 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení přesahujícího zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku č. I., zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 666 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 846 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze dvou smluv o zápůjčce. Žalobkyně svůj nárok č. 1 odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická] [osoba]“) uzavřela s žalovaným po posouzení jeho úvěruschopnosti dne 18. 8. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy [právnická] [osoba] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, žalovaný se zavázal částku 14 000 Kč vrátit a zaplatit úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 960 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek 348 Kč. Celkovou částku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 426 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 9. 2018. Žalovaný na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu zaplatil pouze částku 2 378 Kč (úhrada započtena poměrně na úrok, poplatek za hotovostní inkaso a poplatek za životní pojištění), vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ke dni 28. 9. 2018 řádně uhrazena, úročí se dle žalobkyně neuhrazená jistina ve výši 14 000 Kč od dne 29. 9. 2018 až do zapalcení úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla [právnická] [osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 15. 1. 2021. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 22 330 Kč (dlužnou jistinu ve výši 14 000 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 8 330 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 7 748,53 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 14 000 Kč od 29. 9. 2018 do 15. 1. 2021), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 940 Kč (úrok ve výši 9,00 % ročně z částky 14 000 Kč od 29. 9. 2018 do 15. 1. 2021), úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9,00 % ročně z dlužné částky ve výši 14 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Na nároku č. 2 žalobkyně požadovala uhradit částku 9 516 Kč (sestávající z jistiny ve výši 7 208,40 Kč a dlužných úhrad ve výši 2 307,60 Kč) s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřeném dne 23. 3. 2017 se [právnická] [osoba]. Žalobkyně podáním ze dne 6. 9. 2021 vzala žalobu co do nároku č. 2 zpět, a soud usnesením č.j. 4 C 183/2021-44 ze dne 27. 10. 2021 řízení v rozsahu nároku č. 2 zastavil. Řízení tedy pokračuje pouze o nároku č. 1.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včas odpor. Žalovaný v odporu namítl, že při uzavření smlouvy nebyly řádně ověřeny příjmy a výdaje a dále navrhl žalobu zamítnout z důvodu uplynuté promlčecí lhůty od uzavření smlouvy.

3. Žalobkyně dne 6. 9. 2021 vyjádřila tak, že má za to, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a ověřeny oproti dokladům od něj vyžádaných. Žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že pobírá důchod ve výši 13 788 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy a nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Současně bylo z insolvenčního rejstříku ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaný zavázal hradit celkovou dlužnou částku v 58 týdenních splátkách po 426 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 9. 2018. Den poté došlo k zesplatnění celé pohledávky. Tento den je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku. Pohledávka tedy dle žalobce promlčena není, když promlčení pohledávky by nastalo nejdříve 28. 9. 2021. Žalobkyně dále uvedla, že je ochotna souhlasit s úhradou dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 400 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek.

4. Na jednání konaném dne 2. 3. 2022 žalobkyně setrvala na svém žalobním návrhu. Žalovaný uvedl, že nemá přehled, kolik bylo na pohledávku splaceno a kolik zůstalo ke splátce, neboť zástupce [právnická] [osoba] pan [příjmení] si vzal kartu, do které se zapisovali splátky žalovaného, a tuto nevrátil. Dále žalovaný uvedl pochybnosti o řádném posouzení jeho úvěruschopnosti, když dle jeho názoru musel pan [příjmení], který spotřebitelský úvěr s žalovaným sjednával, vědět, že si žalovaný bral půjčku od [název] [banky] a byla na něj vedena nezákonná exekuce. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že mu byly v minulosti odcizeny doklady. U jednání byl vyslechnut svědek pan [jméno] [příjmení] ([příbuzenský vztah] [k žalovanému]), který popisoval své zkušenosti se zástupcem [právnická] [osoba] panem [příjmení], který dle jeho názoru řádně neposuzoval úvěruschopnost zájemců o spotřebitelský úvěr, neboť v jeho případě si pouze vyžádal jeho občanský průkaz a doklad o invalidním důchodu.

5. Na jednání dne 16. 6. 2022 žalovaný uvedl, že„ minimálně tři jeho podpisy jsou každý jiný“ a dále sdělil, že mu při podpisu smlouvy nebyly předány peníze a nebyl vydán příjmový doklad. Žalovaný dále upozornil na vysoký úrok spotřebitelského úvěru a na skutečnost, že dle jeho názoru nebyly ze strany [právnická] [osoba] řádně vybírány splátky. Žalobkyně uvedla, že nově uváděné námitky žalovaného nebyly vůbec zmíněny v odporu žalovaného proti elektronickému platebnímu rozkazu, pokud žalovaný nyní zpochybňuje podpisy na smluvních ujednáních, žalobkyně poukázala na to, že žalovaný z počátku řádně splácel. Žalobkyně navrhla žalobě vyhovět ve znění tak, jak po částečném zpětvzetí návrhu zůstalo. Žalovaný nevrhl žalobu zamítnout, s tím, že pokud by bylo žalobě alespoň částečně vyhověno, není kvůli exekucím schopen splácet ničeho.

6. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

7. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ustanovení § 609 občanského zákoníku, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

11. Dle ustanovení § 610 odst. 1 občanského zákoníku, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

12. Dle ustanovení § 619 odst. 1 občanského zákoníku, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

13. Dle ustanovení § 623 občanského zákoníku, při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění.

14. Dle ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku, promlčecí lhůta trvá tři roky.

15. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Ze zákaznické karty žádosti o zápůjčku ze dne 18. 8. 2017, na které byl uveden podpis žadatele, vyplývá, že žalovaný požádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 14 000 Kč (v hotovosti, s dobou splatnosti na 58 týdnů), přičemž totožnost byla ověřena z [číslo obč. průkazu] (z centrální evidence osob ověřeno, že tento občanský průkaz patří žalovanému a není evidován jako ztracený, přičemž se jedná o stejný občanský průkaz, jakým se žalovaný prokázal u jednání soudu). Žalovaný uvedl, že je spoluvlastníkem svého bydlení, domácnost sdílí s manželkou (údajně ověřeno dokladem SIPO), nevyživuje žádné nezaopatřené osoby, je důchodcem a jeho starobní důchod činí 13 788 Kč měsíčně (údajně osobně ověřeno). Žalovaný ke svým výdajům uvedl, že má zápůjčku od [právnická] [osoba] v celkové výši 12 400 Kč, kterou hradí v měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč Měsíční výdaje žalovaného činí celkem 7 000 Kč (tj 2 500 Kč na bydlení (nájem, inkaso, energie), 3 000 Kč na osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a 1 500 Kč na splátky úvěrů/zápůjček. Použitelný příjem tak byl vyčíslen na částku 6 788 Kč. Z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy o úvěru nebylo s žalovaným vedeno žádné exekuční řízení.

18. Ze standartních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 8. 2017 vyplývá, že žalovaný svým podpisem stvrdil, že mu byly poskytnuty informace o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, jeho nákladech a jeho dalších důležitých právních aspektech. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 18. 8. 2017 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická] [osoba] ujednání, dle kterého mu byla poskytnuta částka ve výši 14 000 Kč, kdy žalovaný zvolila čerpání v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 24 704 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 14 000 Kč, úroku ve výši 1 960 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč (při 58 splátkách činí 40 % z výše spotřebitelského úvěru), administrativní poplatek ve výši 2 800 Kč (tj. administrativní poplatek ve výši 20 % ze spotřebitelského úvěru) a pojištění [název] [pojištění] ve výši 348 Kč. Žalovaný zvolil hotovostní variantu splácení, kdy bude celkovou dlužnou částku hradit do rukou oprávněného zástupce či zaměstnance [právnická] [osoba] v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 426 Kč, přičemž první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smlouvy zaplatí žalovaný za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou splatnou po celou dobu trvání smlouvy, v případě smlouvy uzavřené na 58 týdnu činí úroková sazba 23,72 % ročně. Dle čl. 2 smlouvy žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že peněžní prostředky od zástupce [právnická] [osoba] v místě svého bydliště v hotovosti převzal. Dle čl. 2 smlouvy úhrady žalovaného v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na (i) úrok, poté na (ii) poplatek, poté na (iii) náklady na doplňkové služby hotovostního inkasa splátek a životního pojištění [název] [pojištění] a až následně po splacení úroku, poplatku a nákladů na doplňkové služby splácí zákazník v následujících týdnech jistinu spotřebitelského úvěru. Dle čl. 2 smlouvy je tato smlouva uzavřena na dobu určitou, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do dne vypořádání veškerých závazků. Dle čl. 5 smlouvy v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky vzniká [právnická] [osoba] právo požadovat následující platby a) úhradu celé dosud nesplacené jistiny, b) zákonné úroky z prodlení, c) smluvní pokutu, d) náhradu účelně vynaložených nákladů, e) náhradu nákladů soudního řízení. Před tím, než se spotřebitelský úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatným, vyzve [právnická] [osoba] žalovaného k uhrazení dlužné splátky a k uhrazení dlužné splátky mu poskytne lhůtu alespoň 30 kalendářních dnů. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 18. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný požádal o zařazení do pojištění podle rámcové smlouvy s omezeným pojistným. Z přehledu plateb ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 25. 8. 2017 částku 426 Kč, dne 4. 9. 2017 částku 426 Kč, dne 19. 9. 2017 částku 426 Kč, dne 26. 9. 2017 částku 300 Kč, dne 4. 10. 2017 částku 300 Kč a dne 16. 10. 2017 částku 500 Kč, tedy celkem částku 2 378 Kč.

19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021, včetně podacího lístku, soud zjistil, že [právnická] [osoba] postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 13. 5. 2021 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.

20. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný sdělil [právnická] [osoba] údaje o svém bydlení, domácnosti, příjmech a výdajích. Následně [právnická] [osoba] uzavřela s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytla žalovanému v den podpisu ujednání částku 14 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit celkové náklady tak, že celkem [právnická] [osoba] zaplatí celkovou částku ke splacení ve výši 24 708 Kč, který se skládá z jistiny, úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek a pojistného. Žalovaný na pohledávku celkem zaplatil částku 2 378 Kč, a to v šesti nepravidelných splátkách. Pohledávka za žalovaným pak byla postoupena na žalobkyni. Námitku žalovaného, že smlouvu o úvěru nepodepsal, a že mu nebyla poskytnuta částka zápůjčky, soud považuje za ryze účelové tvrzení, když v žádosti o zápůjčku je uvedeno skutečné číslo občanského průkazu, který žalovaný do současné doby používá. Rovněž podpisy na všech dokumentech vypadají při laickém posouzení obdobně a shodují se s podpisem na odporu žalovaného. Dále skutečnost, že žalovaný částečně na pohledávku plnil, svědčí o tom, že žalovaný smluvní ujednání podepsal a byla mu částka 14 000 Kč poskytnuta. Pokud jde o výši tvrzených úhrad splátek, žalovaný žádným způsobem nedoložil, že by uhradil splátky ve vyšší části, a proto vzal soud za prokázané, že na dlužnou částku byly uhrazeny splátky ve výši 2 378 Kč. 21. [právnická] [osoba] jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 18. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 14 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaný povinen peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl [právnická] [osoba] dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že [právnická] [osoba] splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když vycházel z informací od žalovaného (přičemž výše příjmů žalovaného lze s ohledem na jeho tvrzené výdaje hodnotit jako dostatečnou, a to zejména za situace, kdy z evidence zahájených exekucí nevyplývá žádné exekuční řízení žalovaného ani nebyl žalovaný v insolvenci). Žalovaný tak byl povinen dlužnou částku [právnická] [osoba] splácet ve splátkách ve výši 426 Kč jak bylo dohodnuto ve smlouvě.

22. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.

23. Dle § 2392 občanského zákoníku, lze ujednat úroky (smluvní úroky ze zápůjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky ze zápůjčky jako na ujednání dle § 1813 občanského zákoníku, cena plnění, a proto na něj nedopadají důvody, pro které by se k nim nemělo přihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Mezi [právnická] [osoba] a žalovaným byly sjednány úroky pevnou částkou ve výši 1 960 Kč, čemuž odpovídá úrok asi 12,55 % ročně. O výši kapitalizovaného úroku byl žalovaný zcela jasně a konkrétně informován v samotné smlouvě. Průměrné úrokové sazby se pohybovaly v měsíci srpnu 2017 okolo 8,95 % ročně (údaje čerpány z www.cnb.cz). Soud proto shledává výši pěvně stanoveného úroku ve výši 1 960 Kč jako přiměřenou, resp. takové ujednání za platné.

24. Žalobkyně dále požaduje přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 7 748,53 Kč (jedná se o úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 14 000 Kč za dobu od 29. 9. 2018 do 15. 1. 2021) a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Částka 14 000 Kč představuje žalobkyní tvrzenou dlužnou jistinu. Ve smlouvě bylo jasně a jednoznačně ujednáno, že žalovaný na úrocích zaplatí 1 960 Kč, kdy i tato částka byla zahrnuta do výpočtu celkové částky k zaplacení. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí při 58 splátkách 23,72 % ročně. Ze smlouvy však nevyplývá, jaký je vztah mezi pevně stanovenou výší úroků a jejich procentuálně stanovenou výši. Soud taktéž přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný byl v daném závazkovém právním vztahu v postavení spotřebitele, tj. slabší strany, která byla v souladu se smlouvou seznámena s výší úroků pevně stanovených, kdy ujednání o procentně stanoveném úroku nebylo poskytnuto jasným a srozumitelným způsobem. Běžný spotřebitel by se takto mohl domnívat, že onen úrok 23,72 % je pouhým procentním vyjádřením úroku ve výši 1 960 Kč, přičemž nelze po spotřebiteli spravedlivě požadovat, aby si takto procentně vyjádřený úrok přepočítával s pevně stanoveným úrokem. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku musí být ujednání o ceně poskytnuta spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem, v opačném případě se k takovému ujednání nepřihlíží. S ohledem na uvedené není žaloba pro částku 7 748,53 Kč (jedná se o úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 14 000 Kč od 29. 9. 2018 do 15. 1. 2021) a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 14 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, důvodná.

25. Dále byl mezi smluvními stranami sjednán poplatek administrativní činnosti ve výši 2 800 Kč. Ve smlouvě není nikde uvedeno za jakou konkrétní administrativní činnost má být tento poplatek uhrazen, dle jeho označení se však bude pravděpodobně jednat o úkony spojené s vyhotovením smlouvy, jejím uzavřením, posouzením úvěruschopnosti žalovaného, evidence poskytnutých plateb a podobně. Soud dovodil, že tento poplatek byl mezi smluvními stranami platně sjednán, a proto byl žalovaný povinen ho zaplatit.

26. Smluvní strany si dále ujednaly poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč. Vzhledem k tomu, že si žalovaný sám zvolil hotovostní režim splácení a s ohledem na jeho výši, kdy při přepočtu na jednotlivé splátky výběru jedné splátky odpovídá asi částka 97 Kč, dovodil soud, dovodil soud, že tento poplatek byl mezi smluvními stranami platně ujednán.

27. Dále byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni pojistné ve výši 348 Kč, k čemuž se ve smlouvě zavázal.

28. Žalovaný měl tedy dle názoru soudu uhradit [právnická] [osoba] celkem částku 24 708 Kč (tj. jistinu 14 000 Kč, úrok 1 960 Kč, administrativní poplatek 2 800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč a poplatek za pojištění ve výši 348 Kč), přičemž uhradil pouze částku 2 378 Kč. To znamená, že celkem uhradil celých prvních 5 splátek (splatné dne 25. 8. 2017, 1. 9. 2017, 8. 9. 2017, 15. 9. 2017 a 22. 9. 2017). Na šestou splátku splatnou dne 29. 9. 2017 tak byla uhrazena pouze částka 248 Kč, žalovaný se tak se splátkou splatnou dne 29. 9. 2017 dostal od 30. 9. 2017 do prodlení s úhradou ve výši 178 Kč (tj. 426 Kč 248 Kč) a nadále se pak dostal do prodlení s jednotlivými splátkami ode dne následujícího po jejich splatnosti. Žalovaný ve svém podání ze dne 23. 7. 2021 vznesl námitku promlčení. Dle ustanovení § 623 občanského zákoníku při dílčích plněních (tj. při plnění ve splátkách) běží promlčecí lhůta pro každou splátku jednotlivě ode dne její dospělosti (tj. splatnosti). V daném případě nelze použít ustanovení § 623 věta druhá, jak uváděla ve svém podání ze dne 6. 9. 2021 žalobkyně, neboť nebylo prokázáno, že by došlo k zesplatnění pohledávky ve smyslu 5.1 smlouvy o spotřebitelském úvěru. Promlčení doba pro celou pohledávku tedy neběží ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, ale v souladu s ustanovením § 623 věta první běží promlčecí doba u každé splátky zvlášť ode dne následujícího po její splatnosti. Žalobkyně uplatnila své právo u soudu dne 29. 6. 2021, to znamená, že splátky splatné 28. 6. 2018 a dříve jsou promlčené a soud k promlčení přihlédne, neboť žalovaný námitku promlčení uplatnil. K promlčení tak nedošlo od 45. splátky (splatná k 29. 6. 2018) do poslední 58. splátky spatné dne 28. 9. 2018. Žalovaný tak je povinen zaplatit žalobkyni, na kterou pohledávka přešla v důsledku jejího postoupení, pouze 14 dlužných splátek ve výši 426 Kč, tedy celkem částku 5 964 Kč. Ve zbývajícím rozsahu pak soud nárok žalobkyně na zaplacení jistiny, tedy co do částky 16 366 Kč, zamítl, neboť je nárok žalobkyně v tomto rozsahu promlčen. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou peněžité částky, a je proto dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení až ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, tj. od 29. 9. 2018, přiznal soud žalobkyni zákonný úrok až od této doby, avšak pouze z částky 5 964 Kč, kdy tento úrok již ke dni 15. 1. 2021 nekapitalizoval a přiznal jej až do zaplacení. V rozsahu zákonného úroku z prodlení požadovaného nad tento přiznaný rozsah byl zákonný úrok z prodlení zamítnut. Dále soud zamítl žalobkyni nárok na úhradu smluvního úroku (viz odstavec 23).

29. Pokud jde o žalobkyní nabízenou možnost hradit dlužnou částku ve splátkách, soud k tomuto kroku nepřistoupil, neboť sám žalovaný uvedl, že nemá možnost dlužnou částku splácet.

30. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Pokud jde o výši nákladů právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., (advokátní tarif). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 7 969,86 Kč (13 %), naopak co do částky 52 862,17 Kč (87 %) byl úspěšný žalovaný, když soud při výpočtu úspěchu ve věci zohlednil i výši příslušenství ke dni vydání rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu I ÚS 2717/08), a to i včetně zastavení řízení o nároku č.

2. Úspěch žalovaného tak činí oproti žalobkyni 74 %. Na nákladech řízení by žalovanému při plném úspěchu náležela jako nezastoupenému účastníkovi dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., paušální náhrada ve výši 900 Kč (300 Kč za písemné podání = odpor, 300 Kč za každou účast na jednání před soudem). Žalovanému tak náleží 74 % náhrady nákladů řízení, tedy částka 666 Kč.

31. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.