4 C 188/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doležel ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 33 151,72 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 17 000 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 16 151,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 223,72 Kč, úroku ve výši 28,00 % ročně z částky 20 869,09 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 903,96 Kč a zákonného úroku z prodlení přesahující zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 151,72 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalované ze smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že [původní věřitel] (dále jen„ [právnická osoba]“) uzavřela s žalovanou dne 5. 12. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy [právnická osoba] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, žalovaná se zavázala částku 24 000 Kč vrátit a zaplatit úplatu 20 436 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 137 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28,00 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 5 588 Kč a částku za administrativní činnost ve výši ve výši 10 711 Kč. Celkovou částku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 741 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 1. 2018 Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 25. 4. 2017. Ke dni 27. 8. 2017 činila dlužná jistina částku 20 867,09 Kč a dlužný poplatek částku 12 282,63 Kč. Žalovaná celkem uhradila částku 7 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení částky 33 151,72 Kč (dlužnou jistinu ve výši 20 869,09 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 12 282,63 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 2 223,72 Kč (úrok ve výši 28,00 % ročně z částky 20 869,09 Kč od 29. 1. 2018 do 14. 6. 2018), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 903, 996 Kč (úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 20 869,09 Kč od 3. 5. 2017 do 14. 6. 2018), úroků ve výši 28,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 869,09 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky ve výši 20 869,09 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalobkyně dne 20. 11. 2020 doplnila své podání tak, že má za to, že [právnická osoba] s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě informací poskytnutých od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, když [právnická osoba] neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované ohledně jejich příjmů a výdajů v zákaznické kartě. Žalovaný poplatek ve výši 12 282,63 Kč se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 2 984,41 Kč, neuhrazené části poplatku za zpracování a doručení ve výši 4 656,67 Kč a nesplacené části poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 641,55 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

4. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

6. Dle ustanovení § 2394 občanského zákoníku, bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] ze dne 5. 12. 2016 (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) soud zjistil, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] ujednání, dle kterého jí byla poskytnuta částka ve výši 24 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o zápůjčce zavázala zaplatit poplatek ve výši 20 436 Kč, celkem se tak zavázala zaplatit částku 44 436 Kč. Poplatek ve výši 20 436 Kč byl vypočten jako součet úroku ve výši 4 137 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 588 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 10 711 Kč. Příslušná část poskytnuté zápůjčky byla použita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek dle dříve sjednané smlouvy o zápůjčce (refinancování zápůjčky) představující souhrnnou částku 11 365 Kč (zůstatek celkové dlužné částky dle dřívější smlouvy o zápůjčce), zbývající částka 12 636 Kč bude při uzavření této smlouvy vyplacena zákazníkovi v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě o zápůjčce zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku 44 436 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 741 Kč (poslední splátka ve výši 717 Kč), když první splátku byla povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy o zápůjčce a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období do rukou osoby uvedené v čl. 15 smluvních podmínek (oprávněného zástupce nebo zaměstnance [právnická osoba]). Výpůjční úroková sazba je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Při sjednání úhrady celkové dlužné částky v 60 splátkách činí výše zápůjční úrokové sazby 28,00 % ročně. Dle čl. 6 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, jež jsou uvedeny na zadní straně smlouvy o zápůjčce, každá jednotlivá částka zaplacená zákazníkem bude započtena na níže uvedené položky v následujícím pořadí: 1) náklady spojené s vymáháním pohledávek, 2) splatné splátky celkové dlužné částky, a to v pořadí od splátky nejdříve splatné, přičemž se plnění započte v rámci dané splátky nejprve na poplatek 3) splatné sankční poplatky, 4) nesplatná část jistiny zápůjčky, 5) nesplatná část poplatku. Dle čl. 10 smluvních podmínek, v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové částky, má [právnická osoba] právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové částky. Toto právo může [právnická osoba] uplatnit nejpozději od splatnosti nejblíže příští splátky, a to výzvou k úhradě dlužné splátky v dostatečné lhůtě alespoň 30 dnů, po jejímž uplynutí se neuhrazená část jistiny zápůjčky stane splatnou. Dle čl. 11 smluvních podmínek zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet. Ze zákaznické karty ze dne 5. 12. 2016 vyplývá, že žalovaná sdělila [právnická osoba] své osobní údaje a také údaje o svých příjmech a výdajích, kdy druh jejího bydlení uvedla jako„ jiné“, je rozvedená, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnaná jako číšnice s příjmem 14 600 Kč (dle zákaznické karty ze dne 5. 12. 2016 doloženo pracovní smlouvou ze dne [datum] a výplatními páskami). Žalovaná jako své běžné měsíční výdaje uvedla interní splátky ve výši 4 144 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč. Z výpisu z rejstříku zahájených exekucí vyplývá, že v okamžiku uzavření smlouvy o zápůjčce byly proti žalované vedeny minimálně tři exekuční řízení, a sice sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Z tabulky umoření k č. smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalovaná na tuto smlouvu celkově zaplatila částku 7 000 Kč, kdy dle žalobkyně zůstatek na jistině činí 20 869,09 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek str. [číslo], pak soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou ve výši 45 848,64 Kč na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018, ve kterém byla rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 3. 2020 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 50 591,49 Kč, a to nejpozději do 19. 3. 2020 a upozornila ji na možnost jejího soudního vymáhání.

12. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou ujednání, na základě kterého poskytla žalované částku 24 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 20 436 Kč, který se skládá z úroku, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkově tak měla žalovaná vrátit částku 44 436 Kč v 60 týdenních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, dle které činí její příjmy z plného pracovního úvazku částku 14 600 Kč a její výdaje jsou tvořeny interními splátkami ve výši 4 144 Kč a měsíčními výdaji ve výši 2 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku řádně nesplácela, když celkem uhradila pouze 7 000 Kč. 13. [právnická osoba] jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 5. 12. 2016 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 24 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaná povinna peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl [právnická osoba] dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. [právnická osoba] měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. [právnická osoba] tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejich veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Žalovaná [právnická osoba] sdělila své příjmy, které údajně doložila i výplatními páskami (zde soud upozorňuje na určitou nesrovnalost, když k zákaznické kartě datované ke dni 5. 12. 2016 měla být předložena pracovní smlouva ze dne [datum], mohlo se však jednat o chybu v datu). Problém však je, že žalovaná jako své výdaje uvedla kromě interních splátek [právnická osoba] ve výši 4 144 Kč i měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč. Dle soudu je však zcela absurdní, aby žalovaná, která je rozvedená a má vyživovací povinnost k osmileté dceři měla výdaje pouze 2 000 Kč. Je zcela nereálné aby celkové výdaje jedné dospělé osoby a jednoho dítěte činily 2 000 Kč měsíčně, když tato částka by nestačila ani na zajištění stravy pro jednu osobu, natož, aby z ní byly hrazeny náklady na ubytování, hygienické prostředky, ošacení, telekomunikace a další. [právnická osoba] tak dle soudu vůbec neposupoval s odbornou péčí, když akceptoval uváděné výdaje za dvě osoby ve výši 2 000 Kč, neboť mu muselo být zřejmé, že se nejedná o částku běžně odpovídající nákladům jedné dospělé osoby a jednoho dítěte. S ohledem na předchozí exekuční řízení žalované měl [právnická osoba] projevit větší míru opatrnosti a pečlivěji posoudit příjmy a skutečné výdaje žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018„ Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech“. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalovaná tak získala majetkový prospěch ve výši 24 000 Kč bez platného důvodu, a byla proto povinna toto bezdůvodné obohacení žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, vrátit dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 7 000 Kč a zbývá uhradit 17 000 Kč. Jelikož z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyla dohodnuta splatnost vydání bezdůvodného obohacení, je třeba použít ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, kdy je dlužník povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co byl k jeho úhradě vyzván. První prokázaná výzva k úhradě dluhu byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Z podacího lístku k této zásilce vyplývá, že zásilka byla odeslána dne 13. 7. 2018, doručena tak byla dle ustanovení § 573 občanského zákoníku dne 18. 7. 2018 a žalovaná tak byla povinna dlužnou částku 17 000 Kč uhradit do 30. 7. 2018. Dne 31. 7. 2018 se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžité částky 17 000 Kč a je proto dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinna od této doby uhradit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z částky 17 000 Kč do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru zamítnuta. Soud tedy zamítl návrh žalobkyně v rozsahu částky 16 151,72 Kč (tj. 33 151,72 Kč 17 000 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 2 223,72 Kč a úroku ve výši 28,00 % ročně z částky 20869,09 Kč. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, byl žalobkyni přiznán pouze z částky 17 000 Kč za dobu od 31. 7. 2018 do zaplacení, v rozsahu překračujícím takto přiznaný zákonný úrok z prodlení byl návrh zamítnut 14. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2, 3 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobkyně i žalované byl téměř shodný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.