4 C 195/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka: : právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení částky 20.615 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20.615 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.615 Kč za dobu od 20. 9. 2020 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Na náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 25.650 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice do pokladny Okresního soudu ve Vyškově z titulu soudního poplatku částku 1.030 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se návrhem podaným dne 18. 10. 2020 domáhala zaplacení částky 20.615 Kč s příslušenstvím v podstatě s odůvodněním, že dne [datum] v cca [údaj o čase] hodin upadla na chodníku přiléhajícím z boku k budově [adresa] stojící na pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí], když příčinou tohoto pádu žalobkyně byl špatný technický stav tohoto chodníku, za který je žalovaný odpovědný. V důsledku tohoto pádu byla žalobkyni způsobena zlomenina horního konce pažní kosti pravé končetiny. Po snaze o mimosoudní řešení, za účasti [právnická osoba] obdržela informaci, že jí žádné pojistné plnění poskytnuto nebude se zdůvodněním, že stav předmětné komunikace je dlouhodobý a zcela zřejmý, pročež se údajně nejednalo o závadu ve schůdnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích. Pokud jde o nárok žalobkyně, ten je doložen lékařskou zprávou.

2. Žalovaný ve vyjádření ze dne 23. 12. 2020 prohlásil, že nárok žalobkyně neuznává, a to zcela a navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. Ke skutečnostem tvrzeným v žalobě uvedl, že je vlastníkem pozemku, na kterém se nachází mimo jiné chodník umístěný v bezprostřední blízkosti domu [adresa] na ulici [ulice] ve [obec]. Pokud se na žalovaného obrátila žalobkyně s nárokem na náhradu škody, tak žalovaný má u [právnická osoba] sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu a věc pojišťovně postoupil k vyřízení. Šetření pojistné události bylo dne [datum] ukončeno se závěrem, že stav předmětné komunikace dlouhodobý a zcela zřejmý a poškozená v předmětné ulici bydlí, přičemž je povinností chodce svoji chůzi přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu komunikace. O závadu ve schůdnosti, kterou má na mysli zákon o pozemních komunikacích, se tedy nejednalo. Vzhledem k tomu nevznikla žalovanému povinnost nahradit vzniklou újmu. Následně žalovaný odkázal na příslušná ustanovení zákona o pozemních komunikacích s tím, že dochází k závěru, že se nejednalo o závadu schůdnosti ve smyslu ustanovení § 26 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích a tudíž za újmu žalobkyně neodpovídá, neboť k úrazu došlo v důsledku stavebnětechnického stavu chodníku.

3. K návrhu žalovaného přistoupila podáním došlým soudu dne 7. 4. 2021 na pozici vedlejšího účastníka. [právnická osoba] V souladu se stanoviskem žalovaného navrhoval vedlejší účastník zamítnutí žaloby v podstatě s odůvodněním, že u předmětného chodníku došlo v minulosti v důsledku opotřebení k popraskání některých dlaždic a tím ke vzniku nerovností, k souvislejšímu zvlnění povrchu chodníku. V daném případě nešlo o ojedinělé místo v jinak bezvadném chodníku, o lokální nerovnost, kterou by poškozená nemohla předvídat a kterou by žalovaný mohl jednoduše a rychle odstranit. Naopak v předmětném místě se v důsledku používání chodníku časem projevily nerovnosti prakticky po celé šíři chodníku, které i dle fotodokumentace příliš ostře nevystupovaly nad úroveň terénu a spíše se jednalo o souvislejší zvlnění, jehož náprava, odstranění by vyžadovalo nákladnou a složitou komplexní úpravu dané lokality, včetně navazujících ploch a jejich podloží. Nikoliv běžnou údržbu. Navíc žalobkyně místem procházela velmi často, dobře jej znala, neboť se nacházela přímo před domem, kde bydlí. O stavu chodníků věděla a mohla se mu přizpůsobit. Škoda tedy vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu pozemní komunikace a za těchto okolností s odkazem na ustanovení § 27 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích a za této situace nemá žalobkyně na náhradu škody nárok.

4. Výslechem žalobkyně provedeným u jednání dne 7. 4. 2021 zjistil soud, že když šla z práce a měla v rukou kabelku a kabelu s nákupem, tak na uvedeném místě jí to uklouzlo na štěrku a nerovnosti, která tam byla. Upadla a byla zraněná. Po zavolání přítele ji záchranka odvezla na ošetření. Zdůraznila, že na nohou měla pevnou obuv, neboť dříve měla zlomenou nohu, takže nosí pevné boty, které má stále na sobě. Pokud byla soudem tázána, jak je jí znám stav chodníku, vysvětlila, že šla podél zdi a uhýbala zdi, protože nesla kabelku a kabelu, tak vstoupila ke kraji chodníku a tam to sklouzlo. Doplnila, že na místu, na kterém došlo k pádu, se nějakým způsobem vyhnout nešlo, leda jít po tom štěrku. Ale ona od doby, kdy měla úraz, tak chodí opatrně a po štěrku nešla z obavy, že by se tam mohla zvrtnout noha nebo by jí to tam sklouzlo. Jinou alternativu než zvolenou cestu využít nemohla, neboť kdyby šla po protějším chodníku, tam je situace ještě horší. Kachličky jsou tam vyskákané a tato cesta je přijatelnější. Ví, že na tom místě spadly i jiné lidé, ze sousedního vchodu paní [příjmení]. Chodník je v tomto stavu delší dobu, hádá několik let. U samotného jejího pádu nikdo nebyl.

5. Výslechem svědka [jméno] [příjmení], druha žalobkyně, zjistil soud, že když šla žalobkyně o půl šesté večer z práce, upadla na rozbitém nekvalitním chodníku. Volala jej telefonem, že má zlomenou ruku, a když tam přišel, tak už stála a držela se hromosvodu. Kolem byla rozsypaná taška s nákupem. Pomohl jí na záchod a současně volal rychlou záchrannou službu. Přijeli asi do 10 minut a odvezli na ošetření. Na tomto místě upadlo již více lidí, ale ti neměli tak vážné následky pádu. Protější chodník je totéž v bledě modrém, takže musí chodit po silnici. Asfalt, beton a dlažba je totéž. Je to nebezpečná a je tam jednosměrka, kde jezdí auta. Co se týče stavu cesty, tam je situace podle něj ještě horší, protože tam byl štěrk nebo makadam, takže je lepší jít po chodníku, než po štěrkové cestě. Co se týče obutí, žalobkyně používá kvalitní koženou obuv, kotníčkovou, kterou má na sobě. Když měla operaci s kotníkem. Musí chodit pomalu, nebo pokud jdou spolu, tak se jej někdy chytne. Pokud mluvil se sousedkami paní [příjmení] a paní [příjmení], řekla mu paní [příjmení], že tam upadlo několik lidí, neupřesnila kolik. Pak popsal, že tam bydlí zhruba 35 let a po výkopech dlaždice nedrží, stříká z nich voda při nášlapu. Jde o dlažbu starou 50-60 let, když všude okolo na [anonymizováno] je nová dlažba.

6. Z katastrální mapy v návaznosti na snímek místa nehody a současně jako nesporné prohlášení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) bere soud za prokázané, že k události došlo na pozemku z majetku [územní celek], a to na parcele [číslo] [územní celek], [list vlastnictví], ostatní komunikace. Ze zprávy lékaře pro odškodnění vytrpěné bolesti MUDr. [jméno] [příjmení], [nemocnice], [anonymizována dvě slova], dále z ambulantních nálezů ošetřujícího lékaře a ambulantního nálezu po ošetření zranění ze dne [datum] bylo zranění popsáno jako zlomenina horního konce pažní kosti PHK s kódem diagnózy 11.15, S 4220 a hodnoceno 60 body. Dále byla vyúčtována finanční úhrada za poskytnutí zdravotní péče za úhradu 140 K za vypracování lékařské zprávy.

7. K důkaznímu návrhu žalobkyně svolal soud dne 23. 4. 2021 jednání na místě samém, na ulici [ulice a číslo] ve [obec], kde bylo provedeno ohledání předmětného chodníku a již slyšený svědek [jméno] [příjmení] ukázal místo, kde žalobkyně spadla s tím, že je tam jednosměrka, kde auta jezdí ve stále tomtéž směru a je tam štěrk, jenž se ze silnice nahrnul na chodník a způsobil nerovnosti. Je to tam také vyježděné. Na místě samém bylo také zjištěno výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], spolubydlící sousedky žalobkyně, která popsala, že na tomto chodníku také spadla, když byla věšet prádlo. To bylo v prostoru za domem, kde byla zdvihnutá kachlička, ale zdravotní následky měla, jen chodila půl roku na rehabilitace, ale u doktora nebyla. Soud taktéž pořídil na místě samém vlastní fotodokumentaci (č. l. 56 – 65 spisu). Žalobkyně se ohledání na místě samém pro zdravotní stav neúčastnila.

8. Podle § 2958 občanského zákoníku zákona 89/2012 Sb. (dále jen NOZ, při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

9. Podle § 2895 NOZ, škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.

10. Dle ust. § 26 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (ve znění účinném ke dni 21. 1. 2017, kdy došlo k úrazu žalobce), v zastavěném území obce jsou místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

11. Dle ust. § 26 odst. 7 citovaného zákona, závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

12. Dle ust. § 27 odst. 3 citovaného zákona, vlastník místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

13. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti a dovodil z nich tyto skutkové a právní závěry:

14. Dne [datum], kolem [údaj o čase] hodin došlo na chodníku přilehajícím z boku k bytovému domu, v místě kde se nalézá hromosvod a je ukazováno svědkem [příjmení] (č. l. 62 spisu) k pádu žalobkyně, při kterém utrpěla úraz, zlomeninu horního konce pažní kosti pravé končetiny. Jak vyplývá ze zprávy lékaře pro odškodnění vytrpěné bolesti, je zranění žalobkyně hodnoceno 60 body, při hodnotě bodu pro rok 2020 341,25 Kč, což na bolestném činí 20.475 Kč + poplatek 140 Kč z titulu zpracování zprávy lékaře. Takto je dána celková žalovaná částka 20.615 Kč. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi, která koresponduje s výpovědí svědka [příjmení], který byť přímo nebyl u pádu žalobkyně, tak byl povolán namísto úrazu bezprostředně poté a takto o mechanizmu úrazu nepojal soud pochybnost. Stav chodníku dokumentuje popis žalobkyně, svědecká výpověď i výpověď na místě samém slyšené svědkyně [příjmení], jakož i soudem pořízená fotodokumentace a zejména skutečnost, že soud osobně ohledáním na místě samém stav chodníku zjišťoval. Na tomto místě poukazuje na skutečnost, že na fotodokumentaci není výška převýšení dlažebních kostek tak markantní, jak byla patrná při osobním ohledání. Také nelze zachytit jednotlivé pohybující se dlaždice a jen chůzí v popisovaném místě, tak mohl soud zjistit skutečný stav chodníku.

15. Takto soud dovodil postupem podle § 2895 NOZ, že jde v daném případě o objektivní typ odpovědnosti, a to v případě stanoveném zvláštním zákonem, kterým je v daném případě zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. V návaznosti na to dle ustanovení § 27 odst. 3 citovaného zákona, odpovídá za škodu vlastník komunikace, tedy žalovaný, který neprokázal, že nebylo v mezích jeho možností závadu odstranit, což by bylo jediným liberačním důvodem pro to, aby soud mohl případným postupem podle § 2953 odst. 1 o. z. o. snížit nebo nepřiznat. Soud totiž uzavřel, že příčinou úrazu žalobkyně byla nedostatečná údržba chodníku, který představuje riziko pro chůzi i pro naprosto zdravého člověka. K tíži žalobkyně nemůže jít skutečnost, že trpí určitým zdravotním handicapem. V minulosti utrpěla úraz kotníku, musí nosit ortopedickou pevnou obuv. Z řízení totiž nevyplynula žádná skutečnost, že by žalobkyně jakkoli zanedbala obvyklou opatrnost při chůzí, případně si jakkoli počínala riskantně. Jedinou příčinou vzniku škody tedy soud shledal stav chodníků.

16. Pokud se má soud vypořádat s procesní obranou žalovaného, která je současně sdílena vedlejším účastníkem, tedy, že stav předmětné komunikace je dlouhodobý a zcela zřejmý a poškozená v předmětné ulici bydlí, přičemž je povinností chodce svoji chůzi přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu komunikace, pak tato obrana neobstojí, neboť jak již bylo konstatováno, neshledal soud, že by žalobkyně jakkoli nepřizpůsobila svoji chůzi stavu komunikace, přičemž dlouhodobá rezignace žalovaného na údržbu této komunikace taktéž nemůže jít k tíži žalobkyně. Nad to soud ohledáním zjistil, že takto závadný je celý stav komunikace, takže i námitky, že měla zvolit jinou trasu, jsou zcela bezvýznamné, neboť žádná jiná méně nebezpečná varianta, jak by se žalobkyně mohla dostat domů, neexistuje. Nejzásadnější pak je patrně námitka, že o závadu ve schůdnosti, kterou má na mysli zákon o pozemních komunikacích může jít jen v případě, že závada představuje nečekanou překážku, kterou žalobkyně nemohla s přihlédnutím k daným podmínkám předvídat. Soudu je známa judikatura, co je možné považovat za závadu ve schůdnosti pozemní komunikace, řešená v řadě rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, rozsudek ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 25 Cdo 184/2013), přičemž soudní judikatura se ustálila na názoru, že závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat. V podstatě jde o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti způsobenou vnějšími vlivy, kterou chodec nemůže předpokládat. I ve světle této judikatury se s tím v tomto konkrétním případě lze vypořádat tak, že uvedený chodník představující jedinou přístupovou cestu k bydlišti žalobkyně obsahuje celý řetězec takovýchto nepředvídatelných změn ve schůdnosti, ať již je to štěrk odlétající z nesplněné průjezdní komunikace a představující riziko sklouznutí, nebo jsou to vystouplé dlaždice představující riziko zakopnutí, jejich výška je seznatelná pouze při vlastním prohlédnutí a jak bylo řečeno, není patrná ani z dokumentace nebo jsou to ony svědkem zmíněné vyskakující dlaždice, které se při našlápnutí na jednom místě propadnou a na druhém místě zvednou, což při deštivém počasí způsobuje stříkání vody z chodníku. Právě jedna z této řady nepředvídaných překážek vyvolala úraz žalobkyně. Svědectvím je konec konců dokumentováno, že nebyla jediná, která na takto náhle se vyskytlé překážce upadla. Ovšem u ostatních poškozených nebyly zdravotní újmy v takovém rozsahu. Takto lze uzavřít, že žalobkyně šla domů pro sebe zcela normální přirozenou chůzí, neprojevila při ní žádnou neopatrnost, či neobezřetnost, přizpůsobila svoji chůzi stavu chodníku, protože věděla, v jakém je stavu a nijak sama nepřispěla k tomu, že se jí úraz přihodil. Také s ohledem na stav celého chodníku nemohla žádným způsobem předejít vzniku škody a předvídat nebezpečí, kterému by měla možnost se přizpůsobit. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl soud k závěru, že v posuzované věci byla jedinou příčinou škody vzniklé žalobkyni závada ve schůdnosti komunikace, tedy taková nepředvídatelná změna ve schůdnosti způsobená vnějšími vlivy, kterou nemohla v tom konkrétním místě žalobkyně předpokládat. Pokud tedy žalobkyně přizpůsobila svůj pohyb po komunikaci panující aktuální situaci a přesto se jí úraz stal, je nutno objektivní odpovědnost žalované za vzniklou škodu vyvodit. Takto je rozhodnutí zcela konformní s nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I ÚS 2315/15, neboť soud se zabýval veškerými okolnostmi případu a žalobkyně žádnou ze svých povinností nezanedbala. Na druhé straně žalovaný svoji povinnost, aby komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců, nesplnil. Takto aby byla zajištěna spravedlivá rovnováha mezi právy a povinnosti vlastníků a uživatelů pozemních komunikací, kdy soud naznal, že žalobkyně nezanedbala žádnou ze svých povinností, zatímco žalovaný své povinnosti směřující k údržbě jediné příchodové cesty k domům dlouhodobě zanedbává. Takto soud uzavřel, že závadu ve schůdnosti chodníků lze podřadit pod dikci § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích, tedy jako nepředvídatelnou změnu schůdnosti a nárok v plném rozsahu přiznal.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V tomto případě tedy soud přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z přisouzené částky od 1. 6. 2018 do zaplacení, tedy od data kdy uplynula lhůta k plnění dle předžalobní výzvy.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Zde byl zcela úspěšný žalobce a přísluší mu na nákladech řízení částka 25.650 Kč, sestávající z nákladů právního zastoupení dle vyúčtování advokátní kanceláře JUDr. [jméno] [příjmení] za 7 úkonů právní služby po 3.100 Kč (Převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne 9. 9. 2020, žaloba podaná 18. 10. 2020, replika ze dne 15. 1. 2021, a účast u jednání dne. 7. 4. 2021, účast u jednání na místě samém dne 23. 4. 2021, vyjádření z 28. 4. 2021 a účast u jednání soudu dne 19. 5. 2021), 7x paušální náhrada po 300 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Celkem náleží takto žalobci náhrada nákladů 25.650 Kč Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobce.

20. Žalobkyně byla od poplatku z návrhu na zahájení řízení osvobozena. Podle zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. v platném znění přechází v daném případě poplatková povinnost na žalovaného dle ust. § 2 odst. 2) cit. zákona. Sazba soudního poplatku je dána položkou 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků.

21. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.