4 C 219/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 040 Kč,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,50 % ročně z částky 6 040 Kč od 11. 2. 2008 do 30. 6. 2008,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 6 040 Kč od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 6 040 Kč od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 040 Kč od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 6 040 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 6 040 Kč od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 6 040 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 040 Kč od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 6 040 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 6 040 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 6 040 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 6 040 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 040 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 6 040 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 6 040 Kč od 1. 1. 2022 do 21. 1. 2022 a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 040 Kč od 22. 1. 2022 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro částku 6 960 Kč a zákonný úrok z prodlení přesahující zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou uzavřel dne 28. 1. 2007 s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách ve výši 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 2. 2008. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 26. 2. 2008. Marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 3 960 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný po postoupení pohledávky nezaplatil na svůj dluh ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 13 000 Kč, sestávající z jistiny ve výši 7 665,09 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 5 334,91 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 13 380,46 Kč a zákonných úroků z prodlení z částky 13 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 3028 odst. 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

4. S ohledem na výše uvedené se právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

5. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

6. Dle ustanovení § 51a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), upravuje hlava pátá (§§ 51a – 71) tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 55 odst. 1 až 3 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

7. Dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Dle ustanovení § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

9. Dle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Dle ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 28. 1. 2007 (dále jen„ smlouva o půjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce, na základě níž mu byla poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, celkem se tak zavázal zaplatit částku 16 960 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku 16 960 Kč v hotovosti v 53 týdenních splátkách ve výši 320 Kč, když první splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal celou částku půjčky. Smluvní strany se v čl. 5 smluvních podmínek smlouvy o půjčce dohodly, že jakékoli splátky zaplacené žalovaným budou započítány nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení souhrnného poplatku budou započítány na vlastní část půjčky. Dle čl. 8 v případě nesplnění povinnosti uhradit splátku, má [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle čl. 13 mohou být práva [právnická osoba] včetně vybírání dlužných splátek vykonávána oprávněným zástupcem nebo zaměstnancem [právnická osoba]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, včetně přílohy [číslo] seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, včetně podacího lístku pak soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 29. 7. 2021, včetně podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.

12. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícímu skutkovému závěru. [právnická osoba] uzavřel s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytl žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Celkově tak měl žalovaný vrátit částku 16 960 Kč v 53 týdenních splátkách. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel a zaplatil dle žalobkyně pouze 3 960 Kč. Pohledávka za žalovaným pak byla postoupena na žalobkyni.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 28. 1. 2007 smlouvu o půjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. V souladu s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), je žalovaný povinen půjčku vrátit. Žalovaný však porušil svůj závazek dlužnou částku řádně a včas splácet. S ohledem na skutečnost, že půjčka ze dne 28. 1. 2007 měla být zaplacena v 53 týdenních splátkách, když první splátka měla být zaplacena 7. den od data uzavření smlouvy, měla být poslední splátka půjčky žalovaným zaplacena dne 3. 2. 2008.

14. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.

15. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl sjednán souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, jako odměna za užívání půjčené částky. Tento poplatek tak odpovídá 69,60 % z celkové částky půjčky, což činí při délce splácení zhruba 68 % ročně. Soud dospěl k závěru, že výše tohoto poplatku je v rozporu s dobrými mravy. Vezmeme-li v úvahu, že na každou splátku by při počtu 53 splátek připadala částka 131 Kč, nelze ani s ohledem na poskytnuté služby pro žalovaného (výběr splátek v místě jeho bydliště) uvažovat o přiměřenosti této odměny. Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy uvedených spotřebitelských úvěrů, má soud za to, že poplatek z půjčky ve výši 6 960 Kč, byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaný tuto výši nemohl s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit. Navíc není ze smluvního ujednání zřejmé, jaké konkrétní služby měly být poplatkem hrazeny. Takto sjednaný poplatek byl sjednán v rozporu s ustanovením § 39 občanského zákoníku a je proto absolutně neplatný.

16. S ohledem na skutečnost, že soud považuje sjednání poplatku ve výši 6 960 Kč za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, přičemž ostatní ujednání ve smlouvě je v souladu s ustanovením § 41 občanského zákoníku nutné považovat za platné, je soud toho názoru, že platně došlo k uzavření smlouvy o půjčce ve výši 10 000 Kč, kdy žalovaný je povinen takto poskytnuté finanční prostředky vrátit. Poskytnuté platby ze strany žalovaného ve výši 3 960 Kč je tak nutné započíst na jistinu, kdy tak je žalovaný povinen uhradit žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, částku 6 040 Kč (tj 10 000 Kč – 3 960 Kč). Soud tedy žalobu co do částky 6 960 Kč zamítl. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 13 000 Kč, který kapitalizovala za období od 11. 2. 2008 do 18. 12. 2020 a dále zákonný úrok z částky 13 000 Kč od 19. 2. 2020 do zaplacení na částku 13 380,46 Kč. S ohledem na skutečnost, že soud žalovanému uložil povinnost zaplatit pouze částku 6 040 Kč, je žalovaný dle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku povinen zaplatit i zákonný úrok z prodlení z částky pouze 6 040 Kč, a to od 11. 2. 2008 do zaplacení, kdy již tento úrok nekapitalizoval.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2, 3 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.