4 C 240/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 4 342,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 342,01 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 342,01 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky 4 342,01 Kč s příslušenstvím jako dluhu žalovaného, který vznikl tím, že se na bankovním účtu vedeném společností právnická osoba (dále jen„ jméno“) dostal do nepovoleného záporného zůstatku, který nevyrovnal. jméno smlouvu vypověděla ke dni 30. 11. 2020, na účtu vznikl dluh ve výši 4 342,01 Kč a žalobkyně, na kterou pohledávka přešla, požaduje dále uhradit zákonný úrok z prodlení z částky 4 324,01 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 115a o.s.ř., k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Dle ustanovení § 3028 odst. 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. S ohledem na výše uvedené se právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) a zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013).

6. Dle ustanovení § 708 odst. 1 zákona č. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby.

7. Dle ustanovení § 711 obchodního zákoníku, smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).

8. Dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Dle ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Soud na základě listinných důkazů učinil závěr o skutkovém stavu, že mezi společností právnická osoba (později změněn název na právnická osoba – soudem tedy označeno jako jméno) a žalovaným došlo k uzavření ujednání, ve kterém se jméno zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. bankovní účet na tento účet přijímat vklady a platby a uskutečňovat z nich výplaty a platby. jméno se dále zavázala poskytnout žalovanému k běžnému účtu povolený debetní zůstatek název, na základě kterého jméno umožní žalovanému čerpat finanční prostředky až do výše povoleného limitu, který dle dispozic ke smlouvě činí 25 000 Kč. Tento povolený limit však trvá pouze v případě, že žalovaný bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši 12 500 Kč a nebude mít jakékoli závazky po splatnosti. Žalovaný je povinen povolený debetní limit vyrovnat. název zaniká oznámením jméno, pokud žalovaný nedodrží minimální měsíční příjem nebo jinak poruší podmínky. jméno smlouvu o běžném účtu žalovaného vypověděla z důvodu vzniku nepovoleného záporného zůstatku. Z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne 26. 1. 2021 soud učinil závěr, že žalovaný měl na účtu debetní zůstatek ve výši - 4 342,01 Kč. jméno pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

12. Žalovaný uzavřel s jméno smlouvu o zřízení běžného účtu, kdy se smluvní strany dohodly, že jméno umožní v souladu s ustanovením § 711 obchodního zákoníku žalovanému výběr nebo převod peněžních prostředků z tohoto účtu až do 25 000 Kč, ačkoli na tomto účtu nebude dostatek peněžních prostředků. Na poskytnutí těchto prostředků žalovanému se dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku použijí přiměřeně ustanovení o úvěru. Žalovanému tak prováděním úhrad z povoleného přečerpání byl vlastně poskytován úvěr. Žalovaný však porušil svou povinnost. jméno pak zcela v souladu se smluvním ujednáním smlouvu vypověděla a vyzvala žalovaného k úhradě debetního zůstatku. Žalovaný tak je povinen zaplatit žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, dluh ve výši 4 342,01 Kč. Žalovaný je dále v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 4 342,01 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení.

13. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi, zde byla úspěšná žalobkyně a přísluší jí právo na náhradu nákladů. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst. 1, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy po žalovaných vymáhá v různých řízeních vedených u zdejšího soudu (např. sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka) úhradu dlužné částky z debetního zůstatku a tyto žaloby se liší pouze v osobě žalovaného, výši dlužné částky a době splatnosti. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 200 Kč. Zástupci žalobkyně náleží odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění se základním právním a skutkovým rozborem, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 600 Kč. Dále advokátovi náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Doposud tedy činí odměna zástupce žalobkyně částku 900 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř. nárok, a kdy toto DPH činí 21%, a kdy se jedná o částku 189 Kč, pak soud přiznal žalobkyni na nákladech právního zastoupení celkem částku ve výši 1 089 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč se takto jedná celkem o částku ve výši 1 489 Kč.

14. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.