4 C 25/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Doležel ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 9 439,59 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 1 400 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 8 039,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 767,19 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 6 222,87 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení přesahující zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 439,59 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) uzavřela s žalovaným dne 27. 5. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy [právnická osoba] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázala částku 50 000 Kč vrátit a zaplatit úplatu 8 917 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč. Celkovou částku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 7. 2018 Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 16. 6. 2017. Žalovaný celkem uhradil částku 8 600 Kč. Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 9 439,59 Kč (dlužnou jistinu ve výši 6 222,87 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 3 216,72 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 1 767,19 Kč (úrok ve výši 29,00 % ročně z částky 6 222,87 Kč od 22. 7. 2018 do 24. 6. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 928,47 Kč (úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 6 222,87 Kč od 20. 11. 2017 do 24. 6. 2019), úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 222,87 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky ve výši 6 222,87 Kč od 25. 6. 219 do zaplacení. Žalobkyně dne 23. 2. 2021 doplnila své podání tak, že má za to, že [právnická osoba] s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací poskytnutých od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, když [právnická osoba] neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného ohledně svých příjmů a výdajů v zákaznické kartě. Žalobkyně následně dále uvedla, že žalovaný celkem zaplatil částku 8 600 Kč, přičemž částka 4 822, 887 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku a částka 3 777,13 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny, po započtení těchto plateb činila nesplacená jistina 6 222,87 Kč a nesplacený poplatek 3 216,72 Kč. Žalovaný poplatek ve výši 3 216,72 Kč se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 645,22 Kč, neuhrazené části poplatku za zpracování a doručení a flexibilní splácení ve výši 1 316,08 Kč a nesplacené části poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 261,57 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

4. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

6. Dle ustanovení § 2394 občanského zákoníku, bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Ze smlouvy o zápůjčce – [název] v hotovosti [číslo] ze dne 27. 5. 2017 (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] ujednání, dle kterého mu byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit poplatek ve výši 8 917 Kč, celkem se tak zavázal zaplatit částku 18 917 Kč. Poplatek ve výši 8 917 Kč byl vypočten jako součet úroku ve výši 1 789 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 720 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní ve výši 4 408 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku 18 917 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč (poslední splátka ve výši 273 Kč), když první splátku byl povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy o zápůjčce a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období do rukou osoby uvedené v čl. 15 smluvních podmínek (oprávněného zástupce nebo zaměstnance právní předchůdkyně žalobkyně). Žalovaný svým podpisem potvrdil, že při uzavření smlouvy v místě svého bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky. Zápůjční úroková sazba je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Při sjednání úhrady celkové dlužné částky v 60 týdenních splátkách činí výše zápůjční úrokové sazby 29,00 % ročně. Dle čl. 1 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, jež jsou uvedeny na zadní straně smlouvy o zápůjčce, je předmětem této smlouvy poskytnutí neúčelové zápůjčky s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou. Dle čl. 10 smluvních podmínek, v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové částky, má [právnická osoba] právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové částky. Toto právo může [právnická osoba] uplatnit nejpozději od splatnosti nejblíže příští splátky. Dle čl. 18 smluvních podmínek je tato smlouva uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu této smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, bude-li však žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu celkově zaplatil částku 8 600 Kč, kdy dle žalobkyně zůstatek na jistině činí 6 222,87 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek str. [číslo], pak soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 3. 2020 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 19. 3. 2020 a upozornila ho na možnost jejího soudního vymáhání.

11. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytla žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 8 917 Kč, který se skládá z úroku, odměny za zpracování a doručení a odměny za komfortní a flexibilní splácení splacení. Celkově tak měl žalovaný vrátit částku 18 917 Kč v 60 týdenních splátkách. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel, když celkem uhradil pouze 8 600 Kč. 12. [právnická osoba] jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 27. 5. 2017 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaný povinen peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl [právnická osoba] dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. [právnická osoba] měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. [právnická osoba] tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jejich veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Žalobkyně však ani na výzvu soudu neprokázala, že by k takovému posouzení úvěruschopnosti došlo, žalobkyně uvedla, že informace pro posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet byly zaznamenány v zákaznické kartě, tuto však soudu nedoložila. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný tak získal majetkový prospěch ve výši 10 000 Kč bez platného důvodu, a byl proto povinen toto bezdůvodné obohacení žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, vrátit dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný na dlužnou částku uhradila celkem 8 600 Kč a zbývá uhradit 1 400 Kč. Jelikož z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyla dohodnuta splatnost vydání bezdůvodného obohacení, je třeba použít ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, kdy je dlužník povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co byl k jeho úhradě vyzván. První prokázaná výzva k úhradě dluhu byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Z podacího lístku k této zásilce vyplývá, že zásilka byla odeslána dne 17. 7. 2019, doručena tak byla dle ustanovení § 573 občanského zákoníku dne 22. 7. 2019 a žalovaný tak byl povinen dlužnou částku 1 400 Kč uhradit do 1. 8. 2019. Dne 2. 8. 2019 se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžité částky 1 400 Kč a je proto dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinen od této doby uhradit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z částky 1 400 Kč do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru zamítnuta. Soud tedy zamítl návrh žalobkyně v rozsahu částky 8 039,59 Kč (tj. 9 439,59 Kč 1 400 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 1 767,19 Kč a úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 6 222,87 Kč. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, byl žalobkyni přiznán pouze z částky 1 400 Kč za dobu od 2. 8. 2019 do zaplacení, v rozsahu překračujícím takto přiznaný zákonný úrok z prodlení byl návrh zamítnut 13. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2, 3 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

14. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.