4 C 270/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 9 376 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 200 Kč,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,50 % ročně z částky 5 200 Kč od 10. 5. 2007 do 30. 6. 2007,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,50 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 5 200 Kč od 1. 1. 2022 do 25. 2. 2022 a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 200 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení žalované trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro částku 4 176 Kč a zákonný úrok z prodlení přesahující zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 149 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky 9 376 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaná uzavřela dne 4. 4. 2007 se [právnická] [osoba]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč. Celková částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v 53 týdenních splátkách po 192 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 4. 2008. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 2. 5. 2007. Žalovaná od podpisu smlouvy do postoupení pohledávky zaplatila pouze částku 800 Kč. Dne 8. 1. 2008 vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na dlužné jistině částku 5 528,30 Kč a na dlužném poplatku částku 3 847,70 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni. Žalobkyně tak celkem požaduje zaplatit částku 9 376 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 5 528,30 Kč a dlužného poplatku ve výši 3 847,70 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 10 347,15Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 9 376 Kč od 10. 5. 2007 do 18. 12. 2020) a zákonných úroků z prodlení z částky 9 376 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 3028 odst. 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

4. S ohledem na výše uvedené se právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

5. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

6. Dle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

7. Dle ustanovení § 51a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), upravuje hlava pátá (§§ 51a – 71) tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 55 odst. 1 až 3 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

8. Dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Dle ustanovení § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

10. Dle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Dle ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

12. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 4. 4. 2007 (dále jen„ smlouva o půjčce“) soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) smlouvu o půjčce, na základě níž jí byla poskytnuta půjčka ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o půjčce zavázala zaplatit poplatek ve výši 4 176 Kč, celkem se tak zavázala zaplatit částku 10 176 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o půjčce zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku 10 176 Kč v hotovosti v 53 týdenních splátkách ve výši 192 Kč, a to vždy do rukou osoby oprávněného zástupce nebo zaměstnance [právnická osoba], když první splátku byla povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy o půjčce a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku půjčky. Dle čl. 5 smluvních podmínek se jakékoli splátky zaplacené žalovanou započtou nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení budou započítány na vlastní částku půjčky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a seznamu postoupených pohledávek str. [číslo], pak soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 7. 2021, včetně podacího lísku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání.

13. Soud má s ohledem na shora uvedené za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřely dne 4. 4. 2007 ujednání, na základě kterého byla žalované poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč. Ačkoli se žalovaná zavázala vrátit [právnická osoba] částku 10 174 Kč v 53 týdenních splátkách ve výši 192 Kč, uhradila pouze částku 800 Kč. [právnická osoba] poté pohledávku postoupil na žalobkyni.

14. Mezi [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce částky 6 000 Kč dle ustanovení § 657 občanského zákoníku. V souladu s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), je žalovaná povinna půjčku vrátit. Žalovaná však porušila svůj závazek dlužnou částku řádně a včas splácet, přičemž poslední splátka byla žalovanou zaplacena dle tvrzení žalobkyně 2. 5. 2007. S ohledem na skutečnost, že půjčka [číslo] ze dne 4. 4. 2007 měla být zaplacena v 53 týdenních splátkách, když první splátka měla být zaplacena 7. den od data uzavření smlouvy, tedy dne 11. 4. 2007, měla být poslední splátka půjčky žalovanou zaplacena dne 9. 4. 2008.

15. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.

16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byl sjednán souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč, jako odměna za užívání půjčené částky. Tento poplatek tak odpovídá 69,60 % z celkové částky půjčky, což činí při délce splácení v 53 splátkách zhruba 68 % ročně. Soud dospěl k závěru, že výše tohoto poplatku je v rozporu s dobrými mravy. Vezmeme-li v úvahu, že na každou splátku by při počtu 53 splátek připadala částka 79 Kč, nelze ani s ohledem na poskytnuté služby pro žalovanou (výběr splátek v místě jeho bydliště) uvažovat o přiměřenosti této odměny. Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy uvedených spotřebitelských úvěrů, má soud za to, že poplatek z půjčky ve výši 4 176 Kč, byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaná tuto výši nemohla s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit. Navíc není ze smluvního ujednání zřejmé, jaké konkrétní služby měly být poplatkem hrazeny. Takto sjednaný poplatek byl sjednán v rozporu s ustanovením § 39 občanského zákoníku a je proto absolutně neplatný.

17. S ohledem na skutečnost, že soud považuje sjednání poplatku ve výši 4 176 Kč za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, přičemž ostatní ujednání ve smlouvě je v souladu s ustanovením § 41 občanského zákoníku nutné považovat za platné, je soud toho názoru, že platně došlo k uzavření smlouvy o půjčce ve výši 6 000 Kč, kdy žalovaná je povinna takto poskytnuté finanční prostředky vrátit. Poskytnuté platby ze strany žalované ve výši 800 Kč je tak nutné započíst na jistinu, kdy tak je žalovaná povinna uhradit žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, částku 5 200 Kč (tj 6 000 Kč – 800 Kč). Soud tedy žalobu co do částky 4 176 Kč zamítl. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 9 376 Kč, který kapitalizovala za období od 10. 5. 2007 do 18. 12. 2020 na částku 10 347,15 Kč a dále zákonný úrok z částky 9 376 Kč od 19. 2. 2020 do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že soud žalované uložil povinnost zaplatit pouze částku 5 200 Kč, je žalovaná dle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku povinna zaplatit i zákonný úrok z prodlení z částky pouze 5 200 Kč, a to od 10. 5. 2007 do zaplacení, kdy již tento úrok nekapitalizoval.

18. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Pokud jde o výši nákladů právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., (advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 200 Kč dle § 14b advokátního tarifu. Žalobkyni by při úplném úspěchu náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění se základním právním a skutkovým rozborem) ve výši celkem 600 Kč, režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 1 489 Kč. V řízení byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 55 %, naopak žalovaná byla úspěšná v rozsahu 45 % žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 10 %, tedy částka 149 Kč.

19. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.