4 C 349/2017

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem titul jméno příjmení titul. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 24 771 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 638,34 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 918 Kč od 8. 10. 2014 do 6. 10. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 055,34 Kč od 7. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobkyně se do částky 14 132,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 063,03 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 13 491 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně přesahujících zákonné úroky z prodlení přiznané ve výroku I., zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 771 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy půjčce kterou uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právnická osoba na základě smlouvy o půjčce číslo ze dne 22. 12. 2013 poskytla žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 16 721 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 554 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 801 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 613 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 2. 2015. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 30. 9. 2014. Dne 29. 1. 2015 vzniklo právnická osoba právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 13 491 Kč a na dlužném poplatku částku 11 280 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši od marného uplynutí týdenní lhůty pro výběr nejbližší další splátky do zaplacení a dále úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 19,98 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ve výši 13 491 Kč, žalobkyně tyto úroky požaduje ode dne 15. 2. 2015 (uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky) do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 5. 2017. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky 24 771 Kč (dlužnou jistinu ve výši 13 491 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 11 280 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 6 063,03 Kč (úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 13 491 Kč od 15. 2. 2015 do 15. 5. 2017), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 829,62 Kč (úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 13 491 Kč od 8. 10. 2014 do 15. 5. 2017), úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 491 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky ve výši 13 491 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení.

2. Žalobkyně dne 4. 8. 2021 doplnila žalobu, když uvedla, že žalovaný na pohledávku uhradil částku 11 950 Kč, přičemž částka 6 509 Kč byla použita na poměrnou část úhrady jistiny a částka 5 441 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku. Žalovaný poplatek ve výši 11 280 Kč se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 1 722,93 Kč, neuhrazené části poplatku za administrativní činnost ve výši 2 564,16 Kč a nesplacené části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 992,91 Kč. Poplatek za administrativní činnost představuje podle žalobkyně odměnu za správu interního systému, vyhledávání„ žadatele o půjčku“ v databázi o spotřebitelích za účelem posouzení schopnosti splácet úvěr, činnost pracovníků při zadávání dat ze sjednané smlouvy do interního systému a zákaznickou podporu. Hotovostní inkaso splátek pak představuje odměnu za výběr jednotlivých splátek v den jejich splatnosti obchodním zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně v místě bydliště žalovaného a nahrazuje náklady, které by žalovaný jinak při splácení hradil provozovateli poštovních služeb nebo bance. Žalovaný byl dle žalobkyně v prodlení s více než jednou splátkou, a proto nedošlo k prodloužení účinnosti smlouvy dle čl. 20 smluvních podmínek, když k prodloužení dochází pouze v případě prodlení s jednou splátkou. Dále soud ze sdělení insolvenční správkyně žalovaného zjistil, že v rámci insolvenčního řízení insolvenční spisová značka (ukončeno zrušením schváleného oddlužení a zastavením řízení) byla žalobkyni vyplacena celkem částka 3 766,66 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Dle ustanovení § 3028 odst. 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. S ohledem na výše uvedené se právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

6. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Dle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Dle ustanovení § 51a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), upravuje hlava pátá (§§ 51a – 71) tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 55 odst. 1 až 3 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

9. Dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Dle ustanovení § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

11. Dle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Dle ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

13. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 22. 12. 2013 vyplývá, že žalovaný požádal právnická osoba o poskytnutí částky 20 000 Kč, kdy právnická osoba sdělil údaje o svém bydlení, zaměstnání a příjmech a výdajích. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 22. 12. 2013 (dále jen„ smlouva o půjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právnická osoba ujednání, na základě něhož mu byla poskytnuta částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal zaplatit poplatek ve výši 16 721 Kč, celkem se tak zavázal zaplatit částku 36 721 Kč. Poplatek ve výši 16 721 Kč se skládal z úroku ve výši 2 554 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 801 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč. Ve smlouvě žalovaný potvrdil, že si je vědom toho, že hotovostní inkaso splátek představuje volitelnou složku půjčky, kdy žalovaný zvolil hotovostní inkaso splátek. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku 36 721 Kč v hotovosti do rukou osoby uvedené v čl. 16 smluvních podmínek v 60 splátkách ve výši 613 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy o půjčce a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období (poslední splátka činila 554 Kč). Žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil, že celou částku půjčky v hotovosti převzal v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce (dále jen smluvní podmínky). Dle čl. 3 smluvních podmínek činí roční úroková sazba při 60 splátkách 19,98 %. Strany se současně dohodly, že v případě, že dojde ve smyslu článku 20 věty druhé smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle čl. 6 smluvních podmínek je žalovaný jako zákazník povinen platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právnická osoba v místě svého bydliště. Dle čl. 11 smluvních podmínek v případě, že zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právnická osoba právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 20 smluvních podmínek se tato smlouva uzavírá na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu této smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právnická osoba postoupila pohledávku ve výši 24 771 Kč za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2017. Dle přehledu plateb ke smlouvě číslo žalovaný splácel nepravidelně, když žalobkyni celkem uhradil částku 11 950 Kč, přičemž poslední splátka byla z 39. týdne roku 2014 činila 700 Kč.

14. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. právnická osoba uzavřel s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytl žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 16 721 Kč. Celkově tak měl žalovaný vrátit částku 36 721 Kč v 60 týdenních splátkách. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel, když uhradil do podání žaloby pouze částku 11 950 Kč a následně v rámci insolvenčního řízení částku 3 766,66 Kč.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 22. 12. 2013 smlouvu o půjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. V souladu s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), je žalovaný povinen půjčku vrátit. Žalovaný však porušil svůj závazek dlužnou částku řádně a včas splácet. S ohledem na skutečnost, že půjčka číslo ze dne 22. 12. 2013 měla být zaplacena v 60 týdenních splátkách, když první splátka měla být zaplacena 7. den od data uzavření smlouvy, tedy dne 29. 12. 2013, měla být poslední splátka půjčky žalovanou zaplacena dne 15. 2. 2015.

16. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.

17. Dle § 658 zákona č. 40/1964 Sb., lze ujednat úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky z úvěru jako na ujednání dle § 56 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., cena plnění, a proto na něj nedopadají důvody neplatnosti dle § 55 odst. 2 téhož zákona. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly sjednány úroky pevnou částkou ve výši 2 554 Kč. Tato pevná částka má odpovídat sjednanému 19,98 % úroku ročně za dobu trvání smlouvy při řádném splácení, dle výpočtu soudu se však jedná o úrok asi 11,07 % ročně. O výši kapitalizovaného úroku byl žalovaný zcela jasně a konkrétně informován v samotné smlouvě o půjčce, kdy průměrné úrokové sazby se pohybovaly v měsíci prosinci 2013 okolo 13,05 % ročně (údaje čerpány z www.cnb.cz). Soud proto shledává výši sjednaných úroků za přiměřenou, resp. takové ujednání za platné. Žalovaný tak je povinen dlužný úrok zaplatit.

18. Dále byl mezi smluvními stranami sjednán poplatek za administrativní činnost ve výši 3 801 Kč. Je skutečností, že ze smlouvy ani smluvních podmínek nevyplývá, za jaké konkrétní služby má být poplatek zaplacen. Dle vyjádření žalobkyně má tento administrativní poplatek krýt náklady na služby související s poskytnutím půjčky (správa interního systému věřitele, vyhledávání„ žadatele o půjčku“, v databázi o spotřebitelích za účelem posouzení schopnosti úvěr splácet, činnost pracovníků při zadávání dat ze sjednané smlouvy do interního systému a zákaznickou podporu). Soud dospěl k závěru, že tento poplatek byl mezi smluvními stranami platně sjednán a žalovaný je povinen ho zaplatit.

19. Smluvní strany si dále ujednaly poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že při hotovostním režimu bude žalovaný jednotlivé splátky hradit v hotovosti v místě svého bydliště k rukám oprávněného zástupce právnická osoba. Zástupce právnická osoba se tak měl každý týden dostavit do bydliště žalovaného, kde si od něj měl vybrat splátku půjčky, čímž byla žalovanému poskytnuta určitá služba, kterou si sám dobrovolně zvolil. Při přepočtu dle počtu splátek odpovídá jednomu výběru splátky asi 173 Kč. Přesto, že žalovaný tuto variantu splácení sám zvolil, soud výši poplatku posoudil z hlediska souladu s dobrými mravy, když dovodil, že výše poplatku za hotovostní inkaso splátek dobrým mravům odporuje. Je skutečností, že je žalovanému poskytována určitá služba spočívající v tom, že se zástupce právnická osoba sám dostaví do místa bydliště žalovaného. Nelze však souhlasit s argumentem žalobkyně, že tento poplatek má nahradit náklady, které by žalovaný musel jinak hradit provozovateli poštovních služeb, či bance, když tyto služby jsou zpoplatněny částkami v řádech desetikorun (max. 50 Kč v závislosti na zvolené službě). Z úřední činnosti je soudu známo, že jednotlivé částky poplatku sjednaného ve smlouvách jsou stanoveny poměrně dle výš jistiny, neodráží tak skutečné náklady na hotovostní inkaso splátek. S ohledem na výši odměny za jednotlivou splátku soud dospěl k závěru, že tento poplatek byl sjednán v rozporu s dobrými mravy a je proto neplatný. Žalovaný tak není povinen tento poplatek zaplatit.

20. Žalobkyně dále požaduje přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 6 063,03 Kč (jedná se o úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 13 491 Kč od 15. 2. 2015 do 15. 5. 2017) a úroku 19,98 % ročně z částky 13 491 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, přičemž částka 13 491 Kč představuje dlužnou jistinu. Dle výslovného smluvního ujednání čl. 3 smluvních podmínek smlouvy o půjčce se strany dohodly, že v případě, že dojde ve smyslu čl. 20 smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy (to je prodloužení v důsledku nikoli řádného splácení), nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle čl. 20 smluvních podmínek bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Soud nesdílí názor žalobkyně, že by ze smluvních podmínek vyplývalo, že se účinnost smlouvy prodlužuje při prodlení s pouze jednou splátkou a při prodlení s více splátkami k takovému prodloužení smlouvy nedochází. Za požití jazykového výkladu soud dospěl k závěru, že dochází k prodloužení smlouvy v případě prodlení žalovaného s úhradou jedné nebo více splátek. Měla-li být původně uhrazena celá částka do 15. 2. 2015, nemůže žalobkyně po uvedeném datu požadovat přiznání tohoto smluvního úroku z půjčky, neboť došlo k prodloužení smlouvy o půjčce. Požadavek na úhradu smluvního úroku po tomto datu je v rozporu se smluvním ujednáním. Proto je žaloba pro úrok 19,98 % ročně z částky jistiny 13 491 Kč od 15. 2. 2015 do zaplacení (tato formulace obsahuje jak žalobkyní požadovaný kapitalizovaný úrok, tak kontinuálně běžící do zaplacení) nedůvodná.

21. Celkem měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč na jistině za poskytnutou půjčku a částku 2 554 Kč na úroku a částku 3 801 Kč na administrativním poplatku, tedy celkem 26 355 Kč. Žalovaný však zaplatil do splatnosti celé pohledávky pouze částku 11 950 Kč a po splatnosti 3 766,66 Kč. Žalovaný tak je povinen zaplatit žalobkyni celkem částku 10 683,34 Kč (tj. 26 355 Kč 11 950 Kč 3 766,66 Kč). Soud pak žalobu co do částky 14 132,66 Kč (tj. 24 771 Kč 10 638,34 Kč) zamítl. Ve smlouvě o zápůjčce je uvedeno, že se úhrady žalovaného započtou nejprve na splátky splatné nejdříve, aniž by bylo uvedeno, zda na jistinu, či poplatky. Soud tak vycházel z toho, že se splátky rozpočítají poměrně na jistinu, úrok a poplatek za administrativní činnost. Z uhrazené částky 11 950 Kč je tak třeba použít částku 9 082 Kč na jistinu a částku 2 868 Kč na úrok a poplatky. Ke dni podání žaloby tak zbývalo uhradit na jistině částku 10 918 Kč, z této částky tak náleží žalobkyni zákonný úrok za dobu od 8. 10. 2014 do 6. 10. 2020, kdy došlo k úhradě v rámci insolvenčního řízení žalovaného, ode dne 7. 10. 2020 pak žalobkyni náleží zákonný úrok pouze z částky 8 055,34 Kč. Žaloba byla naopak zamítnuta co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 063,03 Kč a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 13 491 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení.

22. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.