4 C 36/2026

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 31 789,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, .

II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je oprávněn splnit povinnost uvedenou ve výroku I. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, vždy do 15. dne v daném měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalovaným uzavřela. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, . Příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k této možnosti nevyjádřil navzdory řádnému upozornění, že nevyjádří-li se, bude soud jeho souhlas s takovým postupem presumovat.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

4. Z listiny označené jako „Kreditní karta , právnická osoba, “ č. , hodnota, ze dne , datum, (dále také jen „Smlouva o úvěru“), soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným uvedeného dne smlouvu, v níž zejména zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, . Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázal platit žalobkyni úrok ve výši 26,28 % ročně z čerpané částky. Jistinu se žalovaný ve smlouvě zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z čerpané částky, minimálně však , částka, .

5. Z výzvy ke splacení celého úvěru soud zjistil, že žalobkyně v souladu s čl. 7.

1. úvěrových podmínek úvěr poskytnutý žalovanému zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k jeho splacení.

6. Z listiny označené jako „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že žalovaný ke dni podání žaloby žalobkyni dlužil na jistině úvěru částku , částka, . Na úrocích, poplatku za vedení účtu, nákladech na vymáhání a smluvní pokutě žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku , částka, .

7. Z listiny „karta klienta“ soud zjistil, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr dle Smlouvy o úvěru vycházela z toho, že žalovaný disponuje příjmem , částka, čistého měsíčně. Údaje o závazcích žalovaného získala dotazem do bankovního a nebankovního registru klientských informací a dalších databází. Žalovaný v žádosti o úvěr tvrdil měsíční výdaje v celkové výši , částka, . K posouzení bonity žalovaného použila žalobkyně také částky normativních životních nákladů a nákladů na bydlení.

8. Výpisy z lustrace žalovaného v registrech klientských informací byly soudu doloženy prostřednictvím listiny nadepsané jako „úvěrová zpráva“.

9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

10. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, . Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru naopak zavázal platit žalobkyni úrok ve výši 26,28 % ročně z čerpané částky a měsíční splátky jistiny ve výši 4 % z čerpané částky, minimálně však , částka, . Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradami splátek, pročež žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a úvěr zesplatnila. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný disponuje příjmem , částka, čistého měsíčně. Údaje o závazcích žalovaného získala dotazem do bankovního a nebankovního registru klientských informací a dalších databází. Výpisy z těchto lustrací byly soudu řádně doloženy. Žalovaný v žádosti o úvěr tvrdil měsíční výdaje v celkové výši , částka, . K posouzení bonity žalovaného použila žalobkyně také částky normativních životních nákladů a nákladů na bydlení. Žalovaný na jistině úvěru dlužil ke dni podání žaloby částku , částka, . Na své další závazky ze Smlouvy o úvěru uhradil celkem částku , částka, .

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.

18. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši , částka, .

19. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.

20. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlížet i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , OPR-, právnická osoba, ., C-679/18).

21. Nejvyšší soud v prvé řadě již v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , judikoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.“.

22. Obdobný názor je vyjadřován také v judikatuře Soudního dvora (srov. například rozsudek ze dne , datum, , Horyzont, C339/23).

23. V rozsudku ze dne , datum, , CA Consumer Finance, C-449/13, pak Soudní dvůr konstatoval: „Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být [pro posouzení jeho úvěruschopnosti] sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“24. Shodně se vyjádřil Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „[V]ěřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. […] Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.“ Nejvyšší soud se k závěrům uvedeného rozsudku přihlásil také např. v rozsudcích ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

25. V usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pak Nejvyšší soud konstatoval: „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně.“26. Žalobkyně si před poskytnutím úvěru nevyžádala výpisy z účtů žalovaného. Za takové situace při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela zejména z neověřených informací. Neměla tak dostatečně ověřeny příjmy žalovaného, ani jeho výdaje (srov. rozsudek Soudního dvora CA Consumer Finance a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

27. Za takové situace nezbývá než uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného (viz výše citované závěry Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jakož i z usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je proto pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

28. Soud pro úplnost odkazuje rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , neboť je také pro posouzení projednávané věci relevantní: „Dovodil-li totiž odvolací soud, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované stačí data z interních systémů SOLUS a BRKI a údaje o částkách životního minima (na obživu , částka, ) a na chod domácnosti (, částka, ), pročež žalované zbývá „dostatečná částka“ (, částka, ) na úhradu měsíčních splátek úvěru, nelze než dospět k závěru, že se odvolací soud dostatečně nezabýval úvěruschopností žalované, nepřihlédl-li k jejím faktickým (nikoliv fiktivním) pravidelným měsíčním výdajům, jak je dovozoval „z publikovaných údajů o životním minimu“.“29. K rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , na který žalobkyně odkazuje prostřednictvím rozsudku Krajského soudu v , adresa, - pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zdejší soud uvádí, že se v něm Nejvyšší soud zabýval odlišnou skutkovou situací. V odkazované věci byl totiž předmětný úvěr splacen zcela, zatímco v nyní posuzované věci nikoliv.

30. Soud závěrem dodává, že žalobkyni řádně vyzýval k doložení listin, které by dokládaly řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného (usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Soud je proto přesvědčen, že skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně, a že podmínky pro rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. formulované v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , byly splněny.

31. K povinnosti spotřebitele hradit úroky a poplatky plynoucí z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“32. Žalobkyni lze proto přiznat pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení ani další poplatky či jiné platby již nikoliv.

33. Žaloba je proto důvodná pouze částečně.

34. Žalovaný na jistině úvěru ke dni podání žaloby dlužil žalobkyni částku , částka, . Na úrocích, poplatku za vedení účtu, nákladech na vymáhání a smluvní pokutě žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku , částka, . Soud proto přiznal žalobkyni výrokem I. právo na úhradu částky , částka, .

35. Žalobkyni s odkazem na absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebyla přiznána částka , částka, z titulu poplatků, , částka, z titulu nákladů na vymáhání, , částka, z titulu smluvních pokut ani příslušenství skládající se z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

36. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé téhož zákona povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

37. Nejvyšší soud tuto sankci poskytovatele úvěru vyložil např. v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bodu 16, kde konstatoval: „Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).“38. Žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný, což soud přičetl k jeho tíži. Soud proto stanovil splátky ve výši, kterou považoval spíše za vyšší, tedy ve výši , částka, . Soud proto výrokem III. oprávnil spotřebitele vrátit žalobkyni jistinu žalovaného úvěru ve splátkách v této výši, a to pod ztrátou výhody splátek.

39. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl částečně úspěšný žalovaný, neboť po kapitalizaci příslušenství uplatněného v žalobě ke dni vyhlášení rozsudku (nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08) byl úspěšný ve větší části předmětu řízení než žalobkyně. Předmět řízení činil po této kapitalizaci částku , částka, , úspěch žalovaného , částka, (61 %), úspěch žalobkyně , částka, (39 %). Částečně úspěšnému žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů.

40. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.