4 C 387/2015

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 201.088 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 201.088 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 201.088 Kč od 28. 8. 2015 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Na náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 13.000 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 11. 2015 domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 201.088 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. To vše s odůvodněním, že dne [datum] zjistila při kontrolní činnosti odběrného místa [adresa žalovaného], neoprávněný odběr elektřiny, cejchovní plomby byly povolené a přeražené kombinovanými kleštěmi. Na spodní straně krycího skla elektroměru byl odstraněn těsnící tmel. Na kolečku elektroměru byl zjištěn patrný zásah cizím předmětem. Elektroměr byl poslán do státní zkušebny na přezkoumání. Tím došlo k naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu ustanovení § 51 zákona č. 458/2000 Sb. Žalobkyně za použití příslušných právních předpisů provedla vyúčtování náhrady škody za neoprávněný odběr včetně souvisejících činností s nápravou takto závadného stavu ve smyslu § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. a tuto částku ve výši 201.088 Kč žalovanému vyúčtoval. Žalovaný však dlužnou částku do dnešního dne ani z části neuhradil přes písemnou upomínku žalobkyně.

2. Okresní soud ve Vyškově vydal platební rozkaz č. j. 4 C 387/2015 – 17 ze dne 10. 12. 2015. Žalovaný ve lhůtě podal proti platebnímu rozkazu odpor v podstatě s odůvodněním, že počátkem září podal trestní oznámení na neznámého pachatele v dané věci a materiály předal Policii ČR [územní odělení] O stavu šetření nebyl vyrozuměn. K podanému odporu se žalobkyně vyjádřila podáním z 13. 1. 2016 tak, že neobsahuje informace, které by jakkoliv zpochybňovaly právo žalobce na zaplacení škody za neoprávněný odběr elektřiny. Žalovaný pouze uvádí, že podal trestní oznámení a o důvodech lze jen spekulovat. Žalovaný je výučným vlastníkem nemovitosti [adresa], kde byl zjištěn neoprávněný odběr s tím, že elektroměr žalobce neregistroval v důsledku evidentního, úmyslného zásahu spotřebu odebírané elektřiny. A zásah byl prokázán i při úředním přezkoušení v autorizovaném metrologickém středisku. Elektroměr byl na fasádě domu, tedy na veřejně přístupném místě, což ovšem nijak neznemožnilo žalovanému naplňovat svou povinnost toto zařízení udržovat v řádném technickém stavu a pravidelně jej kontrolovat. Poškození bylo tak viditelné, že nemůže obstát námitka žalovaného, že elektřině nerozumí, čímž dříve žalobkyni oponoval. Tato skutečnost je prokázána fotodokumentací z místa zjištění neoprávněného odběru. Současně je na místě otázka, proč by někdo jiný a cizí zasahoval do měřícího zařízení s jiným úmyslem, než mít majetkový prospěch, který mohl mít pouze žalovaný. Prokázáním úmyslu a zavinění konkrétní osoby legislativa nevyžaduje, objektivní odpovědnost vyplývá přímo ze zákona. Dále odkázal na stávající judikaturu k obdobným věcem a navrhl vypracován odborného posudku.

3. U jednání dne 20. 10. 2016 vypověděl žalovaný, že asi začátkem roku 2015 byl vyrozuměn o tom, že provedl neoprávněný odběr elektřiny. Pracovníci se mu nijak neprokázali a přišli vyměnit hodin. Poté mu strčili papír, že souhlasí stavy. Řekl, že stavy souhlasí, aby to podepsal, ale sami byli venku asi hodinu a půl. Když mu přišla výzva, aby se vyjádřil k neoprávněnému odběru, snažil se volat na kontaktní čísla, ale nikdo se mu neozval. Pak mu došel dopis, že nereaguje. Pak vyrozumění, že měl neoprávněný odběr za 200.000 Kč. Nevěděl, co se děje, takto oznámil na policii v [obec], kde by měl být veden spis. Několikrát žalobkyni odepsal e-mailem a dopisem s doručenkou, ale nikdo jej nekontaktoval, i když mu bylo řečeno, že přijede pracovník a domluví se s ním, ale nikdo jej nenavštívil. Sám elektřině nerozumí a neumí ji zapojit, tak si nedovede představit, že by lezl do hodin. Také v letech 2014 i 2015 tam každý měsíc chodili podomní prodejci a přemlouvali ať si přehlásí elektřinu k nim, že to bude mít lepší, ale zůstal u [právnická osoba]. Za celých 30 let nebyl žádný problém, vždy měl přeplatky, nikdy žádné nedorozumění. Jen posledního půl roku je v [obec] nastěhován, protože předtím bydlel v [obec] na bytě. Chlupu využíval jen na víkendy a prázdniny. K dotazům pak doplnil, že využíval objekt jako chalupu a asi od září [rok] tam měl bydliště.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami - protokolem o zajištění neoprávněného odběru elektrické energie ze dne 22. 1. 2015 v odběrném místě [adresa], odběratele [celé jméno žalovaného], kde v popisu neoprávněného odběru je uvedeno:„ Zjevný zásah do elektroměru, cejchovní plomby na drátu povolené a přeražené kombinovanými kleštěmi. Na spodní straně krycího skla elektroměru odstraněn těsnící tmel a na kolečko elektroměru patrné stopy po brždění cizím předmětem. Elektroměr bude vyměněn a poslán do Státní zkušebny na přezkoušení. Nalepeny kontrolní perforované nálepky [číslo]. Při výpočtu škody bude postupováno dle zákona č. 458/2000 Sb.“ Ze stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny, datovaného v [obec] 25. 5. 2015 vyplývá, že bylo vypočteno za neoprávněný odběr v období od 24. 3. 2013 do 3. 2. 2015 podle změřeného odběru od 3. 2. 2015 do 9. 6. 2015 na náhradě za energii, včetně daně z energie 161.751 Kč. Na dalších nákladech vzniklých se zajišťováním a odstraněním neoprávněného odběru 4.437 Kč. A daň z přidané hodnoty ve výši 21 % 34.900 Kč, což dohromady je žalovaná částka 201.088 Kč po zaokrouhlení. Tato částka byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 13. 8. 2015 se splatností 27. 8. 2015. Doložené smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze sítě nízkého napětí vyplývá, že zákazník [celé jméno žalovaného] pro odběrné místo [adresa žalovaného], má uzavřenu smlouvu s právním předchůdcem žalobkyně – [právnická] [osoba] Dopisem z 15. 10. 2015 byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky a 22. 9. 2015 mu byla zaslána upomínka k úhradě žalované částky.

5. Ze závěrů znaleckého posudku [číslo] došlého soudu 14. 1. 2019 zejména vyplývá, že byl konstatován neoprávněný zásah do elektroměru tak, že byla poškozena úřední značka, plomba, na spodní straně krycího skla odstraněn těsnící tmel na kolečku ELM a na kolečku elektroměru patrné stopy po brzdění cizím předmětem. Dále znalec provedl výpočty v nízkém tarifu a vysokém tarifu, kdy uvádí počáteční a koncové stavy elektroměru a dovozuje z toho, že na původním elektroměru s brzdícím elementem byla v období od 26. 3. 2014 do 2. 2. 2015 naměřena spotřeba 989 kWh, tedy počet dní 313, průměrná denní spotřeba vychází na 3,16 kWh/den. Průměrná denní spotřeba vypočtená z odečtených údajů na novém elektroměru ZE312, celková spotřeba od 3. 2. 2015 do 19. 3. 2015, 3.212 kWh za 44 dní, průměrná denní spotřeba vychází na 73 kWh/den, což je 23,1x větší spotřeba elektřiny, než při předchozím měření elektřiny v režimu neoprávněného odběru, kdy představuje 4,33 %. Částečně se projevuje sezónní vliv (zimní období) – strana 12 posudku. Na následující straně znalec uvádí, že během měřeného období 04/04 – 03/05, tedy za dobu cca 11 měsíců, byla naměřena ještě spotřeba cca 6,5 MWh. Zatímco v následujícím období již klesla na cca 43 % a v dalších obdobích pak klesala, až se spotřeba„ ustálila“ na hodnotě cca 0,7 MWh za rok, což představovalo cca 10 % spotřeby v roku 2004, 2005. Tedy zřejmě byly prováděny další zásahy do měřícího systému s brzdícími účinky, patrně pomocí tužší skládané filmové pásky, jak dokládá fotodokumentace ze dne 30. 12. 2015, která vyvozovala vlastní brzdící moment na otočném kotouči elektroměru ET414DK. Na straně 17 posudku, pak znalec dovozuje zřejmý zásah do elektroměru složeným filmovým páskem, který způsoboval brzdění„ kotouče“ elektroměru a vysvětluje, že když dochází ke zpomalení kotouče, který je spřažen s elektromechanickým elektroměrem, má to za následek menší indikaci naměřené elektrické práce. K vyjádření žalovaného z 12. 2. 2019 provedl znalec doplněk znaleckého posudku, kde původní závěry na deseti stranách textu ještě rozvádí a svůj posudek obhájil u jednání dne 8. 1. 2020, kde navíc objasnil, že na starém typu elektroměru se prováděly odečty jednou za rok, kolem března. Tento elektromechanický přístroj má měřící systém, který je poměrně velmi jednoduchý a jeho princip umožňuje s ním velmi jednoduše manipulovat. V daném případě tam byl nějaký fotografický pásek, který tam někdo zasunul k měřícímu systému, a docházelo k brzdícímu účinku a přístroj měřil jen nějaké minimální hodnoty. S odkazem na fotodokumentaci zdůraznil, že je jednoznačně prokázán zásah do elektroměru, protože jinak zkoušky na tomto přístroji byly vyhovující, tedy elektroměr měřil méně jen po zasunutí toho pásku, jinak měřil správně. Odchylky těchto přístrojů jsou do 2 %. Pro ilustraci pak doplnil, že spotřeba v době neoprávněného odběru představuje spotřebu odpovídající asi dvěma žárovkám, což je absolutně technický nesmysl a z principu je to nemožné. Taková spotřeba by byla možná v rodinném domku, jen pokud by tam nikdo nebyl a všechno by bylo zavřené.

6. Podle § 28 odst. 2 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb. -Zákon o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) je zákazník povinen udržovat svá odběrná elektrická zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám.

7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu číslo 82/2011 Sb. o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny.

8. Podle ustanovení § 9 odst. 12 citované vyhlášky součástí náhrady škody vzniklé provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy je i právo na úhradu prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, neoprávněné dodávky elektřiny, neoprávněného přenosu elektřiny nebo neoprávněné distribuce elektřiny, jejich přerušení a přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přenos elektřiny nebo za distribuci elektřiny.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

10. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný je vlastníkem nemovitosti [adresa] a na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze sítě nízkého napětí, datované 30. 4. 2013 v [obec] a navazující smlouvy datované 27. 5. 2015, odebíral elektrickou energii. Kontrolou z [datum] byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny a v souladu s nálezem pracovníků provádějících kontrolu, což bylo následně spolehlivě potvrzeno i podaným znaleckým posudkem včetně jeho dodatku a je v souladu s výslechem znalce u jednání, byl zjištěn zjevný zásah do elektroměru při porušení cejchovních plomb vložením předmětu do prostoru elektroměru, který brzdil kolečku elektroměru a ten pak vykazoval minimální spotřebu, kterou znalec přirovnává k odběru dvou žárovek. Za těchto okolností dovodil soud, co do základu nároku, že byl neoprávněný odběr prokázán. Pokud se má v tomto směru vypořádat s procesní obranou žalovaného, který dokladoval, že ohledně poškození elektroměru podával na policii trestní oznámení a o zásahu do elektroměru neměl před kontrolou ze strany žalobkyně žádnou povědomost, pak z hlediska odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou neoprávněným odběrem nejsou tato tvrzení liberačním důvodem, který by byl způsobilý odpovědnosti za neoprávněný odběr žalovaného zprostit. V těchto souvislostech odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2412/2009 z 30. 8. 2011, je povinnost péče o řádný technický stav měřícího zařízení podle § 28 odst. 2 písm. d) energetického zákona svěřena odběrateli elektrické energie. Této své povinnosti žalovaný jednoznačně nedostál. I když má elektroměr umístěn na fasádě domu, nezbavuje ho to odpovědnosti za skutečnost, že do něj bylo neoprávněně zasaženo, když navíc jediný, kdo z tohoto zásahu měl prospěch, je žalovaný. V návaznosti na to také znalec spolehlivě vysvětlil, že naměřené hodnoty spotřeby elektrické energie v době, kdy bylo do elektroměru zasaženo, jsou tak mizivé - přirovnal je k odběru dvou žárovek, že je takový odběr prakticky technicky nemožný. Obdobně neobstojí ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 916/2005 ze dne 14. 12. 2005 to tvrzení žalovaného, ve kterém zpochybňuje, že za období za které je mu neoprávněný odběr účtován, nemohl reálně takové množství elektrické energie spotřebovat, neboť množství elektrické energie, které ve skutečnosti mohl neoprávněný odběratel odebrat, není pro výpočet náhrady škody podle vyhlášky č. 169/1995 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o podmínkách dodávek elektřiny a o způsobu výpočtu škody vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem elektřiny, relevantní.

11. Pokud jde o výpočet náhrady za neoprávněně odebranou elektrickou energii, zde má soud za prokázané, že žalobkyně prokázala svůj nárok i co do výše plnění, když výpočet je proveden dle § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., tak jak je dokumentováno na č. l. 6 a 7 spisu. Ze znaleckého posudku vyplývá pravděpodobný odběr ve výši 73 kWh denně, přičemž žalobkyně ve svém výpočtu uvažuje toliko s odběrem 55 kWh denně, což je nižší než nárokovatelná částka a proto výše nároku obstojí i v relaci s žalovaným namítaným nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 668/15-1 z 11. 8. 2015, když v daném případě soud nenaznal výpočet provedený žalobkyní za rozporný s citovaným § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. a neshledal důvod v tomto případě, aby neakceptoval způsob výpočtu na základě vyhlášky, neboť nedospěl k závěru, že by výpočet náhrady škody nezajišťoval naplnění kompenzačního principu a že by jím mělo dojít k nadkompenzaci poškozeného a určité formě sankce neoprávněného odběratele (viz. odst. 27 citovaného nálezu). Za těchto okolností nelze než uzavřít, že žalobkyně prokázala neoprávněný odběr a provedla výpočet náhrady v souladu s prováděcím předpisem způsob náhrady upravujícím, přičemž soud vycházel ze znaleckého posudku, který i z odborného hlediska tento postup potvrdil.

12. Pokud se má soud ve smyslu ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. vypořádat s důkazním návrhem žalovaného na vypracování revizního znaleckého posudku a na výslech souseda žalovaného pana [příjmení], pak výslech souseda s ohledem na objektivní konstrukci náhrady škody, by nebyl způsobilý přinést do zjištěného skutkového stavu žádnou novou skutečnost. A pokud jde o revizní znalecký posudek, s tímto důkazem původně soud počítal, ale pokud žalovanému uložil na náklady tohoto znaleckého posudku složit přiměřenou zálohu, kterou se žalovaný poté, kdy mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, svévolně rozhodl hradit formou jakýchsi splátek na zálohu po 500 Kč měsíčně, pak by takto byla záloha složena až za 100 měsíců od 1. úhrady k 14. 7. 2020, tedy hypoteticky 14. 11. 2028, což by protáhlo délku řízení v rozporu s ustanovením § 6 o. s. ř. Nejpodstatnějším důvodem pro neprovedení tohoto důkazu je však skutečnost, že samotný soud nepojal pochybnosti o závěrech původně zpracovaného znaleckého posudku, a zpracování revizního posudku k důkaznímu návrhu žalovaného, připustil jen proto, aby se mohl ještě důsledněji vypořádat se všemi námitkami žalovaným vznesenými, nicméně i bez provedení tohoto důkazu uzavírá soud, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně úplně na to, aby bylo možno o věci rozhodnout.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu, dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla žalobkyně zcela úspěšná. Dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Uvedeným právním předpisem je vyhláška číslo 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 1.500 Kč (tj. 5 × 300 Kč za 5 úkonů dle §2, odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky 254/2015 Sb., a to návrh ve věci samé, výzva k plnění, účast u tří jednání soudu) a dále 10.055 Kč za zaplacený soudní poplatek dle položky 1, bod 1, písmeno b) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb. Dále bylo součástí nákladů jízdné ke třem jednáním osobním automobilem [značka] [vozidla], [registrační značka] na trase [obec] – Vyškov a zpět, 1 cesta 75 km (při prům. spotřebě 7,3l/100km. PHM 27,80Kč pauš. náhr. 4,40 Kč/km = 6,42 Kč/km), celkem jízdné 3 x 481,50 Kč, tj 1.444,50Kč. Takto činí náklady řízení žalobkyně celkem po zaokrouhlení 13.000 Kč.

14. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.