4 C 4/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Doležel ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo - část obce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 39 113,11 Kč s příslušenstvím <b>I. Návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání se zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 113,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47 113,11 Kč od 26. 5. 2020 do 7. 8. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 113,11 Kč od 8. 8. 2020 do 1. 10. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 113,11 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení, to vše je žalovaný oprávněn zaplatit ve splátky po 3 000 Kč měsíčně, splatných počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, vždy do 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 5 195 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 113,11 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o povoleném debetu. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným nejprve uzavřela smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu, následně s žalovaným dne 8. 3. 2017 uzavřela smlouvu o povoleném debetu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání (povolený debet) do výše limitu 46 000 Kč. Žalovaný však úvěr přečerpal nad povolený limit a dostal se do nepovoleného debetu, byl na to žalobkyní upozorněn a následně byl žalobkyní informován o tom, že byl jeho účet zrušen k 18. 5. 2021, neboť účet vykazoval debetní zůstatek (dluh) ve výši 47 113,11 Kč. Žalovaný následně dne 7. 8. 2020 uhradil částku 4 000 Kč a dne 1. 10. 2020 částku 4 000 Kč, kdy tyto splátky byly započteny na jistinu. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném uhradit částku 39 113,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 113,11 Kč za dobu od 26. 5. 2020 do 7. 8. 2020, z částky 43 113,11 Kč za dobu od 8. 8. 2020 do 1. 10. 2020 a z částky 39 113,11 Kč za dobu od 2. 10. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný podal proti vydanému elektronickému rozkazu blíže neodůvodněný odpor. Následně se vyjádřil k žalobě tak, že namítl nesprávnou výši žalované částky s poukazem na jeho částečné úhrady ve výši 2 x 4 000 Kč. Dále žalovaný požádal soud o možnost uhradit zbývající částku ve splátkách. Dne 9. 3. 2021 se žalovaný vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobkyní uznává, žádá o splátky 4 000 Kč a odpuštění úroků a na výzvu soudu se vyjádřil ke svým majetkovým a výdělkovým poměrům.

3. Na žádost soudu o sdělení, zda navrhuje vydání částečného rozsudku pro uznání, žalobkyně reagovala dne 26. 4. 2021 tak, že má s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 29 Odo 522/2001 za to, že žalovaný zcela uznal svůj dluh vůči žalobci, a to včetně příslušenství, a proto navrhuje, aby soud vydal rozsudek pro uznání dle žalobního petitu (tj. včetně úroků). Pokud jde o lhůtu plnění, primárně trvá na uložení plnění v zákonné třídenní lhůtě, pokud by však soud hodlal uložit plnění ve splátkách, považoval by za minimální přípustnou výši 5 700 Kč.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Dle ustanovení § 153b a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

6. Dle ustanovení § 2662 občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

7. Dle ustanovení § 2665 odst. 1 občanského zákoník, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

8. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud má za to, že žalovaný svými vyjádřeními částečně uznal nárok žalobce. Vzhledem k tomu, že však žalobkyně nenavrhla vydání částečného rozsudku pro uznání, nemohl být částečný rozsudek pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o.s.ř. vydán. Soud nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že by žalovaný uznal nárok žalobkyně v plném rozsahu. Žalovaný ve svém prvním podání ze dne 29. 1. 2021 rozporoval výši žalované částky, když uváděl, že žalobkyně nesprávně částku vypočetla (pravděpodobně s poukazem na tvrzené částečné úhrady), ve zbývajícím rozsahu pak požadoval uhradit dlužnou částku ve splátkách. Toto vyjádření žalovaného rozhodně nelze považovat za uznání závazku a rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 522/2001 („ uznáním nároku podle § 153a o.s.ř. se rozumí procesní úkon žalovaného adresovaný soudu, který může být učiněn v jakékoli přípustné formě a z jehož obsahu jednoznačně vyplývá, že žalovaný žalobní nárok zcela, z části nebo v jeho základu uznává. Není přitom rozhodující, zda a jak je takový procesní úkon označen a zda uznání nároků je vyjádřeno právě tímto slovním spojením. Procesní úkon, jímž žalovaný nepochybně projevuje nejen vědomost o svém dluhu, vyplývajícím ze žalobního nároku, ale i vůli (ochotu) nárok nepodmíněně uspokojit, je třeba vždy považovat za uznání nároku s účinky podle § 153a o.s.ř.“) nelze použít, neboť z obsahu vyjádření žalovaného jednoznačně nevyplývá, že nárok zcela uznává, rovněž ani neprojevoval vědomost o celém dluhu, neboť poukazoval na to, že by dluh měl být nižší. Až v následném podání ze dne 9. 3. 2021 žalovaný částečně nárok žalobkyně uznal, když z obsahu jeho vyjádření vyplývá, že nárok uznává pouze co do jistiny a naopak nesouhlasí s výši úroků. Vzhledem k tomu, že nedošlo k uznání žalovaného v celém rozsahu, nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, soud tedy návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání výrokem I. zamítl.

11. Ze smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 24. 4. 2014 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytovat pro žalovaného, a to mimo jiné i zřízení a vedení balíčku [název] v rámci kterého se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. Ze smlouvy o povoleném debetu [číslo] ze dne 8. 3. 2017 vyplývá, že žalobkyně uzavřela s žalovaným ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr poskytnutím možnosti přečerpání (povolený debet) až do výše 46 000 Kč na účtu žalovaného č. [bankovní účet], který může žalovaný čerpat po dobu čerpání 360 dnů se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 19,99 % ročně, povolený debet je splatný v poslední den doby čerpání. Při překročení celkové výše úvěru je celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet, a to po dobu tohoto překročení a žalobkyně je současně oprávněna uplatnit opatření uvedená v podmínkách žalobkyně. Po vyrovnání záporného zůstatku do celkové výše úvěru nebo splacení celého záporného zůstatku v případě překročení doby čerpání, je žalovaný oprávněn opětovně čerpat povolený debet. Smlouvu lze ukončit vypovězením či odstoupením za podmínek uvedených ve všeobecných obchodních podmínkách. Z výňatku sazebníku žalobkyně vyplývá, že poplatek za 1. upomínky – oznámení o vzniku nepovoleného debetu činí 250 Kč a za 2. upomínku činí 500 Kč. Úroková sazba pro povolený debet činí 19,99 % ročně a pro nepovolený debet činí 25 % ročně. Z čl. 13 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (dále jen„ VOP“) a čl. 3 a 4 podmínek k povoleným debetům pro fyzické osoby nepodnikatele vyplývá, že v případě vzniku nepovoleného debetu, je žalovaný povinen neprodleně uhradit veškeré dlužné částky, žalobkyně je dále oprávněna odstoupit od smlouvy, na základě které je účet veden i od smlouvy, na základě které byl povolený debet poskytnut. Přijaté opatření bude žalovanému oznámeno písemně a nabývá účinnosti dnem doručení. Z periodických výpisů za období od 26. 1. 2020 do 22. 5. 2020 i historického výpisu z úvěru soud zjistil, že na účtu žalovaného vznikal debetní zůstatek přesahující částku 46 000 Kč, ke dni 22. 5. 2020 pak činil debetní zůstatek částku 47 113,11 Kč. Z výzvy k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 30. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o vzniku nepovoleného debetu na jeho běžném účtu a požádala ho o okamžitou úhradu minimální částky k úhradě. Z oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 25. 5. 2020 vyplývá, že žalobkyně žalovanému oznámila, že byl běžný účet žalovaného zrušen ke dni 25. 5. 2020, kdy ke zrušení účtu došlo poté, co dne 18. 5. 2020 zanikla smlouva v důsledku odstoupení od smlouvy a žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě debetního dluhu ve výši 47 113,11 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 7. 2020, včetně podacího archu, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.

12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní bylo uzavřeno ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala zřídit a vést běžný účet. Následně se dohodli, že žalovanému na tomto účtu umožni přečerpání účtu až do částky 46 000 Kč na dobu čerpání 360 dnů, žalovaný se zavázal tento záporný zůstatek vyrovnat. Žalovaný však překročil povolený limit, když měl na běžném účtu přečerpáno 47 113,11 Kč a žalobkyně mu oznámila, že účet zrušila a od smlouvy odstoupila. Následně žalovaný dne 7. 8. 2020 a dne 1. 10. 2020 uhradil částku 4 000 Kč, tedy celkem 8 000 Kč.

13. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o vedení běžného účtu č. [bankovní účet] dle ustanovení § 2662 občanského zákoníku. Následně s žalovaným ujednala, že mu umožní přečerpání až do částky 46 000 Kč, ačkoli pro to na účtu není dostatek finančních prostředků. V takovém případě se dle ustanovení § 2665 občanského zákoníku řídí práva a povinnosti smluvních stran přiměřeně dle ustanovení o úvěru. Žalobkyně se tak zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 46 000 Kč a žalovaný tak byl dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 19,99 % ročně. Žalovaný však porušil svůj závazek, když přečerpal celkovou výši úvěru a dostal se do nepovoleného debetu, kdy se v souladu se smlouvou o povoleném debetu začal nepovolený debet úročit sazbou 25,93 % ročně. Žalovaný tak byl v souladu s ustanovením čl. 13 VOP povinen neprodleně dlužnou částku uhradit. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, když se opakovaně dostával do nepovoleného debetu, žalobkyně proto v souladu s čl. 13 VOP odstoupila od smlouvy, kdy smlouva zanikla ke dni doručení odstoupení žalovanému. Na účtu žalovaného vznikl dluh ve výši 47 113,11 Kč, který byl následně ponížen o částečné úhrady žalovaného ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a je proto dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení dlužné částky se zohledněním částečných úhrad ze strany žalovaného.

14. Soud se dále zabýval požadavkem žalovaného na možnost splácet dlužnou částku ve splátkách. Soud vycházel ze sdělení žalovaného, že sdílí domácnost s manželkou a nezletilou dcerou, žalovaný podniká jako OSVČ v oboru [anonymizováno], kdy dle přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok [rok] činil jeho základ daně [částka], dále pobírá invalidní důchod ve výši 10 901 Kč, jeho manželka je zaměstnána s průměrným měsíčním příjmem 16 000 Kč a pobírá důchod ve výši 8 000 Kč. Žalovaný uvedl měsíční závazky: leasing na vozidlo ve výši 4 217 Kč, sociální pojištění 3 000 Kč, zdravotní pojištění 2 500 Kč, hypotéka ve výši 3 989 Kč, expresní půjčka u [název] [poskytovatele] [půjčky] se splátkou 4 868,21 Kč, 3 989,14 Kč a 3 420 Kč. Soud přihlédl k současné situaci ovlivněné koronavirovou nákazou, kdy z důvodu pandemie byla omezena řada služeb a je obecně známo, že se tato situace negativně promítla příjmů osob podnikajících. Z interního systému je soudu známo, že u žalovaného není obvyklé, že by nesplácel své závazky, je tedy možné, že nesplácení závazků vůči žalobkyni mohla zapříčinit aktuální špatná výdělková situace, kdy je rovněž možné předpokládat, že tento výpadek příjmů bude pro žalovaného pouze přechodný. Žalobkyně patří mezi největší banky v České republice s obratem v řádu miliard korun, je tak zřejmé, že umožnění splácet dlužnou částku žalovanému ve splátkách nijak výrazně žalobkyni nezatíží. Soud tak dospěl k závěru, že žalovanému umožní splácet dlužnou částku ve splátkách ve výši 3 000 Kč (s ohledem na to, že žalobkyně po žalovaném ještě v jiném řízení vedeném u tohoto soudu vymáhá úhradu dlužné částky), kdy tak bude dlužná částka uhrazena zhruba za 1 rok splácení. Možnost platit dlužnou částku ve splátkách je uložena pod sankcí ztráty výhody splátek, to znamená, že nebude-li žalovaný řádně dlužnou částku splácet, dlužná částka se stává okamžitě splatnou a žalobkyně ji může vymáhat jednorázově.

15. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi, zde byla úspěšná žalobkyně a přísluší jí právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst. 1, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 500 Kč. Zástupci žalobkyně náleží odměna za celkem 5 úkonů právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, zaslání výzvy k plnění se základním právním a skutkovým rozborem, písemné podání ze dne 16. 2. 2011 a písemné podání ze dne 26. 4. 2021, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 2 500 Kč. Dále advokátovi náleží režijní paušál ve výši 500 Kč (5x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, zaslání výzvy k plnění a dvě písemná podání (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Doposud tedy činí odměna zástupce žalobkyně částku 3 000 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř. nárok, a kdy toto DPH činí 21%, a kdy se jedná o částku 630 Kč, pak soud přiznal žalobkyni na nákladech právního zastoupení celkem částku ve výši 3 630 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 565 Kč se takto jedná celkem o částku ve výši 5 195 Kč.